Ing. Jana Tichá

Desetiletý chlapec se svou sedmiletou sestrou sedí vedle sebe na posteli ve svém pokoji a z kuchyně, i přes dvoje zavřené dveře, už zase slyší hádku svých rodičů. Hádají se snad pořád. Už spolu nedokážou mluvit jako dřív. Nadávají si, bouchají dveřmi a neustále křičí na toho druhého, že takhle už to dál nejde. Jednoho dne přijde osudová věta: „Už tě nechci, chci se rozvést a děti si beru s sebou!“

Zamysleli jste se někdy nad tím, co vidí nebo slyší během hádky ten druhý? Následuje ve zkratce jeden z mnoha případů:

Žena: Manžel je pořád pryč, na všechno jsem sama, stejný stereotyp pořád dokola. Každý den mu říkám, co je potřeba udělat, ale vůbec mě neposlouchá, dělá si, co chce. Takhle už dál prostě nemůžu.

Muž: Manželka si pořád na něco stěžuje, něco mi vyčítá, doma už není chvíle klidu. Pořád se snažím, ale pořád je to málo. Mám toho dost.

Dítě: Oba se pořád hádají, často mluví o mně. Můžu za to já?
Zhoršily se mi známky ve škole, pořád si neuklízím v pokoji. Asi už mě nemají rádi.
Proč je maminka na tátu zlá?
Co je to rozvod?
Nechci nikam jít, nechci ztratit sestřičku, ani kamarády ze školy. Zůstanu sám.
Už to nechci dál poslouchat, uteču pryč.

Zkuste si odpovědět na otázku, co si do života potom takové dítě odnese?

Při samotném rozvodu zpravidla dochází ke 2 scénářům:

a) oba partneři se umí mezi sebou domluvit, proběhne klidné a relativně rychlé rozvodové řízení, racionální domluva,

b) jeden z partnerů odmítá kompromis, rozvodové řízení je doprovázeno velkou bolestí a trápením ze strany všech zúčastněných a dětí především, spojeno mj. s nemalými finančními náklady.

Který scénář byste si vybrali vy? 99,9 % logicky uvažujících lidí by si vybralo první možnost. Tématika tohoto článku je věnována racionálně a věcně smýšlejícím rodičům a rozvodům, kdy nedocházelo k fyzickému či psychickému násilí.

Možné alternativy soudního řízení:

ad a)

• došlo k rozhodnutí o střídavé péči, dítě i rodiče bezproblémově komunikují, vztahy fungují dobře, děti jsou relativně vyrovnané a rozumí tomu, co se děje a proč.

ad b)

• děti zůstanou ve výhradní péči matky,
• děti zůstanou ve výhradní péči otce (ano, může se to stát),
• děti zůstanou v péči třetí osoby.

Možné následky u dětí, které jsou již schopny celou situaci jistým způsobem vnímat:

ad a)

• jsou relativně smířené s rozvodem, rozumí tomu, co se děje, proč a co to pro ně samotné znamená. Vztahy s oběma rodiči fungují dobře. Následky způsobující negativní a nevyrovnané chování dětí jsou do budoucna maximálně minimalizovány.

ad b)

• jsou v šoku a nerozumí tomu, co se děje a proč,
• mají strach, reagují odporem, odmítají situaci přijmout, reagují apatií,
• psychicky se hroutí a zakládají celoživotní trauma.

Projevy těchto negativních variant mohou být u dětí následující: agresivní chování vůči okolí, sebepoškozování a trestání sám sebe nebo okolí, chorobný strach z budoucnosti, ze tmy nebo z reakce okolí, arogance, rychlé změny nálady, dlouhodobé pocity osamělosti, stres, zvýšená potřeba pozornosti, špatný školní prospěch, bolest hlavy, žaludku, časté pomočování a mnoho dalších.

V předloňském roce bylo na území ČR vedeno 45 137 svateb a 28 113 rozvodů. Kolik z takových rozvodů, kde důvodem nebylo psychické či fyzické násilí, skončilo mimosoudní dohodou či kompromisem o střídavé péči? Čím myslíte, že to bylo způsobeno? Nemožnou domluvou s matkou? Naschvály ze strany muže? Pomohl by v takovém případě mimosoudní arbitr?

Když plánujete bydlení pro rodinu, jaké máte priority? V rámci možností je to prostor, komfort, vybavení atp. ale vždy tak, aby to vyhovovalo každému, i tomu nejmladšímu členovi rodiny.

Když plánujete rodinnou dovolenou, jak to probíhá? Chcete, aby každý byl maximálně spokojený a užil si to své.

