Petr Štípek
–
Z prezentace přednesené na mezinárodní konferenci “S respektem k dětem” dne 21.11.2019
Hádka X Rodičovský konflikt
Hádka
- Jednorázová neshoda, případně neshody.
- Objevují se v každém partnerském/rodičovském vztahu
- Krátkodobé, méně intenzivní, méně invazivní, méně agresivní
- I nadále funguje to dobré mezi rodiči – láska, radost, smích, štěstí…
- Po hádce se „vztah oklepe“ a rodiče fungují společně dál
- Vztah mezi rodiči je i přes občasné hádky živý
Rodičovský konflikt
- Déletrvající vztahové potíže mezi rodiči
- Velmi časté a opakované neshody, hádky, mlčení, dehonestování, nerespektování, agrese…
- Více invazivní, intenzivní, agresivní
- Mezi rodiči je máloco, případně vůbec nic blízkého, společného, dobrého.
- „Vztah je nemocný, skomírá, případně je již mrtvý“
Stádia rodičovského konfliktu
Čtyři stádia rodičovského konfliktu
- Rodičovský konflikt (RK) „neoficiální, nevyslovený”
- RK „oficiální, vyslovený“
- Rozvodová/rozchodová situace
- Po-rozvodová/Po-rozchodová situace
Pohledy:
- Co dělají rodiče?
- Co dělá dítě?
- Co dělají instituce (škola, kroužky, soudy, OSPODy, poradenská zařízení apod.)
1. Konflikt nevyslovený, neoficiální
= děláme, že konflikt neexistuje.
- rodiče se snaží konflikty skrýt
- konflikt probíhá před očima dítěte
Co dělají rodiče?
- hádky, mlčení, agrese, snaha o urovnávání, diskuse, párové terapie, podřizování se, pření se, mediace, využívání dětí jako rukojmích, přehnané chránění či kupování si dětí…
Co dělá dítě?
- Můžeme očekávat vše od zdánlivého ignorování, pláče, úzkostí, držení všeho v sobě, zlobení doma, ve škole i v partě až po přílišnou radost a snahu zavděčit se.
Co dělají instituce?
- První záchytná bývá obvykle škola
2. Konflikt „oficiální, vyslovený“
= není „tajné“, že tatínek a maminka mají mezi sebou potíže.
Co dělají rodiče?
- Vše zmíněné + snaha o vysvětlování dětem, rodinná terapie, mluvení nebo naopak vyhýbání se mluvení o budoucnosti, apod.
Co dělá dítě?
- Vše zmíněné
Co dělají instituce (škola, kroužky, soudy, OSPODy, poradenská zařízení apod.)?
- Škola může více tlačit na řešení domácí situace
- Více se zapojují poradenská zařízení, OSPODy…
3. Rozvodová / Rozchodová situace
= všichni ví, že rodiče jdou od sebe, plánuje se rozvod, rozstěhování, co bude dál?
Co dělají rodiče?
- Rodiče se dohadují o dětech a majetku
- V této fázi se obvykle projevují nové silné emoce – rodiče se vidí v rolích a situacích, kdy nepoznávají toho druhého ani sebe
- Emotivně velmi silné období
Co dělá dítě?
- Všechny dříve zmíněné projevy se mohou zvýraznit či naopak zmírnit
Co dělají instituce?
- Na síle nabírají instituce, advokáti, soudy, poradenská zařízení, OSPODy apod.
4. Po-rozvodová/Po-rozchodová situace
= rozvod/rozchod je dokončen, veškeré otázky vyřešeny, rodiče rozestěhováni, vše se blíží znovunastolení stability a řádu.
Nebezpečná doba, neboť můžeme mít pocit, že je vše za námi a už se vše zklidňuje a nemusíme se starat o psychiku dětí, které již nejsou svědky předchozích konfliktů.
Co dělají rodiče?
- Zařizují se v nové situaci (bydlení, finance, samota, případně nové partnerství, předávání si dětí…)
- Mohou mít na děti méně času vzhledem ke všem praktickým záležitostem.
- Mohou se dítěti více věnovat, aby mu kompenzovali ztrátu rodiny
- Rodiče mohou ponoukat dítě proti druhému rodiči, přehazovat na něj svou osamělost, frustraci, zklamání z nevydařeného manželství.
- Mohou se hádat při předávání dítěte.
- Přehazovat na dítě odpovědnost za svojí komunikaci – „To si vyřiď s tatínkem, jestli k němu chceš na víkend.“ apod.
- Mohou dítě rozmazlovat, kupovat si jej.
