Peter Lloyd

Autor knihy CHRAŇ SVOU MUŽNOST (Stand By Your Manhood) odpovídá matkám podrážděným ze střídavé péče. Peter Lloyd je rozzloben odporem matek ke spravedlivému dělení přístupu k dětem a z veřejných debat usuzuje, že feminismu nejde o opravdovou rovnost.

Vždy, když si pomyslíte, že moderní genderová debata už nemůže sklouznout do nějaké neuvěřitelné trapnosti, objeví se něco převapivého. Asi si dovedete představit mé nadšení, když jsem si přečetl včerejší ČLÁNEK V ŽENSKÉ RUBRICE o „utrpení“ žen, které mají akceptovat otce svých dětí jako rodiče se stejnými právy. V článku si nešlo nevšimnout obrovského pochopení pro tři matky, jež si všechny stěžovaly na nevhodnost střídavé výchovy a naznačovaly, že tatínkové by neměli být ani vidět, ani slyšet, samozřejmě kromě případů, kdy mají klopit výživné.

Jedna z nich to shrnula, když řekla: „Já vím, že dívky mají vidět jejich tátu, ale večer se vždy cítím jako matka, která se musí nějak naučit přestat být matkou na polovinu svého života. Nevím, jestli si na to někdy dokážu zvyknout. Neznám mnoho matek, které by to dokázaly.“ Co na to říct? Hrůza. Nejen, že při pocitu křivdy myslí na sebe a nikoliv na své děti, ale hlavně proto, že muži poslouchají tyto kecy po celá desetiletí, aniž by je politovala aspoň vlastní sestra.

Protože k narození dítěte je třeba OBOU rodičů, znamená to, že nikdy nejsou jen její, jsou jejich, a tyto matky nemají právo požadovat takové nároky. Kromě toho střídavá výchova představuje základní rovnost. Pokud s ní takové ženy nesouhlasí, buď by a) neměly mít děti nebo b) měly by otěhotnět s ochotným dárcem spermatu, který se již předem vzdá svých lidských práv. Může to znít nezvykle, ale je to pravda. Kromě toho muži již dlouho trpěli rodičovským odcizením z vůle pomstychtivých bývalých partnerek a stávali se obětním beránkem rozvodu či rozchodu, kdy byly jejich děti užity jako zbraň pro pomstu za zlomené srdce. Nyní ženy dostávají zakusit svou vlastní medicínu a nechutná jim.

Nejsou tím postiženi jen obyčejní lidé. V posledních týdnech jsme viděli Madonnu, zapletenou do ošklivého rodinného sporu, stejně tak se Kate Winsletová dostala do potíží kvůli odmítání střídavé výchovy. Zrovna od nich sedí, že si hrají na silné holky, když nyní fňukají.

Když jsem popisoval toto pokrytectví ve své knize Chraň svou mužnost (Stand By Your Manhood), setkal jsem se se spoustou otců, kteří byli kvůli takovému chování zralí na sebevraždu, včetně aktivisty sdružení Otcové pro spravedlnost (Fathers4Justice) Guye Harrisona, jenž je švagrem Jamese Blunta. Když zkrachoval vztah s matkou jeho první dcery, zaplatil jí více než 125.000 liber výživného, ale přesto neměl žádný přístup ke své holčičce Isabelle. Dodnes ji neviděl po dobu dlouhých 15 let, přestože utratil dalších 50.000 liber na 38 soudních jednání, a všechna byla zbytečná, protože soudci nechtějí věznit matku, která maří soudem určený styk. Dostal se do takové deprese, že už měl brokovnici v ústech a málem stiskl spoušť.

Bohužel nejde o výjimku, ale pravidlo, a otcové jsou často dotlačeni do takového zoufalství, že se uchylují k veřejným protestům. Opravdu jsou tyto ženy tak sobecké, že považují toto chování je přijatelné? Znám odpověď: ano, jsou. Toto je moderní feminismus. Co bylo kdysi bojem o základní rovné příležitosti, je nyní (a odkazuji na zmíněný včerejší článek) snahou o získání převahy. Celkově vzato je to bezostyšně orwellovský přístup: „všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější“.

