Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

–

Blíží se přímá volba prezidenta, jenž je u nás sice považován za spíše reprezentativní figuru, ale i on má reálné možnosti, jak ovlivňovat dění ve společnosti. Napsal jsem stejný dopis všem kandidátům (včetně těch, jež vyškrtlo Ministerstvo vnitra pro údajný nedostatečný počet podpisů) a zeptal se na jejich postoj ke střídavé péči jako upřednostňovanému modelu porozvodového uspořádání. Popsal jsem realitu naší doby, kdy je otcům v současné České republice upíráno nejen právo na výchovu vlastních dětí, ale často i na kontakt s nimi, neboť vymahatelnost práva je u nás stále ve špatném stavu. Argumentoval jsem, že ve většině západních zemí, ale nově třeba i na Slovensku, je ukotvena střídavá péče jako preferovaný model, pokud oba rodiče mají o výchovu dítěte zájem. Děti z rozpadlých rodin v těchto zemích tak mají zajištěnu výchovu obou rodičů, poznají mateřský i otcovský vzorec chování a rodiče nemohou dítě využívat jako zbraň ve svých sporech.

Kandidátům jsem dále napsal, že i prezident může přispět k prosazování této praxe v ČR, například svým apelem na jmenované soudce, aby respektovali společenské změny posledních let a více využívali moderních trendů, nebo tlakem na ministry spravedlnosti a práce a sociálních věcí, kteří mají v gesci justici a sociálně-právní ochranu dětí a kteří by mohli v současné tristní situaci mnohé změnit úpravou legislativy a pracovních postupů. Dále by mohlo právní oddělení prezidentské kanceláře evidovat a prošetřovat stížnosti otců na zjevně nespravedlivé a diskriminující rozsudky. Možností je samozřejmě více a je i věcí kandidátova týmu, jak by tuto situaci mohl řešit. Dopis jsem uzavřel tím, že mne zajímá nejen deklarativní stanovisko k problému, ale i konkrétní kroky, jež by úspěšný kandidát podnikl.

Přestože na odpověď bylo více než měsíc, bohužel dorazily pouze dva věcné komentáře. Jako první se ozvala Táňa Fischerová, jejíž odpověď lze shrnout, že by v této věci nehnula prstem. Napsala: „Já osobně si v této věci moc nevím rady. Když se dva lidé nemohou dohodnout, je těžké, aby to za ně dělal někdo jiný. Podle mého názoru většinou děti trpí, ať se najde jakékoli řešení. Potřebují oba rodiče. Střídavá péče je užívaný model, ale znám děti, které z toho nejsou vůbec šťastné. Dítě potřebuje stabilitu a ne se přesouvat z jedné rodiny do druhé. Ale přiznám se, že žádné dobré řešení nevidím. Prezident nemá v tomto směru žádné pravomoci, ale asi bych se ani nevyjadřovala, pokud neznám opravdu funkční model.“ Paní Fischerové tímto přeji co nejdelší kariéru v divadle, kde jí to přece jen jde o něco lépe než v politice.

Jako druhý reagoval Miloš Zeman, který má jednak jasno v možnostech prezidenta, jednak chápe i podstatu problému. Odpověděl takto: „Pokud o střídavou péči stojí oba rodiče, proč ne. Sdílím názor, že dítě má mít mateřský i otcovský vzorec chování a pokud vychází s oběma rodiči dobře, nikdo by mu neměl ve styku s nimi bránit. Předchozí prezidenti toho sice moc nevyužívali, ale Ústava dává možnost prezidentovi pravidelně navštěvovat zasedání vlády a zúčastnit se zasedání Parlamentu ČR, stejně tak zvát si ke konzultaci jednotlivé ministry. Tímto způsobem může i prezident aktivně vstupovat do hry. V tomto smyslu bych byl aktivním prezidentem.“

Vladimír Franz potvrdil příjem dotazu, ale odpovědi jsem se nedočkal. Ostatní kandidáti se neozvali vůbec, navzdory tomu, že dotaz putoval vždy na oficiálně uváděný kontakt. Chápu, že v době vrcholící volební kampaně měli dost jiné práce, a jako vodítko mohou posloužit i dřívější články o kandidátech:

• PREZIDENTŠTÍ KANDIDÁTI A PRÁVO DÍTĚTE NA PÉČI OBOU RODIČŮ
• DEBATA S PREZIDENTSKÝMI KANDIDÁTY
• POSLANCI UKÁZALI, JAK JIM ZÁLEŽÍ NA RODINNÝCH VZTAZÍCH
• JIŘÍ DIENSTBIER: OTEC NE, HOMOSEXUÁL ANO
• FEMINISTKA DIENSTBIER UKÁZAL NAPROSTOU NEZNALOST PROBLÉMU. JE OPRAVDU TAK NAIVNÍ?
• JANA BOBOŠÍKOVÁ: „STÁT NABÁDÁ K ROZPADU RODINY“
  

Pamatujme si, že nadáváním doma se nic nezmění.