Edward Kruk, Ph.D. je emeritním profesorem sociálních věd na University of British Columbia, specializuje se na dětskou a rodinnou politiku

Edward Kruk, Ph.D.

–

Vyvracíme tvrzení, že rodičovské odcizení není formou rodinného násilí.

Klíčové body:

• Rodičovské odcizení je formou rodinného násilí, které míří proti jinak zdravým vztahům mezi rodiči a dětmi.
• Existence rodičovského odcizení byla vědecky potvrzena rozsáhlými výzkumy.
• Falešná tvrzení proti konceptu rodičovského odcizení mohou být vyvrácena existujícími vědeckými důkazy.

Rodičovské odcizení je komplexní forma rodinného násilí, které směřuje proti rodiči poškozením rodičovského vztahu s jeho dítětem. Dvěma hlavními rysy rodičovského odcizení jsou jednak neodůvodněné zavrhování a odmítání kontaktu dítěte s rodičem, jednak násilné strategie odcizujícího rodiče vedoucí k očerňování druhého rodiče.

Rodičovské odcizení je vztahový problém, který musí splňovat pět kritérií: Dítě odmítá kontakt s rodičem nebo se mu brání; dítě mělo dříve dobrý vztah s rodičem; rodič nevystavil dítě násilí, zneužívání nebo hrubému zanedbávání; zvýhodněný rodič používá několik odcizujících strategií a metod; a dítě vykazuje známky psychických poruch nebo poruch chování, které mohou naznačovat, že je náchylné k odcizení (Bernet a kol., 2022). Negativní dopady rodičovského odcizení na dítě a poškozeného rodiče jsou hluboké a výskyt rodičovského odcizení je mnohem vyšší, než se běžně předpokládá.

Existence rodičovského odcizení byla vědecky potvrzena rozsáhlými výzkumy (Harman a kol., 2022) a diagnostická kritéria DSM-5-TR identifikovala základní prvky odcizení rodičů za podmínky „problému ve vztahu rodič-dítě“ (včetně „negativního posuzování záměrů druhého, nepřátelství vůči druhému a neopodstatněných pocitů odcizení“). Rodičovské odcizení však zůstává kontroverzní v oblasti rodinného práva, politiky a profesionální praxe, i když odpor k uznání této formy násilí v rodině není dostatečně odůvodněn (Bernet & Xu, 2022).

Hlasití kritikové rodičovského odcizení používají zavádějící prohlášení, dezinformace, chyby, používání technik popírání vědy a zkreslení současného stavu recenzovaného publikovaného výzkumu a judikatury týkající se násilí mezi partnery a rodičovského odcizení, což bylo zdokumentováno řadou vědeckých asociací. Zejména tvrzení, že násilní muži předkládají nepravdivá obvinění z rodičovského odcizení, aby odvrátili pozornost od vlastního páchání násilí mezi partnery, se používá k diskreditaci konceptu rodičovského odcizení a k vyvolání morální paniky, a toho se chytají zprávy v populárních médiích, založené na nepochopení rodičovského odcizení.

Argumenty proti konceptu rodičovského odcizení lze snadno vyvrátit množstvím vědeckých důkazů, které se objevily v posledním desetiletí, zejména pokud jde o násilí mezi partnery, násilí v rodině a rodičovské odcizení. Abychom čelili tvrzení, že rodičovské odcizení je podvod, musíme upozornit na následující:

1. Je tu vědecký konsenzus, že rodičovské odcizení je formou násilí v rodině a násilí mezi partnery, stejně tak i formou zneužívání dětí. S více než tisíci publikacemi o rodičovském odcizení, z nichž většina jsou empirické studie, které se objevily v posledním desetiletí, byly zneužívající strategie rodičovského odcizení dobře zdokumentovány, stejně jako účinky odcizení na děti a rodiče, které představují významnou formu poškození (Harman a kol., 2022, 2018).

2. Partnerské násilí, násilí v rodině a rodičovské odcizení nejsou genderově podmíněné jevy; muži i ženy jsou jak pachatelé, tak oběti. Tvrzení na jedné straně, že násilí ze strany partnerů je výhradně záležitostí žen, a na druhé straně se rodičovské odcizení rodičů týká pouze mužů, nejsou ve vědeckém výzkumu potvrzena. Rozšířený předpoklad, že ženy jsou z velké části oběťmi partnerského násilí a že muži jsou vždy pachateli, je mylný (Harman a kol., 2018).

3. Většina násilí ze strany partnera, rodinného násilí a rodičovského odcizení není závažná, ale závažné formy každého z nich mají zničující důsledky pro rodiče i děti. Pro postižené rodiče je rodičovské odcizení formou komplexního traumatu; pro děti je to velký příběh o zneužívání dětí, které způsobuje značnou duševní poruchu založenou na falešném přesvědčení, že odcizený rodič je nebezpečný a nehodný rodič. Nepřiznání psychického týrání, kterému jsou odcizené děti a rodiče vystaveni v závažných případech rodičovského odcizení, je zanechává zranitelné, nechráněné a vystavené riziku vážné újmy (Harman a kol., 2018; Kruk, 2018).

