Petr Fučík, Michaela Šolcová

–

ABSTRACT – Long-term cultural trends of increasing fragility of partnerships, changing gender roles and the culture of childhood create a situation in which forms of shared parenting are becoming increasingly relevant. This review study aims to make available to the Czech audience a summary of foreign research on the impact of post-divorce / separation arrangements on children, with particular emphasis on those forms in which the child alternates between parents’ households. In peer-reviewed articles from Web of Science, Scopus, J-Stor, Springer, and similar databases, we first sought to answer the question of what negative and positive consequences household turnover produces. A review of the relevant literature shows that the assumption of an overall negative effect of alternating care is not consistent with the results of most analyses. Rather, the comparisons show the opposite, i.e. a predominance of positive consequences of shared custody, but modified by circumstances. Therefore, we next focus on papers that examine the most important intervening factors, which are parental conflict, the status of the family of origin, and the parents’ new partnerships. Detailed research in this area shows that only in families with significantly negative circumstances (extensive and chronic conflict, economic  deprivation etc.) can the negatives of the circumstances outweigh the benefits of contact with both parents that shared custody generally brings. In the conclusion of the text, we summarize the findings from foreign sources, discuss their transferability to the Czech environment and, based on the literature, suggest areas that should be addressed in an effort to deepen this field of research. /1

KEYWORDS – shared custody, divorce, consequences of divorce for children

Úvod

Střídavá péče je i po téměř čtvrt století existence v českém právním řádu kontroverzním tématem veřejných i odborných diskusí. Dominantním obrazem veřejného diskurzu jsou děti s batůžky, rozpolcené svojí nejistotou ohledně domova, mediální reprezentace jsou prodchnuty představou nestability a patologie. Řada odborníků, kteří se k tématu vyjadřují, vychází spíše z osobního přesvědčení, založeného na (v lepším případě odborné) zkušenosti či praxi, než z výsledků výzkumu v dané oblasti (srov. Novák 2016). V České republice dosud žádná empirická studie srovnávající reprezentativně různé aspekty života dětí v různých typech porozvodových uspořádání nebyla realizována. /2 K tomu se přidává zásadní problém, že výsledky zahraničního dlouhodobého výzkumu na dané téma jsou pro českou veřejnost buď nedostupné a neznámé, nebo je přímo ignoruje.

Tato studie si klade za cíl naznačenou mezeru zaplnit, zprostředkovat a nabídnout českému publiku přehled současného dění na poli výzkumu toho, jaký vliv na děti mají různé formy uspořádání péče po rozpadu partnerství rodičů. Hlavní důraz klademe na rozlišení mezi typem uspořádání, kdy dítě žije (téměř) trvale v domácnosti jednoho rodiče, a situací, kdy ve významném rozsahu střídá pobyt ve dvou domácnostech, což zde pro zjednodušení a v souladu s převažujícím českým územ nazýváme jako střídavá péče. /3 V rámci tohoto výzkumného tématu se kromě shrnutí obecného vlivu střídavé péče na děti soustředíme detailněji na roli vybraných okolností, které jsou v literatuře široce diskutovány jako faktory výrazně modifikující vliv porozvodových uspořádání. V prvé řadě jde o úroveň konfliktu mezi rodiči, dále o statusovou a vzdělanostní pozici rodičů a nakonec o komplexnost porozvodových uspořádání, zejména přítomnost nových partnerů. /4 Náš rešeršní zájem lze tedy shrnout do dvou výzkumných otázek: (1) Jaké důsledky pro děti produkují uspořádání se střídavou péčí ve srovnání s výhradní péčí? (2) Jak výsledky střídavé péče modifikuje konflikt rodičů, jejich statusová a vzdělanostní pozice a komplexnost nových domácností?

Odpovědi na tyto otázky budeme hledat prostřednictvím rešerše zdrojů z odborných databází zejména Web of Science, Scopus, J-Stor, Springer EBSCO. Soustředili jsme se na anglicky psané zdroje a vyhledávání provedli nejdříve prostřednictvím vyhledávaných řetězců shared custody, joint physical custody, shared parenting, shared residence a dále hledáním v rámci vzájemných odkazů v bibliografiích vyhledaných textů. Do přehledu jsme zahrnuli většinou recenzované články, v menší míře odborné knihy či specializované kapitoly v jejich rámci a výjimečně také dostupné výsledky z konferenčních prezentací. Typologicky vzato, výsledkem naší práce je přehledová studie typu integrativního přehledu (srov. Mareš 2013).

