MUDr. David Rath
Sněmovní tisk 957/0
Návrh poslance Davida Ratha na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony
Doručeno poslancům: 26. března 2013 v 13:14
ZÁKON
ze dne …….….. 2013,
kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o rodině
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákonů č. 132/1982 Sb., č. 234/1992 Sb., č. 72/1995 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 360/1999 Sb., č. 301/2000 Sb., č. 109/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., 321/2002 Sb., č. 315/2004 Sb., č. 383/2005 Sb., č. 134/2006 Sb., 227/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., č. 112/2006 Sb., č. 259/2008 Sb., č. 244/2010 Sb. a č. 84/2012 Sb., se mění takto:
1. Za § 86 se vkládá nový § 86a, který zní takto:
㤠86a
Náhradní výživné
(1) Nezaopatřenému dítěti, vůči němuž některý z jeho rodičů, který s ním nežije v jedné domácnosti, neplní vyživovací povinnost, hradí na žádost tohoto dítěte, resp. jeho zákonného zástupce, náhradní výživné stát.
(2) Nárok na náhradní výživné dle předchozího odstavce vzniká v případě, že povinný rodič nesplní vyživovací povinnost alespoň do 20 dnů po termínu splatnosti výživného a rodič žijící s dítětem podá žádost o náhradní výživné příslušné správě sociálního zabezpečení.
(3) Žádost musí být podávána každý měsíc, za který nebylo výživné povinným rodičem uhrazeno. Pokud bude výživné nebo jeho část povinným rodičem uhrazena po vyplacení náhradního výživného státem, příjemce náhradního výživného je povinen vrátit jej nebo jeho část příslušné správě sociálního zabezpečení do 20 dnů po jeho uhrazení. V případě, že povinný rodič uhradí jen část určeného výživného, vyplatí příslušná správa sociálního zabezpečení druhému rodiči rozdíl mezi výší určeného a skutečně zaplaceného výživného.
(4) Náhradní výživné je hrazeno ve výši odpovídající výši výživného, které by mělo být hrazeno ze strany povinného rodiče.
(5) Nárok na náhradní výživné zanikne, jakmile začne povinný rodič plnit svou vyživovací povinnost vůči dítěti. Za plnění vyživovací povinnosti pro účely tohoto ustanovení se považuje, pokud povinný rodič splní výživné v plné výši. O této skutečnosti je rodič žijící s dítětem povinen neprodleně informovat orgán sociálně právní ochrany dětí.
(6) V případě, že povinný rodič splňuje podmínky pro příjem dávek v hmotné nouzi, příslušná správa sociálního zabezpečení po dobu splňování těchto podmínek nevymáhá dlužné výživné a za tuto dobu se příslušenství pohledávky promíjí.
(7) Pro náhradní výživné se přiměřeně použije úprava výživného rodičů k dětem.“
2. V § 96 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní takto:
„(2) Výživné dítěte, které není samo schopno se živit, o němž rozhoduje soud, bude určeno v rozmezí 8 až 16% z čistého příjmu povinného rodiče s přihlédnutím k počtu vyživovacích povinností rodiče a věku dítěte.“
Dosavadní odstavec 2 se nově označuje jako odstavec 3.
3. V § 101 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí takto:
„(3) Vyplacené náhradní výživné je povinný rodič povinen státu uhradit včetně náhrady nákladů vzniklých příslušné správě sociálního zabezpečení a stanovených paušální částkou ve výši 5.000,- Kč.
(4) Nezaplacené náhradní výživné vymáhá po povinném rodiči okresní správa sociálního zabezpečení. Získané finanční prostředky jsou příjmem státního rozpočtu.“
ČÁST DRUHÁ
Změna trestního zákoníku
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 360/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 494/2012 Sb. a zákona č. 458/2011Sb. se mění takto:
4. Za § 196a se vkládá nový § 196b, který zní takto:
㤠196b
Čin uvedený v § 196 není trestným činem, pokud jej spáchá osoba splňující podmínky pro příjem dávek v hmotné nouzi dle zvláštního zákona.“
ČÁST TŘETÍ
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhovaného zákona, hlavní principy navrhované právní úpravy
Novela reaguje na častou situaci, kdy rodič povinný platit výživné na nezletilé dítě tuto povinnost neplní a vystavuje tak toto dítě nepříznivé sociální situaci. Současná právní úprava pak řešení této těžké životní situace nechává na rodiči, jemuž bylo toto dítě svěřeno do péče. V praxi to pak vede k situacím, kdy většinou žena musí vedle zajištění obživy celé rodiny vést komplikovaný, drahý a vyčerpávající boj o práva svých dětí.
