• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůCochemský model: šance pro naše děti – část ...
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Cochemský model: šance pro naše děti – část 1.

6. června 2010

Jürgen Rudolph

–

Jürgen Rudolph je německý opatrovnický soudce a autor známého Cochemského modelu. Můžete se nyní seznámit s podstatnou částí jeho přednášky, kterou přednesl v České republice. Popisuje v ní, jak Cochemský model vznikl a funguje a co přináší dětem v případě rozvodu jejich rodičů.

 

Vzdělání soudců a obzvláště opatrovnických je velmi špatné. My máme velmi špatné vzdělání a … a také to ještě není řečeno správně. My totiž dokonce nemáme vůbec žádné vzdělání. Právnické vzdělání nepracuje dohromady s jinými obory a disciplínami z ostatních důležitých oblastí jako sociologie a psychologie a vede potom k tomu, že mladí lidé dostanou do ruky nástroj, s kterým – a z toho bychom je neměli obviňovat – neumějí vůbec zacházet. A je to nebezpečná zbraň. Také to by se měl člověk naučit, jak s takovou zbraní zacházet se sociální kompetencí. To se ale musí člověk naučit, to nedostal vloženo do kolébky.

Já jsem nikdy nechtěl být opatrovnický soudce, musel jsem ale, protože jsem se po mnoha jiných štacích dostal k soudu, u kterého jsem chtěl zůstat. Po reformě zákona o dítěti ale nikdo nechtěl dělat rodinné právo a tak jsem to dostal jako nejmladší soudce z moci prezidijního rozhodnutí starších soudců. Dneska jsem šťastný, že jsem tuto činnost mohl dělat.

Je velice důležité upozornit na to, že mě nezajímali ani tak rodiče, mě zajímaly děti. A já jsem považoval z pohledu dítěte ztrátu jednoho rodiče – a lhostejno zda otce nebo matky – za špatnou. To, co jste zažili jako otcové, existuje úplně stejně v těch 10 nebo 15 procentech případů, kdy mají děti v péči otcové. Umí stejně tak dobře mařit, nebo někdy ještě lépe než matky. To je ten boj rodičů jako lidského páru. Zkoušel jsem to pochopit z pohledu dětí. Je to pro ně obrovská ztráta, je to pro děti trauma, když jdou rodiče od sebe. Děti si často dávají vinu samy sobě. Říkají: Když mě má táta rád, pročpak jde potom pryč? Tento zorný úhel mě fascinoval, a bylo mi zcela jasné, že se musí podniknout vše možné, aby zůstala společná péče a společná odpovědnost. Nemám moc rád tento pojem „opatrovnictví”, ačkoli se mi jeví lepší než “rodičovská kontrola”. Je ale důležité, aby zůstala tato společná odpovědnost, která dle mého názoru ani nemůže být zákonem upravena. To je pro mě fakt a žádný právní problém … ale šlo o to, to opět navodit.

Do roku 1992 jsme pak dosáhli 20 % podílu rozhodnutí o společné péči. To bylo v roce 1992 vysoké číslo. Když jsme se poté poprvé setkali v pracovním kruhu – to bylo právě v tom roce – zjistili jsme, že máme společné zájmy. Všichni byli na tom zainteresováni, všechny profese: advokáti, spolupracovnice a spolupracovníci OSPOD, poradny, soudní znalci, aby byla zachována společná péče a tak jsme měli společný projekt a sice a to na bázi konsensu.

A jak jsme mluvili o rodičovské odpovědnosti: patří k rodičovské odpovědnosti, k povinnostem, to není žádné právo, dosáhnout shody kvůli dětem. To je povinnost, to není žádné právo. To se nemůže dávat do rukou soudů. Rodičům jsem mnohdy říkal: „Co to vlastně děláte? Vy mi pokládáte své dítě na můj soudcovský stůl, a vůbec se nestydíte? To je vaše odpovědnost, vy o tom máte rozhodnout.” Rodiče jsou někdy bezmocní, to si musí člověk připustit. Často to není ze zlé vůle, tak jak je to vnímáno v subjektivní rozepři, nýbrž při rozvodu hrají velkou roli ublížení. V té bezmocnosti jsou pak děti instrumentalizovány, často ve formě, která je pro okolostojící mnohdy nesnesitelná.