Má smysl se (zahraničními) výzkumy porozvodových uspořádání zabývat?

Častou námitkou proti validitě výsledků studií na téma vlivu střídavé péče na děti je individuální rozmanitost případů. Podle tohoto argumentu jsou okolnosti i charakteristiky dětí natolik různorodé, že prakticky nelze výzkumem odhalit vlivy samotné střídavé, či výlučné péče, a v důsledku je tedy marná jakákoliv snaha říci obecně, zda lépe prospívají děti v určitém typu uspořádání, nebo jestli daný typ škodí. Práce s hromadnými daty však znamená, že individuální odlišnosti jsou ve větších skupinách znáhodněny výběrem a srovnání je provedeno na základě několika hlavních charakteristik, které výzkumy cíleně sledují – typu uspořádání a případných kontrolních proměnných, jimiž je nejčastěji míra konfliktu rodičů, socioekonomický status rodiny či anamnéza dítěte. Tímto designem naplňují kvantitativní studie požadavek co nejspolehlivěji indikovat „čistý“ vliv uspořádání. Samozřejmě to není bez potíží, ale jedná se o standardní metodologický postup, za nímž jsou léta vývoje i praxe.

Zároveň je však zřejmé, že žádné výsledky plošných studií nelze použít jako automatickou šablonu při rozhodování o jednotlivcích a s tímto cílem nejsou produkovány. Výzkumy poskytují tzv. pravděpodobnostní, a nikoliv deterministické výsledky. Obvykle tedy hovoří o vyšší či nižší pravděpodobnosti, riziku či šanci výskytu určitých potíží či benefitů, nepředpokládají nutně, že každé dítě se s danými potížemi či benefity setká.

Další, poněkud sofistikovanější námitkou proti validitě výsledků zahraničních studií pro český kontext je kulturní specificita. Podle těchto argumentů přebírání zahraničních výsledků může být zavádějící. Tento argument má své opodstatnění, neboť výzkumy často pocházejí ze zemí, kde má střídavá péče delší tradici, její praxe je společensky akceptovaná a také institucionálně podpořena. Na druhé straně však lze říci, že v současnosti se již jedná o desítky výzkumných studií, které vytváří rozmanitou mozaiku z hlediska časového i jako průřez mnoha společnostmi. Relativně stabilní a víceméně podobné výsledky napříč různými zeměmi dávají argument pro určitou univerzalitu mechanismů, jimiž se vliv porozvodového uspořádání promítá do života dětí. Mnoho indikátorů, které dané studie používají, nelze označit za kulturně specifické, ale naopak poměrně dobře převoditelné mezi kulturami: například poruchy spánku u dětí (Turunen et al. 2021), psychosomatické problémy (Augustijn 2021), subjektivní životní spokojenost (Steinbach et al. 2021; Vanassche et al. 2013), relativní pozice dětí ve školním kolektivu (Havermans et al. 2017), školní výkon atp., a celkově lze říci, že pokud samotné střídání v obecné rovině produkuje výrazně negativní důsledky, měl by se takto univerzální efekt projevit i v kulturně odlišných datech. V České republice zatím žádný reprezentativní výzkum sledující situaci dětí ve střídavé péči nebyl uskutečněn, takže se jeví jako velmi rozumné získat co nejlepší přehled o výsledcích ze zahraničí.

Střídavá péče v ČR a ve světě

Uspořádání, kdy dítě po rozpadu partnerství rodičů střídá pobyt v domácnostech obou z nich, se začíná objevovat v právních řádech Spojených států, Kanady, Švédska, Belgie a Austrálie na přelomu 70. a 80. let minulého století a postupně je legislativně ošetřeno ve většině zemí euroatlantického kulturního okruhu. /5 Přesný podíl dětí žijících v tomto uspořádání není snadné zjistit, neboť většina zemí eviduje soudní rozhodnutí, která však nereprezentují dobře reálnou existenci těchto uspořádání. Objevují se v podstatě dva typy obtížně srovnatelných dat, která indikují nárůst relevance střídavé péče: Zaprvé jde o vývoj statistik soudních rozhodnutí (pohybuje se v různých zemích mezi 10–40 %), přičemž nejnižší je na východě Evropy a nejvyšší v severských zemích (Fransson et al. 2018; Nielsen 2018). Zadruhé jde o populační (či výběrová) data o struktuře domácností, v nichž žijí děti – například podle analýzy dat HBSC /6 se v roce 2010 mezi dětmi se zkušeností rozvodu/ rozchodu rodičů podíl střídavé péče pohybuje mezi 0,3 % v Rumunsku až 12 % v Belgii, přičemž výjimkou je Švédsko, kde 20 % dětí s rozvedenými/rozešedšími se rodiči střídá domácnosti (Steinbach et al. 2019).

