• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůŽblebt roku 2017: Eva Ondřejová
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Žblebt roku 2017: Eva Ondřejová

27. února 2018

Markéta Chadžijská

–

„Kompromis lidé vnímají jako prohru. Muži i ženy stejně, žena prohraje, pokud nedostane výlučnou péči, muž prohraje, pokud nedostane střídavou péči.“

V tomto dalším nominovaném výroku ankety advokátka JUDr. Eva Ondřejová, LL.M., Ph.D. vystihla podstatu věci vlastně správně. Není kompromis jako kompromis. V českém soudnictví namísto toho, aby při rozvodu, který sám o sobě je pro všechny zúčastněné zátěží, bylo rozhodováno smířlivě, nekonfrontačně a v dikci platného zákona „jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat“ (§ 906 OZ), upíná se současná rozhodovací praxe často nekompromisně na boj o – svým způsobem – ideologické konstrukty výlučné nebo střídavé péče. Nerespektování výše zmíněné dikce zákona ze strany úřadů přilévá olej do ohně rozvádějícím se rodičům, rozdmýchává jejich „boj o dítě“, brání rozumným dohodám a oboustranným kompromisům.

Výchozí pozice rodičů namísto toho, aby byly od počátku vyvážené, jsou tímto jednoznačně vychýlené na jednu stranu, a to obvykle matek, apriorních nositelek nároků na výlučnou péči. „Žena prohraje, pokud nezíská výlučnou péči, muž prohraje, pokud nedostane střídavou péči.“ Jde o posunuté vnímání kompromisů jakožto dohody na základě vzájemných ústupků. Jde ale hlavně o zásadní vadu právního prostředí českého opatrovnického soudnictví, o porušení principu rovnosti účastníků, principu rovnosti zbraní, o zásah do lidských práv ostatních zúčastněných, o povšechnou toleranci závadového chování, a také o porušení zákonných povinností soudců a opatrovníků nezletilých dětí.

Tato zásadní vada, kdy dochází k automatické preferenci péče matek, sice vychází z minulosti a tradice, ale zdaleka ne tak hluboké, zakořeněné a zvykové, jak by se nám mohlo zdát. Ještě do roku 1914, resp. 1918 u nás platil Všeobecný občanský zákoník Rakouska-Uherska z roku 1811, kde situace s uspořádáním poměrů nezletilých dětí po rozvodu byla právně zcela přehledná a předvídatelná a pro žádné kompromisy nebyl prostor, neboť zákon je ani nepřipouštěl. Manželské děti byly pod tzv. otcovskou mocí a při rozluce manželství přecházely do péče otce (ženám bylo dovoleno vychovávat pouze dívky do 7 let a chlapce do 4 let). I 1. zákon československý ze dne 28.10.1918 (č. 11 Sb. zákonů a nařízení) stále ještě zachovával otcovskou moc. Ženy neměly stejná práva jako muži, jejich postavení zlepšila až Ústavní listina Československé republiky z roku 1920 (zákon č. 121/1920 Sb.), na základě níž došlo mj. ke zrovnoprávnění postavení muže a ženy ve společnosti a k zákazu diskriminace, zejména dle pohlaví a původu. Tento trend dále prohloubil Ústavní zákon č. 150/1948. Až zákonem o právu rodinném z roku 1949 (č. 265/1949 Sb.) zanikla otcovská moc a byla nahrazena mocí rodičovskou.

Do dalšího vývoje u nás zasáhl kromě historických milníků i vývoj politický, společenský a ekonomický. Zákon o rodině z roku 1963 měl dobově poplatné politicko-ideologické ladění, rozhodovalo se o výchově dítěte a platila doktrína jednoho stálého výchovného prostředí. Po roce 1989 přijala Česká republika novou ústavu a od 1.1.2014 vstoupil v platnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, do kterého bylo včleněno rodinné právo. Tzv. sociální stát dal také matkám-samoživitelkám větší možnosti seberealizace mimo manželství, žádný impuls rodinu s dětmi udržet. Feminismus jim pak zprostředkoval mnoho práv a nároků, vybudoval se kult mateřství, kult matky jako jediného tvora/živočicha biologicky plnohodnotně napojeného na dítě. A to vše ale absurdně naprosto v protikladu s měnícím se „přirozeným genderovým rozdělením životních rolí“ (žena/matka v domácnosti a muž/otec živitel) i samotným úsilím žen (tj. nebýt degradována pouze na ženu v domácnosti a matku).

