Pavel Gálik

Milí opatrovníci, soudci a rodiče,

píši vám, protože ne všichni mne posloucháte, ale stejně rozhodujete o mém osudu. Jsem dítě, které odpoví, když se mě jednoduše zeptáte. Řeknu vám, co chci, kde chci bydlet a s kým chci být. Jen musíte to jediné. Naslouchat mi a ptát se, pozorovat a dát mi prostor, abych se vyjádřilo.

Chci být stejně šťastné, jako vy. Stejně spokojené jako vy. Mít krásný domov jako vy. Chci jen ten kousek štěstí. Chci být s tátou, kterému říkám „Tati“ a chci být s mámou, které říkám „Mami“. A vůbec mě nezajímá, co máte za jména napsané v mém rodném listě. Ani mě nezajímá, kdo na mě platí výživné. Jediné, co mě zajímá, je ten, kdo mě má rád. Protože to je ten, s kým chci být, žít a bydlet. Nechci být bito, dá se to vyřešit i jinak. Chci být milováno tak, jak miluji samo.

Vy, moji milí opatrovníci, vy rozhodujete o mém osudu, protože mi ještě není 18 let. Vy jste bohové, kteří mi nařídíte, s kým budu a koho budu vidět. Zajímá vás vůbec, co chci? Zákon říká, že vás to musí zajímat, ale jaká je pravda? Zajímá vás to? Nebo jsem jen další dítě, které máte na starost! Další případ, kterého se musíte rychle zbavit?

Zamyslete se nad sebou, protože rozhodujete o mém osudu. O tom, jestli budu mít dětství nebo nebudu. Jestli mi bude dobře nebo budu žít jako ve vězení! Jste bohové, kterým naslouchají soudci, kteří vám vyhoví a potvrdí váš ortel. Že nemůžete být osobní? Kdo má být osobní, když ne vy?

A co vy soudci? Ptáte se mne? Chcete znát můj názor na to, jak bych chtělo vyrůstat? Co bych chtělo? Nebo jsem podle vás moc malé? A v pěti nebo v šesti letech se NEUMÍM vyjádřit? Asi vás to překvapí, aly vyjádřit se umím, pokud rozumím vašim otázkám a mám k vám důvěru. Dávejte mi jednoduché otázky a určitě vám na ně jasně odpovím! A budu vám vděčné, že jste mi pomohli a nepřipravili mne o dětství.

Možná se zeptáte, co když jsem menší a opravdu neumím mluvit? Tak mne nechte střídavě s oběmi rodiči, ať se v péči o mě střídají. Až budu větší, řeknu vám, co chci! Ale dejte mi tu možnost! Neberte mi tu šanci! Nedělejte si práci jednodušší na můj úkor! Prosím vás o to!

A co vy moji rodiče? Táto a mámo, kteří už spolu nedokážete vyjít? Neberte mne jako nástroj vaší pomsty!! Nejsem váš majetek! Jsem lidská bytost! Chci být s vámi oběma v kontaktu. A chci, abyste se o mě starali! Mám vás rádo oba. Nemstěte se, pokud chci bydlet jen s jedním z vás, prosím. Toho druhého mám taky rádo a chci ho občas navštívit nebo s ním být. Teda, pokud mi hodně neublížil. Nebo pokud jsem nebylo nástrojem pomsty jednoho z vás.

Mám v sobě hodně lásky a chci ji rozdávat. Chci ji rozdávat lidem, které mám rádo. A nezajímají mne ty vaše rodné listy, zprávy, důkazy a jiné papíry. Chci být šťastné a chci si o tom rozhodnout samo. A pokud mám boha (opatrovníka, soudce, rodiče), chci, aby mne chránil a jednal podle toho, co já chci, a ne, co chtějí rodiče nebo jiní!

Zeptáte se mě příště?

Vaše dítě