Mgr. Jana Jochová

–

V minulém týdnu proběhla médii, k předčasné radosti českých progresivních politiků a lobbistů z LGBTIQ+ politických neziskovek, zpráva, že na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora musí v případě uzavření stejnopohlavního manželství v jedné členské zemi EU jiná členská země tento institut uznat. A to i v případě, že jej její právní řád nezná. EU tak zasáhla do oblasti, ve které právo EU působit nemá a nesmí! Totiž do oblasti rodinného práva, které je ve výlučné kompetenci každého jednoho členského státu. Nad celým procesem se náš místopředseda, advokát Jan Gregor, zamýšlí ve svém textu zde. A přináší překvapivé rozuzlení, proč ČR nebude muset uznávat stejnopohlavní manželství párů uzavřené v jiném státě EU. Paradoxně tomu zabrání kompromisní návrh tzv. partnerství, který vloni ČR přijala.

V předešlém týdnu jsme se účastnili dvou konferencí. Předminulou sobotu to byla konference Neberme dětem dětství, která přiblížila alarmující zkušenost s ideologií transgenderu a afirmativním (potvrzujícím) přístupem k transgenderu ve skotském školství. Lež o tom, že je vždy potřeba vyhovět přáním měnit pohlaví, nevratně ničí zdraví dětem a devalvuje vzdělávací funkci školství a má dalekosáhlé důsledky pro děti, jejich rodiče a celou společnost. Konference byla placena z účastnických příspěvků. Českého daňového poplatníka tedy nestála ani korunu. Druhá konference však byla přesně opačná!

Zaštítil ji a platil Úřad vlády ČR, tedy každý z nás. Přispěla i Evropská komise (EK), proto ji zahájila vedoucí stálého zastoupení EK v ČR Monika Ladmanová (dlouholetá členka české Open Society Fund). Ta přednesla téměř apokalyptický příspěvek, jak musíme bránit „evropské hodnoty“ (píši je v uvozovkách, jelikož jsou to hodnoty, které vyznávají především extrémní levicoví aktivisté, jimž se podařilo obsadit rozhodující orgány evropských institucí) a strašila, že jinak skončíme v područí Ruska. A co jsou tyto „evropské hodnoty“? Čirá ideologie, již zde reprezentovali političtí lobbisté z neziskovky Prague pride, kteří akci pořádali se svým programem „učím o LGBT“ pro učitele a jiné pracovníky ve školství. Opět za pomoci aktivismem devalvovaných vědců, sociálního geografa Michala Pitoňáka z Národního ústavu pro duševní zdraví (NÚDZ) a spoluzakladatele spolku Queer Geography (Jsme fér) a Pavly Doležalové (NÚDZ).

Pavla Doležalová se ve své prezentaci jasně přihlásila k afirmativnímu přístupu k osobám trpícím genderovou dysforií. Za prostředky Unie lobbuje pod hlavičkou Národního ústavu pro duševní zdraví za šílenství, které nevratně poškodilo již tisíce životů dětí po celém světě. To určitě není směr, kterým bychom se měli vydat. Bohužel se ale tato dáma podílí za evropské finance na přípravě metodiky pro školy, jak přistupovat k trans dětem. S metodikou se čeká na nového ministra školství.

Doležalová nezahálí. Na místě představila svůj další evropský projekt reagující na negativní rámování trans osob. Ten spočívá v tom, že na obskurních webech hledá příklady, někdy skutečně přehnaně formulovaných zpráv, jejichž kritická podstata k aktivistickému protlačování transgenderu je ale plně pravdivá. Tím pak dokazuje, že cokoliv, co říkají kritici, jsou jen a jen čiré dezinformace, které postrádají racionalitu. Tato její „vědecká“ práce je opět štědře placená a zaštítěná právě NÚDZ, který jinak dělá ve spoustě věcí nezastupitelně dobrou práci, ale tímhle si kazí pověst.

Prezentace Pavly Doležalové

Není divu, že když došlo na přednášku Kláry Kalibové, právničky z další politické neziskovky In Iustitia (ta pro zajímavost dostala v roce 2024 více jak 14,5 milionů Kč ze státního rozpočtu, přičemž hojně lobbuje za progresivistické změny v policii a justici, kolegyně z In Iustitia, vedoucí právního týmu Naskosová je přímo napojena na hnutí STAN, kterému letos pomáhala v kontaktní kampani v rámci voleb), dozvěděla jsem se, že v sále sedí jak oběti, tak agresoři, přičemž její pohled směřoval významně mým směrem. A s agresory prý nemá cenu příliš mluvit.

Jediný rozumný přednášející byl policista, metodik pro oběti násilí, ten si dovolil přednést několik rad, jak předejít rizikovým situacím, třeba nechodit na nebezpečná místa v noci a dobře si vybírat partnera, za což ovšem „účastnictvo nebylo rádo“ a zazněly tam hlasy, jak nebezpečných stereotypů se pan policista dopouští. Zkrátka byl to zážitek, z kterého ale plyne jednoduché poučení.

Není nadále možné, aby se jedné ideové straně dostávalo tolik prostoru za tolik prostředků ze státního a evropského rozpočtu. Lobbing neziskových organizací je v pořádku, ale nesmí na něj padat takto obrovské prostředky z veřejných zdrojů na progresivistickou revoluci a převýchovu společnosti. Doufejme, že nově vznikající vláda stávající situaci skutečně napraví. Jinak prorůstání nikým nevolených, ale zároveň hojně privilegovaných do státní správy, bude pokračovat. A my se spolu s Vámi snažíme přispívat k tomu, aby tomu tak nebylo. Děkuji, že díky Vám můžeme!