Aíša Rafik

Afrika

Africký kontinent je za účelem systematického studia rozdělen do pěti oblastí – severní Afrika, Africký roh, východní Afrika, západní Afrika a jižní Afrika. Islám dorazil do severní Afriky již v roce 658 našeho letopočtu, kdy arabští dobyvatelé ustavili v Egyptě první muslimskou vládu ve Fustatu, jižně od dnešní Káhiry. Arabští obchodníci začali pronikat z Egypta na jih do severního Súdánu v sedmém století.

Na zbytek Afrického rohu dosáhl islám přes Rudé moře a ze západu z Egypta v osmém století našeho letopočtu.³⁷ Islám byl nedílnou součástí východoafrické pobřežní kultury již kolem roku 1000 našeho letopočtu prostřednictvím kontaktů s náboženskými učiteli, kupci a obchodníky s otroky.³⁸ Západní Afrika se stala domovem pro muslimy na konci desátého a počátkem jedenáctého století, kdy se v této oblasti usadili obchodníci ze severní Afriky a Blízkého východu. Většina obyvatel jihu Afriky islám nevyznává. S ohledem na osídlení a historii regionu mají na africkém kontinentu muslimská kultura a islámské právo hluboké kořeny.

V severní Africe je regionálním obrem a domovem nejstarší muslimské civilizace afrického kontinentu Egypt. Jeho systém zákonů je založený na islámském právu a občanském právu, zejména na francouzském zákoníku. Převládajícím směrem je hanífovská právní škola. V Egyptě má rozvedená matka právo pečovat o chlapce až do věku deseti let a o dívky do dvanácti let. Péče může být prodloužena až do patnácti let u chlapců a až do sňatku u dívek, pokud soudce shledá takové prodloužení v nejlepším zájmu dítěte.³⁹

V Alžírsku je dominantní málikovská škola práva s ibádíjskou menšinou. Rozvedená manželka má právo na péči o děti do 16 let u chlapců a 18 let pro dívky, a to tak dlouho, dokud se matka znovu nevdá nebo pokud se provdá za někoho, kdo je nevhodný pro její dceru s výhradou, že soudy mohou ukončit péči v nejlepším zájmu dítěte. Poručnictví zůstává otci.⁴⁰

Málikovská škola je dominantním směrem v Libyi a Maroku. V obou těchto zemích péče rozvedené matky končí ve věku pro dívčin sňatek a pro chlapce v pubertě.⁴¹ Málikovský směr je převládající škola islámské právní vědy také v Tunisku. Islám je státním náboženstvím, ale soudy šaría byly zrušeny v roce 1956. Opatrovnické zákony jsou v Tunisku pokrokové. V případě, že manželství končí rozvodem, soudce musí vzít v úvahu zájem dítěte při svěření péče buď jednomu z rodičů nebo třetí osobě. Pokud je péče svěřena matce, je oprávněna uplatňovat výsady poručníka ve věcech týkajících se cestování dítěte, vzdělání a finančních záležitostí. Může získat plnoprávné poručnictví v případě, že poručník není schopný nebo způsobilý ho vykonávat.⁴² Jako obecný princip má matka přednostní právo na svěření dítěte do péče až do puberty u chlapce a do sňatku u dívky. Tuniské zákony se zdají v tomto ohledu progresivní a soudy svěřují matce i poručnická práva, pokud se domnívají, že otec nebo jiný opatrovník není vhodný pro jejich uplatnění.

Téměř všichni muslimové v oblasti Afrického rohu jsou sunnité, ale patří ke stovkám různých etnických skupin a mluví mnoha různými jazyky. Přestože přijali islám, nezbavili se svých vazeb ke tradicím a víře jejich dřívější náboženství.⁴³ Mezi Somálci je manžel považován za držitele všech práv nad dětmi narozenými v manželství. Je na jeho rozhodnutí, s kým děti mají žít. Obvykle malé děti zůstávají s bývalou manželkou, dokud nejsou dost staré na odchod do domu svého otce, zatímco starší děti zůstávají s otcem ihned po rozvodu. V Súdánu zůstávají chlapci se svou matkou až do věku sedmi let, zatímco dívky až zhruba do devíti let.⁴⁴

Většina muslimů v Etiopii patří k šáfiovské právní škole. V Etiopii zůstávají děti se svou matkou až do věku pěti let, pokud tomu nebrání jakékoliv vážné důvody. Občanský zákoník stanoví, že péče o dítě a stanovení výživného mají být určeny pouze s přihlédnutím k zájmům dítěte. Nicméně v Somálsku je matka oprávněna pečovat o chlapce do věku deseti a dívku do věku patnácti let a soud má možnost prodloužit péči do 18 let pro chlapce i dívku. Výživa dětí je povinností obou rodičů pro syny až do plnoletosti, a pro dceru až do sňatku nebo dokud není schopna se sama živit výdělečnou činností.

V Súdánu bývala převládajícím směrem málikovská právní škola, ale nyní je dominantní vzhledem k egyptskému a osmanskému vlivu škola hanífovská. V Súdánu má rozvedená matka právo na péči o své děti u chlapců do sedmi a u dívek do devíti let. Pokud se prokáže zájem dětí, soud může toto období prodloužit u synů do nástupu puberty a u dcer do vstupu do manželství. Otec nebo jiný mužský poručník pečlivě zajišťuje všechny aspekty související s výchovou dětí v péči jejich matky. Péče ženy s odlišným vyznáním než má otec končí, když je dítěti pět nebo dříve, pokud existuje obava z ovlivnění víry. Zaopatření dítěte je úlohou otce dokud se dcera nevdá a dokud není syn ve věku, kdy je schopen si vydělávat na živobytí.⁴⁵

Ačkoliv v Somálsku a Súdánu byl stanoven věk, do kterého péče musí zůstat matce, soudy jsou oprávněny péči prodloužit do puberty. Jelikož za zaopatření dítěte je odpovědný otec, má poručnické právo ve všech záležitostech týkajících se výchovy dítěte po dobu matčiny péče.