V České republice se institut střídavé péče v zákoně objevuje od roku 1998. Během dvou dekád se podíl rozhodnutí o střídavé a společné péči v ČR pomalu zvedá a nárůst akceleruje v posledním desetiletí. Data z roku 2018 hovoří o 11,8 % výskytu střídavé a 5,7 % společné péče – celkově tedy 17,5 % rozhodnutí pro případ rozvodu rodičů, v nichž je střídání dětí velmi pravděpodobné (Höhne a Paloncyová 2021). /7 Pokud jde o prevalenci v populaci, na základě analýzy dat HBSC z roku 2010 lze odhadnout, že v té době byl výskyt mezi dětmi školního věku v ČR přibližně okolo 8 % (vlastní analýza a Steinbach et al. 2019). Novější data bohužel nejsou k dispozici. Dalším souvisejícím aspektem je neznalost preferencí aktérů – evidentně nevyrovnané statistiky soudních rozhodnutí nelze automaticky chápat jako důkaz nerovnosti, dokud nemáme možnost srovnat je s podíly mužů, žen a dětí, kteří/které preferují konkrétní formu péče a zároveň o ni usilují. (Což je však jiná dimenze problému, kterou se zde nebudeme zabývat.)

Společenská relevance střídavé péče

Ze sociologického hlediska se fenomén střídavé péče dostává do popředí v situaci paradoxního propojení dvou dlouhodobých vývojových trendů na poli rodinného života: oslabení závaznosti partnerství a posílení závazku rodičovství. Na jedné straně společnosti okruhu euroamerické civilizace směřují k volnějšímu pojetí rodiny a partnerských vztahů, než bylo běžné v minulosti. Rozvody a rozchody jsou stále více společensky akceptované a také častější. Stigma spojené s rozpadem partnerství slábne – obecně řečeno proces individualizace partnerských vztahů znamená možnost svobodně realizovat rozhodnutí opustit vztah a sekularizace, de-stigmatizace i opatření sociálního státu umenšují důsledky a společenské sankce s tímto jednáním spojené (Amato 1993).

Zároveň však roste závaznost rodičovství. Kulturní rámování dětství a role dítěte ve společnosti se během posledních staletí proměnily tak, jako je nesrovnatelné dopoledne, jež dítě stráví v textilní fabrice, a dopoledne ve waldorfské škole. Pozornost, kterou současné vyspělé společnosti věnují dětem, je historicky bezprecedentní (Ariès 1962; Badinter 2006) a odrazem toho je i současná podoba rozvodových řízení, která jsou z velké části organizována okolo otázek porozvodové péče o děti. Paradoxní propojení trendu křehkosti partnerství versus závazku rodičovství, jež jsou v samotném jádru vývoje moderních a postmoderních společností, je možné chápat jako společenskou příčinu toho, že různé formy sdíleného rodičovství po rozpadu partnerství nabývají zásadní relevance.

Dalším faktorem je dlouhodobá proměna genderových rolí, zejména zvýšení životních šancí žen v západních společnostech (Esping-Andersen a Billari 2015). Tento vývoj je následován pomalejšími, v různých zemích různě rozvinutými proměnami role mužů ve vztahu k domácnosti a péči (England 2010). Poslední dekády tedy přináší postupné hledání modelu, pro nějž se v literatuře vžila označení jako nové otcovství, nové mužství, či jednodušeji řečeno posílení role mužů v péči o děti i domácnost (tyto trendy jsou v různých zemích podpořeny například možností a různě silnou pobídkou sdílet rodičovskou dovolenou).

