Stridavka.cz
–
Čím více je v opatrovnických sporech přikládána důležitost názorům dítěte, tím více jsou rodiče v pokušení dítě manipulovat ve svůj prospěch a jeho názory ovlivňovat. Snaha Ústavního soudu přikládat velkou důležitost názoru dětí se tak obrací proti samotným dětem. Upozorňuje na to dnes již řada právníků.
Také advokátka Eva Ondřejová v nedávném podcastu televize CNN Prima News uvádí:
„To je hodně aktuální otázka, protože se to řeší čím dál častěji. Takovou hranicí, kdy je dítě schopno formulovat názory, je vyspělé, je dvanáct let, což stanovuje občanský zákoník. Dnes se ale vyslýchají i děti pětileté, šestileté… Na jednu stranu je to dobře, na druhou stranu, pokud se to dělá diletantsky, je to rozhodnutí opravdu strašné. Je postavené na názoru šestiletého dítěte, které může být ‚koupené‘, zmanipulované, vůbec si nedokáže představit, co znamená, že bude týden bez maminky.“
Ponechme stranou, proč podle Ondřejové může být problém právě to, že dítě bude týden bez maminky – a ne týden bez tatínka. O jejím posunutém vnímání rodičovské rovnosti jsme psali už v rámci ankety Žblebt roku. Na riziko manipulace dětí však upozorňuje správně:
„Názor dětí by samozřejmě měl být vyslyšen, ale tak, že nebudeme manipulovat jeho obsahem a nebudeme děti vtahovat do sporu třeba tím, že jim řekneme: ‚Na tobě záleží, jak to dopadne!‘ nebo tím, že jim koupíme psa nebo je vezmeme několikrát za rok na dovolenou, aby se jim u mě jako u rodiče líbilo. To je pak naprosto jasné, co dítě řekne.“
Trochu si ovšem protiřečí, pokud zároveň tvrdí, že „názor dětí by samozřejmě měl být vyslyšen.“ S čím větší samozřejmostí bude vyslyšen, tím více budou rodiče motivovaní názor dětí manipulovat a pokřivovat tak jejich psychiku či morálku.
Celý rozhovor s advokátkou Ondřejovou najdete zde.
3. 7. 2024 at 20:44
Názor dítěte a jeho právo být slyšen je stejně gumový argument jako zájem dítěte. Když se to hodí, tak ano, když se to nehodí, tak ne. Kdyby dítě řeklo, že nechce chodit do školy, bez diskusí ho tam odvedou, i kdyby mělo být rodičům odebráno. Když však dítě prohlásí, že nechce k jednomu z rodičů, je z toho div ne zákon, který všichni musí respektovat. Jedinou cestou je úplná rovnost pohlaví a střídavka 50/50 v původním bydlišti jako přednostní model. Jakékoliv bláboly, že dítě potřebuje hlavně matku nebo že jeden rodič se pro výchovu nehodí, je třeba v případě neprokázání závažného důvodu trestat nařízenou úhradou nákladů řízení tomu rodiči, který zkoušel obstruovat střídavku. Pouze závažný prokázaný důvod, nebo nezájem jednoho rodiče o výchovu má vést ke hledání jiného řešení. Jenže co by pak dělaly všechny Ondřejové, mediátorky, znalci a další parazité?
4. 7. 2024 at 7:22
Váž.pán T. Jadlovský a všichnu přátelé rodiny a evoluce mozgu.
Rovnici žena = muž jsem uznával propagandiskám obou pohlaví až do doby, kdy jsem si podrovne nastudoval dôkazy a aj charakterové a morálne vlastnosti propagátorek obou pohlaví.
Není pravdou, že muž = žena anebo matka = otec. Je tp právní degenerativní lež, která je sive lepší než lež muž je podstane menší než žena :-). Tyto tvrzení platí u zvířat. Feministky obou pohlaví přiznávají, že své degenerativní lži opírají o chování se zvířat….Já jim oponuji tím, že proto zvěři mozog ani kvalitou, ani kvantitou nenarostl na úroveň člověka,,,
Doufám, že alespoň moje českoslovenšťina vás potěšila :-).
Muž, otec
5. 7. 2024 at 13:49
Participace by měla obnášet naopak pomoc dítěti, vysvětlování a nikoliv zneužívání k rozhodování sporů. A je pravidlem, že čím konfliktnější rodičovský spor, tím větší váha názoru dítěte. Teď to má na stole opět Ústavní soud v případě, kde jeden znalecký posudek přímo konstatoval silnou manipulaci, druhý posudek ji jen zachytil, ale nepojmenoval, a soudy založily rozhodnutí na tvrzeních dětí. Tak uvidíme, jestli toto zlo se bude dál šířit.