Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

–

Od 1. ledna 2026 nové ustanovení občanského zákoníku zakotvuje vzájemné právo dětí a rodičů na rovnocennou péči. Konkrétně jde o § 888 odst. 1 OZ:

„Dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě.“

Co je rovnocenná péče

Co přesně znamená „rovnocenná péče“, není zákonem ani judikaturou prozatím nijak definováno. Z převažujících názorů lze dospět k výkladu, že podstatou rovnocennosti je stejně kvalitní a přiměřeně časově vyvážený kontakt dítěte s oběma rodiči. Nejde nutně o dělení času přesně v poměru 50 : 50, ale především o vyvážené zapojení obou rodičů do běžného života dítěte. Podílet se na péči o dítě přitom není jen právo, ale i povinnost.

Může existovat celá řada variant, jak rozdělit péči relativně rovnocenným způsobem mezi oba rodiče. Záleží na konkrétních podmínkách rodiny, možnostech rodičů, potřebách dítěte… Zde proto uvádím pro příklad jen několik asymetrických modelů. První dva jsou vhodné pro situaci větší vzdálenosti mezi rodiči s docházkou dítěte do jedné školy (kombinovanou s částečnou domácí výukou u druhého rodiče). Třetí model je vhodnější pro malé děti, které mohou mít problém s delším odloučením od jednoho či druhého rodiče.

Právo na rovnocennou péči samozřejmě není absolutní, ale může ustoupit jinému, ještě důležitějšímu právu dítěte – zejména právu na život a zdraví. Typicky se jedná o případy násilí vůči dítěti, drogových závislostí rodičů, jejich neschopnosti se o dítě vůbec postarat apod. Tedy situace, kdy by bylo dítě odňato rodičům i v úplných rodinách. Ve všech ostatních případech, kdy se oba rodiče chtějí a mohou o dítě normálně starat, by však měla být rovnocenná péče podle zákona standardem.

Dohoda

Zákon preferuje dohodu mezi rodiči. Mnoho rodičů je také schopno se na rovnocenném rozdělení péče o dítě dohodnout. A to buď sami, nebo lze využít pomoci odborníků (rodinných poraden apod.). Pak není u nesezdaných párů vůbec nutné absolvovat soudní řízení, v případě sezdaných párů stačí dojít k soudu s uzavřenou dohodou. Takové řešení je pro všechny nejméně konfliktní.

Pokud si druhý rodič chce uzurpovat dítě pro sebe, mohlo by dohodě pomoci, když mu položíte několik otázek:

• Co je hlavní příčinou tvého nesouhlasu?
• Jsem alkoholik, psychicky narušený nebo jinak nebezpečný pro naše dítě? Pokud tvůj odpor nepramení ze strachu o dítě, z čeho tedy?
• Vyrůstal(a) jsi v úplné rodině? Zkus se vcítit do našeho dítěte. Jak by ti bylo pouze s jedním rodičem?
• Dokážeš opravdu zastat mužskou i ženskou roli ve výchově svého dítěte?
• Zvládneš výchovu dítěte sám(a)? Dokážeš se po celou dobu o dítě starat sám(a)? Organizovat volný čas, psát domácí úkoly, navštěvovat třídní schůzky, starat se o domácnost, chodit do práce…
• Není hlavním důvodem tvého nesouhlasu s rovnocennou péči strach o to, že můžeš o dítě „přijít“? Necítíš se ohrožen(a)? Paradoxně to může nastat spíše v případě, kdy dítě odchází k druhému rodiči pouze na víkendy a nežije s ním každodenní život, který s sebou nese kromě radovánek i nepopulární činnosti.

Soudní řízení

Pokud se mezi rodiči nepodaří dospět k dohodě, nezbývá než se obrátit na soud. Konkrétně okresní soud v místě dosavadního společného bydliště dítěte. Doporučuji podat návrh k soudu co nejdříve, protože v průběhu doby může dojít i k dalšímu zhoršení situace. Zatímco ten zodpovědnější rodič se stále marně snaží zachovat rodinu nebo se alespoň domluvit na péči o děti (a neuvědomuje si vážnost situace), ten druhý už často začíná skrytě dělat různé účelové kroky. Je pak lepší popsat soudu pravdivě situaci jako první, než se jako druhý pouze bránit a vyvracet nepravdy.

V návrhu je třeba se zaměřit na argumenty, které podpoří rovnocennou péči obou rodičů. To jsou zejména:

1. Existence nového § 888 odst. 1 OZ a jeho smysl (viz výše). Ne všichni soudci si musí jeho dopad uvědomovat a mohou chtít stále soudit postaru (vybírat „lepšího rodiče“, kterému svěří většinu péče).

2. Význam, jaký má zachování péče obou rodičů pro děti, který byl prokázán mnoha studiemi. Viz např. přehledová studie Petra Fučíka a Michaely Šolcové Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti.

3. Konstantní judikatura Ústavního soudu preferující péči obou rodičů. Podle vyjádření ústavních soudců se tato judikatura bude vztahovat i na novou právní úpravu.

4. Prokázání vlastních schopností reálně se starat o dítě rovnocenně s druhým rodičem. Shrňte své dosavadní zkušenosti, časové možnosti, zdůrazněte svůj opravdový zájem o dítě pečovat a být mu oporou.

Návrh by měl být pouze několikastránkový, ne přespříliš obsáhlý. Skutečnosti v něm uváděné doložte důkazy, vhodné jsou např. fotografie ze společných aktivit s dětmi. Pokuste se, pokud to bude možné, ještě před podáním návrhu získat pro něj podporu i u předpokládaného opatrovníka dítěte. Tím by mělo být místně příslušné oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD).

Nenechte se odstavit od dětí

Snažte se už v této době pečovat o děti tak, jak navrhujete do budoucna. Při tom všem také dávejte pozor i na to, aby mezitím druhý rodič neunesl dítě z místa bydliště jinam. Pokud se tak stane, okamžitě se obraťte na soud – změna bydliště dítěte jen jedním rodičem je nezákonná.

Buďte připraveni i na neúspěch či dlouhý spor. Obrňte se v takovém případě trpělivostí, nevzdávejte se a nenechte se znechutit ani neférovými praktikami druhého rodiče nebo dokonce státních orgánů. Děti za to stojí.

Na Střídavce můžete k tomu načerpat informace – přečtěte si další články, zkušenosti rodičů, soudní rozhodnutí, různé otázky lze probrat v diskusním fóru… Pokud budete potřebovat právní pomoc, můžete se obrátit na Právní poradny Střídavky.

Přeji všem rodičům i dětem, aby mohli být co nejvíce spolu. Novela zákona účinná od 1. ledna 2026 by tomu měla pomoci.