Nevěříte mi? Podívejte se na fakta. Když před 100 lety ženy usilovaly o volební právo, velký počet mužů z dělnické třídy také nemohl volit, ale sufražetky bojovaly pouze za ženská práva. Je to smutné a moc se od té doby nezměnilo.

Už v 50. letech se feminismus ukotvil jako společenský a politický fenomén a přitom zcela přehlíží nespočet velkých problémů, kterým čelí dnešní muži, jako například prudce rostoucí rozdíl věku dožití, způsobený nerovnými výdaji veřejného zdravotnictví, školský systém zanedbávající chlapce, rozdíly v odsuzování trestné činnosti, podvody s otcovstvím, obřízka, nespravedlivá pravidla rozvodu, domácí násilí žen páchaných na mužích nebo falešná obvinění ze znásilnění.

Je pravda, že my chlapi jsme určitě byli nejhorší utlačovatelé v historii. Ale protože feminismus učí ženy, že jsou věčné oběti a zaslouží si vše, co si přejí, nestoudná drzost stavět se sobecky k výchově dětí se zdá naprosto normální.

Uvážíte-li navíc, že rozpad rodin ročně stojí 44 miliard liber – a to je více než rozpočet ministerstva obrany – je to holé šílenství. To je přesně důvod, proč tyto ženy potřebují probudit do reality. Dokud se nezmění jejich přesvědčení rozmazleného spratka, bude tím trpět nespočetně více nešťastných dětí.

„Myšlenka rovnosti přišla pro některé matky jako šok,“ říká Matt O’Connor, který v roce 2001 založil sdružení Otcové pro spravedlnost (Fathers4Justice) a o 15 let později stále bojuje za to, aby bylo rovnoprávné rodičovství pro oba rodiče zakotveno v zákoně. „Je to jako s těhotenstvím, nemůžete mít jen trochu rovnosti. Buď ji máte, nebo nemáte.“

Ve Spojeném království žijí čtyři miliony dětí v domácnostech bez otce. V některých městských aglomeracích až 80 % rodin nemá tátu. Podle našich vlastních údajů odhadujeme, že 200 dětí denně ztratí kontakt se svými tatínky v soudních řízeních za zavřenými dveřmi.

Utrpení maminek, které se vzdají času, jež děti stráví se svými tatínky, je nevýznamné ve srovnání s opravdovým žalem, který musí prožít odcizení otcové. Pro většinu tátů je střídavka vzdálené přání, zatímco žijí zlý sen odloučení od dětí, které milují a které jim zoufale chybí. Jen si představte tu bolest čekání každé dva týdny, aby viděl své dítě na jediný den a jedinou noc. A představte si, kdyby byly role obrácené: to by bylo křiku, kdyby se s matkami zacházelo stejným způsobem jako s otci. Ženy nemohou mít oba přístupy. V případě, že věří v rovnost a odpovědné rodičovství, musí chápat střídavou výchovu.

Bohužel musím říct, že muži, kteří v dobré víře podpořili kandidátku Strany za rovnoprávnost žen Sophii Walkerovou ve volbách primátora Londýna, se zachovali jako kapři hlasující pro Vánoce. A pokud budou takto tolerantní, jejich děti budou další na řadě.

Jak byl článek, na který odkazuji, nehorázný, byl drsným budíčkem pro každého, kdo si myslí, že feminismu jde opravdu o rovnost pohlaví. Dokud se feminismus nevyvine do stádia, že bude přinášet práva i mužům, bude jen odborovou organizací pro ženy. Promiňte, dámy, ale pokud jde o rodičovství, je čas, abyste se vzdaly svých ženských výsad.

Z anglického originálu „The ‚agony‘ of being a 50/50 mother? Oh please. It’s called equality – and fathers deserve their share just as much as women“ přeložil Tomáš Jadlovský