4. Je výrazně pravděpodobnější, že se nalezne podložené obvinění ze zneužívání vůči odcizujícím rodičům než rodičům odcizeným. U rodičů, u kterých bylo zjištěno, že odcizili své děti, je o 82 procent vyšší pravděpodobnost, že se najde opodstatněné obvinění ze zneužívání vůči nim, než u rodičů, kteří byli odcizeni. Odcizení rodiče mají o 86 procent větší šanci, že obvinění z týrání proti nim bude nepravdivé nebo nepodložené tvrzení, než rodiče odcizující (Sharples a kol., 2023).

5. Není žádná debata o tom, že soudní rozhodnutí o opatrovnictví v případech zjištěného násilí v rodině je nezbytné; je však mylné předpokládat, že vysoce konfliktní případy, kdy se rodiče neshodnou na úpravě péče o děti po rozvodu, obvykle zahrnují vážné násilí v rodině. Tento mylný předpoklad vystavuje děti riziku ztráty jednoho z rodičů prostřednictvím výhradní péče nebo příkazu k primárnímu pobytu a zvyšuje riziko násilí v rodině ve většině sporných případů opatrovnictví, ve kterých předtím násilí nebylo (Kruk, 2018).

6. Ačkoli většina vysoce konfliktních rozvodů nezahrnuje násilí v rodině, k polovině prvního násilí v rodině dochází v kontextu soupeřivého rozvodu ve stylu „vítěz bere vše“ a hrozby rodičovského odcizení. Někteří odborníci tvrdí, že soupeřivý systém řešení péče o dítě se zdá být téměř šitý na míru, aby přinesl ty nejhorší možné výsledky, kdy se rodiče polarizují, když jsou sázky vysoké a z neshod se stávají intenzivní konflikty s potenciálem eskalovat do násilných situací (Kruk, 2018).

7. Sdílené rodičovství po rozchodu rodičů může sloužit jako hráz proti násilí mezi partnery, rodinnému násilí a rodičovskému odcizení a je ochranným faktorem pro děti. Rozhodnutí o sdíleném rodičovství vedou v průměru k výrazně lepším výsledkům pro děti i rodiče jak v oblastech specifických pro rozvod, tak obecně, než rozhodnutí o výhradní péči nebo primárním bydlišti (Kruk, 2018).

8. Obvinění z partnerského násilí a násilí v rodině nejsou totéž jako skutečně podložené případy násilí v rodině. Falešná obvinění z násilí v rodině jsou běžná v kontextu soupeřivého rozvodu „vítěz bere vše“ (Kruk, 2018).

9. Dva nejvýznamnější faktory pro přizpůsobení dětí následkům rozvodu jsou udržování smysluplných vztahů s oběma rodiči v rámci společného rodičovství a ochrana před násilím v rodině. Bezpečnost dětí a rodičů je hlavní prioritou v případech partnerského násilí, násilí v rodině a rodičovského odcizení (Kruk, 2018; Harman a kol., 2018).

10. Partnerské násilí, násilí v rodině a rodičovské odcizení musí být považováno za kriminální záležitost a je třeba poznat, uznat a odstranit překážky, které brání pachatele přimět k odpovědnosti a chránit oběti. Oběti hrubého násilí vyžadují plnou ochranu systému trestního soudnictví. Kromě toho musí orgány ochrany dětí rozpoznat a reagovat na děti, které jsou svědky násilí v rodině, včetně rodičovského odcizení, to je záležitost ochrany dětí. Konečně, léčba rodičovského odcizení, včetně specializované terapie s dětmi a odcizenými rodiči, a programy pro obnovení vztahů rodičů a dětí, jsou životně důležité pro blaho dětí a rodin během a po rozvodu.

Literatura:

• Bernet, W., Baker, A. J., & Adkins, K. L. (2022). Definitions and terminology regarding child alignments, estrangement, and alienation: A survey of custody evaluators. Journal of forensic sciences.
• Bernet, W., & Xu, S. (2022). Scholarly rumors: Citation analysis of vast misinformation regarding parental alienation theory. Behavioral Sciences & the Law.
• Harman, J. J., Warshak, R. A., Lorandos, D., & Florian, M. J. (2022). Developmental psychology and the scientific status of parental alienation. Developmental Psychology.
• Harman, J. J., Kruk, E., & Hines, D. A. (2018). Parental alienating behaviors: An unacknowledged form of family violence. Psychological Bulletin.
• Kruk, E. (2018). Parental alienation as a form of emotional child abuse: Current state of knowledge and future directions for research. Family Science Review.
• Sharples, A.E., Harman, J.J. & Lorandos, D. (2023). Findings of abuse in families affected by parental alienation. Journal of Family Violence.

Anglický originál Countering Denialism About Parental Alienation byl publikován v Psychology Today 8. listopadu 2023, do češtiny přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.