Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

Vážená paní
Věra Jourová
evropská komisařka pro spravedlnost,
práva spotřebitelů a rovnost pohlaví
Rue de la Loi / Wetstraat 200
1049 Brussels, Belgie

Jerevan, 25. října 2015

Vážená paní komisařko,

navazuji na naše dopisování z let 2013 a 2014, kdy jsem si stěžoval na mnohonásobné porušování Nařízení Rady EU č. 2201/2003 ze strany českých a španělských soudů. Naše korespondence, zčásti ještě vedená s Vaší předchůdkyní Viviane Redingovou, má čísla JUST/A1/MVB/jeh D(2014) 4010257, Ares(2014)900030, Ares(2013)3095585 a Ares(2013)3199190. V ní jsem Vám doložil, jak soudy v obou zemích porušují unijní legislativu. Poslední zprávu od Vás mám z loňského roku, kdy mi Komise vzkázala, že bude hledat cesty, jak situaci vyřešit.

Velice mne mrzí, že dodnes jste žádné řešení nenašla. Neměly by státy, které unijní legislativu porušují, být upozorněny na nedostatky? A nemá Evropská komise možnost podat na nespolupracující státy žalobu? Neexistuje možnost veřejného tlaku? Nesetkáváte se s představiteli členských zemí? Nemáte žádné porady se členskými státy o tom, jak aplikovat unijní právo?

Ke svému případu a případu svého syna Mirka Jadlovského bych rád doplnil vývoj za poslední rok, kdy jste hledala řešení situace. Poté co Nejvyšší soud ČR rozhodl, že příslušným soudem k řízení o výchově mého syna je český soud a co uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 urychleně ve věci rozhodnout, se soudy 1. stupně v obou zemích (Obvodní soud pro Prahu 5 a Soud číslo 93 v Madridu) rozhodly, že jsou na Nejvyšším soudu nezávislé a z jeho usnesení nic neudělaly. Obvodní soud pro Prahu 5 v létě 2014 na návrh matky oslovil Soud číslo 93 v Madridu, zdali chce převzít místní příslušnost k rozhodování o mém synovi podle čl. 15 Nařízení. Nařízení Rady č. 2201/2003 tuto možnost výjimečně připouští v zájmu dítěte a stanovuje pro převzetí příslušnosti termín 6 týdnů. Protože paní soudkyně v obou zemích nemají ve zvyku spěchat, španělský soud odpověděl po 7 měsících, v zájmu matky samozřejmě kladně, i přesto, že syn se ve Španělsku již pět měsíců nenacházel. Vězte proto, že Nařízení Rady, přijatá k urychlení opatrovnických soudních řízení v EU, v praxi posloužila ke zpomalení, v tuto chvíli o rok a půl, celkovou dobu zpomalení nedokážu odhadnout. Navíc jde o předání uprostřed řízení, konkrétně v pátém roce. Současné unijní právo tak v České republice a Španělsku slouží k legalizaci únosů dětí a k volbě soudu a zákona jednou stranou sporu uprostřed opatrovnického řízení. Samozřejmě, že tyto protiústavní vymoženosti jsou vyhrazeny pouze matce a odůvodněny zájmem dítěte. Rozhodnutí českých soudů obou stupňů přikládám jako přílohy č. 1 a č. 2. Věnujte pozornost zejména tomu, jak se v ČR překrucuje usnesení Nejvyššího soudu, který řekl úplně něco jiného a jak se zachází se lhůtou 6 týdnů ze čl. 15 Nařízení Rady. Moc bych se divil, že by evropský zákonodárce připravoval toto nařízení proto, aby si uprostřed soudního řízení jedna strana vybírala zemi soudu, kde očekává příznivější výsledek a soudy mohly navíc lhůtu předání mnohonásobně a opakovaně protahovat, jak se domnívá například senát Městského soudu v Praze. Jde ze dvou třetin o stejný senát, který v roce 2013 dospěl při posuzování překážky věci zahájené v zájmu matky k matematicky odvážnému tvrzení, že rok 2012 ve Španělsku byl dříve než rok 2010 v ČR (viz přílohy dřívějších dopisů), budiž to vizitkou současné české justice. Řadě českých institucí jsem o tomto soudním senátu napsal a vesměs mi odpověděly, že jde o právní názor nezávislých soudkyň.