Dle předloženého návrhu zákona by měl v takovéto situaci pomoci stát dlužné výživné uhradit a vymáhat jej po povinném rodiči.
Stát zároveň musí zohlednit i situaci, kdy povinný rodič nemůže ze sociálních důvodů dostát svým závazkům. V takovém případě stát počká s vymáháním do doby, než se povinnému zlepší jeho sociální situace natolik, že bude schopen dostát svým závazkům. V případech, kdy povinný rodič splňuje podmínky pro příjem dávek v hmotné nouzi, není nezaplacení výživného dle navrhovaného zákona trestným činem. Vzhledem k tomu, že výživné je po tuto dobu hrazeno státem, neocitá se dítě v nepříznivé sociální situaci a společenská škodlivost jednání je tak minimální.
Zákon stanovuje limit v rozpětí 8 – 16% z čistého příjmu povinné osoby, v jehož rozmezí soud stanoví výši vyživovací povinnosti s přihlédnutím k počtu a věku vyživovaných osob.
Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem a s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR, jimiž je Česká republika vázána, a s právem Evropské unie
Předložený návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona neodporuje závazkům České republiky vyplývajícím z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Návrh zákona je v souladu i s právem Evropské unie.
Hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady a dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Návrh nepředpokládá zvýšené dopady na státní rozpočet. Náhradní výživné hrazené ze státního rozpočtu bude povinný rodič nucen opět uhradit, tedy finanční prostředky do rozpočtu vrátit zpět. Návrh nemá dopady na rozpočty krajů a obcí. Návrh nemá vliv na podnikatelské prostředí České republiky. Návrh nemá nespravedlivé sociální dopady ani neznevýhodňuje muže ani ženy.
Zvláštní část
K části první – Změna zákona o rodině
K bodu 1, 2, 3
Novela reaguje na častou situaci, kdy rodič povinný platit výživné na nezletilé dítě tuto povinnost neplní a vystavuje tak toto dítě nepříznivé sociální situaci. Současná právní úprava pak řešení této životní situace nechává na rodiči, jemuž bylo toto dítě svěřeno do péče. V praxi to pak vede k situacím, kdy většinou žena musí vedle zajištění obživy celé rodiny vést komplikovaný, drahý a vyčerpávající boj o práva svých dětí.
Dle předloženého návrhu zákona by měl v takovéto situaci pomoci stát dlužné výživné uhradit a vymáhat jej po povinném rodiči.
Vzhledem k tomu, že hrazení výživného po určitou dobu přechází na stát, je vhodné nastavit konkrétnější limity pro určení jeho výše.
Stát zároveň musí zohlednit i situaci, kdy povinný rodič nemůže ze sociálních důvodů dostát svým závazkům. V takovém případě stát počká s vymáháním do doby, než se povinnému zlepší jeho sociální situace natolik, že bude schopen dostát svým závazkům.
K části druhé – Změna trestního zákoníku
K bodu 4
Novela má za cíl reagovat na situaci, kdy povinnému rodiči objektivní okolnosti neumožňují hradit výživné. Tím, že po tuto dobu převezme dočasně povinnost k hrazení výživného za rodiče stát, neocitá se dítě v nepříznivé sociální situaci a společenská škodlivost jednání je tak minimální.
K části třetí – Účinnost zákona
Účinnost zákona byla stanovena s ohledem na to, že pro uplatnění navrhované změny v praxi není nutná žádná legisvakance.
V Praze dne 12. března 2013
Předkladatel:
MUDr. David Rath, v.r.
Platné znění měněných ustanovení zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů s vyznačením navrhovaných změn
§ 86a
Náhradní výživné
(1) Nezaopatřenému dítěti, vůči němuž některý z jeho rodičů, který s ním nežije v jedné domácnosti, neplní vyživovací povinnost, hradí na žádost tohoto dítěte, resp. jeho zákonného zástupce, náhradní výživné stát.
