Zdenek Ručka

Dnešní příběh, či spíše jeho název, vystihuje množství jiných příhod a příběhů, ale jednoznačně k tomuto patří snad nejvíce. Párkrát jsem se s tímto slovním spojením setkal ještě během manželství, nikdy jsem však přesně nevěděl, co všechno „opičí láska“ v sobě zahrnuje a co přesně znamená. V současnosti mám v tomto zcela jasno. Dovolím si začíst z nejmenovaného zdroje, protože tento popis je velmi srozumitelný a lépe se to snad ani napsat nedá:

„Negativem takové lásky je, když matka uspokojuje prostřednictvím dítěte v první řadě své potřeby. Svou mateřskou „roli“ bere jako poslání, přes které se může realizovat a dokazovat (sobě i okolí), že je prostě skvělá a nesmírně starostlivá matka, která se pro své dítě bez váhání „obětuje“. Vždyť chce pro své dítě jen to nejlepší, bez ohledu na okolnosti.

V naší společnosti je takový „model mateřství“ velmi oceňován, taková matka glorifikovaná a tedy takové matce její činy skutečně přinášejí uspokojení. Často si však přitom vůbec neuvědomuje, že svou přehnanou láskou a pozorností dítě spoutává, brání mu v přirozeném vývoji a vede ho k pasivitě a apatii.

Taková matka prostě odmítá fakt, že osobnost jejího dítěte a její osobnost jsou dva samostatné a jasně diferencované subjekty. Ve skutečnosti je taková matka nezralá, má jen omezené spektrum klasifikace okolních lidí a jen omezený repertoár emocionálních reakcí. Ty mají spíše archaický charakter, např. vlastnit vše, rozhodovat o všem, zvítězit na celé čáře. V záležitosti dětí to pak znamená „mít děti ve výlučném vlastnictví“ a také „být výlučným architektem duše svého dítěte“.

Taková matka také velmi často vstupuje a zasahuje i do osobního života svého potomka. Zákaz nebo lustrování kamarádů, partnerů a společné trávení času s mladými, kdy by pár měl být o samotě, je dalším typickým znakem matek, které imaginární pupeční šňůru prostě odmítají odstřihnout. Sociální izolovanost, nedostatek osobního prostoru a přemrštěné projevy lásky mohou osobnost dítě poznamenat do takové míry, že jej rozhodujícím způsobem poznamenají na celý život.“

Zde bych už navázal na předchozí příběhy a rozvedl do širších souvislostí ten dnešní. Popíši v něm dvě události, jejichž základem je mimo jiné i „opičí láska“. Dokonce z mého pohledu „naprosto zvrácená“.

Otec, tak jak mu vytyčil ctěný soud v rozsudku, šel vzít děti ke své exmanželce na společný víkend. Že není vše v pořádku, zjistil už během telefonátu, protože měl přijít pro děti k jejich bytu a ne jako obvykle na parkoviště vedle bytovky. Když mu otevřeli dveře, situace se rázem vyjasnila. Matka dětí byla na chodbě, v pyžamu a v poloze, která naznačovala, že není zdravotně fit. Ozvaly se gastro problémy z minulosti. Zmíněný otec se nabídl pomoci v rámci svých možností – naivní jako vždy, že si vezme začátkem týdne dovolenou a nechá děti u sebe se servisem v rámci školy a kroužků. Odpověď se dala předpokládat: „Není třeba, poradím si sama,“ odpověděla jeho ex, která vypadala, že má v té době problém hlavně sama se sebou. „V neděli se ozvu a domluvíme se co a jak,“ znovu potvrdil nabídku otec. Víkend uběhnul velmi rychle, vlastně jako každý společný. V neděli při návratu dětí domů jim dveře otevřela matka dětí, která sice vypadala lépe než před dvěma dny, ale určitě nebyla zdravotně zcela v pořádku. Otec zopakoval ochotu nechat si děti u sebe, dokud se nezotaví… samozřejmě neuspěl. Diagnóza matky nebyla tragická, mnoho lidí má podobné problémy… neznám však nikoho, kdo by nebyl alespoň týden hospitalizován v takovém případě a nedostával adekvátní léčbu na nemocničním lůžku. Tato žena však patřila zřejmě k výjimkám… kamarádka – lékařka jí zařídila léčbu „ambulantně“… pokud se to vůbec dá pojmenovat přívlastkem „ambulantně“.

O nějaký čas později se otec snažil během „lichého víkendu“ dovolat svým dětem. Telefon zvedla jejich matka a se staženým hlasem mu oznámila, že je v nemocnici. Po úraze, během víkendu, jí museli operovat končetinu. Otec dětí okamžitě nabídl pomoc. Jelikož ošetřující lékař byl jeho dobrý známý, rychle zjistil, že operace dopadla dobře a vše by mělo být v budoucnu v pořádku, bez nějakých vážných následků. Samozřejmě tuto dobrou zprávu oznámil své ex. Reakce však byla zcela jiná než očekával. Ne, nečekal poděkování nebo případné slzy dojetí… ale ani na strohou větu ve smyslu „nikdo se neprosil o tvou pomoc“… nuže co, stává se. A co děti? Ne, nezůstaly bez své matky ani o hodinu déle, než to bylo nezbytné. Matka podepsala revers a rychle spěchala do svého obydlí za dětmi. Vždyť reálně hrozilo, že pokud by zůstala nějaký den v nemocnici, tak by jejich otec mohl být s nimi déle než dva dny během dvou týdnů. Uznejte, představa, že by pečlivou matku byť jen na pár dní nahradil nějaký jejich „nezodpovědný“ otec… noooo, celé špatně…

A navíc ještě doplním i něco z toho následujícího víkendu, kdy již matka byla v teple svého domova, sice rozbolavělá a omezená v pohybu, ale šťastná, že jsou s ní její ratolesti – její majetek. Otec přišel jako vždy vzít děti na víkend. „My chceme zůstat s maminou doma, protože se musíme o ni starat,“ řeklo starší, asi 10leté dítě. „Budeme jí vařit čaj, protože sama to nezvládne,“ pokračovalo. Jejich odpověď by byla za jiných okolností možná celkem logická. Avšak v tomto případě zřejmě ne. Samozřejmě hrdá matka okamžitě vycítila příležitost, jak využít svůj momentální handicap ve svůj prospěch tak, aby nemusely děti strávit víkend s otcem…

Hmmmm… když tak přemýšlím, pokud by se mně něco takového stalo, asi bych byl sobec ​​a chtěl být sám, jen tak odpočívat a léčit se. Zejména pokud vím, že o děti je a bude postaráno… ale já jsem jen obyčejný muž. Neobyčejná matka situaci vyřeší zcela jinak. Bude bojovat s bolestí a přitom si naloží na ramena ještě více než běžně. Samozřejmě bez „postranních úmyslů“.

Zmíněný muž, tedy mimo jiné, jednou opět strávil víkend bez dětí, které měly potřebu starat se o svou bolavou matku. Předpokládám, že celé okolí – zejména to hodnotitelské, které vnímalo tyto události – se jen utvrdilo v tom, že je to jeden nezodpovědný, bezcharakterní a cynický egoista, který nechal děti s jejich matkou v době, kdy se sotva dokázala postarat sama o sebe.

Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.