Stridavka.cz

–

39 Co 452/2017

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Adély Kaftanové ve věci

nezletilé: Z. M ., narozená …, bytem A., P., zastoupená kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 15, sídlem Boloňská 478/1, 109 00 Praha 10

dcera rodičů:

I. K. S. , narozená …, státní příslušnice S. r., bytem A., P., zastoupená advokátem JUDr. Filipem Svobodou, sídlem U Demartinky 1, 150 00 Praha 5

I. R. M ., narozený …, státní příslušník S. r. bytem N. J., P. zastoupený advokátkou Mgr. Alexandrou Floriánovou,sídlem Holečkova 419/21, 150 00 Praha 5

o úpravu poměrů nezletilé a úpravu styku s ní a schválení právního jednání za nezletilou, k odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. září 2017, č. j. 41 Nc 14022/2015-399,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění jen tak, že nezletilá Z. bude v péči matky vždy od 18 hodin pondělí lichého týdne do 18 hodin čtvrtka sudého týdne a v péči otce vždy od 18 hodin čtvrtka sudého týdne do pondělí 18 hodin lichého týdne, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 15.000 Kč měsíčně a matka 3.000 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že za dobu od 1. 5. 2015 do 28. 2. 2018 dluh na výživném nevznikl.

IV. Ve výroku V se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem svěřil nezletilou Z. do střídavé péče rodičů tak, že bude v péči matky od 18 hodin pondělí lichého týdne do 18 hodin středy sudého týdne a otce od 18 hodin středy sudého týdne do 18 hodin pondělí lichého týdne s výjimkou prázdnin. O jarních prázdninách bude od 10 hodin prvního dne jarních prázdnin do 18 hodin neděle, jimiž prázdniny končí, v péči matky v sudém roce a otce v lichém roce. O velikonočních prázdninách bude od 18 hodin dne předcházejícího velikonočním prázdninám (čtvrtku či pátku) do 18 hodin Velikonočního pondělí v péči matky v každém lichém roce a v péči otce v každém sudém roce. O letních prázdninách bude v péči matky vždy od 19 hodin dne 30. 6. do 19 hodin dne 15. 7., od 19 hodin dne 31. 7. do 19 hodin dne 10. 8. a od 19 hodin dne 20. 8. do 18 hodin posledního dne školních prázdnin v České republice. V péči otce bude od 19 hodin dne 15. 7. do 19 hodin dne 31. 7., od 19 hodin dne 10. 8. do 19 hodin dne 20. 8. O podzimních prázdninách bude od 10 hodin prvního dne prázdnin do 18 hodin dne, jimiž prázdniny končí, v péči matky v každém lichém roce a v péči otce v každém sudém roce. O vánočních prázdninách bude nezletilá od 16 hodin dne 23. 12. do 18 hodin dne 27. 12. v péči matky v každém sudém roce a v péči otce v každém lichém roce. Od 18 hodin dne 27. 12. do 16 hodin dne 2. 1. následujícího roku bude v péči matky v každém lichém roce a v péči otce v každém sudém roce. Uvedl, že předání nezletilé bude probíhat v místě bydliště toho z rodičů, jehož péče začíná, a rodičům uložil povinnost nezletilou k péči u druhého rodiče vždy řádně připravit (výrok I). Výrokem II uložil otci povinnost pro dobu, kdy bude nezletilá v péči matky, přispívat na její výživu částkou 10.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 5. 2015 k rukám matky. Té uložil, aby pro dobu, kdy bude nezletilá v péči otce, přispívala na její výživu částkou 3.000 Kč měsíčně rovněž od 1. 5. 2015 k rukám otce vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Výrokem III rozhodl o nedoplatku na výživném od 1. 5. 2015 do 31. 8. 2017 tak, že ani jednomu z rodičů nevznikl. Výrokem IV zastavil řízení o schválení právního jednání za nezletilou. Výrokem V zamítl návrh matky na úpravu styku otce s nezletilou a výrokem VI rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu.

