Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
Věra Jourová
evropská komisařka
pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů
Vážená paní komisařko,
stěžuji si na nečinnost a pomalé vyřizování mé stížnosti, kterou Vaši podřízení vyřizují již čtvrtým rokem. Naše předchozí korespondence ve věci porušování unijního práva Španělskem a ČR měla naposledy mj. čísla:
JUST/A1/MVB/jeh D(2014)4010257
Ares (2014) 900030
Ares (2013) 3095585
Ares (2013) 3199190
Ares (2016) 4300727
Od roku 2013 si stěžuji na porušení práva být slyšen při rozhodování o navrácení uneseného dítěte španělskými soudy a úřady (v této věci jste již v srpnu 2016 zahájila šetření, nicméně žádný výsledek jste mi nesdělila) a na porušení pravidla překážky věci zahájené, kdy španělský soud zahájil v roce 2012 druhé řízení k mému synovi a nerespektoval dřívější české řízení (zde tvrdíte, že toto porušení mohlo být napraveno pozdějším domnělým předáním příslušnosti podle čl. 15). V roce 2015 jsem Vás rovněž informoval, že předchozí porušení unijního práva mělo za následek i porušení základních právních norem při vydání tzv. evropského zatykače na mne za domnělý únos mého syna (jako komisařce pro spravedlnost a rovnost mužů a žen Vám vůbec nevadí, že jde o zatykač vydaný nepříslušným soudem na rodiče mužského pohlaví za neexistující zločin, když před tím bylo stejné chování rodiči ženského pohlaví oběma státy tolerováno či přímo podporováno). Naposledy v roce 2016 (26. 8. a 2. 9.) jsem Vám napsal, že k domnělému předání příslušnosti došlo dalším podvodem a porušením Nařízení Rady EU č. 2201/2003, kdy byla mnohonásobně překročena propadná lhůta 6 týdnů a kdy se český Nejvyšší soud klidně přihlásil k porušení této lhůty s odůvodněním, že je v zájmu dítěte (viz str. 11, odst. 3. usnesení Nejvyššího soudu ČR, které jste obdržela přílohou k mému dopisu z 26. 8.) a kdy soudci obou zemí zamlčeli začátek této lhůty (viz příloha dopisu z 2. 9.). Kromě toho soudci při svých podvodech přehlíželi reálně vzniklý právní stav nuceného manželství a dítěte nejen bez práva na oba rodiče, ale také bez jakéhokoliv výživného od obou rodičů, přestože žilo určitý čas jen s otcem nebo za únosů jen s matkou.
Je tedy patrné, že porušení unijního práva s litispendencí nebylo napraveno domnělým předáním příslušnosti (protože podle litery Nařízení Rady č. 2201/2003 k němu nedošlo) a totéž platí i pro tzv. zatykač, nyní vidíte, že jde o svévolný krok nepříslušného soudu. V minulosti mne pracovníci Komise několikrát ujišťovali, jak celý případ podrobně prostudovali a poslední podklady z léta 2016 mají k dispozici již více než dva měsíce. Jak dlouhou dobu ještě budete potřebovat k jejich prostudování? Usnesení Nejvyššího soudu má 12 stran (většina z toho jsou opsané úryvky zákonů a úmluv) a korespondence soudců 4 strany. Když jsem si na nečinnost Komise stěžoval evropské ochránkyni práv, sdělila jste jí, že problém je ojedinělý a řešitelný soudní cestou. Jak vidíte, problém se ani v jedné zemi soudní cestou vyřešit nepodařilo. V ČR se neaplikuje unijní právo ani u Nejvyššího soudu a ve Španělsku jsme stále u věčného předběžného opatření, protože nic jiného tam ani učinit nejde. Problém se nevyřeší ani nečinností a plynutím času, leda bychom akceptovali stav, že se od zahájení řízení k dítěti 17 let počká, až dospěje a odměnou za tuto trpělivost potom bude rozvod, kterému už nic nebude bránit v cestě. Nebudu rozebírat, jak dobré dětství by to bylo. Abych současný stav Vaší letité nečinnosti shrnul, v EU tak díky porušení unijního práva máme nejen státem podporované únosy dětí, ale i nucená nerozveditelná manželství, neexistující úpravu výchovy dětí (dítě patří tomu, kdo si ho unese díky nezákonnému předběžnému opatření), děti nemají žádné výživné od rodičů a muži jsou pronásledováni za to, že chtějí rovné právo při výchově svých dětí. Aktuálně čekám na úpravu poměrů k synovi sedmým rokem a na rozvod čekám šestým rokem.