Čím rozvinutější je zapojení mužů do péče o děti, tím méně výlučná je role matky. Jedná se tak vlastně o pokus překonat důsledek industriální dělby práce, jímž je takzvaný vzdálený či absentující otec (Pasley et al. 2014). Pozice střídavé péče ve společenském diskurzu je tedy do velké míry závislá na kulturně akceptovaných podobách otcovství (a mateřství) v daných společnostech. To je také jeden z klíčových zdrojů společenského konfliktu ve vztahu k porozvodovým uspořádáním péče. Zatímco ženy jsou konfrontovány s tradičním modelem matky jako primární pečovatelky, jednání mužů, kteří usilují o střídavou péči, častěji odkazuje ke kulturnímu rámci nového pojetí otcovských rolí. /8 Tyto konflikty nelze vnímat pouze jako individuální spory mužů a žen, ale jako specifickou podobu sociálního konfliktu, v němž dochází ke konfrontaci odlišně zakotvených kulturních, hodnotových a normativních schémat (srov. Fafejta 2018). Je tedy zřejmé, že oběťmi společenských stereotypů o rolích mužů a žen v péči jsou obě pohlaví. Vyhrocená podoba sporů často vyvěrá z faktu, že v obecnějším historickém pohledu se nacházíme v přechodovém období: od samozřejmosti svrchované autority otců rámované patriarchálním systémem přes samozřejmost výlučné péče matek rámované ideologií intenzivního mateřství a primárního vztahu až k současné neudržitelnosti obou genderově polarizovaných modelů a hledání vhodného uspořádání.

1/ Tento výzkum byl finančně podpořen projektem specifického výzkumu Masarykovy univerzity, číslo projektu MUNI/A/1567/2021 (Society in times of crisis).

2/ V současnosti však probíhají dva projekty, jež by v budoucnu mohly tuto oblast projasnit. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí realizuje projekt Dítě v rodičovském konfliktu a Katedra sociologie FSS Masarykovy univerzity realizuje projekt výzkumu střídavé péče v pohledu rodičů, institucionálních aktérů a v retrospektivách dospělých dětí.

3/ Většina výzkumů, o nichž budeme hovořit, považuje za střídavou péči situace, kdy dítě tráví minimálně 30 % času v domácnosti druhého rodiče. Podotkněme, že samotné střídání se může v ČR odehrávat z právního hlediska nejen v rámci institutu střídavé či společné péče, ale i výhradní péče, popřípadě jejích variant s tzv. rozšířeným stykem.

4/ Kromě polemik o těchto okolnostech, jež bychom mohli z hlediska dítěte jako subjektu označit za vnější, existuje také stále nevyřešená kontroverze o vhodnosti střídavé péče v raném věku (kojenec, batole), nebo obecněji vzato oblast literatury, která zkoumá vliv charakteristik dítěte na výsledky střídavé péče. Tuto oblast ponecháme z důvodu omezeného rozsahu této studie stranou a zájemce odkazujeme na příslušnou literaturu v originálu (Emery a Tornello 2014; Millar a Kruk 2014; Otto a Keller 2014; Tornello et al. 2013). Vynecháme taktéž rozsáhlou část výzkumu, která je věnována vlivu na zúčastněné dospělé (Bauserman 2012; Brotsky et al. 2005) či širším souvislostem střídavé péče – například lieraturu o preferenci střídavé péče (Brandén a Haandrikman 2019; Fox a Kelly 1995; Marinho a Gouveia 2021; Wilcox et al. 1998), o postojích veřejnosti k ní (Bala et al. 2017) či roli nevlastních rodičů (Darwiche et al. 2021; Gates 2019).

5/ Terminologie je pochopitelně v různých zemích různorodá a závisí na obsahu právních rámců. V anglofonním prostředí se vžily termíny Joint physical custody případně Shared custody, označující situace, kdy dítě střídá domácnosti (ve srovnání s Joint legal custody, kdy jsou garantována stejná práva i povinnosti obou rodičů, nicméně pobyt dítěte není nutně střídavý). Dále v literatuře nalezneme termíny Shared parenting a Shared residence. Zatímco v zahraničí termíny obvykle odkazují ke společnému rodičovství, česká varianta poněkud nešťastně akcentuje střídání.

6/ Mezinárodní šetření Health and Behaviour in School-aged Children (blíže viz http://www.hbsc.org).

7/ Soudní rozhodnutí však nemusí být rodiči v praxi naplňováno. Dále existuje skupina rozpadů nesezdaných soužití, jichž se opatrovnická řízení nemusejí týkat.

8/ Samozřejmě je situace složitější a v repertoárech aktérů se vyskytují strategie čerpající ze stereotypizovaných mužských a ženských pozic, jako je například tzv. „mateřské střežení brány“ či mužská snaha o dominanci a kontrolu nad bývalou partnerkou i dětmi. Rozvod do značné míry odkrývá a aktualizuje nerovnost pohlaví a jeho genderové aspekty by mohly být široce diskutovány.

Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující její volné rozmnožování a sdílení. Copyright (c) 2022 Petr Fučík, Michaela Šolcová 

Přejít na:

Část 2 Část 3 Část 4