Stridavka.cz

Číslo jednací: 22Co 601/2011 – 142

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Adamcové a soudců JUDr. Kateřiny Kodetové a Mgr. Libora Zhřívala ve věci péče o nezletilé M. P., nar. XX.X.XXXX a R. P., nar. XX.X.XXXX, oba zast. Městskou částí Praha 9 jako kolizním opatrovníkem, děti J.P., nar. XX.X.XXXX, bytem P., zast. JUDr. Martinou Mervartovou, PhD., advokátkou se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4 a M. P., nar. XX.X.XXX, bytem P., zast. Mgr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem v Praze 10, U Zákrutu 1778/5, o změnu výchovy a zvýšení výživného, k odvolání opatrovníka nezletilých proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27.9.2011, č.j. 16 P 65/2008 – 101,

t a k t o :

Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e .

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným rozsudkem soud I. stupně změnil rozsudek tamního soudu ze dne 19.3.2008, čj. 25 Nc 226/2008 – 19 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.7.2008, čj. 22 Co 286/2008 – 28, tak, že nezletilý M. P., nar. XX.X.XXX a nezletilý R. P., nar. XX.X.XXXX se svěřují do střídavé výchovy rodičů, a to vždy po 14 dnech, kdy nezletilí budou v péči matky a 14 dnech, kdy budou v péči otce. Současně rozhodl, že rodiče si nezletilé děti předají vždy v neděli v 17,30 hod. u toho z rodičů, u kterého budou v následujících 14 dnech ve výchově, a to s účinností od 2.10.2011, kdy matka předá otci nezletilé děti v bydlišti otce, s tím, že tato úprava platí i v průběhu letních prázdnin. Výživné rodičům nevyměřil a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí vyšel ze zjištění, že původním rozhodnutím byly obě děti svěřeny do péče matky a otec se zavázal hradit výživné celkem 6.000,- Kč a přispívat i nad rámec této částky. V květnu 2011 se rodiče dohodli, že vyzkouší model střídavé výchovy po 14 dnech a s dětmi bude učiněn pohovor. Na základě této zkušenosti byli schopni uzavřít dohodu o střídavé výchově, avšak nikoli dohodu o výživném. Oba chlapci se vyjádřili tak, že chtějí být svěřeni do střídavé výchovy rodičů, nevidí rozdíl v tom, když jsou u matky nebo u otce, je zřejmé, že s otcem mají množství aktivit a otec je schopen se o ně postarat. Jelikož rodiče byli schopni uzavřít dohodu o výchově, soud další dokazování v tomto směru neprováděl a rozhodl o svěření nezletilého M. a R. do střídavé výchovy rodičů vždy po 14 dnech s tím, že rodiče se pokusí o výživném nadále jednat, proto jim nebylo v této fázi výživné vyměřeno. Podle závěru soudu I. stupně je zřejmé, že mezi rodiči skutečně nepanuje shoda ohledně toho, jakým způsobem by se každý z nich měl podílet na potřebách dětí, že veškeré jejich potřeby byly po finanční stránce zajištěny. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku podal opatrovník nezletilých včasné a přípustné odvolání, v němž poukázal na to, že komunikace obou rodičů je nadále problematická a ani po vyhlášení napadeného rozsudku se nebyli schopni dohodnout o úhradě potřeb nezletilých v rámci střídavé výchovy. Matka se vyjádřila tak, že lituje svého rozhodnutí vzdát se práva odvolání. Rodiče byli seznámeni s tím, že rozsudek o střídavé výchově doposud nenabyl právní moci a jestliže se tedy nedohodnou jinak, jsou oba synové nadále v péči matky a otec je povinen hradit výživné. Dne 2.11.2011 se bez pozvání dostavil k opatrovníkovi otec s oběma syny, nezletilí opakovali, že chtějí střídavou výchovu a vyjádřili mínění, že je třeba respektovat jejich přání – zejména starší M. byl celou situací velmi rozzlobený. Dne 7.11.2011 se dostavila matka s tím, že komunikace s otcem je nadále problematická, situace se stala nepřehledná a v podstatě není jasné, zda probíhá střídavá nebo výlučná péče. S ohledem na otcův postoj k otázce hrazení potřeb nezletilých se dostává do tíživé finanční situace a stěžovala si také na zhoršující se chování synů k její osobě a vyjádřila mínění, že otec syny manipuluje. Bylo domluveno, že se znovu dostaví po konzultaci v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy na Č. M., kam se s otcem objednali. Při další návštěvě dne 9.11.2011 sdělila, že podle mínění psychoterapeuta není v jejich situaci střídavá výchova vůbec vhodná a že děti budou schopny situaci přijmout i přes počáteční nesouhlas. Žádala proto opatrovníka, aby využil svého práva odvolání proti rozsudku o střídavé výchově. Dne 14.11.2011 se o vlastní vůli dostavil nezletilý M., byl rozzlobený, dožadoval se opětovně vysvětlení ohledně odvolání a střídavé výchovy, opakoval, že on, bratr i otec chtějí tuto formu výchovy a vyjádřil mínění, že opatrovník je povinen přání obou nezletilých respektovat a měla by se mu podřídit i matka. V závěru svého odvolání opatrovník uvedl, že jeho původní stanovisko vycházelo z provedeného pohovoru s nezletilými, kteří jednoznačně vyjádřili přání být ve střídavé výchově a on předpokládal, že i rodiče budou s ohledem na přání synů schopni vzájemné korektní komunikace a dohody. Protože rodiče nejsou schopni se domluvit ani na úhradě základních potřeb synů, nejsou z jeho pohledu splněny základní podmínky pro střídavou výchovu. Navrhl proto, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k novému projednání. Při odvolacím jednání konaném dne 9.2.2012 dodal, že situace v rodině se zásadním způsobem nezměnila, styk probíhá podle dohody rodičů, děti jsou nevážně ve výchově matky. Nezletilý M. se minulý týden opět dostavil k opatrovníkovi, znovu vyjádřil nesouhlas s tím, že dosud není pravomocně rozhodnuto o střídavé výchově, naznačil, že si ji přeje, avšak jeho představa je taková, že bude u toho kterého z rodičů, kdy bude chtít a jak dlouho bude chtít, tj. např. čtyři dny u otce, čtyři dny u matky, tedy tak, jak mu to bude vyhovovat a divil se tudíž stanovené čtrnáctidenní frekvenci.

Matka k podanému odvolání přednesla, že mezi ní a otcem není problém dohodnout se o tom, u kterého z nich a kdy děti budou, ale je problém se dohodnout o finančních záležitostech, tedy kdo kdy bude platit stravné, školné, jízdné apod., takže došlo například k situaci, kdy starší syn chodil do školy a neměl čtrnáct dní zaplacené obědy. Bylo zdůrazňováno, že děti vědí, co je střídavá výchova, mají o tom představu, ale skutečnost je taková, že si vykládají tento pojem spíše tak, že budou bez problémů u obou rodičů, protože mají obavy, že pokud by byly svěřeny jen jednomu z nich, nebudou mít možnost se s druhým kontaktovat, kdy budou chtít a k tomu by podle ní mělo být také přihlédnuto. Žádala tedy, aby odvolací soud pečlivě zvážil, zda za dané situace je střídavá výchova vhodná či nikoli.

Otec ve svém vyjádření k podanému odvolání akcentoval skutečnost, že střídavá výchova v daném případě fakticky probíhala již od května loňského roku a probíhá doposud, přičemž i matka uvedla, že při předávání dětí a péči o ně mezi nimi nedochází k zásadním nesrovnalostem a jejich komunikace v tomto směru probíhala dobře. Jediným důvodem podaného odvolání tak podle něj zůstává matčina nedůvodná obava z nedostatku finančních prostředků, kterou prezentovala před opatrovníkem. Jeho pokusy o dohodu ohledně hrazení potřeb nezletilých se dosud nesetkaly ze strany matky s kladnou odezvou a nakonec prostřednictvím své právní zástupkyně sdělila, že bude trvat na výlučné péči. Další průtahy v řízení a nejisté postavení při tom děti velmi traumatizují, o čemž svědčí jejich opakované návštěvy u opatrovníka tak, jak byly popsány v podaném odvolání. Má tedy za to, že nikoliv on, ale matka není ochotna přistoupit na byť zprostředkovanou komunikaci s cílem uzavření dohody. Nelze podle něj souhlasit s tím, že by ekonomické potřeby dětí nebyly zajištěny – podílí se na úhradě ošacení, školného, výživě apod. Nikdy nebylo uvedeno, že by některá konkrétní potřeba dětí nebyla uspokojena a že by se na ní nepodílel. Navrhuje proto, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrzen, neboť stávající stav není ku prospěchu dětí, obě jím velmi trpí a situace v rodině se zhoršuje. Dodal, že po celou dobu platil výživné, z něhož měla matka hradit obědy, takže opravdu nechápe, z jakého důvodu se zmiňuje o nějakých dluzích na stravném. Zopakoval, že upřednostňuje střídavou výchovu především proto, že si ji přejí obě děti, takže by byl rád, kdyby se již celá záležitost urovnala a uklidnila a namísto rozumného řešení nechodili stále po soudech.

Matka k přednesu otce dodala, že v zásadě nejvíce problematickými jsou v rámci střídavé výchovy finanční otázky, o kterých se již zmínila, navíc má za to, že otec s dětmi manipuluje a že se chovají jinak, když jsou u ní a jinak, když jsou u něj. Stává se, že i když jsou u otce, vracejí se k ní, zůstávají u ní a jdou k otci až večer přespat. Obě už jsou velké a ona jim nikdy nebránila a nebude bránit, aby, budou-li chtít, šly k otci, ale za daného stavu s ohledem na všechny okolnosti případu se jí nejeví střídavá výchova jako vhodná a v zájmu dětí.

Otec při odvolacím jednání ještě přednesl, že pro případ pravomocně stanovené střídavé výchovy vyhotovil ohledně finančních otázek dohodu, kterou založil do spisu a předložil ji i matce a opatrovníkovi, v níž uvedl všechny výdaje dětí i způsob, jakým by na nich měli rodiče participovat. Zjednodušeně řečeno by si to představoval tak, že zhruba do výše 3.000,- Kč by hradil každý z rodičů potřeby dětí po dobu, kdy budou u něj, a to, co přesahuje tuto částku, by hradili každý jednou polovinou. Dodal ještě, že v písemné dohodě navrhl částku 2.500,- Kč. Na jeho návrh však matka ani opatrovník nereagovali a přitom zde byl z jejich strany prezentován závěr, že se rodiče nechtějí dohodnout, ačkoli k jeho návrhu na dohodu se, jak již uvedl, ani jeden z nich nevyjádřil.

Matka sdělila, že její představa ohledně hrazení potřeb dětí v případě střídavé výchovy je taková, že základní potřeby, tj. školné, stravné, hovorné apod., by hradil každý z rodičů do výše 2.000,- Kč a nad tuto částku by se eventuálně dohodli, a případné náklady související s nějakými kroužky či nadstandardními záležitostmi by měl nést ten z rodičů, který si je, zjednodušeně řečeno, vymyslí a neměl by je tudíž přenášet na druhého z rodičů.

Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 28 zák. o rodině změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností.

Podle § 26 odst. 2 zák. o rodině může soud svěřit tam, kde jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají o výchovu zájem, svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak zajištěny jeho potřeby.

Podle § 26 odst. 4 zák. o rodině sleduje soud při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte v širší rodině a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.

Podle § 31 odst. 3 má dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.

Podle § 100 odst. 3 o.s.ř. v řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti. Citované ustanovení je promítnutím závazku České republiky zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb.), právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se ho týkají, přičemž názorům dítěte se musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Za tímto účelem musí státy poskytnout dítěti zejména možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce či příslušného orgánu, způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství. Zjištěný názor dítěte soud posléze podrobí hodnocení a přihlédne k němu způsobem odpovídajícím věku dítěte a jeho rozumové vyspělosti.

Soud I. stupně vyšel v daném případě ze zjištění, že původním rozhodnutím o úpravě poměrů nezletilých provedené v roce 2008 byly obě děti svěřeny do výchovy matce a otci bylo stanoveno výživné. Otec ve svém návrhu na stanovení střídavé výchovy obou dětí poukázal na to, že takový model výchovy prakticky již delší dobu funguje, neboť děti jsou vždy po dobu deseti dnů v péči matky a pět dnů o ně pečuje on. Akcentoval také tu skutečnost, že oba synové si střídavou výchovu přejí a oba – tedy téměř sedmnáctiletý M. a dvanáctiletý R. – se také takto vyjádřili při pohovoru s opatrovníkem. Matka v zásadě potvrdila, že výchova nezletilých jako taková bez problémů funguje, avšak přesto nesouhlasila, aby soud střídavou výchovu stanovil, neboť ji nepovažuje za vhodné výchovné opatření především proto, že rodiče nejsou schopni uzavřít dohodu ohledně toho, jak se budou podílet na hrazení potřeb dětí. Soud I. stupně však správně akcentoval v této souvislosti právě tu skutečnost, že oba nezletilí, kteří (zejména pak téměř zletilý M.) jsou již mimo jakoukoli pochybnost ve věku, kdy jsou schopni formulovat dostatečně jasně své názory, si střídavou výchovu přejí (a toto přání dali jednoznačně najevo i v době probíhajícího odvolacího řízení o této otázce) a že veškeré potřeby obou dětí byly a jsou po finanční stránce zajištěny, byť mezi rodiči stále panuje neshoda o tom, v jakém rozsahu se na nich budou v rámci střídavé výchovy podílet. Oba však při odvolacím jednání naznačili svou představu (otec v tomto směru předložil i písemný návrh dohody, k níž se zatím matka ani opatrovník nevyjádřili), která není natolik rozdílná, aby se vzhledem ke své rozumové vyspělosti a především zájmu obou dětí na plnohodnotné a klidné výchově o těchto otázkách rozumně nedohodli. Odvolací soud je tedy na základě všech zjištěných a posuzovaných okolností případu přesvědčen, že momentální neshoda rodičů v otázce hrazení potřeb nezletilých, které však jsou přesto, jak již bylo výše uvedeno, oběma finančně zajišťovány, je jen přechodným stavem, který jsou rodiče schopni v zájmu nezletilých dětí překonat, přijmout oba stanovenou soudní úpravu a náležitým a odpovědným přístupem k ní přispět (za případné další spolupráce s opatrovníkem) i k úplnému zklidnění vztahů mezi nimi navzájem a dořešit otázku, o níž mezi nimi dosud nepanuje úplná shoda.

Z těchto důvodů tedy odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil a o nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. a/ a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání ani dovolání přípustné.

V Praze dne 9. února 2012

JUDr. Eva A d a m c o v á, v. r.
předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:
Eva Dastychová