2. Při svém rozhodování vycházel z návrhu otce, který navrhoval svěření nezletilé do střídavé péče, matka následně navrhla její svěření do své výlučné péče a úpravu styku otce s ní. Otec uvedl, že oba rodiče mají státní občanství S. r. a nejsou manželé. Oba mají vyživovací povinnost pouze k nezletilé, od dubna 2015 nežijí ve společné domácnosti. Otec nadále hradí náklady spojené s bydlením matky a nezletilé v bytě částkou 6.200 Kč měsíčně, přestože matka mu zamezila přístup do tohoto bytu a brání mu v kontaktu s nezletilou. Otec s ní do šesti let žil denně jako rodič, fungovali běžně. Matka se vyjádřila, že od září 2016, kdy nezletilá nastoupí do první třídy, by chtěla odcestovat z České republiky buď na S., nebo do V. B., kde má pracovní kontakty. Naopak otec chce žít v České republice, proto zakoupil s matkou do podílového spoluvlastnictví v roce 2011 nemovitost v Praze. S odstěhováním z České republiky nezletilé nesouhlasí. Navrhoval určení výživného v částkách otci 9.000 Kč a matce 4.000 Kč měsíčně. Režim střídavé péče navrhoval tak, aby nezletilá byla v péči matky vždy od pondělí 8 hodin lichého týdne do středy 8 hodin sudého týdne a otce v sudém týdnu od 8 hodin středy do 8 hodin pondělí lichého týdne. Dále navrhoval speciální úpravu o podzimních, jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdninách, kterou přesně specifikoval.

3. Matka se svěřením nezletilé do střídavé péče nesouhlasila s poukazem na to, že otec se nikdy výrazně na péči o dceru nepodílel. Nezabezpečoval řádně její potřeby, nestaral se o ni, to bylo vždy na matce, a v důsledku toho vznikl mezi ní a matkou úzký vztah. Matka se ji snaží vést k pozitivnímu styku s otcem, nezletilá jej odmítá. Navrhovala svěření nezletilé do své výlučné péče a úpravu styku otce s dcerou a výživné navrhovala částkou 20.000 Kč měsíčně.

4. K předběžné úpravě poměrů nezl. soud prvního stupně uvedl následující: Po peripetiích, kdy matka nejprve navrhovala nahrazení projevu vůle druhého rodiče s tím, aby nezletilá zahájila povinnou školní docházku ve škole T. P. B. S., soud prvního stupně jí usnesením ze dne 26. 8. 2016, č. j. 41 Nc 14022/2015-194 vyhověl, následně usnesením ze dne 9. 9. 2016, č. j. 41 Nc 14022/2015-225 toto usnesení zrušil, neboť nezletilá začala fakticky navštěvovat školu v České republice za souhlasu obou rodičů, konkrétně v Praze 10 Hostivaři.

5. Pokud se týká styku otce s dcerou, soud prvního stupně k návrhu otce usnesením ze dne 14. 8. 2015, č. j. 41 Nc 14022/2015-46, nařídil předběžné opatření, podle něhož je matka povinna odevzdat mu nezletilou do péče každý sudý týden v roce od pátku 16 hodin do neděle 18 hodin, dále každé úterý v roce od 16 hodin do 19 hodin a každý čtvrtek v roce v témže termínu, přičemž místem předání a převzetí je bydliště matky. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2016, č. j. 39 Co 327/2015-90 toto usnesení potvrdil.

6. Kolizní opatrovník se připojil k návrhu otce na svěření nezletilé do střídavé péče rodičů, nerovnoměrně, s určením výživného otci 10.000 Kč a matce 3.300 Kč měsíčně. Navrhoval, aby nezletilá byla v běžném styku v péči otce od středy do pondělí následujícího lichého týdne a v péči matky ve zbytku se speciální úpravou o prázdninách.

7. Soud prvního stupně vycházel z toho, že s ohledem na státní příslušnost obou rodičů ve S. r. jde o věc s cizím prvkem. Pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci vyplývá z čl. VIII Nařízení Rady (ES č. 2201/2003) a okolnosti, že obvyklé bydliště nezletilé bylo v době zahájení řízení na území České republiky.