Pokud Vám žádné z předchozích porušení unijního práva nevadí a popsanou situaci chápete jako odpovídající poměrům právních států 21. století, k uvedeným informacím ještě doplňuji, že Soudní dvůr Evropské Unie vynesl rozsudek ve věci C-428/15, který se týkal aplikace čl. 15 o přenosu soudní příslušnosti k dětem. V tomto usnesení se k otázkám 3 – 6 mj. praví, že soudy zemí EU se při aplikaci čl. 15 Nařízení Rady mají řídit:
a) základními právy dítěte – můj syn nebude mít za aktuálního stavu nejen žádnou otcovskou výchovu, ale ani nijak upravenou vyživovací povinnost na zbytek nezletilosti (český soud na přání matky domněle předal příslušnost jak pro výchovu, tak pro výživu, i když se Nařízení na vyživovací povinnosti výslovně nevztahuje). Má podle Vás dítě právo na výchovu a výživu oběma rodiči? A kdo ji v tom případě stanoví?
b) zvláštním vztahem dítěte k druhému členskému státu oproti prvnímu státu – můj syn má obě občanství, každý z rodičů má občanství jednoho nebo druhého státu, čili existuje-li rovnost mužů a žen, tak toto kritérium odpadá, určitý synův majetek se navíc nachází v ČR, o španělském nevím. Aktuální pobyt ve Španělsku vznikl trojnásobným únosem a poslední bydliště dohodnuté oběma rodiči bylo v ČR. Vidíte zde nějaký větší zvláštní vztah?
c) soud ve druhé zemi musí mít lepší předpoklady k projednání věci – v případě mého syna španělský soud nic projednat nemůže, jak jsem podrobně popsal dříve, může pouze na přání matky přijmout věčné předběžné opatření ve věci výchovy. Nejen že nelze hovořit o lepším předpokladu k projednání, ale předpoklad projednání vůbec neexistuje. Nebo vidíte nějaký?
d) předání příslušnosti musí přinést konkrétní přidanou hodnotu a nesmí dítěti uškodit – nechávám na zdravém úsudku pracovníků Komise, zdali nějakou přidanou hodnotu pro dítě najdou a zdali budou či nebudou body a – c mému synovi na škodu. Pokud byste při hledání přidané hodnoty náhodou pomyslela na to, že v usnesení českého Nejvyššího soudu se píše o tom, že španělský soud č. 93 v Madridu již věc samou projednal, vězte, že jde o lež, kterou čeští soudci po matkách rádi opakují. Uvedené rozhodnutí španělského soudu je věčným předběžným opatřením, přijatým na přání matky během pár minut bez zkoumání jakýchkoliv okolností, výchovných možností rodičů, jejich psychologického profilu a majetkových poměrů. Nepochybuji, že existuje určitá přidaná hodnota pro matku, ale pro dítě žádnou nevidím. Vy ano?
Žádám Vás, abyste případ posoudila i optikou tohoto nového rozsudku (má-li platit v celé unii stejně) a zejména, abyste tak učinila co nejdříve a bez zbytečných průtahů. V případě nejasností jsem pružně k dispozici. Tento dopis po odeslání zveřejním pro lepší představu občanů, jak pracuje evropská komisařka pro spravedlnost a rovnost mužů a žen.
16. 11. 2016 at 5:00
Pro Tomáše J.: S právníky si nelamte hlavu, pokud nepracují pořádně, je to jen jejich mínus. Jsou to oni, kdo poté mají chyby v argumentaci. Rozhodně si ale velice vážím toho, že Vaší práci nelze s ohledem na fakt, že se jedná o práci laika, vůbec nic vytknout.
Mimochodem – všechny právníky bych úplně nezavrhoval. Pod svým vlastním jménem se můžou bát udělat některé věci a poskytnout některé informace, ale to neznamená, že nedokáží udělat nějakou zajímavou práci anonymně. Mám pro ně pochopení – je to jejich jediný (a hodně výhodný) zdroj obživy. Ale to neznamená, že je situace neštve podobně, jako kohokoliv z vás. Lidé bez právnického vzdělání mají přes všechny problémy jednu výhodu – nejsou formálně a ekonomicky přímo navázaní na institut výkonu spravedlnosti na rozdíl od právníků.