- Mohou se zklidnit, nacházet znovuobjevené „já“, „rozkvést“, „nadechnout se“, neboť již nejsou v konfliktním vztahu…
- Nebo naopak mohou zahořknout, zatracovat druhé pohlaví, propadnout depresím, úzkostem, somatickým potížím, dělat z dítěte dospělého, případně svého partnera…
Co dělá dítě?
- Dítě se snaží vyznat a srovnat s novou situací, s novým bydlením, novými pravidly žití a soužití
- Potřebuje jistotu a stabilitu v jinak nejisté a nestabilní situaci.
- Může mít všechny dříve zmíněné projevy.
- Může předčasně dozrávat, dospívat, brát na sebe odpovědnost za rodiče
- Chránit jednoho rodiče před druhým („Neříkám mamince, co se dělo u táty, abych ji neranil.“)
- Může propadnout koalicím s jedním rodičem (v patologickém případě až do syndromu zavrženého rodiče – jeden rodič je na piedestalu, zbožštěný. Druhý naopak zatracovaný).
- Může si ale i oddechnout a konečně mít klid a pokoj, případně klidné, nehádající se rodiče.
Co dělají instituce (škola, kroužky, soudy, OSPODy, poradenská zařízení apod.)?
- Zde by měly instituce dohlížet na potřeby a zájmy dítěte, být velmi citlivé na chování a prožívání dítěte.
- Soudy, právníci apod. se stahují – vše je dořešeno.
- Školy se s případným stěhováním mohou měnit a nemusí tak dobře zachytávat změny, které u dětí mohou nastávat.
Jak sdělit dítěti, že maminka a tatínek jdou od sebe?
Opakovat, že dítě za to nemůže, není to jeho vina.
- Nezapomínat, že dítě se vždy obává, že za to může!
Zkusit zmínit, že za to nemůže nikdo – „Stává se, že si dospělí přestanou rozumět…“
- Neměl by být označovaný viník – „Tatínek si našel jinou paní a už nás nemá rád.“, „S maminkou se nedá vůbec žít, tak musím jít pryč.“ apod.
Tolerovat, chápat a snažit se porozumět všem projevům emocí dítěte
- Vše je přirozené – být smutné (plakat), být naštvané, bezmocné, nevědět si rady, překvapené, v popření…
- Neznamená to, že se bude tolerovat i s tím spojené chování – zlobení, ničení věcí, bití ostatních apod. – viz dále.
Být připraven na nejrůznější reakce dítěte – rozumět jim, ale dávat jim zároveň pevné hranice
- Chování dítěte může být různě protichůdné, rozporuplné, jako na „houpačce“ – můžeš se vztekat, ale nesmíš ničit věci, mlátit spolužáka…
Nebát se s dítětem mluvit
- Nic netabuizovat (pokud se to netýká dospělých, rodičovských témat), mluvit otevřeně.
- Dítě může kdykoli přijít a zeptat se na cokoli.
- Dávat opakovaně informaci, že můžeme o všem mluvit.
Ujistit dítě, že maminka i tatínek mu zůstávají, že o ani jednoho z nich nepřijde (pokud je to pravda)
Ujistit dítě o lásce obou rodičů
Ujistit dítě, že rodič to vše zvládne a ustojí
- Rodiče je ten silný. Dítě být nemusí. Dítě nesmí ochraňovat ani jednoho (nebo dokonce oba) z rodičů
Nebát se projevit vlastní emoce
- Můžeme být jako rodiče smutní (plakat), nejistí, bezmocní, zklamaní, naštvaní…, důležité je říct dětem, že to tak cítíme, ale že to je v pořádku a že to zvládneme (viz předchozí).
Můžeme projevit emoce společně
- Můžeme si společně např. poplakat „Je mi líto, že se to děje“, Je mi z toho smutno, ale zvládneme to a půjdeme dál.“
- Nemusíme před dítětem v sobě emoce příliš dusit – jen by vycítilo, že se něco děje a mohlo by si to vykládat nejrůznějšími způsoby.
Závěrem… pro rodiče i pro nás odborníky…
Nejsme dokonalí, jsme lidé, máme své emoce, svá nejrůznější přesvědčení.
Všichni se hádáme, všichni jdeme do konfliktů ať již vnějších nebo i vnitřních, skrytých hluboko v nás.
Děti jsou naštěstí flexibilní a dobře vybavení ustát spoustu rodičovských chyb a nedostatků.
Pokud nebudeme zapomínat na to, že potřebují především lásku, jistotu, svůj prostor a pevné (i když trochu gumové) hranice, můžeme i přes všechny konflikty věřit, že z nich jednoho dne vyrostou zdravě sebevědomí jedinci.
Okomentovat