8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, kdy jednotlivé důkazy vyjmenoval a zároveň uvedl, jaká zjištění z nich učinil, vzal za prokázané, že oba rodiče jsou vysokoškolsky vzdělaní, zdraví, nejsou manželé a mají vyživovací povinnost pouze k nezletilé. Společnou domácnost nevedou od 1. 5. 2015. Do té doby bydleli všichni společně v bytě o velikosti 2+kk v Praze 10 v podílovém spoluvlastnictví rodičů, kde po odstěhování otce zůstala bydlet matka s nezletilou a otec nadále hradil náklady spojené s bydlením v částce 6.200 Kč měsíčně, a to i za situace, kdy mu matka zamezila v přístupu do bytu a přechodně mu bránila i v kontaktu s nezletilou. Otec do šesti let věku s nezletilou žil a plnil rodičovskou zodpovědnost. Styk otce s dcerou byl upraven shora uvedeným předběžným opatřením. Nezletilá v srpnu 2016 ukončila docházku do mateřské školy, přestože byla předběžně přihlášena do mezinárodní britské školy v K., poté, co soud nahradil vůli otce s nástupem do této školy, matka nezletilou umístila do základní školy, kterou původně vybral otec a s níž původně nesouhlasila. Učinila tak bez oznámení otci i soudu.

9. K poměrům otce bylo v řízení prokázáno, že vede společnou domácnost s partnerkou a jejími třemi dětmi, a i s nezletilou dcerou, a to v rodinném domě v jeho výlučném vlastnictví s bytovou jednotkou o velikosti 4+1. Splácí hypotéku. Jeho průměrné měsíční čisté příjmy v roce 2014 činily 93.969,50 Kč, 2015 94.598,30 Kč, v období od ledna do srpna 92.405,80 Kč. Od 22. 7. 2016 otec začal podnikat v oboru fotografická služba, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků a poskytování software. Od 1. 4. 2017 podniká s průměrnými měsíčními čistými příjmy okolo 70.000 Kč, a to v oboru dotační činnost a informační technologie. Kromě nemovitosti v katastrálním území R. a H. vlastní vozidlo Š. S., registrované v roce 2010. Jeho partnerka se v minulosti věnovala amatérské fotografii. K poměrům matky bylo v řízení prokázáno, že od 18. 8. 2015 byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a dne 3. 10. 2016 nastoupila na plný pracovní úvazek jako statik. Práci si může přizpůsobit péči o dítě. Její průměrné čisté měsíční příjmy jsou 25.919 Kč. Bydlí v bytě ve spoluvlastnictví rodičů o velikosti 2+kk, s dcerou, náklady spojené s bydlením v částce 6.200 Kč od nástupu do zaměstnání již hradí sama.

10. K poměrům nezletilé bylo v řízení zjištěno, že je zdravá, navštěvuje druhou třídu základní školy, učí se výborně, navštěvuje družinu, věnuje se tenisu a angličtině. Tu matka hradí čtvrtletně částkou 8.000 Kč. Otec ji chtěl doprovázet na výuku angličtiny, matka to odmítla. Vedle výživného v částce 12.000 Kč měsíčně otec hradil nezletilé ve školním roce 2015/2016 školkovné 1.400 Kč a 300 Kč za logopedickou péči. Dále hradil do listopadu 2016 náklady spojené s bydlením 6.200 Kč měsíčně.

11. Soud prvního stupně nevyhověl návrhu matky na zpracování znaleckého posudku za účelem prokázání, že otec není vhodným vychovatelem pro nezletilou, neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že vždy řádně plnil rodičovskou zodpovědnost k nezletilé, citlivě jednal i ohledně jejích potřeb i výběru základní školy pro plnění povinné školní docházky. Neměl ani za prokázané, že nezletilá na péči otce není zvyklá a trpí. Vycházel z nesporných skutečností, tedy toho, že rodiče ukončili vedení společné domácnosti v dubnu 2015. Sporné nebylo ani to, že otec od 1. 5. 2015 hradí výživné na nezletilou částkou 12.000 Kč měsíčně.

12. Soud dne 20. 4. 2017 zjišťoval názor nezletilého dítěte. Z jeho výpovědi zjistil, že má s rodiči dobré vztahy. Nezl. k otci uvedla, že se k němu vždy těší, i když u něj nemá tolik hraček jako u matky. Přála by si, aby ji otec navštěvoval doma a vídala se s ním každý týden ve středu a v pátek. K partnerce otce uvedla, že je divná a nebaví se s ní, s tátou si dávají pusy a jí to přijde nechutné. Divné jí přijde i to, když se žena s chlapem drží za ruce. Matka jí podle jejích slov kupuje oblečení a hraje si s ní. I kolizní opatrovník provedl šetření v bydlišti otce, strávil tam hodinu, byl přítomen příjezdu otce s nezletilou do jeho bytu. Nezletilá vystoupila z autosedačky, přivítala se s dcerou přítelkyně otce, které je deset let, společně si radostně odešly hrát na trampolínu. Připojili se k nim i dva synové přítelkyně otce. Poté si děvčata hrála s vystřihovánkami a smála se. Povídala si, byla uvolněná a bezprostřední. Nezletilá ukázala dětský pokojíček, který sdílí s Julií, kde je mnoho hraček. Nesdělila nic o tom, že by hračky byly pouze Julie. Pokoj byl vybaven hračkami a knihami odpovídajícími jejímu věku. Nezletilá se po celou dobu k otci i k dětem chovala bezprostředně, vesele a bez problémů.