16. 11. 2016 at 10:14
tzn Věroslave, že máte pro tu zlodějskou sebranku pochopení proto, že si to uvědomují že jsou leví a kradou, ale že by se chudáci neměli čím jiným živit:-))))), to jsem se zase zasmál po ránu. A co kdyby šli k pásu do MBoleslavi? To by také neztvládli? Tyvole co je to teda za šmejdy, tak budeme soucítit se zloději a tuneláři, protože víme že by se poctivě uživit nedokázali? já s nima chdím občas také do baru, ale co je to za dobytek když se nalejou to nikdo nechápe, ti lidi jsou mravní dno. podle mě si to neuvědomují netrápí se tím, jsou dost hloupí k tomu, neschopní hlubší úvahy. Slušného advokáta jsem nikdy neviděl.
16. 11. 2016 at 11:29
Diskutéři popisují rozdíl mezi povahou politického vězně a kolaborantem.
Prorežimní spolupracovníci kompromitují jen pozdravem, jedna taková Špínavlasti pasoucí se na dětství s tátou, revizuje můj regulační ventil při každé docházce do školy.
16. 11. 2016 at 18:01
Nechci generalizovat, ale nevím o tom, že by kdokoliv z mi (zběžně) známých právníků kradl. Vím ale, že co jsem s nimi mluvil, tak jim současný stav vadí – a někdy z dost pragmatických důvodů, ztěžuje jim totiž práci. Samozřejmě nemám dostatečně velké množství zkušeností na to, abych pořádně posoudil jejich práci, ale skutečně vidím lidi v odborné oblasti, kterým současný stav vadí. Můžeme se podívat třeba na Unii obhájců ( http://www.uocr.cz/ ) a na jejich kritiku ministra spravedlnosti a jeho ne právě povedené novely současného Zákona o znalcích a tlumočnících, který pamatuje snad ještě socialistického Mrazíka (takže potřebuje novelizaci dost naléhavě), případně jejich další činnost. Ti lidi by určitě mohli dělat spoustu zajímavějších věcí, než jezdit po konferencích a vyžadovat různá vyjádření po ministerstvech, případně psát do médií. Vydělávají víc než dost. Ale přesto se snaží dělat nějakou práci, poukazovat na problémy a v mezích svých možností také řešit situaci. Tím samozřejmě netvrdím, že všichni právníci a advokáti jsou andílci. Někteří jsou skutečně za darmo drazí, protože nejen že se nechají zaplatit podle advokátského tarifu, ale navíc člověka ani pořádně nezastupují. Ale považuji házení všech do jednoho pytle za velmi neférové.
A co se týče práce na páse – proč by ji měli dělat? Tihle lidé jsou často dost chytří na to, aby se naučili jakoukoliv jinou dobře placenou práci. A co se týče onoho pásu, řekněme si opět velice pragmaticky. Pokud bude Váš výdělek někde mezi 50 a 100 tisíci měsíčně, pošlete Vaše děti do elitní školy a zajistíte jim ty nejlepší podmínky, přičemž budete dělat s problémy justice pouze to, co si ze své pozice můžete dovolit nebo se stanete aktivistou a půjdete dělat na montážní linku za řekněme 20 tisíc, čímž nepomůžete ani svojí rodině a v konečném důsledku pravděpodobně ani justici? Uděláte tohle po řekněme pěti letech studia s titulem JUDr? Navíc jak jsem naznačil výše, nelze říci, že by všichni právníci byli prevíti, někteří
16. 11. 2016 at 19:31
šetři raději síly a nesepisuj romány:-)jsi to akorát rozmazal co je to za bezcharakterní šmejdy, ano jejich děti se mají dobře, ale 90% dalších blbě. Gestapáci byli také hodní cítili že je systém špatný a měli rádi své děti…
16. 11. 2016 at 21:08
Tak Gestapo přirovnávat k advokátům dost dobře nejde. Nejsem si vědom, že by někdy v Gestapu existovala nějaká opozice proti Hitlerovi analogická třeba s odkazovanou Unií obhájců. Nebo s organizací Iuridicum Remedium, která už několikrát aktivně vystupovala proti různému narušování soukromí a obecně dělá užitečnou práci. Zakládajícími členy jsou právníci ( http://www.iure.org/poslani-cile ). Je zřejmé, že existují právníci, kteří se v oblastech, ve kterých to dokáží, snaží zlepšit situaci k lepšímu. Pokud vím, tak takoví lidé v Gestapu nebyli. Navíc Gestapo a Nacisté obecně jednali s lidmi daleko krutěji, než současná justice (což ji samozřejmě neomlouvá). Také jejich činnost měla s výkonem spravedlnosti společného velice málo. U naší justice lze přes veškeré výhrady říci, že existují případy, ve kterých klasický model, kdy jsou strany řízení zastoupeny advokáty v jeho průběhu funguje a plní svůj účel, jímž je zajištění nějaké formy spravedlnosti. Samozřejmě zde mluvíme spíše o jednodušších případech. Takže obecně nepovažuji toto srovnání za vhodné a použitelné.
