PhDr. Jozef Tinka, PhD.
–
„Chceme být s otcem i s mámou,“ řekly tři malé děti na sociálce, když je vyslýchaly tety z úřadu. Závěr? Děti jsou prý zmanipulované otcem! Namítla matka s advokátkou a soud je vyslyšel. Dalším argumentem byl smrtelný strach dětí z otce. Prý. Znalecký posudek i to vyvrátil. Potom následovala snaha udělat děti ADHD pozitivní, falešné obvinění z únosu a… A mnohahodinové sezení u mediátorky. Už to vypadalo, že rozum zvítězí, ale – opět slepá ulička! A přitom šlo jen o to, aby se otec mohl o tři malé děti starat stejně láskyplně jako matka. Přitom střídání se o děti mezi rodiči jistý čas fungovalo. Pak však přišla vlna argumentů, že otec se o tři děti neumí postarat, a proto děti s ním být jednoduše nemohou…
Láska hory přenáší. Otec se nevzdal. Chodil si pro děti do školy a střídavku si pevně vydupával i sám. Nedáš? Půjdou se mnou a potom přijdou za tebou. Ať chceš nebo ne. A vytrvalá nesmlouvavost přinesla své ovoce. Nejdříve si soudce zavolal děti a dal jim slovo. Ty nejdříve ze strachu zalezly pod stůl, ale pak dostaly ze sebe vše, co je trápí a co chtějí, pokud jde o ně a o rodiče. Mladý soudce JUDr. Miroslav Jankola nakonec rezignovaně konstatoval: „S ohledem na situaci nemám jinou možnost než rozhodnout o střídavé osobní péči…“ A dotlačil matku k dohodě.
V případě se angažovala i Rada pre práva dieťaťa (RPPD), šťastný otec nám napsal: „Mezi důkazy, které pomohly mým dětem, abychom mohli být spolu, byla i svědectví paní Ivety Kačkovičové z RPPD a paní Miroslavy Kristínové z Cochemské praxe, které mě celým tímto procesem vedly za ruku a poskytovaly podporu, ať už morální nebo odbornou. Popravdě, toto bylo asi to nejnáročnější, co jsme s dětmi zažili, opravdu jsem měl myšlenky všelijaké, včetně různých extrémních řešení. Jsem velmi rád, že jsem vytrval tak, jak jsem vytrval; i tehdy, kdy to bylo opravdu špatné. Co mě vnitřně těší a na co jsem hrdý, je, že jsme to dali s mým advokátem i s vaší podporou „gentlemansky“, a když se na soudu tvářili na matku špatně, dokázal jsem se jí, navzdory těm šílenostwm, které vůči mně chrlila, zastat.
Z celého srdce děkuji RPPD! Odvádíte perfektní práci, ani nevím, co říct. Formujete následující generaci správným směrem, aby poznali oba rodiče, aby synové mohli být v budoucnu otci a manžely a dcery matkami a manželkami. O rodiče ani nejde. Jde o ty naše prcky… aby nepoznali jen jednu stranu… ale otce a mámy stejně. Navzdory hrozným zkušenostem s protistranou… jsem si dosud jasně vědom, že děti potřebují oba stejně… Děkuji, děkuji, děkuji…“
(Jméno máme v redakci. Pisatel nechce, aby se zveřejnilo jeho jméno a aby se děti našly v tom článku, protože ony prý o žádných bojích ani netuší. Jsou s mámou i otcem, a tak to musí zůstat. Bez bolestí z minulosti.)
Převzato ze stránek Rady pre práva dietaťa – Slovenská republika, přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
Okomentovat