13. Při rozhodování o péči soud prvního stupně vycházel z § 906 odst. 1, 2 a § 907 odst. 1 obč. zák. Na základě provedeného dokazování a zjištěných důkazů, když každý posuzoval jednotlivě, s přihlédnutím ke konkrétním specifikům, rozhodl a svěřil nezletilou do nepravidelné střídavé péče rodičů tak, že v péči matky bude vždy od 18 hodin pondělí lichého týdne do 18 hodin středy sudého týdne a otce vždy od 18 hodin středy sudého týdne do 18 hodin pondělí lichého týdne s výjimkou prázdnin, které speciálně upravil. Respektoval věk i potřeby dítěte. Střídavou péči nastavil tak, aby byla vyhovující pro nezletilou zejména s ohledem na její věk, zájmy, potřeby a přání.

14. O výživném rozhodl ve smyslu § 910 odst. 2 ve spojení s § 913 a § 917 obč. zák. Po zohlednění poměrů každého z rodičů, jejich příjmů a rozsahu péče o nezletilou stanovil výživné otci v částce 10.000 Kč měsíčně a matce 3.000 Kč měsíčně s účinností ode dne 1. 5. 2015, splatnými vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Doplnil, že po dobu, kdy se o dítě stará druhý z nich, nese náklady spojené s výchovou a výživou on. Proto žádnému z rodičů nevznikl nedoplatek na výživném. S ohledem na podrobnou úpravu střídavé péče zamítl návrh matky na úpravu styku s otcem. Výrok o zastavení řízení odůvodnil § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

15. Proti rozsudku soudu prvního stupně, pouze proti výrokům I, II, III a V, podala matka v zákonné lhůtě odvolání s návrhem, aby byla nezletilá svěřena do její výlučné péče, otci uloženo platit výživné 20.000 Kč měsíčně včetně doplatku dlužného, dále navrhovala, aby byl upraven styk s dcerou, a to jak běžný, tak i prázdninový. Rozsudku soudu prvního stupně v prvé řadě vytýkala nepřezkoumatelnost. Jeho odůvodnění podle ní nesplňuje náležitosti § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť není zřejmé, jaká dílčí skutková zjištění v relaci ke konkrétním důkazům soud učinil, soud nevyhodnotil provedené důkazy. Opomněl uvést, jaké konkrétní skutečnosti má za prokázané a jaké nikoli. Dokazování shrnul pouze v odrážkách, a to bez jakéhokoli bližšího odůvodnění. Při rozhodování o péči postupoval v rozporu s názorem Ústavního soudu. Zdůraznila, že podle jeho judikatury nemůže být střídavá péče paušálně využívána jako forma spravedlivého rozdělení péče o dítě mezi oba rodiče. Je třeba zohlednit zejména osobnost dítěte, ohled na jeho citovou orientaci, zejména u malých dětí okolnost, kdo z rodičů dosud o dítě převážně pečoval. Poukázala na to, že nezletilá jasně uvedla, že si přeje zachování současného stavu, tedy aby se s otcem stýkala v rozsahu jeden víkend za 14 dní a v úterý a ve čtvrtek odpoledne. Soud prvního stupně svým rozhodnutím nedostatečně zohlednil okolnost, že o nezletilou od narození prakticky pečovala výhradně matka. Nezletilá navíc odloučení od ní těžce nesla. Soud prvního stupně toto kladl za vinu matce na základě ničím nepodloženého názoru, podle něhož měla vzbuzovat syndrom zavrženého rodiče. Popřela, že by s dcerou proti otci manipulovala. Nic takového nevyplývá z pedopsychiatrické zprávy ze dne 13. 10. 2017. Soud prvního stupně podle ní při rozhodování o péči o nezletilou nezohlednil ani její nejlepší zájem a nezabýval se otázkou dopadu střídavé péče na ni. Soudu prvního stupně vytýkala nedoplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, klinická psychologie, a to k posouzení vhodnosti střídavé péče a jejího dopadu právě na nezletilou. Soud prvního stupně odmítl jakákoliv její tvrzení o péči otce jako účelová, naopak tvrzení otce přijímal nekriticky a bez přezkumu. Poukázala na zprávu mateřské školy dánského typu ze dne 18. 9. 2015 a 8. 3. 2016, podle nichž se o nezletilou v té době zajímala výhradně matka. Obdobné vyplývá i ze zprávy Základní školy Praha 10 ze dne 3. 1. 2017. I po zdravotní stránce se o nezletilou starala výhradně matka, jak vyplývá ze zprávy M. V. S. ze dne 12. 8. 2016. K předávání v 18 hodin uvedla, že s ohledem na vzdálenost bydliště rodičů a okolnost, že ona nemá k dispozici automobil, není toto střídání v zájmu nezletilé. K vyživovací povinnosti uvedla, že není jasné, z čeho soud usoudil, že stanovené výživné 10.000 Kč a 3.000 Kč měsíčně je přiměřené majetkovým potřebám rodičů a potřebám nezletilé. Nezohlednil, že příjmy otce se do června 2016 pohybovaly v průměru okolo 93.000 Kč a od dubna 2017 již pouze okolo 70.000 Kč. Nezabýval se tím, zda se otec nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti. Otec od 22. 7. 2016 podniká v oboru fotografické služby, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, poskytování software. Nezabýval se ani tím, že ačkoli otec vede společnou domácnost s novou partnerkou a jejími třemi dětmi, jak partnerka přispívá na společnou domácnost.

16. K podanému odvolání matky se vyjádřil otec s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Soud prvního stupně podle něj rozsudek řádně odůvodnil, navíc provedl i výslech nezletilé ve spojení s následným šetřením opatrovníka v místě jeho bydliště. Snažil se vést účastníky k dohodě a sledoval nejlepší zájem nezletilé, o čemž svědčí i počet jednání u soudu, kdy byly veškeré okolnosti zevrubně probírány. K nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3309/07, na který poukazovala matka, uvedl, že matka nespecifikuje, jaké důkazy nebyly provedeny. Naopak celé řízení bylo z její strany zatíženo nadbytečnou procesní aktivitou, spočívající v předkládání tvrzení, k nimž nedoložila relevantní důkazy. Odmítl, že by se o nezletilou nestaral, v době partnerského vztahu matky a otce byli rodiče domluveni na modelu, že matka je doma, nepracuje a otec zabezpečuje rodinu po finanční stránce. Navíc to otec často realizoval v zahraničí. Matka jeho pracovní aktivity a povinnosti akceptovala. V dubnu 2015 po odchodu otce ze společné domácnosti se rodiče ústně domluvili, že otec bude mít možnost přijít za dcerou kdykoliv, dohodu matka nerespektovala. Když se otec snažil o aktivní komunikaci s ní, matka buď nereagovala, nebo nemožnost styku otce s dcerou odůvodnila jiným programem. Proto také podal návrh na úpravu styku rovněž předběžným opatřením. Soudy mu vyhověly a předběžné opatření stoprocentně splnilo svůj účel, neboť díky němu byl zachován jeho pravidelný styk s dcerou. V květnu 2017 proběhlo mezi rodiči mediační setkání a matka souhlasila s tím, že by dcera byla v péči otce každý sudý týden od čtvrtka po školní výuce do následující neděle, případně pondělí. Dohodli se i na podzimních, jarních a velikonočních prázdninách včetně těch letních. Ohledně zimních se dohodli tak, že dcera bude s matkou vždy na Vánoce a na Silvestra či Nový rok bude s otcem. Soud určil, že dcera bude v péči otce nikoliv od čtvrtka, ale od středy, v porovnání s mediačním návrhem matky jde o rozdíl v jednom dni. Soud vyhověl návrhu matky ohledně rozdělení v průběhu letních prázdnin a střídání péče o zimních prázdninách v lichých a sudých letech. Nesouhlasil tak s tvrzením matky, že soud se v průběhu celého jednání nesnažil zohlednit nejlepší zájem dítěte. K tvrzení matky, že Z. nechce u otce přespávat, uvedl, že tento problém není, navíc dcera u něj již dva roky přespává. Má dobrý vztah s dětmi partnerky otce. K vyživovací povinnosti uvedl, že až do nástupu matky do zaměstnání hradil veškeré náklady bydlení matky. Matka nezpochybňovala, že jí v rámci vyživovací povinnosti přispíval částkou 12.000 Kč měsíčně. K příjmu v pouhé výši 70.000 Kč měsíčně čistého uvedl, že jeho nižší příjem je vykompenzován větším množstvím volného času, který může věnovat dceři. Poukázal v tomto smyslu například na možnost vyzvedávání dcery ze školní družiny na požádání matky, kdy si ji matka z důvodu pracovního zatížení nestíhá vyzvednout. V listopadu 2017 ji okolo 14 hodiny vyzvedával 1., 2., 3., 9., 23., 28., 30. 11. a 1. 12. Toto není výtka matce, je rád, že má možnost dceru ze školní družiny vyzvednout a trávit s ní čas. Poukazuje na to, že se snaží matce vyjít vstříc i za cenu toho, že pracuje málo.

17. Matka na vyjádření otce reagovala tak, že netvrdila, že by se o dceru nikdy nestaral, ale že to bylo výjimečně a po jejím naléhání. Popřela, že by otci bránila ve styku s dcerou. Soud prvního stupně podle ní ignoroval to, že matka byla pro nezletilou ústřední osobou v jejím životě. Ke zprávě OPD ohledně šetření v bydlišti otce uvedla, že předem ohlašovaná návštěva v délce jedné hodiny nemůže kvalifikovaně posoudit vhodnost střídavé péče. Vztahy mezi rodiči jsou velmi špatné, vyhrocené a nepřátelské. Soud prvního stupně vyjádřil domněnku snížené rodičovské odpovědnosti na straně matky, naopak to však byl otec, kdo ji neinformoval o odhlášení nezletilé ze zdravotní pojišťovny a přihlášení k jiné. Odmítl předat cestovní pas nezletilé. Současná partnerka otce bez souhlasu matky nezletilé zveřejňuje fotografie nezletilé na svých webových stránkách, což podle matky není v nejlepším zájmu nezletilé. Mezi rodiči jsou neshody i ohledně péče v době nemoci, otec trvá na tom, aby i když trpí teplotami, absolvovala přesun do místa jeho bydliště. Podle názoru Ústavního soudu je předpokladem nařízení střídavé péče naopak urovnání vztahu mezi rodiči. Příjmy otce ve výši 70.000 Kč měsíčně čistého neoznačila jako nízké, soud by však měl zkoumat, zda se bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání. K podání připojila zprávu D. a d. p. v M. ze dne 13. 10. 2017 M. Š. B., dále fotokopii článku z novinky.cz (jímž odvolací soud dokazování neprováděl).

18. Při jednání odvolacího soudu matka poukázala na judikaturu Ústavního soudu, podle níž střídavá péče nemůže být paušální, základním kritériem jsou zájmy a potřeby nezletilého dítěte a nikoliv rodičů. Nejde o univerzální model. Nezletilá chce současný stav, tedy být u otce jednou za čtrnáct dní a ještě úterý a čtvrtek odpoledne. Z předložené psychiatrické zprávy nevyplývá, že by dceru nějak ovlivňovala. Soudu prvního stupně nadále vytýkala nezpracování znaleckého posudku. Rovněž nesprávně nezohlednil její podíl na výlučné péči. Pro ni je těžké, aby dceru motivovala ke styku s otcem, protože vždy byla víc s ní a má k ní citovou vazbu. Naopak k otci měla rezervovaný vztah, protože o ni méně pečoval dříve. Měl by být zohledněn nejlepší zájem nezletilé. Na střídavou péči nelze usuzovat ani z pohovoru opatrovníka ani soudu s nezletilou. Dala v potaz i možné předávání dcery ve školském zařízení.

19. Otec při jednání odvolacího soudu označil postoj matky za obstrukční, vytýkal jí, že dceru bere jako svoje vlastnictví. Manipuluje s ní s tvrzením, že to je běžné chování ženy k muži. S dcerou se stýká dle předběžné úpravy, protože jinak to nejde. Matka mu sice nabízí i další termíny, ale pro něj neakceptovatelné, například ve všední dny od 13 hodin. Matka má k němu nepřátelský vztah, zatímco on by s ní rád komunikoval. Soud prvního stupně po celou dobu řešil zájem nezletilé. Svůj návrh opatrovnické péče s nezletilou přizpůsobil výsledkům pohovoru soudu s nezletilou a opatrovníkem a jejím přáním. Matka chce, aby v době nemoci o dceru pečovala výhradně ona, chce tak, aby byla nemocná. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že aby mohl být více s dcerou, začal pracovat formou OSVČ. Chtěl dceru doprovázet na angličtinu, to si matka nepřála. K předávání dítěte ve škole, jak navrhovala matka, uvedl, že je to nevhodné, formálně nevykonatelné, zejména nelze přenášet odpovědnost za předávání na školské zařízení z rodičů. V případě, že má dcera angličtinu, vyzvedne ji ze školy, odveze na angličtinu, potom by ji rád měl doma a vrátil by ji matce po večeři. Rovněž nabízel matce, že bude angličtinu platit. Matka s tím nesouhlasila, požadovala, aby se po angličtině dcera vrátila k ní. Dopadlo to tak, že nakonec na angličtinu chodila se sousedkou.

20. Podle závěrů d. a d. p. – M. B., jejíž zprávou odvolací soud dokazování doplnil, nebyly u nezl. zjištěny rysy ani autistické ani hyperkinetický syndrom. Lehký psychomotorický neklid je daný temperamentem. Vztah k oběma rodičům se orientačním pohovorem jeví v normě. Vztahy s dětmi nové partnerky jsou neutrální až lehce negativní a rivalitní. Psycholožka doporučila udržovat mezi rodiči klidné přátelské vztahy a nevystavovat dívku zbytečně stresu a konfliktům. Vývoj shledala bez zjevné neurotizace. V průběhu vyšetření nezletilá uvedla, že si ráda hraje s panenkami i na zahradě, jezdí na koloběžce s otcem a někdy i s matkou. S matkou skládá puzzle, s taťkou pomáhá s listím a hraje hry z krabice. Uvedla, že mamka je hodná, koupila jí hračku. Mamka se o ni stará. Táta trošku míň a méně si s ní hraje. Za tátou chodí ráda trošku. Vyjádřila přání, aby byla jeden víkend s mamkou a jeden víkend jela k tátovi a v úterý a ve čtvrtek rovněž. S dětmi, které žijí u otce, se nekamarádí. Je pro ně cizí, mají jiného tátu. Táta se chová normálně k ní i k nim. Doma se cítí více u mamky, protože tam má víc hraček.

21. Odvolací soud po doplnění dokazování ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., s ohledem na opatrovnický charakter řízení v systému úplné apelace, a odvolání matky posoudil jako zásadně nedůvodné, byť se v otázce nerovnoměrného rozdělení střídavé péče přiklonil k návrhu matky.

22. Nejprve se odvolací soud zabýval procesními námitkami matky, směřujícími proti odůvodnění napadeného rozsudku. Matka v odvolání tvrdila, že neodpovídá požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř., protože z něj není zřejmé hodnocení důkazů včetně zjištění, jaká z nich učinil. Uvedené námitky nejsou důvodné. Byť soud prvního stupně shrnul jednotlivé důkazy pouze v odrážkách jak uváděla matka, současně k nim uvedl, jaká skutková zjištění z nich učinil. Na jejich základě poté učinil odpovídající skutkový závěr. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně o nadbytečnosti doplňování dokazování matkou navrhovaným znaleckým posudkem. Navíc každé takové znalecké zkoumání, není-li nezbytné, je pro dítě zbytečně zatěžujícím a stresujícím faktorem.

23. K otázce střídavé péče bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že v současné době dcera u otce i přespává a v jeho nové rodině je adaptovaná. Z okolnosti, že vztahy mezi ní a dětmi otcovy přítelkyně jsou neutrální až rivalitní či mírně nepřátelské, nelze usuzovat na nevhodnost střídavé výchovy, ale na přítomnost soupeření mezi dcerou partnera a dětmi partnerky, které je za dané situace běžné. Jak vyplývá ze zprávy opatrovníka, nezl. si s dcerou partnerky otce hrála a komunikovala s ní stejně jako s jejími bratry. Model, kdy v případě malých dětí je s nimi matka doma a otec pracuje, je ve fungující rodině zcela normální a nelze z něj dovozovat nezájem otce o dceru. V současné době styk otce s dcerou probíhá dle pravomocné předběžné úpravy a dcera je na otce zvyklá stejně jako na nové prostředí u něj. Otázka střídavé péče je Ústavním soudem opakovaně řešena, z aktuálnějších rozhodnutí např. nálezem tohoto soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13. Podle tohoto nálezu mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte. V případě rozhodování o svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů. Z toho plyne, že pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, který vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte právě toto jiné řešení. Obecné soudy tak nemohou střídavou péči vyloučit z důvodu, že s tímto způsobem výchovy jeden z rodičů nesouhlasí, protože chce mít dítě ve výlučné péči . Všechny tam uvedené předpoklady jsou v dané věci splněny. Dcera má k otci dobrý vztah a dlouhodobě se s ním stýká, stykem s otcem se posilují její vztahy k němu bez narušení vztahů s matkou, otec je schopen se o dceru postarat a nezl. si přeje s ním být. Za těchto okolností dospěl odvolací soud k témuž závěru jako soud prvního stupně o vhodnosti úpravy péče rodičů o dceru formou střídavé výchovy.

24. S ohledem jak na přání dcery, tak i návrh matky, vyjádřený při pokusu o mimosoudní dohodu rodičů a bezpochyby vycházející z přání dcery, odvolací soud střídavou výchovu upravil asymetricky tak, že dcera bude u otce nikoli již od středy dle úpravy soudu prvního stupně, ale od čtvrtka sudého týdne do pondělí lichého týdne, a ve zbytku, tedy od pondělí lichého týdne do čtvrtka sudého týdne, bude u matky. Dobu převzetí nezl. ponechal stejnou, neboť nezl. je v současné době takřka devět let a nelze tak předpokládat, že by ihned po návratu musela jít spát. Stejné ponechal i místo předávání. Návrh matky, aby k němu docházelo ve škole, hodnotil stejně jako otec jako nevhodný a bezdůvodně přenášející část rodičovské odpovědnosti na kolektivní zařízení. Nelze pominout ani tu okolnost, že tento způsob předávání dítěte je zatěžující především pro dítě, protože k němu dochází za přítomnosti dětí a dalších osob.

25. S ohledem na to, že odvolací soud svým rozhodnutím upravil model střídavé péče o jeden den ve prospěch matky, změnil rozhodnutí o výši výživného otce a uložil mu povinnost je platit částkou nikoli 10.000 Kč, ale 15.000 Kč. Tato částka plně odpovídá zákonným kritériím § 913 odst. 1, 2 o. z. Naopak na straně matky výživné ponechal v soudem prvního stupně vyměřené výši, která opět odpovídá zákonným kritériím i rozsahu péče o dceru. Protože otec se podílí na úhradě potřeb nezl. dostatečnou měrou, bylo nadbytečné zabývat se chodem domácnosti otce a případně otázkou, jak se na něm podílí partnerka otce.

26. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl, že dluh na výživném nevznikl. V řízení bylo prokázáno placení výživného otcem částkou 12.000 Kč měsíčně stejně jako přispívání nad rámec výživného, např. placením úhrady za bydlení v době, kdy matka nebyla zaměstnána, protože část této úhrady byla i za nezletilou, dále úhrady za školku a v neposlední řadě i úhrady potřeb nezl. v době, kdy byla nezl. v jeho péči. Matka otci výživné nehradila, ale nezl. měla v převážné péči ona.

27. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že v otázce mezinárodní příslušnosti soudů České republiky plně odkazuje na správný postup soudu prvního stupně včetně jeho písemného odůvodnění.

28. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o střídavé péči postupem dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. změnil pouze v části, týkající se středy sudého týdne, jinak jej dle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil. Ze shora uvedených důvodů jej změnil i ve výroku II v části výživného otce, jinak jej rovněž potvrdil. O dlužném výživném ve výroku III rozhodl obdobně jako soud prvního stupně, pouze jej změnil v důsledku běhu času. S ohledem na střídavou výchovu včetně speciální prázdninové úpravy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o úpravě styku otce s dcerou pro nadbytečnost. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř., § 23 z. ř. s. Ve výroku IV zůstal nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Praha 7. března 2018

JUDr. Jiří Cidlina v. r.
předseda senátu