Jak ženy dosahovaly úspěchů v bojích o svá práva, právo na sebeurčení a „rovnost v rozdílnosti“, tak se logicky měnila i společnost. Muži poté, co do jejich pracovního světa začaly pronikat ženy, expandovali opačným směrem, do větší péče o děti, o chod domácnosti. Ženy to také od nich dnes již vyžadují. Stále ještě častý model, kdy muž je živitelem rodiny, funguje po vzájemném konsensu se ženou, kdy je běžný chod rodiny a péče o děti v raném věku delegován na matku. Ta pro to čerpá mateřskou/rodičovskou dovolenou. Neznamená to, že by muž nebyl schopen péče o dítě, tak si prostě v rodině rozdělili role. Pokud se rodina rozpadne, lhostejno z jakého důvodu a čí vinou, je nesmyslné popouštět sluch argumentům takového typu, jaký použila autorka výroku v samotném článku vlastně posměšně: „Koupal jsem dvakrát týdně, požaduji střídavou péči.“ Nelze otce penalizovat za to, že svou roli v rodině konal tak, jak s matkou bylo dohodnuto. Je jasné, že po rozpadu rodiny nastanou nutně změny a stejně jako za fungování rodiny i zde by měla nastoupit dohoda, kompromis manželů s ohledem na společné děti. Je ale třeba pohlídat, za jakých výchozích podmínek je kompromis uzavírán. Dnešní Listina základních práv a svobod, ústava, Ústavní soud říkají, že rodiče jsou si rovni. Není možné jednoho z nich, dokonce jenom kvůli pohlaví, preferovat (Rychetský) neboli „neexistuje silnější právo k péči”. České soudy a úřady, vč. OSPOD, to ale až na výjimky nerespektují.

Jestliže není vyvážená dohoda možná, pak je lépe ji nedělat. Kompromis je dohodou zúčastněných stran, zde ale rozhodujete o třetí, nezúčastněné straně, o nezletilých. Nadto většinou bývá slabší strana sporu natlačena do ústupu z pozic, styl otřepaného „Manželka chtěla kočku, já jsem chtěl psa. Tak jsme udělali kompromis a máme kočku.“ Nelze také nevidět, že „rozsudky o styku“ jsou v prostředí českých soudů prakticky nevymahatelné. A ačkoli zákon, eventuelně i soud proklamuje jinak, dojde-li na lámání chleba, fakticky jste při přidělení pouhého styku omezeni i na rodičovské zodpovědnosti. Jediné, co vám není a nebude omezeno, je vyživovací povinnost. Takže z nuceného kompromisu „matce výlučná péče a otci styk kdykoli bude chtít, min. 1×14 dní“, přece „jste rozumní, v zájmu dítěte se nějak dohodnete a nebudete dělat problémy“ (rozuměj: přijmete diktát a požadavky matky, soudkyně a pracovnice OSPOD), vám ve finále mohou zbýt jen oči pro pláč. Dítě pak za tento „kompromis“ zaplatí ztrátou plnohodnotného vztahu s jedním z rodičů. Vyjednavač FBI s únosci, vrahy, teroristy Chris Voss v knize s poněkud nekompromisním názvem, nikoli však východisky, „NIKDY NEDĚLEJ KOMPROMIS“ zjednodušeně sděluje: „Když jde o lidský život, nelze dělat kompromisy.“ A v případě výchovy dětí právě rovněž jde o lidský život, o jejich budoucnost.

Jedna známá paní, zakladatelka nové Unie rodinných advokátů, nedávno pronesla svým způsobem protiústavní výrok, že „nabubřelá práva tatínků mnoho dobrého nepřinesla.“ Bylo by možné použít to samé v opačném gardu – nabubřelá práva žen/maminek, jejichž často patologické a amorální jednání, manipulace, lhaní, zlovůle, nerespektování role otce v životě dítěte a neschopnost kooperace s druhým z rodičů, mající jako takové institucionální podporu, negativně zasahují do ústavou garantovaných práv dětí a dětem rovněž moc dobrého nepřinesla. O práva tatínků jde totiž až v další řadě. A jak jsem rozvedla výše, historicky vše bylo jinak, minimálně do roku 1948 se o budoucím kultu mateřství mohlo tehdejším ženám jen zdát.

Výrok advokátky Evy Ondřejové potvrzuje současný stav – žena bez ohledu na děti a priori předpokládá a nárokuje svou výlučnou péči a rovnoměrnější rozložení péče rodičů o společné děti vnímá jako svou prohru. Muž (otec) cítí jako svou prohru, že nedosáhl střídavé péče, nýbrž pouze [širokého] styku. Bezpochyby toto nevnímá jako kompromis, jelikož vlastně neobhájil dítěti právo na oba rodiče rovnocenně. Další osud vztahu dítěte a otce je v takovém případě v rukách matky, neboť nebude-li ona vztahu otec-dítě přát, zablokuje jej spolu se stykem a otec proti tomu opravdu málo co zmůže. A jak říká Jürgen Rudolph, autor modelu cochemské péče: “Pokud někdo opouští soudní síň jako vítěz, [jeho] dítě prohrálo.”

Skutečným kompromisem a vzájemným konsensem obou rodičů je rovnoměrná péče (slovy zákona „střídavá péče“ neboli soudní určení „jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat“). Ta představuje faktický a přesný kompromis mezi výlučnou péčí matky a výlučnou péčí otce a zároveň nejlépe naplňuje právo dítěte těšit se z péče obou rodičů. Také ochraňuje otce před zlovůlí některých matek, v níž jsou tyto ženy často podporovány.

PŘEHLED VŠECH ŽBLEBTŮ

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

Žblebt roku 2022: Martin Ludvík

RNDr. Pavel Rusý – „Soud nebude ukládat pokuty v případě, kdy děti samy vyjadřují nechuť ...

Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

Ing. Aleš Hodina, dr. h. c. – Notáři by rádi řešili jednoduché rozvody místo soudů. Návrh ...

Žblebt roku 2022: Jeroným Klimeš

Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D. – „Když je střídání nařízené soudem proti vůli rodičů a dítě ...

Prezidentské volby z pohledu Střídavky

Stridavka.cz – Andrej Babiš, nebo Petr Pavel? Z našeho pohledu nepovažujeme za dobrého an ...

10 Responses to “Žblebt roku 2017: Eva Ondřejová”

  1. Odpovědět
    MCH
    27. 2. 2018 at 21:37

    Tomášovi J.: Díky za pochvalu článku 🙂

  2. Odpovědět
    MCH
    27. 2. 2018 at 21:48

    Kritikovi – urážka: Vyšla jsem ze zveřejněných názorů paní advokátky samé. A rozhodně nejde o žádnou její urážku, její názor (citovaný “žblebt”) naopak vystihuje podstatu současných opatrovnických řízení. I celý její předmětný text a texty související kriticky na problematiku naráží, byť v detailech pro mě poněkud nejednoznačně. Ani ten její text není urážlivý, aby bylo opláceno stejným, což se nedá třeba říct o textu od Jiřího Doležala, kde naopak to byl právě on první, kdo urážel a zesměšňoval a k tomu podle využil mediální prostor, jímž disponuje.

  3. Odpovědět
    Jan Ryska
    27. 2. 2018 at 22:01

    Článek vystihuje všechny souvislosti, které běžný občan nevnímá, má proto vysokou hodnotu, která vyvolává pocit ohrožení tam, kde je obsazeno.

  4. Odpovědět
    ForU to MCH
    28. 2. 2018 at 8:49

    Super. Korektní a na úrovni.

  5. Odpovědět
    Teresa Panizo
    28. 2. 2018 at 19:46

    Vždycky jsem říkala, že krajní levice=dobro. O socialismu v ČSSR to platí dvojnásob!! I u nás si velmi pochvaluji bývalého premiéra Zapatera, který byl hodně sociální.

  6. Odpovědět
    stykac
    28. 2. 2018 at 21:58

    Presny popis stavu veci, jak si feminanynky predstavuji tu rovnost pohlavi.

  7. Odpovědět
    Tomáš J.
    1. 3. 2018 at 15:17

    Milý pseudonyme TP, oceňuji, že už umíš její jméno napsat správně, ale s jejími politickými preferencemi ses pěkně spletl. Kdepak švec!

  8. Odpovědět
    unoskyně Panizo
    4. 3. 2018 at 20:09

    Aleši Hodino, nebylo by užitečné zavést to, aby se u každého příspěvku zde v diskusi zobrazovala IP adresa ?

  9. Odpovědět
    Tomáš Holek
    4. 3. 2018 at 20:26

    Markéto, děkuji za skvělý článek. Je opravdu neuvěřitelné, že v 21. století, kdy se tolik mluví o ochraně lidských práv, jsou lidská práva mužů-otců pošlapávánaa poplivávána. Zatímco fašounské ultrafeministické bojůvky se nerozpakují požadovat další a další porušování rovnoprávnosti a přicházejí s požadavky na kvóty žen ve vedení firem bez ohledy na kvalifikaci a schopnosti a bez ohledu na potřeby firem. A zatím otcové bojující alespoň za střídavou péči, jsou ve své snaze zesměšňování, potupování nejen zrůdami v talárech, ale i různými političkami a někdy i politiky. Tzv. otcovská moc vycházela z toho, že v té době jen otec byl živitelem rodiny a tento důvod nyní pominul. Přesto požadovat opět otcovskou moc není od věci, protože častěji otec-muž je stabilnější, rozumnější a kompromisu schopnější rodič.

  10. Odpovědět
    MCH
    6. 3. 2018 at 23:19

    ForU, Tomáš Holek: Díky. Věřím, že se to společenské paradigma bude posouvat. Chtějí to ženy i muži. Po rovnoprávnosti volají obě pohlaví. (A i jiná pohlaví :-().

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání je ...

    10. ledna 2023

    Aktuální otázka

    24. února 2022
  • Žblebt roku 2022: Martin Ludvík

    2. února 2023

    Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

    1. února 2023

    Tohle musí Ursula Leyenová vědět

    31. ledna 2023

    Expřítelkyně „tak trochu lhala“ a zničila mu život ...

    30. ledna 2023

Kalendář příspěvků

Únor 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728  
« Led    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Daniel Sedlák: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Tomáš Jadlovský: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Daniel Sedlák: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • tulen2: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Střídavka: Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (361)
  • Odborné články (327)
  • Vaše zkušenosti (206)
  • Fungování institucí (172)
  • Zahraniční zkušenosti (124)
  • Zákony, judikáty, vzory (144)
  • Výchova dětí (301)
  • Akce a aktivity (161)
  • Starší nezařazené (1 382)
  • Ostatní (17)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu