Zdenek Ručka
V minulém blogu jsem začal psát o nepříjemných příbězích, které mi otec dvou dětí převyprávěl při našem setkání. Neposlouchá se to dobře, právě naopak. Bylo to pochmurné a smutné. Už jen proto, že jsou rodiče, kteří jsou posedlí ubližováním svému expartnerovi v zájmu jakéhosi zřejmě “vyššího principu”, který si vsugerovali, aby ochraňovali svůj majetek – děti, před jejich druhým rodičem, kterému jich dopřejete jen pramálo. Hlavně aby včas posílal výživné a o ostatní se už někdo postará. Také mě napadá jako možný motiv takového jednání “pomsta” svému bývalému manželovi – otci společných dětí. Pohnutky mohou být skutečně různorodé. V souvislosti s tímto otcem mě napadla žárlivost jeho exmanželky na vztah, který s dětmi měl. Dedukuji z jeho vyjádření o jeho vztahu k dětem a opačně a také z věcí, které ještě popíšu. Jsou to všechno možná jen drobnosti, ale pokud tyto maličkosti poskládám do většího celku, vznikne mozaika, která mi dává smysl. Samozřejmě, je to jen můj pohled a mohu se mýlit…
Období na začátku odchodu jeho manželky s dětmi do nového domova bylo “relativně” klidné. Lepší by bylo asi napsat – navenek. Otec se snažil řešit věci v duchu pacifismu – žádné násilí a spíše klid a rozvahu. Ani ne tak kvůli sobě, ale především kvůli dětem. Příběh z minulého blogu ho však utvrdil v tom, že “dobře” už bylo a “špatně” teprve bude…
Možná si někdo klade otázku, co byl tento muž zač, proč se jeho bývalá manželka k němu začala chovat nepřátelsky, proč se děly podobné věci… Nevím. Pár příběhů ze života možná napoví více – minulý, dnešní i budoucí. Jeden z nich byl “obdivuhodný”, co se týče jeho propracovanosti. Jednoduše dokonalý – dokonale jednoduchý, což svědčí o perfektní manipulaci s dětmi.
Vyzvednout děti před bytem jejich matky probíhalo vždy s menším či větším zpožděním. Co měl dělat? Vždy se našlo něco, co zpoždění zapříčinilo, 10 či 20 minut, kdo by to řešil… Přivést děti v neděli zpět si však vyžadovalo téměř minutovou přesnost. Pokud se děti chtěly zdržet déle alespoň o hodinu, musely si tento čas “vyprosit” od jejich matky, která jim však do telefonu nezapomněla zdůraznit, jak velmi se již na své ratolesti těší, jak jí celých “nekonečných” 45 hodin chyběly…
Jak jsem se dozvěděl od zmíněného otce dvou dětí, jejich matka už prý v době společné domácnosti trpěla nějakými alergiemi na různé věci – pyl, prach a podobně. Kdo dnes něčím netrpí? A samozřejmě jako drtivá většina žen, neměla v lásce domácí mazlíčky typu morče, myš či křeček. Protože děti velmi toužily po tvoru, o kterého by se staraly, nastalo tak trochu pozměněné hamletovské dilema – “mít či nemít”. Zvítězilo zvířátko – tedy, pokud mohu takto pojmenovat akvárium s rybičkami. Nedá se s nimi příliš mazlit, nemůžete je vzít do zahrádky nebo pustit pobíhat po bytě, ale jak se říká, “vlk byl sytý a ovce zůstala celá”. Krátce po odchodu jeho ženy s dětmi do nového “domova” se stalo něco, co bylo “úžasným” gestem starostlivé matky vůči dětem, alergii a nevraživosti k hlodavcům. Dětem koupila křečka. Nevadí, že ještě několik týdnů či měsíců zpátky to bylo něco, o čem se ani nedala vést diskuse. Nová situace si žádala hledat nová řešení. Ještě stále bych napsal, že to je v pořádku, těžko něco matce vyčítat… kdyby… kdyby celý příběh neměl i pokračování.
