MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

RNDr. Milan Press

–

Za třinácté: Nauka o vztazích mezi muži a ženami

Třináctou kapitolu bych rád věnoval tiché vzpomínce na slavného psychiatra a zakladatele matrimoniologie, tedy nauky o vztazích mezi muži a ženami, který by letos slavil 100. výročí narození a měl 15. výročí úmrtí, totiž MUDr. Miroslavu Plzákovi, CSc. (25. 8. 1925 – 13. 9. 2010).

On jediný dokázal naplnit velkou posluchárnu mé rodné fakulty k prasknutí, kdy lidé stáli na schodech i v předsálí, protože se dovnitř už nevešli. Učil několik generací mužů, jak to dělat s ženami a naopak. Vztahy mezi muži a ženami jsou důležité a závisí na nich přežití živočišného druhu Homo sapiens.

Dovolím si ocitovat několik myšlenek z článků k oslavě jeho 80. narozenin před 20 lety:

„Celý svůj život lékař a psychiatr Miroslav Plzák bojuje se sentimentálně romantickým pojetí manželské lásky. „Manželská láska jsou tři velká „S“: když se mi stýská po manželce, když mám soucit s její bolestí, když mám starost, aby se jí něco nestalo,“ řekl v rozhovoru. Na tom se ale podle něj musí pracovat. „Já jsem bojovník za to, aby manželství byla práce a dřina,“ dodal.“

„Plzák manželským párům radí již čtyřicet let. „Za tu dobu se nezměnilo nic, ten zhoubný vliv, že manželství se považuje za produkt lásky a láska jedině rozhoduje, stále trvá,“ shrnul svou zkušenost.“

Tak, a teď to porovnejte s tím, co říkám já a co mé feministické oponentky. Plzákovu slavnou knihu „Klič k určování partnera“ jsem tu již citoval, ale napsal toho mnohem více.

Sám sebe považuji za živoucí důkaz toho, že měl Miroslav Plzák pravdu. Býval jsem plachý a nesmělý chlapec. Pak jsem začal studovat jeho knihy a chodil jsem na jeho přednášky. Dostal jsem se do takové formy, že jsem dokázal chodit se 3 dívkami současně. Postupně jsem ale zjistil, že i jedna žena je někdy více než dost a skončil jsem v klasickém modelu rodiny, 1 muž, 1 žena a více dětí.

Feministky a moje první tchyně ho nesnášely, protože jeho nauka likvidovala jejich oblíbenou manipulaci s muži, citové vydírání, snahy muže ovládnout, řeči o jakési nadpřirozené sentimentální romantické lásce a dávala mužům rovnoprávnost ve vztazích. Dnes to zní úplně revolučně, že?

Copak by asi řekl vztahům s Asiatkami a reakcím na můj článek?

Za čtrnácté: Feminismus a film

Zničující vliv militantního feminismu je dobře vidět ve vývoji filmů.

Za vrchol tvorby filmů považuji 60. a 70. leta 20. století. Od té doby nikdo nic lepšího nenatočil, snad na pár vyjímek, a je jedno, zda to bylo černobílé či barevné.

V těch filmech byly silné příběhy. Ti muži odněkud někam putovali, snažili se dosáhnout nějakého cíle či bojovali za svoji pravdu. Někdy uspěli, někdy ne. Někdy to přežili, někdy ne. Ale vždy měli svoji hrdost a čest a my jsme se mohli s nimi ztotožnit, ať už stáli na jakékoliv straně zákona. Oni byli silné osobnosti. V některých filmech ani nebyly ženy a nechyběly tam. Jako se to v životě někdy stává. Takové filmy nás posilovaly.

Vedle toho existovala „červená knihovna“, romantické filmy pro ženy.

Podívejte na tu hrůzu nyní. Filmem se plouží jakési karikatury mužů, o nichž nevíme nic, odkud kam jdou, jaký mají cíl či jaká je jejich pravda. Nevíme, jaká jsou jejich hobby, co rádi jí, jaká auta a ženy se jim líbí a jiné zásadní vlastnosti. Chovají se divně, ustrašeně a stále se ženám omlouvají, ač není vůbec za co. Co je nejhorší, jsou ovládáni a řízení ženami a nemají žádnou hrdost a čest, což je pro chlapa úplně ta největší katastrofa. Žádná silná osobnost, jen slabé figury. Po chvíli se ukáže, že nejde o nic jiného, než o hledání ženicha. Pokud se film jmenuje po nějaké významné události, stejně se ukáže, že jde o hledání ženicha na pozadí té významné události. Pokud se ve filmu ukáže normální chlap, tak jen jako komická figura. Když se mě moje malá dcera zeptá, kdo je kladný hrdina, tak jí musím složitě vysvětlovat, že tam žádný kladný hrdina není. Ztotožnit se není s kým.

