Mgr. Jiří Štágl

–

Kniha „Jiří“ pojednává o rozpadu jedné rodiny, přinášíme vám z ní ukázku:

Předmluva autora

Beletrie může někdy o pravdě vypovídat více než dokument, protože neskrývá, že popisuje jen vlastní úhel imaginace prožívaného. Tak je ve své podstatě pravdivější než dokument, který by opomněl připomenout, že je jen jedním z mnoha možných způsobů zpracování viděného. Zatímco dokument může začínat slovy: “Mrchus feminicus vulgaris byl jako species pojmenován v 21. století. Teprve po vytlačení matriarchátu, rozplynutí patriarchátu, politickém feminismu a záchvěvu mužských kruhů byla do externí paměti lidstva, na zrcadlový disk Wikipedie, zaznamenána Mrcha obecná (Mrchus feminicus vulgaris urbanus). Ovšem povědomí o tomto druhu má lidstvo již dávno, bez ohledu na matrilineární či jinou linii…”, beletrie si může dovolit začínat mnohem volněji: “Voněla sexem, zdravím a vábila ho jako rozkvetlá třešeň na toulky životem. Letěl za ní a i když svá křídla trhal o šípkové keře, neviděl a nevnímal nic jiného než její bílý závoj a vůni. Příliš pozdě zjistil, že není tím, čím ho vábila, světlem pravdy a poznání, ale jen jednou z mnoha hladových sirén čekajících na chybující námořníky.”

…

Moderní prostředky

Policie byla na místě činu do 10 minut. Vyděšená Kateřina pobíhala kolem domu, Prokůpka držela za ruku a občas na něj křičela, aby nechodil do domu. Matouš se snažil matku uklidnit, aby nehysterčila. Nedaleko postával Jiří. Když policejní auto přijelo před dům, Kateřina přiběhla a vyděšeným, zajíkavým hlasem hlásila vystupujícímu policist- ovi, že ji manžel právě napadnul, že to bylo děsný, že naštěstí syn zavolal policii.
“Bil mě, kopal mě a pak mě škrtil,” hystericky, plačtivě popisovala Kateřina útok jejího manžela.
Když si policie vyslechla popis události, zašla za jejím manželem.
“Tak co nám povíte vy, pane Brumbálku?”
Jiří vypadal klidně. “Pohádali jsme se o konvici.”
“To nám zatím stačí. Tak jak budete moci, zastavte se u nás na služebně a my to tam sepíšeme,” oznámila policie.
Jiří odjel do práce. Na farmu přijeli pan Havránek a pan Gyík. Vše bylo dobře připravené. Před nimi spousty úkolů. Pracovat začali intenzivně již před třemi dny. To vzala Kateřina Jiřímu telefon a diář. Na dnešek měla Kateřina s Gyíkem vše dobře připravené. Návštěva lékařky, psychiatričky, právničky, manželské poradny, soudu. Podání žádosti o vykázání manžela pro domácí násilí, podání žádosti o rozvod a podání žádosti o rozdělení majetku. K tomu návštěva policie a dlouhá návštěva poradny pro oběti trestných činů. Její cesta k ovládnutí farmy začala. Nikdy si neuměla představit, jak přesvědčivě to zvládne zahrát. K tomuto rozhodnutí ji hnala podpora Gyíka a vlastního přesvědčení, že to dělá pro dobrou věc.
Když se po práci dostavil Jiří k policii, tak jim vypověděl, jak se pohádali. Jiří uvedl, že mu před třemi dny manželka sebrala telefon a pan Gyík mu začal odvážet věci z garáže a dnešního rána, že se pohádal s manželkou kvůli konvici. Původně měl jet s Prokůpkem k lékařce, protože syna bolelo celou noc bříško, pak už jenom ta hádka a když manželka křičela na Prokůpka, aby zavolal na policii, tak to Prokůpek udělal. Kdyby aspoň trochu chápal důležitost vlastní temnoty, možná by řekl: “Do prdele, co to je za kecy. Ta ženská si tam z nás chce nadělat otroky.” Místo toho doufal ve spravedlnost a pozitivní sílu osudu. Nějak mu nedocházelo, že osudu bude spíše záležet na jeho růstu, než na jeho ochraně před nutnými změnami.
Mělo to rychlý spád, policie Jiřímu oznámila, že ho na deset dní vykáže z domu pro domácí násilí. Vysvětlili mu, že manželka jim předložila veliký soupis ústrků, kterými jí měl Jiří ubližovat a hlavně svědectví pana Havránka a pana Gyíka. Pak ještě policie několikrát Jiřího varovala, jako kdyby byl hluchý, že během těchto deseti dnů se nesmí k domu přiblížit, ani nesmí manželku nijak kontaktovat. Jiří to podepsal. Deset dnů není tak moc, možná si opravdu potřebují od sebe odpočinout. Ráno to nebylo hezký, křičeli na sebe jak smyslů zbavení, moc nechybělo a málem by se porvali. Líto mu bylo Prokůpka, v noci spal u něj v posteli, protože Prokůpkovi nebylo dobře a k lékařce ho již kvůli hádce nestihnul zavézt. Jiřímu ještě nedocházelo, že Prokůpek tušil, co se bude dít a jeho bolesti břicha a chuť spát s tatínkem, byli jen běžným dětským projevem neshody mezi jeho rodiči. Jiří nevěděl, že je to naposledy co se mohl Prokůpka dotýkat a co ho mohl objímat svými slovy. Nevěděl, že napříště bude každé jeho slovo, dopis, SMS Prokůpkovi cenzurovano, že v tomto okamžiku přichází o svoji ženu, děti, sad, domov a časem i práci a mnohé přátele.

To co vypadalo celkem nevinně, změnilo všechno budoucí. V kolika rodinách se lidé pohádají? Asi jsou i rodiny, kde padne nějaký ten kopanec, ale to nebyl jejich případ. Poslední měsíce se všechno měnilo, ale jejich hádky by stále mnozí lidé ani za hádky neoznačili. Byly krátké a měly formu spíše jen sarkasmu. Na jejich poměry byla ranní událost opravdu silná. Kateřina ho kopla, on ji bouchnul, Kateřina mu dala facku on na ni zařval, že ji má plné zuby. Bylo to na ostudu, bylo to k vážnému zamyšlení, jak dál chtějí jít spolu životem. Tak to alespoň vnímal Jiří. Kateřina však jen udělala, co udělat musela. Jiří se nezabil a ona ho tam s Gyíkem nechtěla. Byl to způsob, jak ho dostat z domu. Teprve druhý, spíše třetí den to z ní spadlo. Nějak nemohla uvěřit, že to zvládla. Nikdy neměla pocit, že je dobrou herečkou, ale je to asi tak, jak popisují herci: můžete mít jakoukoliv trému, ale když vstoupíte na jeviště, opadne to. Vyhrála, bylo to za ní. Stala se neomezenou Paní ze sadu.
Do domu Jiřího a Kateřiny se toho dne přistěhoval pan Havránek a s panem Gyíkem mohla plánovat vše, na co se tak těšila. Budou mít více medu, Gyík již připravil sud na míchání cukru. Havránek bude sázet brambory. Bylo jaro a všechny možnosti byly před nimi. Bylo časné jaro, všechno teprve pučelo a začínalo. Před Kateřinou jakoby se otevřel nový svět. Milovala pohled na sad, na svůj sad, na svůj včelín. Na své dominium. Na své podřízené. Touto metodou může manžela držet v šachu půl roku a pak znovu a zas. Tak jednoduchá metoda a tolik užitku. Je přeci žena a má na to právo. Již na střední škole ji jedna stará kartářka v Humenném věštila, že bude hodně bohatá. Když si u sebe nechá děcka, soud bude na její straně, tak to u nás chodí. Celá sezóna před ní, všechny příjmy ze sadu jen pro ni. Měla cíl, že do doby rozvodu bude šetřit každou korunu, aby ho pak mohla vyplatit a rozloučit se s ním provždy. Znalecký posudek od šikovného znalce, který pro ni vykouzlil minimální hodnotu farmy, již pro ni měla magistra několik dnů připravený. Kateřina nabyla dojmu, že vše je hotovo. Jiřího, kdysi svého prince a zachránce, ze své mentální mapy naprosto vyhostila. To co zbylo, přejmenovala na problém jménem pan Brumbálek. Naštěstí není na ten problém sama. Na své straně má nejenom Gyíka a Havránka, ale i instituce které informovala o problému jménem pan Brumbálek. Dopodrobna jim vylíčila, jak dlouho snášela domácí násilí, jak léta byla omezována panem Brumbálkem, než ji konečně kamarádi dodali odvahu, aby našla sílu jim to povědět. Vytvořila v nich dojem, že je chudák ženská, které musí nějak pomoci. Pro sebe si říkala, že nyní již stačí jen trpělivě počkat na došetření peněz. Část peněz si shromažďovala již dva roky, doufala, že zbytek při půlmiliónových ročních příjmech ze sadu, dá rychle dohromady. Gyík s Havránekm by byli hloupí, kdyby v tom neviděli svoji příležitost.
Jiří byl na ubytovně, vzal si knížku a měl pocit, že bude deset dní po práci jenom číst a spát. Nikam nepůjde, měl hezký výhled z okna a deset dní zas tolik není. Matouš se zavřel v pokoji, jako by se nic nestalo, nebyla to jeho věc, alespoň mu nikdo nebude vypínat elektriku. Prokůpek se dál držel matky a poslouchal všechno, co si maminka s Havránkem a Gyíkem říkala. Instinktem dítěte zaměňoval názory dospělých za své vlastní. Pocítil, že tihle tři jsou silnější než jeho táta, že pravidla se změnila. Nemá tátu, říkali, že ho dostanou do vězení. Pan Gyík je tu novým šéfem a on měl by mu začít říkat Láďo.

Po pěti dnech navštívili Jiřího v práci vyslanci soudu. Doručili mu rozhodnutí, že se mu vykázání prodlužuje o měsíc. Jiří seděl v kanceláři a nevěřícně koukal na ten spis. Jak o měsíc? To přece nejde. Kde bude spát? Přece si měsíc nemůže platit hotel. Co bude se sadem? Vždyť už by měly být postříkány stromy a on ještě nezačal. Otevřel si počítač a zjistil, že Prokůpek nebyl pět dní na angličtině. Jiří věděl, že to s maminkou dělat nebude, byl to skvělý kurz, ale musel se dělat každý den. To se taky může stát, že Prokůpek přestane trénovat angličtinu.
První skutečná otázka, na kterou se Jiří zmohl zněla: “Co mám teď dělat?”
Odpověď byla velmi praktická: “Můžete si vyzvednout nějaké osobní věci, ale jenom jednou a musíme být u vás.”
Tuhle odpověď Jiří nečekal. Odpověď byla sice věcně správná, ale Jiří byl u jiných vjemů, jenom nevěděl u jakých. Když ho před pěti dny vykázali, tak měl pocit, že se mají nadechnout, vždy totiž uvažoval duálně, tedy jako on a Kateřina, teď to neuměl popsat, co se s ním děje. Není to na místě, ale jako včelař v tom momentě vypadal, jakoby mu ulítly včely. Vyšel ven, měl mít s klukama tělocvik. Venku byly pampelišky a Jiří byl rád, že může hodinu ošidit. Dal klukům míč a ti byli nadšení, že bude fotbal. Stoupl si blíž ke svojí asistence a ta jen čekala, až začne mluvit. Jiří o sobě nikdy moc nemluvil, teď se dočkala. Jiří uměl mluvit, jenom raději mluvil o věcech hezkých a pozitivních, raději poslouchal druhé a snažil se s nimi prožívat jejich osud. Ani svým kamarádům, sestře, mamince nebo otci nikdy nepovídal o svých těžkostech. Měl pocit, že těžkosti vždy musí zvládnout sám, a oni mu stejně nemohou pomoci. Jeho asistentka se tak stala první osobou, které si dovolil říct, že má problém. Když to prolomil tady, snadněji to pak řekl i své matce, ne sice tak podrobně, ale ona kupodivu věděla víc, než si Jiří myslel. Matku požádal, aby poprosila Katku, protože on nemůže, zda by si nevyměnila auto. Dal by jí to nové a chtěl by si vzít to starší, aby v něm mohl přespávat, když nebude mít měsíc kde bydlet.
Odpověď Kateřiny byla lakonická: “Ne. Nevyměnila.”
Maminka jí chtěla vysvětlit, že jde jenom o to, aby měl Jirka zatím kde přespat a tak se zeptala: “A kde má zatím spát?”
Po lakonické otázce následovala drakonická odpověď: “Ať skočí třeba pod vlak.”
Tenhle vzkaz od jeho manželky se mamince vyřizoval moc těžko. Na takovou odpověď nebyla Jirkova maminka vůbec stavěna. Bylo to jako z jiné doby a jiné kultury.

Na farmě bylo rušno. Všichni plní energie, jak rychle a snadno to zařídili. Pouze dva staré sloupky u vstupní brány, které Jiří nestihl odklidit, když nechal v den svého vykázání namontovat pojízdnou bránu a staré sloupky zůstaly pohozeny volně u cesty, tam budou ležet, dokud se Jiří alespoň na chvíli nevrátí a nezvedne je. Z uklizení sloupků neplyne žádný zisk, tak nebude žádný důvod, aby je Havránek nebo Gyík zvedli a uklidili, přestože budou kolem nich každý den chodit. V té době Kateřina, Havránek i Gyík oslavovali a připíjeli si na zdraví. Měli velké plány. Sklady byly plné sirupů, marmelád, vína, pálenky, všechno připravené na další sezónu. Traktor nový, mulčovač po opravě, kontakty a prodejní místa zajištěny. Jenom začít prodávat. Kateřina se stala podnikatelkou, zašla na živnostenský úřad a nahlásila si živnost samostatně hospodařícího zemědělce. Teď už ji nikdo nemůže říkat, že není paní ze sadu, je dokonce podnikatelkou. Celé léto a podzim bude jezdit s Havránkem a Prokopem do Prahy prodávat výrobky ze sadu. Med a marmelády budou s etiketou: Ekofarmářka. Ostatní papíry potřebné k prodeji si “vypůjčí” od Jiřího. Jiří není doma, není v sadu, kdo by se ho ptal, zda s tím souhlasí. Jenom bude potřeba zařídit, aby se nemohl Jiří vrátit.
Před třemi lety žádala Kateřina o smrt pana Hrčky.
Kdo ví, zda kouzla nežijí svým vlastním životem. Hrčka byl živ, ale sad začal chřadnout. Práce v sadu ustaly. Přestaly průběžné opravy. Stromy, které potřebovaly ochránit, bez pomoci hynuly. Větve, které při vichru poničily plot, nabízely nové cesty zvěři a tak prohlubovaly chátrání sadu. Mladé stromky nikdo nezalil. Přebujelé větve nikdo neostříhal. Syn, který zbyl, přestal být veden, aby se tu choval jako na svém. Vymizely cíle. Opravy strojů se zastavily. Havránek miloval nové stroje, ty Jiřího byly funkční a spolehlivé. Kateřina milovala peníze které z prodeje ovoce, medu, zeleniny, ukládala za komín. Slovo investice nebylo vůbec vysloveno. Vize dalších generací byla opuštěna. Jenže tyto změny přinášely Kateřině, Gyíkovi a Havránkovi jen malé potěšení. Když prodali na trhu a viděli peníze, tak bylo to fajn, jenže když myšlenkami zabloudili do budoucna, byla tam prázdnota. Havránek o dům po rodičích svým přístupem dávno přišel a zbyly mu jen dluhy. Gyík o pocit domova ve svém vlastním domě také pomalu přicházel, jeho nový dům se stával sídlem duchů. Neposekaná tráva, zbloudilí psi, nedodělané věci. Zneuctěná manželka která věděla, ale nechtěla slyšet o jeho novém životě. Všichni tři cítili, že tady je jim nejlíp. Kateřina měla dojem, že má vše pod kontrolou. Gyík si tím byl jist. Havránek to bral takové, jaké to je.

Celou knihu je možné objednat v elektronické i tištěné podobě na stránce Ekosad.cz