PhDr. Eduard Bakalář, CSc.
–
Úvodem
Prosociální chování je velmi důležitý pozitivní společenský jev. Je to jakýsi protipól nevyprovokované agrese a nejspíše i veškerého jiného špatného (asociálního, antisociálního a parazitního) chování. Projevy prosociálního chování můžeme spojovat s pomyslnými ukazateli kvality společnosti.
V současné době však máme určitý problém s vymezením či definicí tohoto jevu. Různí autoři jej vymezují různě, zatím není obecné shody. Zdá se, že sociologizující autoři ignorují poznatky z biologie, evoluce, etologie.
O prosociálním chování pojednává M. Nakonečný. Uvádí jeho velmi krátké vymezení a to: „Je to chování přispívající k blahu druhých“ a mj. soudí, že je v podstatě významově ekvivalentní s pojmem altruismus.
Dodáváme, že prosociální chování může mít rozmanité formy: darování, podání důležitých informací, sympatie a porozumění, pomoc, nabídka ke spolupráci, podpora, ale i jen vyslechnutí člověka, který to nutně potřebuje apod.
1. Svatí, světci
Jací lidé se vlastně stanou svatými, světci? Nahlédnutím do odborné literatury zjišťujeme, že:
„Výraz ´svatý´ ve spojení s osobou obsahuje poukaz na její vysoké morální kvality“
(Attwater, str. 7)
„Výrok sv. Bernarda z Clairvaux (francouzský opat a teolog 1090-1153) o vztazích světce k bližnímu, vyslovený před osmi sty lety, platí dodnes a představuje všem dostupný ideál. Světec podle něho je znám jako dobrý a naplněný křesťanskou láskou, žije jako člověk mezi lidmi, neponechává si nic pro sebe, ale využívá všech darů k obecnímu prospěchu, hledí sám na sebe jako na dlužníka všech, přátel i nepřátel, moudrých i hloupých.“
(D. Attwater: Slovník svatých)
V publikaci D. Attwatera Slovník svatých je v seznamu Český národní kalendář uvedeno celkem 411 svatých uznávaných církví. Z toho 327 světců, 84 světic. Poměr je 3,89 : 1, tedy téměř čtyřikrát více mužů než žen. V procentech jsou muži zastoupeni 79,6 %, ženy 20,4 %.
V publikace V. Schauberové a H. M. Schindlera Rok se svatými je uvedeno celkem 2 218 svatých uznávaných církví. Z toho 1687 světců, 531 světic. Poměr je 3,17 : 1, v procentech jsou muži zastoupeni 76,05 %, ženy 23,94 %.
Literatura:
- Attwater, David: Slovník svatých. Společné vydání nakladatelství Papyrus (Vimperk) a Jeva (Rudná u Prahy), 1993
- Schauber, Vera+Schindler, Hanns Michael: Rok se svatými. Kostelní vydří. Karmelitánské nakladatelství 1994
2. Tvůrci etických systémů
Kdo jsou lidé, kteří vytvořili nějaký etický systém?
Podle našeho názoru jsou to lidé, které problematiky etiky nejen hluboce zajímala, nýbrž měli ještě silnou potřebu vnést do problematiky více porozumění, světla, případně i systém, tak, aby etika – či chcete-li morálka – mohla lidem lépe sloužit.
Řečeno jinými slovy, jsou to lidé:
- které zajímala podstata našich běžných slovních označení jako je „dobré-špatné“, „spravedlivé-nespravedlivé“, „zakázané-dovolené“, „povinnost“, „svědomí“, „odpovědnost“, „víra“, „ctnost“, „neřest“, „věrnost“, „zrada“ apod.,
- které zajímalo jakými vnitřními procesy přisuzujeme svému vlastnímu jednání a jednání druhých lidí mravní hodnotu,
- které zajímalo, jak funguje svědomí. Jak vlastně víme, co je dobré a co je špatné a také, jak vlastně víme, že dobro je nutno konat a zlo nekonat,
- které zajímaly otázky dobrovolnosti či tzv. svobodné vůle v rozhodování (co je mravné, co je nemravné),
- které zajímaly otázky odpovědnosti (Považujeme-li někoho za odpovědného za jeho jednání, pak kromě hlediska svědomí a dobrovolnosti od něj očekáváme, že může rozumně odpovědět na otázku, proč jednal takto a ne jinak),
- které zajímala souvislost mezi morálním hodnocením činů osob či poměrů a jeho mezilidským, event. sociálním aspektem. Patří sem samozřejmě otázky spravedlnosti a různých pravidel chování (viz např. různá desatera, tzv. Zlaté pravidlo apod.),
- které zajímaly i otázky mravní kvalifikace člověka, která se jedinečným způsobem týká hodnoty a důstojnosti člověka jakožto člověka. Na jedné straně při tom jde o vědomí vlastní hodnoty, tedy o sebeúctu, na druhé straně o hodnotu osoby a respekt k ní v očích druhých lidí,
- a současně měli dostatek vzdělání, dovedností a též i energie, a i odvahy (nezávislých kritiků bylo vždy dosti), aby své poznatky zformulovali a sepsali do obecně srozumitelné podoby.
Podle A. Auzlbachera, autora knihy Úvod do etiky (1994), mezi nejvýznamnější tvůrce etických systémů západní civilizace patří tyto osobnosti: Platón (427-347 př.Kř.), Aristoteles (384-322 př.Kr.), Cicero (106-43 př.Kr.), Aurelius Augustinius (354-430), Petrus Abaelardus (1079-1142), Tomáš Akvinský (1225-1274), Thomas Hobbes (1588-1679), Benedichos de Spinoza (1632-1677), John Locke (1632-1704), David Hume (1711-1776), Jean Jacques Rousseau (1712-1778), Adam Smith (1723-1790), Immanuel Kant (1724-1804), Jeremy Bentham (1748-1832), Johann Gottlieb Fichte (1762-1814), G. W. F. Hegel (1770-1831), Arthur Schopenhauer (1788-1860), John Stuart Mill (1806-1873), Soren Kiekegaard (1813-1853), Karl Marx (1818-1883), Friedrich Nietzche (1842-1900), Franz Brentano (1838-1917), Sigmund Freud (1856-1939), Max Weber (1864-1920), George Edward Moore (1873-1958), Max Scheler (1874-1928), Bruno Banch (1877-1942), Nicolai Harmann (1883-1950), Martin Heidegger (1889-1969), Theodor Wiesengrund Adorno (1903-1969).
V Anzelbacerově publikaci je uvedeno celkem 31 tvůrců etických systémů, všichni muži. Vydali celkem 61 hlavních děl etiky.
Literatura:
- Anzelbacher, Arno: Úvod do etiky. Praha, Zvon-České katolické nakladatelství, 1994
3. Laureáti Nobelovy ceny za mír
Komu se uděluje Nobelova cena za mír? Podle závěti Alfreda Nobela se každoročně uděluje tomu: „…kdo učinil nejvíce pro sbratření národů a zrušení či zmenšení armád nebo se zasloužil o uspořádání a podporu mírových kongresů.“
V letech 1901-1997 byla Nobelova cena za mír udělena celkem 84 osobnostem, z nichž bylo 76 mužů a 8 žen. Poměr mužů k ženám je 10,5 : 1. V procentech jsou muži zastoupení 91,3 %, ženy v 9,7 %.
Kromě jednotlivým osobnostem byla Nobelova cena za mír udělena i celkem 16 mezinárodním organizacím a hnutím. Bližší v uvedené literatuře.
Literatura:
- Kovářová, Stanislava: Laureáti Nobelovy ceny za mír. Olomouc, Alda 1998
4. Odpůrci totalitního režimu
Jací lidé jsou nositeli aktivního odporu proti totalitnímu režimu jako zlu? Podle našeho názoru jsou toho schopny osobnosti s několika základními předpoklady a to:
- intelektový rozhled
- osobní statečnost na základě psychosociální zralosti
- velmi vysoké ocenění morálních hodnot jako je pravda, svoboda, spravedlnost
Analyzujeme-li statistiku z období našeho posledního totalitního režimu, tj. komunistického, pak je patrné, že tento režim měl hodně odpůrců, ale také jich hodně postihl. Citujeme z Gebauera: „Komunistická moc používala politickou perzekuci dvojím způsobem. Za prvé jí trvale postihovala celou společnost a tak vytvářela politické základy režimu. Především šlo o likvidaci nebo omezení základních politických a občanských práv a svobod, jak je obsahovaly a obsahují mezinárodní dokumenty a zaručují demokratické režimy. Za druhé, šlo o politickou perzekuci přesně cílenou, účelovou, vycházející z momentálních záměrů moci, jíž prosazovala konkrétní kroky své politiky k nastolení totální nadvlády. Politická perzekuce postihovala přímo jak určité sociální vrstvy a politické skupiny, tak rodiny, jednotlivce. Mířila proti všem, kteří odporovali totalitní moci a společenským přeměnám a také proti těm, o nichž si představitelé moci pouze mysleli, že by odporovat mohli.“
(str. 6-7)
Celkový rozsah nebo počet osob postižených politickou perzekucí komunistického režimu v Československu nelze přesně určit. Ze zachovaných statistiky týkajících se vyšších forem politické perzekuce lze určit, že postižených osob bylo 500-600 tisíc. Perzekuční důsledky, které postihly rodiny, příbuzné a známé uvedených obětí pocítilo kolem dvou milionů občanů či půlmilionů rodin.
(str. 24)
Nejvyšší formou politické perzekuce s nejvyšším stupněm tvrdosti byly procesy politické a politicky motivované. V komunistickém režimu měly politické procesy víceúčelové poslání. Trvalým posláním procesů bylo potrestat, vyřadit odpůrce režimu, skutečné, potencionální i vymyšlené, uplatnit politickou mstu vítězů i třídní nenávist. Neméně významnou funkcí procesů bylo zastrašit možné odpůrce režimu a vytvářet atmosféru strachu ve společnosti. Procesy rovněž sloužily k tomu, aby prokázaly správnost oficiální politiky a zároveň ovlivňovaly tvorbu této politiky.
Během čtyřicetileté existence režimu vyprodukoval několik tisíc politických procesů s čtvrt milionem obětí, jak potvrzují statistické přehledy v následující části publikace. Čím větší politické provinění proti totalitě, tím vyšší trest, včetně trestu smrti
(str. 35)
Podle údajů Správy nápravné výchovy z roku 1968, publikovaných Ústavem pro soudobé dějiny v prvním svazku edice Dokumenty o perzekuci a odporu (1992), bylo v letech 1948-1968 popraveno 244 lidí odsouzených za „protistátní činnost“. Pracovníci Konfederace politických vězňů uveřejnili v Lidových novinách 16. února 1991 ověřený seznam 233 popravených osob, na něž se vztahuje zákon o rehabilitaci s tím, že zřejmě ještě nejde o seznam úplný.
Pročetli jsme seznam 233 občanů popravených za „protistátní činnost“, otištěný v Lidových novinách dne 16. 2. 1991. Z uvedené počtu bylo 232 mužů a jedna žena, dr. Milada Horáková (nar. 25. 12. 1901, popravená dne 27. 6. 1950). V procentech: muži 99,57 %, ženy 0,43 %.
Literatura:
- Gebauer, F. a kol.: Soudní perzekuce politické povahy v Československu 1948-1989.
- Statistický přehled. Praha. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1993.
5. Zakladatelé nadací
Podle vymezení z naučného slovníku Diderot nadace je „účelové sdružení (určení) majetku zřízené k obecně prospěšným cílům, jakým jsou např. rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv apod.“
Založení nadace je svým způsobem pozitivní, prosociální počin, můžeme říci humanistický či altruistický. Znamená to pravidelně: výdaj větší finanční částky, průběžný výdaj duševní energie, času na organizaci, zabezpečení formálních náležitostí, jednání s lidmi. Založení nadace s sebou nese určitá rizika a tím i stres. V úvahu padá zašantročení peněz, nepochopení úředních míst, proniknutí nevhodných osob na důležitá místa nadace apod.
Ve výše zmíněné encyklopedii Diderot, verze 2000, je pod heslem „mecenáš“ uvedeno 31 významnějších zakladatelů nadací z našich zemí, z toho 29 mužů a dvě jména rodin.
Pro nedostatek bližších údajů o zmíněných rodinách budeme pro náš další výpočet předpokládat, že jedna z rodin byla vedena spíše mužem, druhá spíše ženou. Poměr mužů je tedy 30 : 1. V procentech jsou muži zastoupeni 96,7 %, ženy 3,3 %.
6. Zachránci života
6A Hrdinové
Vyznamenání „Za hrdinství” uděluje prezident republiky osobám za hrdinství v boji a těm, kteří se s nasazením vlastního života zasloužili o záchranu lidského života nebo značných materiálních hodnot.
(Na internetové adrese Hradu je uvedeno, že v letech 1995 − 2002 bylo uděleno celkem 95 těchto vyznamenání, z toho muži dostali 90 medailí, ženy 5 medailí.)
6B Stateční
Medailí „Za statečnost” udílenou ministrem vnitra ČR a ředitelem HZS za uplynulé (přibližně roční) období bylo dne 9. 5. 2003 vyznamenáno celkem 6 zachránců, kteří s nasazením vlastního života zachránili jiné ohrožené osoby (z hořících domů, aut, před utonutím apod.).
(Na internetové adrese MVČR je uvedeno, že celkem bylo vyznamenáno šest zachránců, všichni muži.)
7. Dárci krve
Ten, kdo bezplatně daruje krev je nejspíše pozitivně motivován vůči druhým lidem. Citujeme zde ze závěru odborného článku Průzkum motivací k bezpříspěvkovému dárcovství krve:
„Na souboru 400 bezpříspěvkových dárců krve byl proveden jednoduchý průzkum motivací, vedoucích k rozhodnutí respondentů darovat krev. Nejsilnějším motivem byla snaha pomoci druhým lidem, kteří krev potřebují. Tento motiv dominoval ve všech skupinách podle pohlaví, věku i profesí.“
Anketu o motivech vyplnilo 400 dárců, tak jak v měsících květnu a červnu 1999 přicházeli na Okresní transfúzní stanici v Chebu. Z tabulek v textu vyjímáme:
ukazatel | celkem | muži | ženy |
počet | 400 | 256 | 144 |
průměrný počet odběrů | 19,86 | 22,11 | 15,86 |
průměrný věk dárců | 35,3 | 35,4 | 35,1 |
Z tabulky je patrné, že v uvedeném časovém období se dostavilo 256 mužů a 144 žen. Muži se podrobili v průměru 22,11 odběrů, ženy v průměru 15,86 odběrů. Ze zkoumaného vzorku muži darovali krev celkem 5 660 krát, ženy celkem 2 283 krát.
Z daného výzkumu nechceme a nemůžeme příliš generalizovat, ale zdá se, že muži jsou pohotovější darovat krev než ženy. V daném zkoumaném souboru byl poměr 5 660 : 2 284, jinými slovy, muži darovali krev téměř 2,5 častěji než ženy.
Literatura:
- Michálek, L.: Průzkum motivací k bezpříspěvkovému dárcovství krve. Transfúze dnes, 6, 2000, No. 1. p. 26-29.
Psáno pro Psychologie Dnes 3/2004
Okomentovat