(2) Nárok na náhradní výživné dle předchozího odstavce vzniká v případě, že povinný rodič nesplní vyživovací povinnost alespoň do 20 dnů po termínu splatnosti výživného a rodič žijící s dítětem podá žádost o náhradní výživné příslušné správě sociálního zabezpečení.
(3) Žádost musí být podávána každý měsíc, za který nebylo výživné povinným rodičem uhrazeno. Pokud bude výživné nebo jeho část povinným rodičem uhrazena po vyplacení náhradního výživného státem, příjemce náhradního výživného je povinen vrátit jej nebo jeho část příslušné správě sociálního zabezpečení do 20 dnů po jeho uhrazení. V případě, že povinný rodič uhradí jen část určeného výživného, vyplatí příslušná správa sociálního zabezpečení druhému rodiči rozdíl mezi výší určeného a skutečně zaplaceného výživného.
(4) Náhradní výživné je hrazeno ve výši odpovídající výši výživného, které by mělo být hrazeno ze strany povinného rodiče.
(5) Nárok na náhradní výživné zanikne, jakmile začne povinný rodič plnit svou vyživovací povinnost vůči dítěti. Za plnění vyživovací povinnosti pro účely tohoto ustanovení se považuje, pokud povinný rodič splní výživné v plné výši. O této skutečnosti je rodič žijící s dítětem povinen neprodleně informovat orgán sociálně právní ochrany dětí.
(6) V případě, že povinný rodič splňuje podmínky pro příjem dávek v hmotné nouzi, příslušná správa sociálního zabezpečení po dobu splňování těchto podmínek nevymáhá dlužné výživné a za tuto dobu se příslušenství pohledávky promíjí.
(7) Pro náhradní výživné se přiměřeně použije úprava výživného rodičů k dětem.
§ 96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
(2) Výživné dítěte, které není samo schopno se živit, o němž rozhoduje soud, bude určeno v rozmezí 8 až 16% z čistého příjmu povinného rodiče s přihlédnutím k počtu vyživovacích povinností rodiče a věku dítěte.
(3)(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.
§ 101
(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění.
(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.
(3) Vyplacené náhradní výživné je povinný rodič povinen státu uhradit včetně náhrady nákladů vzniklých příslušné správě sociálního zabezpečení a stanovených paušální částkou ve výši 5.000,- Kč.
(4) Nezaplacené náhradní výživné vymáhá po povinném rodiči okresní správa sociálního zabezpečení. Získané finanční prostředky jsou příjmem státního rozpočtu.
Platné znění měněných ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů s vyznačením navrhovaných změn
§ 196b
Čin uvedený v § 196 není trestným činem, pokud jej spáchá osoba splňující podmínky pro příjem dávek v hmotné nouzi dle zvláštního zákona.
27. 3. 2013 at 19:43
Mně se to hrubě nelíbí, přenášení odpovědnosti výživy dítěte na stát. V situaci, kdy matka je schopna dítě uživit a otec se dostane bez vlastní viny do sociální potřebnosti, je zcela nežádoucí, aby stát platil nějaké výživné za otce dle dřívějšího vyššího nebo dokonce jen podle potenciálního příjmu, když to utáhne matka. Naprosto jednoznačně není nástrojem přenesení odpovědnosti na společnost, ale flexibilní rozhodování o výši výživného. Dnes je situace taková, že než se otec domůže snížení výživného po ztrátě příjmu, je za katrem a s exekucí za krkem. Takže cesta je povinnost soudů rozhodovat o výši výživného v režimu předběžných opatření s doměřením po prokázání skutečných příjmů. Tam je zakopaný pes. Pokud by otec přinesl výpověď z práce, soud by měl okamžitě reagovat úpravou výživného.
28. 3. 2013 at 10:37
Myslím, že je to obrovská kravina. Někdo by se měl zabývat tím, aby tátové mohli své děti vychovávat. A pokud své děti nemůže vidět (zlovůle matky nebo únos do ciziny) TAK BY NEMĚL PLATIT VÝŽIVNÉ VŮBEC. V tomto případě at platí stat, když se neumi postarat o rodičovská práva svých občanů. A take mi tak chybí to, aby při ztrátě přijmu otce, mu byla vyživovací povinnost snížena ihned.
