JUDr. Jakub Kříž, Ph.D.
–
Diletantská práce Parlamentu zjednodušila cestu pro zavedení stejnopohlavního manželství zásahem Ústavního soudu.
Pokud někdo uspořádá anketu o nejhorší zákon roku, těžko hledat vhodnějšího kandidáta než novelu občanského zákoníku o stejnopohlavním partnerství. Proč? Důvodů je hned několik, a to mohu nechat stranou, že s novelou nesouhlasím z věcného hlediska.
Politici i média tvrdí, že novela vyrovnává práva stejnopohlavních párů s manželstvím, s výjimkou práv na osvojení a názvu manželství. Toto jednoduché konstatování v sobě obsahuje hned dva omyly.
Tak předně, stejnopohlavní páry – pokud svůj svazek formalizovaly – dnes žijí v tzv. registrovaném partnerství podle zákona č. 115/2006 Sb. Novela vytvořila nový právní institut s názvem partnerství, ale původní registrované partnerství ponechala a znemožnila vstup do něj. Zákonodárci tak hlasovali pro paralelní existenci tří různých institutů: manželství (nadále svazek muže a ženy), partnerství (nový institut pro stejnopohlavní páry) a registrovaného partnerství (starý institut pro stejnopohlavní páry, nově se již nebude moci uzavírat, ale dříve vzniklá registrovaná partnerství budou v této formě existovat i nadále).
Vějíř nově získaných práv byl přitom vztažen pouze k novému partnerství podle občanského zákoníku. Pokud chtějí dnešní registrovaní partneři tato nová práva získat, budou muset uzavřít nové partnerství.
Druhý omyl ve výše uvedené větě spočívá v údajné nemožnosti osvojení dětí partnery. To je častý argument, kterým politici šermují, když chtějí říci, že to, co schválili, je jakýsi kompromis, že děti jsme jim ještě nedali. Já čtu novelu jinak. Umožnilo se tzv. „přiosvojení“ dítěte druhého z partnerů. Současně má ale jeden z partnerů možnost individuální adopce. Takže společné osvojení je možné, jen ve dvou krocích: nejdříve jeden z partnerů osvojí dítě individuálně, následně ho druhý přiosvojí. Možnost tohoto dvoukrokového osvojování potvrdil i ministr pro legislativu Šalomoun. Politici, kteří tvrdili, že schvalují partnerství bez adopcí, tak patrně nevěděli, co říkají, anebo (což se mi moc nechce věřit) věděli o možnosti restriktivního čtení starší verze Evropské úmluvy o osvojení dětí, které takovou možnost vylučuje. Počkejme pár měsíců. Vsázím se, že dvoukrokové osvojení v praxi uspěje.
Schválený zákon se moc nevyvedl, ani z legislativně-technického hlediska. Například paragraf 655, který má nově obsahovat definici partnerství, je obsažen pod nadpisem „Manželství“. Tak manželství, nebo partnerství? A nevyvolává tato zvláštní systematika dojem, že nové partnerství je vlastně materiálně manželstvím, jen se tak prostě nejmenuje? Proč by se pak ale mělo rozdílně přistupovat k adopcím dětí?
A pak je tu ještě procedura. To, co se odehrálo v Senátu, se vysvětluje složitě, ale asi by se to dalo označit za procedurální nepřístojnost. Senát se může usnést, že se návrhem zákona zabývat nebude, a tím umožní jeho přijetí. Jenže takové usnesení může zablokovat jeden senátorský klub nebo 10 senátorů, což v našem případě hrozilo. Pak by se muselo o návrhu zákona diskutovat, a to by podle senátora Lásky mohlo lidem z LGBT komunity ublížit. Senát tak raději stáhl návrh zákona ze svého programu, čímž aktivoval pravidlo o marném uplynutí lhůty pro vyjádření. Senátor Hilšer to označil za pokrytecké, senátor Canov za mimořádně skandální, ale většině to patrně vyhovuje – především asi proto, že nemusí dát najevo svůj názor.
Ať už si o partnerství či manželství osob stejného pohlaví myslíme cokoliv, Parlament předvedl mimořádně nekvalitní práci. To se stává, když jednáte jako ideologové nebo jako zbabělci.
Situace byla tak nepřehledná, že Novinky vydaly oslavný titulek „Manželství pro všechny je v Česku hotová věc“. Chyba editora, nebo nevědomé proroctví? Diletantská práce Parlamentu zjednodušila cestu pro zavedení stejnopohlavního manželství zásahem Ústavního soudu. Nebude se při tom muset tvářit ani kdovíjak kreativně, bude prostě jen odstraňovat legislativní zmetek.
Převzato z blogu Právo v dešti
Okomentovat