Jednou jsme se sešli, na základě různé kritiky s ostatními profesemi. Mě osobně vždy zlobilo, že se u soudu objevili rodiče a řekli: “Nás posílá OSPOD, máme tu dosáhnout nějaké úpravy.” Postupně mě to zlobilo dokonce velice. Jednou jsme si sedli dohromady a vyčetli si vzájemně naše frustrace. Nejvíce museli vydržet advokáti, kteří slyšeli od všech účastníků, že oni jedou pouze konfliktní strategie. Tak poté advokáti především během prvních schůzek v roce 1992/93 intenzivně diskutovali, zda se mají zastávat zájmů dětí, anebo zda mají prosazovat zájmy dospělých, jejichž zájmy mohou být se zájmy dětí v rozporu. Ale oni mají mandát od rodičů, mají zastupovat zájmy tohoto rodiče, které se možná zcela příčí zájmům dětí. Byla velmi atraktivní diskuse, která pokračovala během několika schůzí a – jak myslím – byla vedena na velmi vysoké úrovni. Advokáti došli k tomu, že žádný neopustil svou pozici. Ti jedni říkali, že složí svou plnou moc – a oni se tak opravdu zachovali – když uvidí, že zájmy dítěte jdou tak říkajíc k šípku. Ti druzí říkali, ne, my zůstaneme při tom, že máme mandát od rodičů a ne od dětí. Ale, co bylo důležité, na základě takto vedené odborné diskuse byla tolerována vzájemná stanoviska. A my se dohodli, že nebudeme už sledovat žádné konfliktní strategie.

Přeložil Ing. Jiří Vodička

Související díly:

  • Cochemský model: šance pro naše děti – část 2.
  • Cochemský model: šance pro naše děti – část 3.
...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Share on VK
VK
Email this to someone
email
Print this page
Print

Sdílejte!

Související články

Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (3. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – ROZVOD 20. I když se ti to teď zdá nemožné, i ty se můžeš do ...

Svatba patří mezi zátěžové životní události

PhDr. Jana Šilhavá – Psychologové Thomas Holmes a Richard Rahe a následně Kenneth de Meus ...

Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (2. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – MANŽELSTVÍ 11. Počítej s tím, že s prvními myšlenkami o even ...

Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (1. část)

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. – Milý čtenáři, nabízíme Ti poučení, sepsané na základě našich ...

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Poradna: Výživné při střídavé péči

    2. března 2017

    Rozvodovost u nás a ve světě

    5. února 2013

    Poradna: Změna trvalého pobytu

    24. října 2012
  • Když dcera dospívá

    15. ledna 2021

    Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (3 ...

    14. ledna 2021

    Ústavní soud: Nelze dovodit žádné obecné právo stá ...

    13. ledna 2021

    Žblebt roku 2020: Jana Bernášková

    12. ledna 2021

Kalendář příspěvků

Leden 2021
Po Út St Čt Pá So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
« Pro    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Cupet: Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, pouze styk
  • Tomáš Jadlovský: Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, pouze styk
  • Cupet: Podle Ústavního soudu není třeba zachovat péči, pouze styk
  • Lumír Balvín: Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (3. část)
  • Tomáš Jadlovský: Rady starého skeptika budoucím manželům a otcům (3. část)

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (222)
  • Odborné články (243)
  • Vaše zkušenosti (163)
  • Fungování institucí (126)
  • Zahraniční zkušenosti (87)
  • Zákony, judikáty, vzory (102)
  • Výchova dětí (203)
  • Akce a aktivity (113)
  • Starší nezařazené (1 419)
  • Ostatní (3)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu