Erik Bogdan
Mnozí jistě zachytili v médiích zprávu, podle níž prý našemu soudnictví nedůvěřuje „už jen“ nějakých 60 % občanů. Je to dokonce prezentováno jako jakýsi úspěch oproti loňským 75 %.
Tak mě zajímá, zda daný průzkum náhodou nedělala stejná agentura, která Kotlebovcům před volbami předpovídala neúspěch. V každém případě jsem přesvědčen, že výsledek je zkreslený a určitě se blíží více k těm 75 než k oněm oslavovaným 60 procentům.
Jinak i v dalších oblastech jsme krmeni různými výsledky průzkumů informacemi, například o klesající nezaměstnanosti a podobně. Zdá se, že jen my, lidé na Východě, víme, že jsou to jen samé výmysly a lži: že na „příkazy shora“ či z vlastní horlivosti povyhazovali lidi z evidence nezaměstnaných, že udělali různé administrativní kličky a neplechy, aby mohli reportovat požadovaná čísla. Víme, že spousta našich nezaměstnaných byla prakticky vyhnána do zahraničí, do Rakouska a Německa (alespoň, že ty chuděry ženy se nějak uchytily – dočasně), do Čech a všude po světě – protože jinak by zde chcípli hlady i s rodinami.
Víme, jakou cenu má takové zaměstnání a jaké strašné dopady to má na rodiny, na děti, na manželství a partnerské vztahy, na ty, co zůstali, i na ty, co odešli. Víme, že většina z těch, co zůstali, dělá za minimální mzdy – nebo mohou sedět doma za státní almužnu. Hladová údolí z první republiky se naší milé vládě nijak nedaří likvidovat – pokud, pravda, pod likvidací nemyslíme již uvedené praktiky. Odstranění a dávno mrtví komunisté alespoň přinesli do těchto údolí práci a život; zatímco úžasní, moderní a vysoce sofistikovaní demokraté ho už jen rozprodali, rozkradli, roznesli po světě, zlikvidovali.
Ale vrátím se k soudnictví, neboť tuto oblast znám z první ruky. Jsem totiž účastníkem několika soudních řízení, všechna bez výjimky v průtazích a ve všech bez výjimky se pošlapávají lidská a základní ústavní práva má i mých dětí, i za asistence státu. Věřím a vím, že takových případů jsou tisíce. Bohužel. Nejen že jsou děravé a neefektivní zákony, že jejich vymahatelnost je prakticky nulová; ale i samotné soudy velmi často nekonají, jsou pasivní, nevyužívají nástroje uvedené v zákonech, ba dokonce podkopávají snahy účastníků o posun, o změnu postojů, o inovaci, nebo zametají pod koberec vlastní i cizí přehmaty. Není žádného divu, že člověk, který má osobní zkušenost se soudy, v ně nemá důvěru – a to i kdyby mohl být víceméně dost dobře přesvědčen, že nejde o korupci. Mimochodem, tu nikomu nedokážete, tak to ani nezkoušejte.
Tak například mé řízení o rozvod a svěření dětí, stanovení výživného a styku s dětmi trvá již 8 let. Osm let! To je déle, než trvalo naše manželství. Proč? No ano, jistěže, soud si to umí zdůvodnit, složitý případ, mezinárodní prvek, vždyť on přece koná… ačkoli prakticky nekoná nic. Děti měly být podle prvního, jediného objektivního psychologického posudku svěřeny mně. Exka však děti unesla do zahraničí a rok ji naši ani francouzští policisté jaksi „nedokázali“ najít. Všichni víme, že a jak v takových případech jde o čas. I exka to ví a věděla – takže, aby dostala naše soudnictví na svou stranu a mohla za soud rozhodnout sama, děti prostě unesla. Žádný kontakt dětí se mnou 4 roky.
Výsledek si umíte domyslet: po dalším posudku (jaká fraška!) děti svěřil náš slavný slovenský soud exce – přestože měl udělat pravý opak! No a protože se z krajského soudu v této věci lze odvolat akorát tak na lampárnu, děti svěřili únoskyni, osobě, která mařila a bránila kontaktu dětí se mnou a naopak; která mě před nimi pomlouvá, očerňuje, haní atd.! Super, ne?! Spravedlnost? Zapomeňte! Zákonnost? Zapomeňte! Zdravý rozum? Zapomeňte!
A pokračuje to samozřejmě dál: exka dala návrh na souhlas s vystěhováním dětí do zahraničí – dětí, které ona protiprávně, svévolně „vystěhovala“ před šesti lety! Skutek „vystěhování“ se tedy již stal, byl a je stále nelegální, ale ona neváhá náš slavný slovenský soud žádat, aby jí to dokonce po skutku zlegalizovat svým souhlasem! Mimochodem, případným vydáním takového souhlasu by byla podle mého názoru porušována základní, ústavní a lidská práva – ale to je asi všem jedno, je to tak? Střídavka povinná okamžitě od rozdělení partnerů a její důsledné dodržování, včetně tvrdých sankcí za porušování a bez možností odvolávání a výmluv, by velmi snadno všemu tomuto zabránila – a ještě kopě jiných věcí, například budování syndromu zavržení rodiče, kampani očerňování, odcizení atd.
Takže, suma sumárum, za nečinnosti státu, který nebyl schopen najít, dostat zpět chudáky děti a rozhodovat za alespoň jakž takž rovných podmínek pro oba rodiče (což je protizákonné a protiústavní), mi exka a stát kradou – ukradli děti, svěřili je právě tomu méně schopnému, méně hodnému a méně vhodnému z rodičů a nyní dokonce potenciálně hrubě naruší moje lidská práva tím, že potenciálně rozhodnou o jejich vystěhování. A protože stále není určen styk s dětmi, můžete si velmi snadno představit, jaké to bude mít dopady na dané rozhodnutí.
Přitom exka vydělává 2000 eur měsíčně, já slabých 700 mínus výživné 180, mínus 110 cesta do práce, mínus 85 bydlení, mínus 100 strava, 100 pojistky, 25 telefon, 20 internet, sem-tam nějaké to oblečení, obutí… jen si to spočítejte! A to nepočítám poměrně vysoké částky, které musím vydávat na soudy a s tím spojené výdaje, protože mě do toho všeho dostala jedině exka a nikdo jiný. Neměl by všechny tyto náklady nést ten, kdo je za to zodpovědný? Takže, pokud slavný soud nakonec rozhodne ve své „moudrosti“ a hlavně, vždy dobře krytý paragrafy, avšak ve skutečnosti tím nejhorším, nejhloupějším, nejnezákonnějším a nejprotiústavnějším způsobem, budu mít právo z mého platu jezdit do Francie pro děti, jak se mi zachce. Čili nikdy, protože na to nebudu mít. A jestli ani teď nevidíte, že něco není v pořádku, tak jste slepý/-á, až to bolí.
V dalším řízení jde o náhradu škody, kterou mi způsobila státní úřednice podáním nesprávných informací. Mimochodem, jde o zaměstnankyni CPMPODaM, ústřední organizace, jejímž úkolem by mělo být – s plnou autoritou a silou našeho státu – navracet naše ukradené a unesené děti, případně je od nás navracet do jejich domovské země. Záměrně říkám „mělo by být“: protože, jak mám písemně potvrzeno přímo od této organizace, oni jsou, cituji, „pouze pošťáci“. Takže vlastně platíme daně na platy teplých úřednických míst, abychom jako výsledek dostali… co? Přeposlané zprávy od podobných organizací v zahraničí? Když po tom budete pátrat, zjistíte, že to tak skutečně je. Ovšem, s výjimkou případů, kdy děti vracejí matkám, kdy posílají letadla – ale pokud má jít o děti unesené otcům, tak nepohnou ani prstem! Byl jsem natolik naivní (a zoufalý), že jsem si dovolil žádat od tohoto dalšího slavného a veledůležitého orgánu náhradu škody. Zamítnuto. Šel jsem výše, zamítnuto. Šel jsem k soudu a ten mě už rok vodí za nos, žádá doplnit žalobu, změnit žalobu, určit, co vlastně žádám… zkrátka, posílají mě od Šavla k Pavlovi. A můžete správně předpokládat, co asi pro mě toto (žalované) Centrum od té doby – a vlastně i do té doby – udělalo, dělá a udělá: nic!
V dané situaci by v nějaké civilizované zemi tuto pracovnici buď propustili nebo jí to dali k náhradě. U nás ne. V nějaké civilizované zemi by vedoucí úřadu převzal odpovědnost, přiznal barvu, uznal chybu a škodu nahradil; ba možná by šel dál a od zákonodárců žádal zlepšení zákonů tak, aby mohl v budoucnu dělat svou práci lépe a účinněji. Možná by dokonce zasáhl a dal se do pohybu i ministr. V hyperideální situaci by dokonce sám ministr zajel do Francie a jednal se svým protějškem o tom, proč nám vlastně ty děti Bogdanovy nevrátili hned poté, kdy o tom pravomocně rozhodly jejich vlastní soudy, proč je stále nevracejí, proč nic nedělali, neudělali a neudělají, trval by na jejich navrácení, hrozil diplomatickým skandálem.
Ale nic takového se u nás nemůže nikdy stát. Neboť nejsme civilizovaná země. Nejsme ani právním státem. Jsme – naši úředníci jsou – hlavně na soudech – parta arogantních, dosluhujících úředníků, kterým už dávno z hlavy vyfičely ideály spravedlnosti a práva a kteří se zajímají už jen o to, jak co nejrychleji uklidit ze stolu všechny případy; zamítli vše, co se dá; vykličkovali ze všech nástrah bez újmy na své kariéře a pozici – a čert vem nějaké děti nebo lidská práva, zdravý rozum! A čert vem i nějakou důvěru občanů!
Ať se snažím jakkoli a nahlížím na ta svá soudní řízení co nejvíce objektivně – a snažím se fakt úporně – ve třech ze čtyř případů mám silný pocit křivdy, nespravedlnosti, nezákonnosti, porušování práva a zákonů… a na druhé straně i silný pocit, že spolupachatelem je právě stát a soudy.
No a pokud jde o sociálku, to je kapitola sama o sobě: orgán, který je v jasné kolizi zájmů. Protože nejprve dokonale odflákne „ochranu dětí a mladistvých“, aby následně šel k soudu „bránit jejich zájmy“. Přitom o těch dětech nevědí nic, o rodině nevědí nic, o rodině nevědí nic, určitě ne dost na to, aby se mohli kvalifikovaně vyjadřovat a navrhovat, zda podporovat jednu nebo druhou stranu. Ani nepřipomínám, že by oni první měli trvat na okamžité střídavce, neboť ta je pro děti i rodiče to nejlepší řešení. Ale ne, jim nic nebrání v nadržování (převážně a zásadně) matkám, vytrvalé podpoře (bez objektivních podkladů) pro jakékoliv, i ty nejabsurdnější požadavky matek, často s výroky, za které by se normální člověk styděl.
Jediným řešením je vytvoření zákonů zdola, kazuistickým stylem: vzít pár katastrofálních případů selhání státních orgánů i jednotlivců a vytvořit takový zákon, který by tomu zamezoval. A pak už jen najít lidi, kteří mají dostatek vůle, rozumu, srdce a duše, vytrvalost a odvahu důsledně, účinně, bez výjimek a rázně takový zákon prosazovat. Dokud však zákony bude tvořit právnická junta v parlamentu (a tedy tak, aby z nich uměli vykličkovat pouze oni), důvěra občanů v soudy a zákony bude stále velmi nízká. Zákony totiž mají být pro lidi – ne pro právníky. Zatím je to však právě naopak.
Převzato z ERIKBOGDAN.BLOG.SME.SK, přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
14. 11. 2016 at 7:45
právnická kasta zde bohužel tvoří zákony, tvoří je tak aby byly totálně rozmazatelné, překrutitelné, nejasné, poslanci neprávníci se bojí a chodí se radit s právníky, právníci jim poradí jak ten zákon musí znít…, právníci a felčaři jsou dvě nejsilnější a nejšpinavěvší kasty v tomto státě, parazitující na zbytku obyvatelstva. Vydělávají pouze tím že drží svůj stav mimo tržní soutěž, brání vstupu na trh, jejich komory, lobují v parlamentu na plné obrátky, již u tvorby zákonů dnes a denně.
14. 11. 2016 at 11:28
ad 60%: všimli jste si, kolik poslední dobou vyplavalo v TV seriálů na téma soudnicví? Sodce A.K, Soudkyně Barbara, Nejvyšší soud zasedá, atd. … spousta nevěrohodných sraček (nejvyšší soud neřeší opatrovnické kauzy), které ovčí (nezasvěcený) lid chroustá plnou hubou u televize a nad pořadem Jílkové pak lamentuje, šmejdi fotrovský, co neplatí výživné na své děti do kriminálu … přesně do té doby, než na ně také dojde a stanou se zasvěcenými, pak se jim z opratovnické mafie bude chtít jen blít a bude pozdě.
Tvrdím, že za podstatný díl tohoto naprosto zoufalého stavu bezpráví mohou zkorumpovaná a závislá media a to za ně ještě musím platit, zmrdy.
14. 11. 2016 at 15:29
nejen seriály o soucích, ale další hromada seriálů o „lékařích“.
A zase jsme u těch dvou parazitních zločinných kast. jak jednoduché,
mají obrovské prachy a těmi si kupují promyšlenou masáž lidu přes media. Syn je ve školce, a již i tam chodí dělat své „přednášky „
zlodějská zubařka. nenápadně se mě ředitelka ptala zda mi to nevadí.
Slušná ženská, ale stejně tomu nedokáže čelit, nevím zda jim to tam tlačí shora nebo jak to vlasně ten dobytek do těch školek dětí tlačí…
Samozřejmě rodičů se dopředu nikdo neptá…
14. 11. 2016 at 16:24
Doktoři mě nijak extra nevadí, každý je někdy potřebujeme a doktorské ságy byly v TV vždy žádané, když pominu fakt, že kvalita je ubohá, alespoň se obsah blíží realitě. Jsou tam kladné i záporné postavy. Navíc znám osobně spoustu doktorů a neznám mezi nimi žádného šmejda.
Ale ty soudcovské sračky na zvýšení popularity jsou evidentní mediální objednávka neschopné justice. Předhodí tam veřejnosti pár čestných a kovaných, spravedlivě rozhodujících, skutečnost je absolutně odtržená od reality. Tohle není náhoda.
14. 11. 2016 at 17:07
tak ted mám o tobě to mínění,co ty o těch co nepřišli do styku s justicí.
Ty jsi asi nikdy nepřišel do syku se „zdravotnictvím“.
To je jako kdybych já ti říkal že jsou i dobří soudci a ospod báby…
14. 11. 2016 at 17:23
myslím, že stav zdravotnictví a soudnictví je nesrovnatelný. Nejde srovnávat tyto dvě odvětví. Lékaře si můžeš vybrat, můžeš si na něj stěžovat, např. k lékařské komoře, když to bude kretén, dokážeš mu jako občan slušně zatopit.
… zkus to se soudcovským šmejdem nebo s babou z ospod.
14. 11. 2016 at 17:38
ty jsi tak naivní:-)))) lékařská komora??? spolek který zametá průšvihy kolegů, ty zajímá jen abys nechal povinně naočkovat své malinké děti. Jít soudně proti „lékařům“ zkoušel jsi to? zde v čr? Závidím ti, žiješ v oblacích. Ano dobrého doktora či zubaře seženeš, ale samozřejmě že ti nestačí to co celý život odvádíš na povinném pojištění, to je pro ně dýško to co fakturují pojištovně, dalších 300% budeš solit ty, a pak ti druhý stejně řekne že ten první byl lempl. Je to stejný průšvih a levárna jako to bezprávné právo za velké peníze.
14. 11. 2016 at 21:20
Přidávám se k názoru, že naše soudnictví je v katastrofálním stavu.
15. 11. 2016 at 11:18
Nemám iluze o zdravotnictví, ale je to opravu jiný level než soudci. Znovu tvrdím: debilního lékaře můžeš vyměnit a můžeš si furt ze svého zaplatit dobrého. Navíc koncentrace špatných lékařů vs. špatných soudců bude diametrálně odlišná. Navíc zkrypleného soudce, resp. spíš feminacistickou soudkyni, nevyměníš, nezaplatíš a jsi totálně v prdeli stejně jako tvé děti.
15. 11. 2016 at 14:14
2jindrich:
Take bych to se stavem zdravotnictvi tak spatne nevidel, narozdil od rodinne justice a ospodu.
Zasadni rozdil je ten zezpravidla muzes volit peci osobnejsi, i kdyz drazsi. Nevim o pripadech, ze by lekari jinak (mene nebo vic peclive) pristupovali k lecbe zen a muzu.