Petr Cihlář
Srovnejme možnosti rodičů vymáhat dodržování rozsudků soudů, nařizujících většinou otcům výživné platit, matkám styk dětí s otcem umožnit a na tento styk je připravit.
Nechci teď řešit způsob výpočtu výživného ani zda je v silách otců alimenty hradit. Nechci hodnotit, proč se někdy placení vyhýbají, neboť toto téma by si zasloužilo samostatný článek. Čeští rodiče nejsou o nic horší než ti jinde na světě. Své děti v drtivé většině milují. Chtějí je vychovávat, chránit, živit. Platí výživné a nebrání druhému rodiči v kontaktu s dětmi. Jsou-li v České republice v tomto ohledu anomálie, je třeba je hledat v souvislostech nastavení rodinné politiky, opatrovnického a právního systému, včetně soudního. Jak fungují mechanismy, jež mají ochránit zájem dětí?
Mluvíme o nutnosti zpřísnit postihy pro neplatící otce a hledají se způsoby, jak je k placení donutit. Druhá strana mince jakoby neexistovala. O povinnosti matek se mluví málo, pokud vůbec. Přitom právo na výchovu od obou rodičů je pro dítě minimálně stejně důležité jako právo být oběma rodiči živeno. Podívejme se, jak je zákon o rodině, Úmluva o právech dítěte a Listina základních práv a svobod naplňována v české praxi. Pro zjednodušení je neplatičem je otec, nepředávajícím rodičem matka. V praxi to také tak většinou bývá.
Nepředává-li matka otci děti, je pro otce velmi složité to prokázat. Trvá dlouho, než si opatří svědectví a důkazy, matka se často brání tím, že děti byly nemocné. Otec se může obrátit na soud s návrhem na potrestání matky. Zatímco na soudě žádosti otce leží, potřeba dětí vidět otce a jejich zhoršující se vztah nikoho nezajímá. Matky jsou trestány symbolicky malou pokutou, pokud se soud problémem vůbec zabývá. Při podání návrhu na změnu výchovy následuje vleklý soudní spor končící většinou tím, že matka chvíli děti předává lépe, pak je to však ještě horší – mstí se. Neuskutečněný styk otce s dětmi se nenahrazuje (máš smůlu, zkus to zase za 14 dní), ale výživné se zpětně doplatit musí. Zpětně se nevrací ani přeplacené výživné, neřeší se, zda bylo vynaloženo pro děti, nebo je matka utratila třeba za kosmetiku. Neplatí-li otec výživné, může matka ihned po termínu splatnosti podat prostřednictvím advokáta a exekutora návrh na exekuci. Té soud vyhovuje automaticky, rozjede se rychlý, dobře promazaný stroj. Jako důkaz stačí tvrzení matky, jiné než finanční plnění se neuznává, důvody otce pro neplacení (byť třeba objektivní) se nezohledňují.
Nezřídka se stává, že je exekuce nařízena i do budoucna bez časového omezení. Otec tedy platí advokátovi matky a exekutorovi poplatky i za dluh, který nikdy nebyl vymáhán, a který ani neexistoval. Otec zaplatí řádově více, než dluží, a exekuce ho zatíží na mnoho let do budoucna. Nezřídka se dostává do velmi svízelné ekonomické situace. Po čtyřech měsících neplacení dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy a otci reálně hrozí vězení. Z vězení nejen výživné neplatí, ale po jeho návratu někdy nenajde ani práci a jeho vyhlídky (vyhlídky dítěte na peníze) jsou ještě menší, než před uvězněním. Paradoxně, stát zaplatí za otce-vězně mnohonásobně víc, než kolik činí jeho dluh.
Nové opatření umožňující neplatičům výživného zabavovat řidičské průkazy skutečně v některých případech pomůže. Aby však nedošlo ke zneužití, nemůže být řidičský průkaz odňat tomu, kdo řízení potřebuje k výkonu zaměstnání. Ale co když auto potřebuje k péči a návštěvě dětí? Bydlí-li děti v odlehlém místě se špatnou dopravní obslužností, jejich čas s otcem se nadále zkrátí a jejich kontakt ztíží. Koho to zajímá? Jsem přesvědčen, že podmínky k vymáhání dlužného výživného jsou v České republice již dost tvrdé. Vězněním neplatičů alimentů jsme raritou a zbytečně plníme věznice. Tam bychom měli zavírat tuneláře. Je obecně známo, že rodiče, kteří mají kontakt se svými dětmi, platí mnohem ochotněji.
Hrazení výživného nelze nadřazovat nad důležitost dostatečného kontaktu dětí s otcem. Takového kontaktu, který otci umožní děti vychovávat. Víkend jednou za čtrnáct dní nestačí. Někteří nemají ani to. Mnoho matek otcům děti nepředává a v kontaktu jim brání. Omezuje ho či ho nějak podmiňuje. Z pocitu vlastnictví, ze msty, z vypočítavosti. Proč je nikdo netrestá, kde je proklamovaný zájem dětí? Co tak začít měřit oběma rodičům stejně? Třeba brát řidičáky i nepředávajícím matkám.
P.S. A pokud matka řidičák k péči potřebuje, nevadí. Třeba je tu otec, který se o děti postarat může, udělá to rád a matce v kontaktu s dětmi bránit nebude.
Převzato z PETRCIHLAR.BLOG.IDNES.CZ
28. 5. 2013 at 10:08
Dobrý nápad. Ale lepší by bylo nespolupracujícím matkám odebírat ony děti a svěřovat je do péče otcům. To by najednou vše začalo fungovat!
28. 5. 2013 at 11:23
Odebírat řidičáky otcům je zbytečné, o auto už byla většina otců během rozvodu obrána…
Sorry za sarkasmus, článek je výstižný a výborný. Ale je vidět i na diskuzi na idnesu, že slepice budou argumentovat mimo žlab, ať to vystihnete sebelépe. Když nechápou psaný text a logiku soudci, jak toho má být schopna společnost?
28. 5. 2013 at 12:25
S autorem zcela souhlasím, tvrdá represe vůči matkám je jediná rozumná věc – za nepředávání dětí, za nevybavování dětí tzv. příprava ke styku, za neinformování druhého rodiče. Stejná represe vůči soudcům je podle mě jediná cesta ke zlepšení tristního stavu opatrovnického systému. Změna zákona o rodině tomu nepomůže, když kráva v taláru bude tvrdit, že černá je bílá, a je to její nezávislý právní názor, jakékoliv znění Zákona o rodině jí bude ukradené..
28. 5. 2013 at 12:36
Určitě máte pravdu, represe je jediná rozumná věc. Kdo je však zavede v praxi?
28. 5. 2013 at 18:12
“Při mé počítačové gramotnosti tou nejjednodušší cestou – otevřela jsem si idnes a tam mě to zaujalo. Líbilo se mi to, nejde o to, jestli je to naivní nebo ne, ale o to, že to ukazuje na další nešťastný aspekt ve vztazích matka contra otec, který je málo známý. Jako právník tam vidím jednu zajímavost, kterou jste nezmiňoval a která by se podle mě dala celkem úspěšně uplatňovat, ale skoro nikdo to nedělá – pokud je matce nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty nebo odebráním dítěte a poté opětovně zmaří styk, už se jedná o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a může být trestně stíhána. Ae kde není žalobce, není soudce.”
28. 5. 2013 at 21:47
No jo, jenže to zajdete na policii, oni to třeba sepíšou, ale pak to skončí jako přestupek na MěÚ. A opakovaně. Vymoci si cokoliv je skoro nemožné a čas běží strašně rychle.
29. 5. 2013 at 8:27
ono to trestní právo je až hraniční, pokud selžou občanskoprávní nástroje. A posoudit, kdy už selhaly, je na Policii, státním zastupitelství a pod. Možná by se tu hodilo lidovecké 3x a dost. 3x nepomůže občanskoprávní korekce, jde to k trestnímu.
29. 5. 2013 at 9:28
pro JUDR:ono je hezké žalovat,jenže když není matka za tuto potrestáná dle výkonu rozhodnutí a neustále soudní rozhodnutí porušuje a opatrovnická soudkyně p. Žižková jí ani neuloží pokutu.tak pak kde je ta hranice na podání trestního činu s maření uředního výkonu.
29. 5. 2013 at 11:18
Represi mohou zavést jedině politici pod tlakem rodičů, bohužel to zní jako klišé, ale jiné cesty není. Názory některých matek na idnes k Cihlářovi, to tedy otřes.
30. 5. 2013 at 22:17
Moc hezký článek, ale soulasim s Tomášem Jadlovským, že lepší by bylo nespolupracujícím matkám odebírat ony děti a svěřovat je do péče otcům.