28. 3. 2013 at 10:45
Divam se na § 96, bod 3) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.
To je v pořádku a mohlo by to zahrnovat I případ, kdy matka unese děti do ciziny a tím otec příjde o svou rodičovskou roli. Pak je v rozporu s dobrými mravy, aby platil výživné. Ovšem zase záleží, jak to posoudí naše přihlouplé soudkyně. Mělo by tam bý EXPLICITNĚ řečeno – pokud je otci matkou zabráněno své děti nemůže vychovávat, tak výživné platit nemusí. tečka.
28. 3. 2013 at 11:13
Podle mě by výživné mělo být stanoveno výhradně tehdy, pokud se rodič odmítne z poloviny osobně postarat nebo je soudem shledán vážný důvod, že se o dítě postarat nemůže. V případě, že soud svěří dítě jednomu rodiči proti vůli druhého bez skutečně závažných vad ve schopnosti druhého rodiče o dítě pečovat, by výživné nemělo existovat.
28. 3. 2013 at 11:15
pro THX: u těch dobrých mravů je trochu problém v tom, že dobré mravy jsou posuzovány ve směru k oprávněnému, což je dítě. Takže by se dítě muselo chovat k povinnému v rozporu s dobrými mravy, aby ztratilo nárok na výživné. Matka, byť je to kurva, která dítě unesla, je pouze prostředníkem pro předání výživného dítěti a její nemravné chování vůči otcem není důvod pro nepřiznání výživného dle tohoto paragrafu.
28. 3. 2013 at 12:18
Taky váím tu naskakujou ty turecký hlášky?
28. 3. 2013 at 23:41
ForU: Absolutbní souhlas !!! „V případě, že soud svěří dítě jednomu rodiči proti vůli druhého bez skutečně závažných vad ve schopnosti druhého rodiče o dítě pečovat, by výživné nemělo existovat“
Důležité je aby se rodič STARAL. Není přece možné někomu péči o vlastní dítě odejmout a zároven mu stanovit výživné.
28. 3. 2013 at 23:48
Ochraňujeme ženy, i ty největší svině, a to pouze proto, že jsou ženami.
2. 4. 2013 at 9:59
To si chlap může dovolit.
2. 4. 2013 at 21:24
Dobrý den,
s manželem máme jedno společné dítě a z předchozího jeho vztahu máme na střídavku syna 7let. Jsem na straně otců, protože matky se občas nechovají jako matky! Vlastní zkušenost je hrozná sociální pracovnice, soudy. Všechny zajímá pouze příjem chlapa. Na příjem ženské se vůbec nepřihlíží. Jsem za to, že střídavá by měla být povinná a pokud ne, tak by se mělo řešit proč to tak nejde. Ne dávat dítě automaticky matce, protože je matka! Spousta matek se tak stejně nechová a dítě z alimentů nevidí nic. Alimenty by měl chlap platit stejně jako ženská a styk s dítětem by měli mít stejný. U nás funguje střídavka pouze proto, že manžel je vstřícný. Pokud by se choval jako matka, dopadlo by to hrozně a trpělo by pouze dítě. Nechápu stát, protože soud určí, že se musí platit alimenty, ale pak když je např. ženská půl roku neplatí, tak to soud neřeší. Samozřejmě, že ty peníze má. Dokonce pokud chlap má platit výživné i na ženskou, je potřeba, aby to fungovalo i naopak. Ženské v dnešní době jsou schopné vydělávat více peněz než chlapi a pokud si dělali s tímto chlapem děti, tak určitě proto, že je chtěli. Pokud pak stanou před soudem a chtějí chlapa oškubat o peníze, tak jde vidět, proč si asi ty děti dělaly, krávy! Prostě proto, že se jim nechce makat, chtějí jen sedět doma na prdeli. Taky jsem proto, aby když chtěji dva dítě, tak by měli být svoji. Protože pak stát zbytečně musí platit přídavky tzv. nesezdaným. Přitom spolu dva žijí v jedné domácnosti. Taky by se měl rodičovský příspěvek platit pouze těm, kteří mají odpracované. Takže doufám, že se něco změní. Jinak držím pěsti všem hodným tatínkům, můj manžel je příkladný vzor a malý ho miluje :). Tak to má být.