Zákoníky ve východní Africe se různí, i když všechny nějakou formou uznávají islám. Tato právní zakotvení sahají do koloniální éry, kdy britské úřady a zanzibarský sultán dosáhli dohody uznávající a zachovávající islámský způsob života.⁴⁶ Zanzibar dodnes uchovává oddělenou justiční správu pro muslimy.

V Keni Britové zavedli známý trojí soudní systém – anglosaské právo, zvykové právo a soudy šaría. Tanzanie má dvojí právní systém složený z normativních předpisů a náboženských a zvykových tradic. V Ugandě má otec právo na péči o každé dítě už od ukončení kojení.⁴⁷ Pokud dítě zůstává v péči žen, ugandský občanský zákoník je opravňuje pobírat výživné 2000 šilinků měsíčně na jedno dítě, ale ženy tuto částku málokdy získají.⁴⁸

Keňa má velmi různorodou muslimskou populaci v důsledku arabského a jihoasijského osídlení. Dominantním směrem je šáfiovská škola islámské právní vědy s významnými hanífovskými obcemi. Islámské právo vykonávají náboženské soudy v případech, kdy všichni účastníci vyznávají islámské náboženství v žalobách v rodinných věcech. V Keni přechází péče na otce ve věku 7 let u chlapců a ve 14 letech u dívek. Zákonná úprava nařizuje, že soudy musí posuzovat zájem dítěte jako prvořadé hledisko a rostoucí počet žen se obrací na světský soudní systém, který péči o chlapce i dívky do 16 let obecně svěřuje matkám.⁴⁹

Většina tanzánských muslimů jsou šáfiovského směru a tanzánské soudy přikládají prospěchu nezletilého prvořadý význam při rozhodování opatrovnických případů. Používají vyvratitelný předpoklad, že děti by měly zůstat s matkou až do věku sedmi let. Soudy také při rozhodování opatrovnických případů berou v úvahu tři faktory:

1. ekonomické poměry obou rodičů
2. bydlení obou rodičů
3. chování matky, pokud se má za to, že přispělo k rozpadu manželství.⁵⁰

V jihoafrických zemích, jako jsou Malawi, Zambie, Mozambik a Lesotho, jsou matky preferovanými poručníky a děti patří do mateřské rodové linie. Otcové mají malou autoritu a rozhodovací pravomoc pokud jde o jejich děti, místo nich je hlavní autoritou v životě dítěte nejstarší strýc z matčiny strany.⁵¹ Soudy v Jižní Africe mají pravomoc svěřit dítě buď matce nebo otci v nejlepším zájmu dítěte.⁵² Většina zemí západní Afriky zachovává právní systémy, které jsou do určité míry směsí zvykového, koloniálního a islámského práva. Míra převahy jednoho z těchto typů práva se liší nejen mezi jednotlivými zeměmi, ale také mezi regiony a etnickými skupinami. V tomto regionu žijí dvě největší africké muslimské etnické skupiny – Hausové a Fulbové. Téměř všichni muslimové v regionu jsou sunnité a patří k málikovské škole právní vědy. Podle hauské zvyklosti, pokud jde o péči o dítě, hauské děti zůstávají se svou matkou pouze do věku sedmi let.⁵³

37 Martin B. G., Šíření islámu (The Spread of Islam), In: P. M. Martin, P. O’Meara (red.), Africa, Bloomington, Indiana University Press, 1986, str.87-88

38 Tamtéž str. 87-102

39 Abdullahi A. Al Naim, viz výše, str. 172

40 Tamtéž str. 177

41 Tamtéž str. 180

42 Tamtéž str. 183

43 Abbink J., Etiopský islám a výzva rozmanitosti (Ethopian Islam and the Challenge of Diversity), ISIM Newsletter,4, prosinec 1999, str .24

44 Abdullahi A. Al Naim, viz výše, str. 74

45 Tamtéž str. 85

46 Oded A., Islám a politika v Keni (Islam and Politics in Kenya), Boulder, Colorado, Lynne Rienner Publishers, 2000.

47 Tamale S., Okumu-Wengi J., Právní postavení žen v Ugandě (The legal status of women in Uganda), In: J. W. Kabeberi-Macharia (red.), Women Laws, Costoms and Practices in East Africa: Lying the Foundation, Nairobi, Women and Law in East Africa, 1995, str. 24-45

48 Fiedler A. A., Ženy-Uganda: Uganda rozebírá manželská práva … a křivdy (Women-Uganda: Uganda debates marital rights… and wrongs), Interpress News Service, 8 December 1998

49 Abdullahi A. Al Naim, viz výše, str. 56

50 Tamtéž str. 60

51 Mvula P. M, Kakhongwa P., Žádné nerovnosti – Ženy v Malawi (Beyond Inequalities: Women in Malawi), Harare, Southern African Research and Documentation Centre, 1997

52 Abdullahi A. Al Naim, viz výše, str. 196

53 Tamtéž str. 288

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST