Jürgen Rudolph
–
I. V běžné praxi.
Rodičovská péče (do roku 1980 „rodičovská moc“) – zvláště jako objekt sporu odděleně žijících rodičů – je v Německu převážně chápána jako vlastnické právo na děti („Když odejdeš, tak už děti neuvidíš!“; „Děti nikdy nedostaneš!“ „Děti uvidíš jen od pátku od 16.00 do neděle 18.00“ atd.).
Toto chápání rodičovské péče je třeba odlišovat od rodičovské odpovědnosti. V pozadí střetu o rodičovskou péči je často spor o trvalé bydliště (pobyt) dětí, který často vede k částečnému nebo úplnému vymazání jednoho rodiče ze života dětí. Dnes do klauzule se vyvinutá obvyklá formulace „přenesení rodičovské péče na jednoho z rodičů“, resp. „výhradní rodičovská péče“ upravuje výhradně zbavení práva na péči druhého rodiče. Z pohledu dítěte (perspektivy dítěte) to prakticky znamená ztrátu jednoho, který je povinen pečovat. Naproti tomu není rodičovská odpovědnost, vznikající a vyplývající z rodičovství samotného, disponibilní, a to ani pro soudy, ani pro Ústavu, ani pro rodiče, a to nezávisle na tom, zda nebo jak tuto odpovědnost vnímají. Tím vysvětlují mnozí rodiče postižení zbavením práva na péči o dítě, že se i nadále cítí být odpovědni, přestože zbavení práva na péči má zpravidla fatální signální účinek na rodičovskou odpovědnost. Spor o rodičovskou péči je tak vlastně zástupným – zdánlivým – sporem. Trvalé bydliště – místo pobytu dětí – může být upraveno i bez zbavení péče jednoho z rodičů. Jestliže je zastupování dítěte v jednotlivém případě mezi rodiči sporné, nabízí se celá řada jiných cest, než je zbavení práva na péči jednoho z rodičů. Rodičovská péče obsahuje právo na osobní péči a péči o majetek, které je možné opět rozdělovat do četných dalších oblastí (např. právo určení bydliště, právo zastupování dítěte atd.).
II. V interdisciplinární („Cochemské“) praxi.
Konstrukci rodičovské péče Cochemská praxe nepotřebuje, rodičovskou odpovědnost mají jen rodiče, a ta není disponibilní pro nikoho jiného.
Ukázka z knihy Jürgena Rudolpha „Jsi moje dítě“ („Du bist mein Kind“)
Okomentovat