V říjnu 2014, za situace, kdy místně příslušný český soud nic nedělal, zejména nevymáhal ani své vlastní usnesení o mém kontaktu se synem, manželka mi bránila v kontaktu se synem (samozřejmě beztrestně) a nepříslušný španělský soud nastavil tento kontakt na 14 hodin měsíčně, bez jakýchkoliv prázdnin či svátků, jsem aplikoval čl. 23 Listiny základních práv a svobod – právo na odpor – a se synem jsem odcestoval do Arménie a Náhorního Karabachu, s platnými cestovními doklady a skrze hraniční kontroly. Celou dobu svého pobytu se synem jsem navrhoval vyřešit rodičovský spor střídavou výchovou, alternativně i otcovskou výchovou s úpravou styku pro matku, leč bez úspěchu. 7. října 2015 nás se synem přepadla nedaleko Jerevanu skupina neznámých mužů spolu s mou manželkou a španělskou honorární konzulkou v Jerevanu Armine Adamjanovou, syna mi násilně odebrali a za několik hodin poté, co mi bylo znemožněno s kýmkoliv komunikovat, syn zmizel s pomocí litevského cestovního dokladu z Arménie. Od té doby mi o něm není nic známo. Přepadení v současnosti vyšetřuje arménská policie jako trestný čin.

Jak se české soudy snaží porušováním unijního práva vlastní občany mužského pohlaví poškozovat, španělské se stejným porušováním snaží vlastním občanům ženského pohlaví pomáhat. Přestože můj advokát několikrát upozornil španělský soud v Madridu č. 93 na jeho nepříslušnost, kdy měl řízení podle Nařízení Rady bez návrhu zastavit, velice aktivně se tam pracovalo, samozřejmě beze mne jako otce (viz naše dřívější korespondence k věci). V době, kdy jsem pobýval v Náhorním Karabachu a Arménii, jsem jednání nepříslušného soudu nijak nesledoval, a teprve v srpnu 2015 jsem zjistil, že je na mne vydán Španělskem zatykač za údajný synův únos. Tento zatykač měl být vydán ještě před tím, než český soud příslušnost předal a než toto bylo potvrzeno odvolacím soudem. Proto rozšiřuji svou stížnost civilní povahy ještě na trestní právo a žádám Vás, abyste prošetřila, jak je možné, že v EU v roce 2015 zpětně platí nezákonná rozhodnutí, přijatá nepříslušnými soudy – například zatykač na mne. Samotný fakt, že španělský soud později příslušnost přijal, vypovídá o tom, že do té doby byl nepříslušný. Souslednost španělských kroků kolem zatykače je patrná z dokumentů, jež přikládám jako přílohu č. 3. Z nich rovněž vyplývá, že jsem na přání matky zbaven k synovi rodičovských práv. Převezme-li tedy španělský soud místní příslušnost, prvním krokem, který činí bez znalosti spisu a vývoje posledních pěti let, je znemožnění kontaktu syna s otcem a zbavení rodičovské odpovědnosti. Pevně věřím, že tak, jako španělský soud příslušnost přijal, odevzdá ji, až ve věci rozhodne Nejvyšší soud ČR, kam nyní míří mé dovolání, případně později Ústavní soud. Budu-li naživu a na svobodě, o vývoji Vás budu informovat, i když očekával bych od Evropské komise, že i ona bude aktivní a vývoj v rozjednaných případech si bude zjišťovat sama.

Protože máte v agendě také rovnost mužů a žen, rád bych Vás požádal, abyste skoncovala s praxí, kdy v EU existuje trestný čin únosu vlastního dítěte, vyhrazený pouze mužům. Jak je patrné a doložené z naší předchozí korespondence, moje manželka syna unesla dvakrát z ČR do Španělska, nyní potřetí z Arménie do Španělska, z pohledu evropských policejních a soudních institucí vždy beztrestně. Únos jsem dříve na policii ohlásil, leč české úřady ho odložily jako soukromý spor. Můj odjezd se synem ze Španělska do ČR, za stavu kdy manželství není rozvedené a místně příslušný soud poměry nijak neupravil (po dovolání spis získal novou spisovou značku, starou úpravu z předchozího spisu manželka nedodržovala přes dva roky a soud ji ani nevymáhal) končí zatykačem, protože nepříslušné španělské soudy na přání matky vydávaly nezákonná rozhodnutí.

Současná situace vypadá tak, že se pohybuji v Arménii, která španělský zatykač neuznává, a postoj dalších zemí mi není znám. Obrátil jsem se na české úřady, které rodičovský únos netrestají, nicméně ty problém nezajímá a radí mi, abych si ho vyřešil sám. Za této situace, kdy nemohu cestovat do EU, protože mi hrozí uvěznění za něco, co není trestným činem, ale mafiánskou objednávkou pro vyřešení rozvodu ke spokojenosti matky, proto musím požádat o azyl nebo povolení k pobytu buď zde v Arménii, případně v nějaké blízké islámské zemi. Žádám Vás proto, abyste se do této situace vložila a vyřešila ji. Snad ani nemusím podtrhovat, že bych si přál, abyste ji vyřešila rychle. Je nakonec i Vaší vizitkou, jak funguje spravedlnost a rovnost mužů a žen ve sjednocené Evropě v praxi.

Děkuji Vám za pochopení a jsem s pozdravem

Tomáš Jadlovský, otec Mirka Jadlovského

Příloha č. 1

50P 146/2014-919

U S N E S E N Í

Obvodní soud pro Prahu 5, se sídlem Praha 5, nám. Kinských 5, rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Vranou, ve věci nezl. Mirka Jadlovského, nar. 31. 3. 2009, zast. Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Brno, Šilingrovo nám. 3, syna Teresy Panizo Lobato, nar. 23. 11. 1968, bytem Španělské království, Madrid, C. Fernán González 38, P02 D, 280 09, zast. JUDr. Zuzanou Suchanovou, advokátkou se sídlem AK Praha 1, 28. října 1001/3, a Mgr. Tomáše Jadlovského PhD., nar. 22. 3. 1976, bytem trvale Praha 5, Dreyerova 641/15, zast. JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem AK Praha 8, Sokolovská 22, o úpravu poměrů

t a k t o :

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

U zdejšího soudu probíhá řízení o úpravu poměrů k nezletilému Mirkovi Jadlovskému.

Podle § 103 o.s.ř., kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé ( podmínky řízení).

Podle § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Z obsahu spisu nezl. Mirka, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 50P 146/2012, má soud za prokázané, že ve věci nezl. Mirka, probíhá u zdejšího soudu řízení o úpravu poměrů. V rámci tohoto řízení proběhly výslechy obou rodičů, bylo i nařízeno předběžné opatření, kterým byl upraven styk otce s nezletilým. Do české republiky matka i s nezletilým přicestovala na základě rozhodnutí španělského soudu o její povinnosti vrátit se zpět do České republiky. Matka ovšem zdejší soud neinformovala o tom, že proti tomuto rozhodnutí podala odvolání a poté co španělský odvolací soud rozhodl o zrušení předchozího rozhodnutí soudu I. stupně, matka ihned opustila i s nezletilým Českou republiku. Poté podala návrh na vyslovení nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 a na zastavení řízení.

Usnesením zdejšího soudu č.j. 50Nc 749/2010-680 ze dne 29. března 2013 byl tento návrh matky zamítnut.

Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 64 Co 176/2013-725 ze dne 7. června 2013 bylo usnesení soudu I. stupně změněno tak, že se soud I. stupně prohlašuje za nepříslušný a řízení se zastavuje.

Proti usnesení Městského soudu v Praze podal otec dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky a usnesením Nejvyššího soudu české republiky č.j. 30 Cdo 2554/2013-771 ze dne 26. února 2014 bylo usnesení odvolacího soudu změněno tak, že usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

Odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, dovolací soud poukázal na skutečnost, že by bylo možné uvažovat o postoupení věci podle čl. 15 nařízení rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003. Podle tohoto nařízení: v zájmu dítěte toto nařízení výjimečně a za určitých podmínek umožňuje příslušnému soudu, postoupit věc soudu jiného členského státu, pokud je tento jiný soud , z hlediska svého umístění vhodnější, k projednání věci.

V tomto případě by však druhý soud neměl mít možnost postoupit věc soudu třetímu. Podle čl. 15 tohoto nařízení, postoupení věci k projednání vhodněji umístěnému soudu lze výjimečně, pokud se soudy členského státu, příslušné ve věci domnívají, že soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, je vzhledem ke svému umístění vhodnější k projednání věci nebo její určité části a v případě, že je to v zájmu dítěte.

Zdejší soud zjišťoval stanovisko španělského soudu v Madridu a poté, co španělský Soud I. instance č. 93 v Madridu, sdělil zdejšímu soudu, že i on má za to, že je v nejlepším zájmu u nezletilého, aby ve věci rozhodoval a přijal příslušnost jako soudu vhodněji umístěného.

Soud I. stupně dospěl k závěru, že není tedy dáno pravomoc tuzemského soudu a rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 23 zák. o z.ř.s., kdy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve trojím vyhotovení.

V Praze dne 22. dubna 2015

JUDr. Hana Vraná v.r.
předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:
Eva Dostálová