Když plánujete rozvod, co se najednou změní, že už nechcete spokojenost pro všechny zúčastněné? Jaké jsou pravé důvody toho, že některý z rodičů už nechce hledat skutečný kompromis a hledá na druhém to nejhorší?

Potřeba zdlouhavého soudního procesu se jeví jako bezvýhradní. Jenže dojde u soudu vždy k potřebnému objektivnímu kompromisu pro všechny? Když dva nejsou schopni vzájemné domluvy, musí logicky přijít třetí. Ale nakolik třetí osoba ví, co je pro ty druhé a hlavně pro děti nejlepší? Chcete o svém životě a o svých dětech nechat rozhodovat třetí, nebo si rozhodnete sami? Rozhodnutí však závisí na obou rodičích. Oba musí chtít je nezbytnou podmínkou. Pokud jeden nechce, je třeba zvážit veškerá pozitiva pro takové rozhodnutí. A zároveň, zda takové rozhodnutí a jeho důvody mají reálné opodstatnění.

Chceme společnou péči a vyrovnané děti

Jak dosáhnout společné péče? Především eliminací osobních problémů a rozepří vůči ex-partnerovi a dokázat nahlížet na celou situaci z pohledu dítěte. Důvody rozepří je třeba vyřešit, otevřeně o nich hovořit a naučit se s nimi vyrovnat. Pokud to nechcete udělat kvůli sobě nebo z nějakého důvodu kvůli partnerovi, děti budou snad dostatečnou motivací. Pokud nevíte jak, po celém světě existuje mnoho odborníků, nezávislých arbitrů, neziskových organizací nebo poraden, které vám pomohou celý proces řešit tak, aby cesta k objektivnímu kompromisu mohla proběhnout s minimálním stupněm bolestí.

Možné problémy, které se mohou objevit a kterým by bylo třeba zamezit při nebo po rozvodu:

• manipulace dítěte proti druhému z rodičů, záměrné očerňování,
• jistá míra kočovnosti při střídavé péči, kdy dítě může pociťovat, že vlastně nemá žádný stálý domov,
• sdělování nepříjemných detailů o rozvodovém řízení,
• citové vydírání, vyčítání dítěti čas strávený s druhým rodičem,
• dezinformace druhého rodiče o skutečném místě pobytu dítěte, neúplné předávání všech podstatných informací o dítěti,
• odlišná výchova, speciální výhody u jednoho z rodičů,
• získávání si dítěte drahými dárky, soutěžení o lásku,
• využívání dítěte jako prostředníka v komunikaci s druhým rodičem,
• nedodržování pravidla střídavé péče, jeho záměrné porušování,
• cíleně vynechávat druhého partnera při důležitých okamžicích dítěte, např. školní besídka, sportovní turnaj,
• odmítání návštěv v době nemoci dítěte,
• zakazovat telefonáty s druhým z rodičů.

V otázce rozvodu je vždy velmi těžké nalézt kompromis, který by vyhovoval oběma stranám. Matka si nedokáže představit, že by neviděla dítě každý den, otec si nedokáže představit, že by dítě viděl 1x za 14 dní na jedno odpoledne. Dítě samozřejmě potřebuje matku, ale zároveň ke svému vyrovnanému psychickému vývoji potřebuje často a nejen při důležitých chvílích cítit i roli otce. Výchova a vztah obou rodičů nejen vůči dítěti, ale i vůči sobě navzájem formuje dětskou osobnost a zásadně ovlivňuje jeho chování i v dospělosti. V některých vzácných případech může dojít k absolutnímu přijetí „nevlastní matky/otce“, jako role náhradní matky/otce. Ovšem k těmto případům dochází velmi zřídka a ještě vzácnější jsou situace, kdy je „nevlastní rodič“ přijímán i v době dospívání.

Máte-li své zkušenosti, postřehy a názory, kterými můžete téma obohatit a tím Střídavku podpořit – přidejte své příběhy v sekci Diskuze nebo Zkušenosti rodičů.

Pozn.: Jakákoli podobnost s úvodním příběhem je čistě náhodná. Problematika rozvodu je velmi obsáhlá a zahrnuje mnoho proměnných, individuálních úhlů pohledů, názorů, připomínek nejen z vlastních zkušeností a mnoho dalších aspektů. V takovémto případě nelze popsat vše, co se uvedeného tématu týká a je zde popisována pouze nepatrná část celé problematiky. Tento článek slouží pouze jako stručné shrnutí nejběžnějších úskalí.

Převzato z KOUCAPORADCE.CZ

...

Facebook

Twitter

Linkedin

Whatsapp

Vk

Email

Print