Ing. Aleš Hodina
22.6.2010 se v pražském hotelu Hilton konalo diskusní setkání „Výživné II. aneb z čeho je vyměřovat“. V této debatě jsem hovořil o významné příčině toho, proč výživné vůbec musíme řešit. Tou je nerovnoměrné rozdělení porozvodové péče o dítě, jak je v naší soudní praxi stále prosazováno. Při střídavé péči, kdy se oba rodiče podílejí rovnoměrně i na nákladech, není otázka výživného tak aktuální. Dosavadní ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová na to reagovala: „Jsem obrovským zastáncem střídavé a společné péče.“
Škoda jen, že za rok a půl jejího působení na ministerstvu se to nijak neprojevilo.
A v čem vidí Kovářová zásadní problém? „V tom, že ti dva (rodiče) se nedokážou dohodnout.“ No, kdyby to dokázali, nebudou chodit k soudu a asi se ani rozcházet. Místo peskování rodičů by bylo dobré se zamyslet, jak naše soudy jejich dohodě pomáhají. Většinou tak, že podpoří jednoho z rodičů, a ten pak už nemá motivaci hledat kompromis. Když se s tím druhý rodič nechce smířit (a postupně ztratit své děti), rozhoří se boj. O tom, jak STÁTNÍ ORGÁNY PODPORUJÍ ROZVODOVÉ PROBLÉMY, jsme psali už dříve.
Navíc není výjimkou (viz PŘÍKLAD), že rodiče dohodu přece jen naleznou, ale soudkyně ji pak převrátí na hlavu. Má za to, že dítěti, které nikdy neviděla, naplánuje budoucnost lépe, než k čemu dospěli jeho vlastní rodiče…
Na záznam diskuse s Kovářovou se můžete podívat na videu.
Okomentovat