Křeček se ocitl u nich a ještě v době, kdy klec voněla novotou, děti odešly na víkend ke svému otci. Samozřejmě se pochlubí otci a otec pochválil děti. Je to milé, že se mohou starat o živého tvora.
Hned druhý den ráno, tak jako vždy po jejich příchodu k otci, matka dětí spolu s východem slunce měla potřebu sdělit jim vše důležité za posledních 12 hodin. A zejména o novém členovi rodiny – křečkovi. A tak starší z dětí, které mělo ze živého “plyšáka” neskrývanou radost, smutně poslouchalo v telefonu něco… záhadné. Reakce na věci, které se dozvědělo, byly ve smyslu – hmmmm, noooo, aha… Po skončení dlouhého telefonátu otcova zvědavost nedovolila nezeptat se, co se stalo. “Noooo, mamka mi říkala, že křeček je smutný, protože je doma sám, bez nás,” zazněla odpověď. A vzápětí pokračovala: “Nechce ani pořádně jíst, ale velmi se nás těší, až se k němu vrátíme.” Reakce otce byla okamžitá: “Příště si vezměte křečka s sebou. Budete ho mít na blízku a on vás…” “To bychom mohli…?” zeptalo se jedno z dětí. “Samozřejmě, proč ne?” odpověděl otec. Celý problém, který vznikl jako letní bouřka – z čistého nebe, byl najednou vyřešen ke spokojenosti všech. Tedy, téměř všech. Matka zřejmě nepočítala s touto alternativou a tak vytáhla do boje s další “vychytávkou”.
O dva týdny přišel otec pro děti a jejich křečka tak, jak se původně dohodli. Do auta nastoupily jen děti, které nebyly zjevně v dobré náladě. Po několika uvítacích větách se otec zeptal dětí, proč nemají s sebou svého čtyřnohého kamaráda. “Hmmm, mamka nám řekla, že by nám mohl cestou k tobě zemřít,” odpovědělo starší dítě. “Zemřít…?” podivil se otec. “Jo, protože venku je chladno a cestou do auta by mu ten chlad mohl ublížit,” pokračovalo druhé z dětí. Otec spolkl hořkou slinu a cítil, že se vydírání a manipulace stává běžnou praxí jejich matky, která vytáhla zbraně většího kalibru než kdykoliv předtím.
Řeknete si, že toto není možné…? Že je to nesmysl či lépe řečeno výmysl nějakého ukřivděného otce, který měl jen potřebu jakési pomsty vůči své bývalé manželce. Pokud ano, proč by mi lhal? Znal jsem tohoto muže jen pár hodin a jeho exmanželku vůbec. Pokud by chtěl být litován, asi by se toho z mé strany nedočkal. Líto by mi mohlo být akorát jeho dětí. Nepomohlo by to však ani jim a ani jemu…
Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
20. 4. 2016 at 20:07
Jo, je to tak. Dodnes nesu stigma smrti křečíka. Ex dceři vysvětlila, že to byl špatný nápad brát ke mě Citrónka. Teď má dcera morče a nikdy by jí nenapadlo ho ke mě vzít. Vždyť já jsem ten, u koho zvířátka hynou. je to podvědomé, ale je to tam. Nicméně toto je zanedbatelná historka. Ex vymyslela mnohem drsnější pasti. Do některých jsem se chytil do některých ne. Naučil jsem se myslet způsobem psychopata, abych byl o krok napřed. To se mi daří v současnosti tak na 50%. Teď při střídavce dal OSPOD zpátečku. Dřív to byl její věrný spojenec a ve spolupráci s OSPOD se dají páchat neuvěřitelná zvěrstva. Ale tenhle příběh až někdy příště….
20. 4. 2016 at 22:06
Premyslim proc ty zviratka nemaji i u vas, chlapi? U me se to zvirectvem jen hemzi. Napr. MIB – prece bylo uplne nej po smrti krecka hned jet pro noveho milacka, vysvetlit ze krecci proste umiraji, je to normalni … a situaci obratit. Vzdyt je to prece jasna vec – matka obraci hnev na otce, smeruje tim smerem i dite – poridim “neco” na co se bude dite u me tesit, co pomuze to programovani “spatneho” otupit.