Slabí muži nedokážou ochránit své ženy a děti, své rodiny, svůj stát a tím pádem jsou všichni odsouzeni k zániku, podle Darwinových zákonů. Nepřítel se najde, zdrojů je vždy nedostatek. Přírodní zákony nelze okecat.

Za patnácté: Mé oponentky

Na můj článek přicházejí další reakce, vesměs pozitivní, ale jejich autoři je nechtějí publikovat. Škoda. Svoboda projevu asi není taková, jak bychom si představovali. Doba se mění.

Publikovány jsou jen 4 negativní reakce od 3 dam.

Znovu jsem si je přečetl a mám pár odpovědí.

Hospodyně

Mé oponentky mi stále vyčítají, že jsem si přivezl z Filipín hospodyni, jako by na tom bylo něco špatného. Není na tom nic špatného.

Dobrou hospodyni jsem si mohl obstarat i v Čechách, jistě jich je zde mnoho. V době mých vysokoškolských studií, kdy jsem se seznámil s mojí první manželkou, jsem měl vážný vztah s jinou dívkou, která jako hospodyně byla prvotřídní. Klidně jsem si ji mohl vzít, chybělo jen velmi málo. Nakonec jsem ale rozhodl, jak jsem se rozhodl. Samozřejmě v životě přišly momenty, kdy se mi mihly hlavou pochybnosti, zda jsem se rozhodl dobře, ale jsem člověk vysoce loajální a svého rozhodnutí jsem se v realitě držel. Kdybych se ale rozhodl pro tu druhou dívku, také by mi oponentky vyčítaly, že jsem si vzal hospodyni, i když to je Češka? Mám za to, že ne. Problém je v té Filipínce, že?

Nebo jsem si měl snad přivézt Filipínku, která je v domácnosti nemehlo? Pak by byly mé oponentky spokojeny? Možná taková Filipínka ani neexistuje.

Mimochodem, ta druhá dívka byla chytrá i šikovná a ve světě se neztratila. Později jsem ji náhodou potkal, měla manžela i dítě a vypadala spokojeně. Ani nevím, co s ní je teď.

Loajalita

Mé oponentky mi stále vyčítají, že jsem si přivezl hospodyni, ale o loajalitě není v jejich článcích ani zmínka. Právě v loajalitě je to úžasné kouzlo Asiatek.

Prozradím mým oponentkám malé tajemství: Svět ani manželství nestojí na mytí nádobí a luxování. Jistě to jsou důležité činnosti, ale dají se outsourcovat. Bohatí lidé si běžně najímají kuchařku a uklízečku. Kdysi to dělala i střední třída, než zchudla. Dnes se na tyto činnosti objevují první roboty. Nakonec, na jídlo se dá jít do restaurace.

Loajalitu manželky ale outsourovat nejde a robot to také nezařídí. Pro fungující manželství to je nutná podmínka (ne však postačující podmínka). To oponentky ve svých článcích zcela pomíjejí. Proto si dovoluji mé oponentky požádat o esej na téma „Loajalita a ženy z Evropy i Asie“. Rád si to zde přečtu.

Inteligence

Z článků mých oponentek vyplývá obava, že si nebudu moci s Filipínkou povídat. Doporučují mi, abych si pořídil androida a zapnul program. Dokonce mám dojem, jako by naznačovaly, že Filipínka není dost chytrá, když je z chudé rybářské rodiny. To je ale zásadní omyl. Je to vysokoškolačka a paní učitelka, tedy vystudovala seriózní obor, ne žádná pofidérní gender studia apod. Vzdělání svých příbuzných přeskočila o několik stupňů. Co mé oponentky?