16. 11. 2016 at 21:58
Někteří gestapáci byli slušnější a mravnější než mnozí advokáti, neházejme je do jednoho pytle jen proto že byli u gestapa, bylo tam mnoho slušných lidí kteří milovali své děti a chránili jiné…:-) Nechápu jak je můžeš hromadně obviňovat a házet do jednoho pytle.
16. 11. 2016 at 22:19
To rozhodně nehodlám. Dejte mi tedy konkrétní případy konkrétních členů Gestapa, kteří tvořili opozici Hitlerovi, případně aktivně pomáhali lidem odsouzeným k nuceným pracím do Německa nebo do koncentračních, popřípadě vyhlazovacích táborů. Já jsem Vám dal také konkrétní příklady.
17. 11. 2016 at 14:11
1. kapři si svůj jrybník nevypustí
2. krotká opozice je žádaná a udržuje jí každý propracovaný systém
3. dřív zde měli nasazené volavky sobecké matky
4. nově zde lobují za své prasečiny advokáti, vědomi si svého výrazného hanebného podílu na bezpráví které v opatrovnictví funguje.
Jinými slovy parazitují na neštěstí dětí a za to zasluhují exemplární tresty. Boží mlýny melou. Právnické zákony je jedna velká levárna.
17. 11. 2016 at 18:22
Ad 1) To je možné, na některé věci musí dohlédnout běžná veřejnost. Ale faktem je, že některé věci jsou společným zájmem jak právníků, tak lidí bez právního vzdělání a toho je potřeba využít.
Ad 2) Tak to nevím, do jaké míry považujete ten který systém za propracovaný, ale Hitler opozici střílel, Čína lidi s nežádoucími názory nebo chováním mučila a k protestujícím se někdy chová velice tvrdě kvalitní opozice veškerá žádná, v Rusku sem tam zavraždí nějakého nepohodlného novináře.
Ani umírněná opozice nemusí být samozřejmost. V České Republice zatím stále je možné využít nějakých umírněných prostředků pro prosazení svých zájmů, takže není zrovna nejlepší nápad být neumírněnou opozicí. A pokud byste hypoteticky chtěl být neumírněnou opozicí, tak si myslím, že v ČR máte dostatek podmínek. Obávám se ale, že pokud byste chtěl dosáhnout něčeho většího, než osobní pomsty, tak za současných okolností nebudete mít mnoho šancí. To by se k Vám muselo přidat hodně lidí, což není pravděpodobné, když titéž lidé nejsou ani schopní pořádně demonstrovat na ulici a masově se aktivizovat. Navíc by taková změna nutně stála hodně krve.
Ad 3) To je možné, ale jsou zde lidé, kteří těmi volavkami nejsou. Ti Vám mohou pomoci. Pokud někde vidíte nějaké volavky, hypoteticky tam stejným způsobem můžou svobodní otcové „dosadit“ vlastní.
Ad 4) Viděl jste jejich videa? Četl jste jejich články? Já je sleduji, byť zběžně, již delší dobu a vidím, že mají množství velice dobrých podnětů pro justici jako takovou. Co se týče možného prosazování něčích osobních zájmů, každý má nějaké. Je potřeba se podívat ale na to, co kdo dokáže přinést, a jaký je poměr zisku a rizika.
Co se týče „právnických“ zákonů, jaké byste tady chtěl? Zvykové právo? Chammurapiho zákoník? Ač se nám to nemusí úplně líbit, „právnické“ zákony jsou to nejlepší, co zatím máme. Navíc máme podmínky pro práci na jejich zlepšení. Sice nejsou ideální, ale jsou rozhodně lepší než ty, které má třeba Číňan n