Mgr. Tomáš Zdechovský
–
Když jsem v lednu roku 2015 poprvé navštívil Norsko a diskutoval pochybení Barnevernetu a kauzu Evy Michalákové, dozvěděl jsem se kromě jiného, že 93 procent Norů vnímá jejich práci pozitivně.
Norská společnost je ostatně velmi známá svojí vysokou důvěrou v instituce. Důvěra mnoha Norů k Barnevernetu byla často až nekritická. To už nyní zdaleka neplatí. Pod tíhou různých kauz, kterým věnovala velkou pozornost i norská média, se veřejné mínění během posledních několika let výrazně posunulo. V roce 2021 vnímá podle průzkumu činnost této instituce negativně 44 % lidí, tedy bezmála polovina Norů.
Lidé si začínají uvědomovat, že Barnevernet v řadě případů opravdu pochybil, což škodí celkové pověsti Norska ve světě. Už minulý rok jsem psal o tom, že Norsko prohrálo u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP) devět případů týkajících se Barnevernetu.
Pověst norského orgánu na ochranu dětí navíc nezlepší ani nedávná zpráva ESLP, který ve třech letošních rozsudcích z 1. června konstatoval, že Norsko porušilo Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv, konkrétně článek 8 týkající se práva na respektování soukromého a rodinného života. V jednom případě se jednalo o stížnost na nucenou adopci a ve dvou případech šlo o porušení omezení kontaktu dítěte s rodiči poté, co bylo umístěno do pěstounské rodiny.
Dítě odebrané po 43 minutách
Mediálně zdaleka nejznámějším se stal v Norsku případ, kdy měla matka strávit se svým dítětem po narození jen 43 minut a o odebraní dítěte bylo rozhodnuto tři týdny před jeho narozením. Mladá matka ani nedostala šanci, aby ukázala svoje schopnosti. „To, že mi vzali chlapce po tři čtvrtě hodině, nemůže přežít téměř žádná matka,“ prohlásila žena pro norský deník Dagbladet. Dodala, že jí pak dali jen pilulky na zastavení laktace a mohla odjet domů.
Tehdy dvacetiletá žena se měla při svém dospívání potýkat s psychickými problémy včetně depresí. Krátce brala drogy a žila v nevyhovujícím prostředí, jak znělo v rozhodnutí okresního soudu. Byla důkladně sledována v průběhu těhotenství, spolupracovala s Barnevernetem a její pravidelné drogové testy byly negativní. Nic to však nezměnilo na rozhodnutí norské sociálky umístit dítě do péče, což matce oznámili už předem. Úřady zjevně braly v potaz pouze minulost matky. Žena přitom ještě předtím žádala o pobyt v domě pro matky, což jí nebylo umožněno.
Matce byl nejdříve umožněný kontakt čtyřikrát ročně vždy na dvě hodiny. Poté, co byl případ předložen okresnímu soudu, mohla své dítě navštívit šestkrát ročně. Všechna setkání byla pod dozorem. Přestože ESLP neshledal, že samotné odebrání do péče je porušením práva na rodinný život, nedostatečný kontakt s dítětem porušením zmíněného článku 8 bylo. Samo o sobě je důležité, že soud jasně prohlásil, že došlo k závažnému porušení lidských práv. Ženě bylo také soudem přiznáno odškodnění ve výši 25 000 eur.
Podobnou nepříjemnou zkušenost měla matka ještě v březnu 2019, kdy porodila dceru. Barnevernet nakonec přehodnotil své rozhodnutí a po čtyřech dnech dítě matce vrátil. Matka prohlásila pro Dagbladet, že jejím přáním je, aby její případ přispěl ke zlepšení a zefektivnění sociální služby, která by měla konat v nejlepším zájmu rodin.
Přestože samotné důvody odebírání ve zmíněných třech případech zpochybněné nejsou a rozsudky tedy neznamenají navrácení, neumožnění kontaktu porušením práv je a je důležité, že to soud vzal v potaz. Mnoho případů, kterými se zabýval ESLP, se týkalo právě omezení kontaktu rodičů s dětmi, které výrazně ztěžovalo jakoukoli možnost navrácení.
Omezený kontakt rodiče s dítětem snižoval relevanci psychologických posudků, což se stalo např. ve známém případě Trude Strand Lobbenové, které byl odebrán syn. Barnevernet zde uvedl jako důvod odebrání „neschopnost matky se řádně o syna starat, zejména s ohledem na jeho zvláštní potřeby“. Podle štrasburského soudu však nebyly pro taková tvrzení dostatečné důkazy, protože matka mohla vídat své dítě umístěné do pěstounské péče jen málo. Psychologické posudky tak v tomto případě postrádaly jakýkoli smysl. I tento případ proto skončil v roce 2019 v neprospěch Norska.
Další případy čekají na rozhodnutí ESLP
U ESLP se navíc momentálně řeší ještě další kauzy spojené s Norskem, včetně známého případu matky Evy Michalákové, které norské úřady odebraly její dva syny Davida a Denise. Matka o své dva syny stále bojuje u soudu ve Štrasburku.
Eva Michaláková samozřejmě není jediná. Zabýval jsem se případy Norska, které skončily u Evropského soudu pro lidská práva. Statistika mezi rokem 1959 a srpnem 2020 je taková, že v daném období bylo napočítáno celkem 55 rozsudků ESLP týkajících se Norska. Aspoň jeden případ porušení lidských práv byl nalezený ve 36 z nich, což je jeden z nejhorších poměrů na počet obyvatel mezi členskými státy Rady Evropy. 26 případů se týkalo právě zmíněného článku 8 a jeho porušení bylo potvrzeno v 15 z nich.
Z těchto 26 případů je 13 přímo spojených s činností Barnevernetu, přičemž porušení lidských práv bylo shledáno v devíti z nich. Kromě toho v té době dalších 46 případů týkajících se článku 8, z posledních pěti let, které stále čekalo na rozhodnutí se statusem „oznámeno norské vládě.“ 30 z nich se týkalo Barnevernetu a čekalo v minulém roce na rozhodnutí ESLP.
Severská země už byla nucena na některé nedávné rozsudky reagovat změnou legislativy, čímž fakticky uznala, že dřívější praktiky rozhodně nebyly v pořádku. Norský parlament schválil nový zákon o blahu dětí, který posiluje práva dětí stejně jako zajištění práva na rodinný život. Jak říká ministr pro děti a rodiny Kjell Ingolf Ropstad, tato nová legislativa je reakcí právě na kritiku ze strany norského soudu.
Podle jeho slov bylo podniknuto několik kroků k rozvoji norského blahobytu dětí na základě toho, co naznačil ESLP a flexibilnější rozhodování o kontaktu má být důležitou součástí. Nový zákon o blahu dítěte přímo zdůrazňuje, že úroveň kontaktu musí být vyhodnocena velmi specifickým způsobem. Statistiky také dle ministra ukazují, že už je v problémových případech zajištěno více kontaktu rodiče s dítětem.
Barnevernet selhává, objeví se další případy
Nemůže být pochyb, že Barnevernet dlouhodobě selhává a ztrácí důvěru i mezi samotnými Nory. Tyto tři rozsudky i několik předchozích svědčí o tom, že norský orgán na ochranu dětí dlouhodobě porušuje právo na rodinný život. Navíc počet norských případů týkajících se porušení článku 8 Úmluvy o lidských právech, které soud ve Štrasburku bude teprve řešit, se pohybuje v řádu desítek. Prakticky určitě tak přijdou další rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které dají stěžovatelům za pravdu.
Norsko už svojí změnou legislativy fakticky uznalo, že se v některých případech chyby skutečně staly a už udělalo první kroky k nápravě. Věřím, že norská strana bude ve svém úsilí i nadále pokračovat. Dosavadními praktikami Barnevernetu mnohdy škodil norský stát dětem, rodičům i své vlastní reputaci. To musí co nejdříve skončit!
Přeji hezký den a veselou mysl!
Převzato z blogu Tomáše Zdechovského
Okomentovat