S Filipínkou si povídám, jako bych si povídal s každou jinou partnerkou, i s mojí první manželkou. Co s penězi, dovolená, víkend, zahrada, nákup, večeře, párty, kamarádi, děti, příbuzní atd. Tady tedy rozdíl je, příbuzných na Filipínách mám mnohem víc, než v Čechách a výlet na tu dálku je daleko dražší. Filipínská rodina drží pohromadě mnohem více, než ta česká a také o ní hovoříme mnohem více. Ona mi povídá o filipínských reáliích, já jí o evropských, o historii a tak. Pokud se týče hovorů o filosofii, o politice a o vědě, o tom hovořím s kamarády, to nezajímá ani Evropanky. To ale není tématem tohoto článku.

Zajímalo by mě, o čem si povídají mé oponentky se svými partnery či manžely?

A pak, moje filipínská manželka umí plynně 4 jazyky, aby se domluvila se všemi svými příbuznými a kamarády. Doma si povídáme česko-anglicky. Mé české manželce stačila čeština, i když uměla i anglicky. Kolik jazyků plynně umí mé oponentky?

Rozdělení IQ v populaci je typické symetrické Gaussovo rozdělení a je stejné pro muže i ženy. To mají feministky radost, že? Není sice stejné mezi jednotlivými rasami, odkazuji například na práce nositele Nobelovy ceny Jamese Watsona, ale mezi Evropany a Asiaty jsou rozdíly minimální. Podle některých studií mají Asiaté o trochu vyšší průměrné IQ než Evropané. Tedy šance narazit na chytrou nebo hloupou partnerku je v Evropě i Asii prakticky stejná.

Měl jsem při výběru partnerky dělat testy na IQ potenciální partnerky, abych uspokojil své oponentky? Mám za to, že ne. K čemu by to mohlo vést? Já jsem si před lety nechal otestovat svoje IQ v klubu Mensa a tak znám jeho hodnotu.

Kdybych si vybíral dámu s větším nebo stejným IQ, velmi by se mi zúžil výběr. Třeba bych vůbec neuspěl. Znám velmi inteligentní dámy, vesměs pracovnice Akademie věd či vysokých škol. Ale IQ není zdaleka postačující podmínkou pro navázání osobního vztahu. A pak, ty dámy, co znám, partnery už mají.

Pokud bych si vybíral dámy s nižším IQ, než mám já, tak to by byly testy zbytečné, stejně to je většina dam. Statistiku a Gaussovo rozdělení nelze ukecat.

Proto si dovoluji mé 3 oponentky vyzvat, aby si nechaly otestovat svoje IQ v klubu Mensa, dělají to tam každý týden asi za 300 Kč. Já se pokusím přemluvit svoji Filipínku, aby se tam nechala otestovat také. Pak to porovnáme a uvidíme. Pokud to mé oponentky nechtějí zveřejňovat, tak ta IQ porovnáme soukromě.

Zatím neznáme výsledek, ale předpokládejme, čistě teoreticky, že moje Filipínka bude mít vyšší IQ než mé oponentky. Statisticky to je klidně možné. Jak by pak na to mé oponentky reagovaly? Proto si dovoluji mé oponentky požádat o úvahu na téma „IQ Filipínky je vyšší než moje“. Rád si to zde přečtu.

Za šestnácté: Smysl života

Příroda nám dala jen jeden smysl života, totiž přenést svoji DNA do příští generace. Nic jiného. Všimněte si prosím, že bezdětnost, jako genetický znak, se do příští generace nepřenáší. To, že my lidé jsme si vymysleli mnoho dalších smyslů života, nám přináší spoustu komplikací a je to náš, jen náš problém.

Ctěným čtenářům doporučuji knihu Sobecký gen od Richarda Dawkinse z Oxfordu, nebo Zamrzlou evoluci od Jaroslava Flégra z University Karlovy, mého kolegy. Biochemii, genetiku a molekulární biologii nelze ukecat. Pak zjistíte, že řeči o 50 či 100 pohlavích jsou jen kecy a nesmysl, pohlaví jsou samozřejmě jen 2, určuje je naše DNA a my o nich nerozhodujeme. Stejně jako nerozhodujeme o tom, jestli můžeme mít děti nebo ne. Dítě je dar od Přírody či od Boha a není na něj nárok.

Není vůbec důvod váhat a je třeba se vydat hledat tu správnou ženskou na kterékoliv místo této planety, které Vám vyhovuje a podle kritérií, která Vám vyhovují. Nikdo, zdůrazňuji vůbec nikdo, Vám nemá do toho co mluvit a je to čistě jen Vaše záležitost.

POKRAČOVÁNÍ / JÍT NA ZAČÁTEK