20. 4. 2016 at 22:37
Já mám u sebe doma štěnice. Ale dcera se jich bojí.
21. 4. 2016 at 11:43
To tulen: nemyslim ze je cesta nakupovat nova a nova zviratka a tim se vzajemne trumfovat. Dulezite je mit k domacim mazlickum vtah. Jeden muj znamy se dostal do teto spiraly a kdyz ex koupila morce, on koupil krecka. Kdyz ona koupila kralika on koupil rybicky, ona papousky on bile mysky… Nako ec mel v byte zverinec a decko u psych znaleckych posudku reklo ze se na zvirata nerado kouka a vadi mu ze papouci ” furt rvou”…
21. 4. 2016 at 12:09
Obavám se, že slibit si, že budu příště předvídat nebo myslet jako matka úplně moc nejde. Ano, zvířátka, znevažovaní dárků od otcea třeba i naoko pláč, jak mi budete děti chybět i když už matka ví, že jede s přítelem na týden na hory a stejně by děti nemohla nikam dát se dá predikovat. To potom stačí říct, tak víš co? Vyjdu ti vstříc a děti si vem na hory-to milující matka rychle sedá do auta a mizí jako pára nad hrncem. Ale jak ze zachovat, když už otce pomlouvá i u kamarádů dětí a rodičů a tím pádem kamarádi k otci alkoholikovi a násilníkovi nesmí chodit. Na to jsem zatím nepřišel…)))
21. 4. 2016 at 16:31
Když mě ex pomlouvala u rodičů spolužáků, napsal jsem hromadný email všem. Vysvětlil jsem, že vím, že mě ex pomlouvá, že mě mrzí, že s tím obtěžuji, ale že pomluvě se jen těžko lze bránit a že stokrát opakovaná lež se stává pravdou….Asi polovina rodičů se zamyslela a jsem v pohodě, druhá kouká, drží zpátečku. Nicméně s tou první půlkou jsem začal spolupracovat: společné narozeniny, pikniky, návštěvy a pod. a je to v klidu. Tito rodiče pak postupně rozmělnili odpor těch ostatních a pak to šlo do ztracena. Zabejčená zůstala jen jedna maminka, kámoška ex. Celá akce trvala asi 3 roky, ale fungovalo to. Radím to vyzkoušet.
22. 4. 2016 at 2:10
OSPOD je dle mého zločinecká organizace (Barnevernet) a jak někdo napsal níže, ve spolupráci s majitelkami dětí skutečně dělají hrůzná zvěrstva feministicky proti otcům. Je ovšem vše jen také o lidech. Za roky jsem poznal pouze jedinného pracovníka OSPODu, který skutečně dělal tuto práci poctivě a pro děti tak jak to má být. Byl jedubabami vyštípán za pouhý rok.
22. 4. 2016 at 14:32
Ve srovnáním s křečkem moje ex přitvrdila . Rovnou tvrdí dětem, že je jí tak smutno, že maminka zemře, jestli nezůstanou u ní!
Citové vydírání, manipulace s dětmi, očerňování otce. Opravdu toto je psychické týrání dětí. Tvorba syndromu zavrženého rodiče. Když jsem to nahlásil na OSPOD, tak dělaly (“y” opravdu tam jsou samé ženy) mrtvého brouka. Prý vyjádření emocí. A nikdo s tím nic neudělá. Kdo by obvinil matku z týrání, že…
22. 4. 2016 at 15:44
To jan: co popisujete se mi nezda tak destruktivni. Detem lze vyvetlit/ samozrejme zalezi na veku/ ze maminka rika, ze umre, ale nikdy zatim neumrela. Deti pochopi, ze keca.Myslim, ze nejhorsi jsou velmi inteligentni psychomatky, proti jejich manipulacim je obrana dost tezka. Navic pokud matka rika ze umre, lze deti nahrat, jak rikaji co jim matka tvrdi a muze to byt docela dobry dukaz k soudu dokazujici vydirani deti
4. 5. 2016 at 14:23
Ano, článek popisuje naprosto přesně psychomatky a jejich taktiku manipulace dětí, znám podobné svině na vlastní kůži.