Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

–

Na našem webovém portálu se chceme do budoucna více věnovat problematice dohod mezi rodiči o péči o dítě. Principiálně takové dohody považujeme za správné a nejméně konfliktní řešení. Podporujeme proto i uzákonění jejich větší závaznosti a především vymahatelnosti. Tak, aby dohoda mohla plnohodnotně nahradit soudní rozhodnutí a bylo nutné co nejméně se obracet na soudy a rozvíjet mezi rodiči soudní spor. (Právnická lobby teď samozřejmě prská.)

Považujeme však za nutné upozornit na jednu zásadní podmínku, na které by měli trvat oba rodiče jako účastníci dohody. Musí být uzavřena za vyvážených podmínek a bez jakéhokoliv jednostranného nátlaku kohokoliv, včetně úřadů, na jednoho z rodičů. Setkali jsme se totiž i s tak velkou nehorázností, že úřady dotlačily otce k tomu, aby se vzdal rovnoprávného podílu na péči – a tuto vynucenou domluvu o výlučné péči matky pak prezentovaly jako velký úspěch své snahy o dohodu rodičů!

O této problematice napsala už loni pro Advokátní deník poměrně obsáhlý článek JUDr. Ing. Romana Rogalewiczová, Ph.D. Doporučujeme jej přečíst celý, zde alespoň krátká ukázka:

„Nenastaví-li rodiče včas alespoň rámcová pravidla, např. co do rozsahu styku, nesou s sebou tyto „prázdné dohody“ jedno zásadní riziko, kterým je nerovné postavení rodičů. K tomu fakticky dochází, jakmile se jeden z nich pravomocně stane převážně pečujícím rodičem, protože tento rodič má ve věcech styku poslední slovo. Pokud řekne, že dítě ke styku nepředá, tak nerezidentní rodič nemá žádnou možnost, jak se k dítěti dostat a převzít si ho. Dochází-li tedy k průběžnému vytváření dohod ad hoc, v praxi jsou v naprosté většině případů uzavírány za situace, kdy postavení jedné ze stran je výrazně slabší, a dá se říci, že dohoda je touto stranou uzavírána za nápadně nevýhodných podmínek, často i pod nátlakem.

A zde je právě možné narazit na jeden z největších problémů mimosoudních dohod rodičů o realizaci styku nerezidentního rodiče s dítětem. Převážně pečující rodič je jednoznačně ve výhodnější pozici, a pokud si tuto svou výhodu uvědomuje, může ji snadno zneužívat při jednání s nerezidentním rodičem. Jednoduše řečeno – neexistuje-li pravomocné a vykonatelné soudní rozhodnutí o úpravě styku, nemůže se nerezidentní rodič svého práva na styk s dítětem domáhat výkonem rozhodnutí, dítě je v péči rezidentního rodiče, a tento rodič tak může jednostranně určovat pravidla, za jakých styk bude probíhat. Termínem a rozsahem počínaje, kladením různých podmínek (ačkoliv takové podmínky je dle § 888 o. z. oprávněn stanovit pouze soud) a požadováním různých protiplnění (de facto vydíráním) konče. A nerezidentní rodič se proti tomu vlastně nemá jak bránit. Nelíbí-li se mu nebo nevyhovují-li mu pravidla styku, která převážně pečující rodič určil, buď je musí i proti své vůli přijmout, aby se s dítětem vůbec viděl, nebo odmítnout za cenu, že dítě neuvidí. Pokud přistoupí na realizaci styku za podmínek, s nimiž nesouhlasí (např. mu není umožňováno, aby u něj dítě zůstávalo přes noc, nebo se smí s dítětem zdržovat pouze v místech určených převážně pečujícím rodičem), pak nemůžeme hovořit o dohodě rodičů o výkonu styku nerezidentního rodiče s dítětem, ale o jednostranném diktátu převážně pečujícího rodiče, který musí nerezidentní rodič akceptovat v pozici slabší strany, která jednoznačně jedná za nápadně nevýhodných podmínek.“

Rádi bychom na těchto stránkách shromáždili i vaše zkušenosti s domluvou mezi rodiči. Ty špatné, podobné shora uvedeným, ale samozřejmě i ty dobré, kdy se podařilo uzavřít vyváženou a fungující dohodu. Pište na náš e-mail, rádi budeme vaše příběhy publikovat.