Ladislav Ďurkovič

Na Slovensku vstoupí od prvního července v platnost novela zákona o rodině, která zavádí do praxe i na Slovensku střídavou osobní péči. Znamená to zásadní změnu v porozvodovém řízení před soudem. Doposud aplikované „sudovíkendovství“ zděděné ještě z dob komunismu končí a zajišťuje i na Slovensku rozšířený styk s dítětem.

Bylo opravdu sužující poznat osudy dětí, které se stávaly nástrojem mocenského boje, pomsty či vydírání, nebo zdrojem vymáhání výživného, a které systematicky přicházely o jednoho z rodičů. Nekonečné spory zatěžovaly soudy, kurátorky, rodiče a hlavně děti. Nepoměr „moci“ v porozvodové péči byl zdrojem mnoha konfliktů a stresu, jako by samotný rozchod nestačil. Kdo na to doplácel nejvíc, byly děti.

Institut střídavé péče umožní soudům svěřovat dítě nejen jednomu rodiči. Slovenský zákon je oproti českému modelu, který u sousedů platí už 12 let, kvalitnější v tom, že předpokládá nesouhlas jednoho z rodičů a na „střídavku“ stačí naopak žádost jednoho z nich. Netýká se samozřejmě těch rodičů, kteří nejeví o děti zájem, nebo jsou asociální (alkoholici, narkomanky, pachatelé domácího násilí …). Ale ta většina slušných rodičů, povětšinou otců, kteří na soudech strádali, má konečně před sebou institut, který oba milující rodiče zrovnoprávňuje.

O závažnosti problematiky svědčí i to, že pro přijetí tohoto zákona hlasovali poslanci a poslankyně do jednoho (to se tuším ještě nestalo) ze všech stran napříč koalicí a opozicí. Volení zástupci lidu se tak vzácně shodli a i politické čachry machry šly bokem, pokud šlo o děti. V tomto by si tentokrát z nich mohli brát příklad i rodiče. Zákon koneckonců jen doplnil na Slovensku už platné mezinárodní standardy a úmluvy a slovenské zákony, které už od roku 2006 nehovoří o „mateřství“, ale o rodičovství.

Střídavá osobní péče přináší mnohá pozitiva. Pokud se rodiče budou muset od začátku rozchodu dělit o dítě férově (střídání po týdnu či dvou), eliminují se mnohé negativní jevy v porozvodovém řízení. Soud je tentokrát povinen vycházet ze střídavé péče jako základního modelu a není důvod, aby jednoho z rodičů znerovnoprávnil už na začátku sporu. Žádný z rodičů nemůže být hned na začátku sporu postaven do role toho „hlavního“ a druhý zpochybňován. Zatímco dosud na počátku sporu, před prověřováním, dostávala v převážné míře automaticky důvěru matka, dostanou ji už oba. A rodiče si už po pár týdnech od předběžného opatření o „střídavce“ uvědomí důležitou věc – že nikdo není důležitější rodič.

Je třeba se zbavit stejně naivní představy, že střídavka je vhodná pouze pro rodiče, kteří se umějí dohodnout. Není, právě naopak. Právě tam, kde se neumějí dohodnout – a že se většinou neumějí, a proto jdou na soud – rovnováha „střídavky“ zmírňuje možnost zneužívat silnější pozici a tím jen prohlubovat konflikt. Je naivní si myslet, že se expartneři mohou smířit – mnohdy se to nepodaří ani do konce života. Ale i když se nemusí ani cítit, pokud jsou ochotni a schopni se o dítě postarat, tak tu možnost musí dostat. Oba stejně. Na „dospělácké“ spory přece nemůže doplácet dítě tím, že přijde o jednoho z nich.

Stejný čas u obou jim neumožní manipulovat děti, nebudou moci vázat dítě jen na svou osobu a citově jej vydírat. Vyzkoušejí si také odpovědnost a povinnosti, které s výchovou dítěte souvisejí, a navyknout si trávit čas i bez dítěte a věnovat ho sobě. Ani jeden z rodičů nebude muset sám nést břemeno povinností a ve sporu přestane hrát významnou roli spor o výživné, které se při střídavce obvykle neurčuje. Expartneři nejsou nuceni spolu vycházet nebo se často setkávat a naučí se spolu chtě nechtě komunikovat. Eliminuje se také možnost zatajování nebo obstrukce při předávání dětí a nakonec i vyostřený konflikt mezi rodiči se zmírní. Dítě nepřeruší rovnovážný kontakt s oběma nejdůležitějšími lidmi v jejich životě a zbytkem rodiny. Je také jednodušší sledovat způsob chování a vazby dítěte na rodiče bez stresu a v přirozeném prostředí.

Po pár měsících od vydání předběžného opatření tak před soud přijdou na jednání rodiče, kteří ušetří práci sociálním pracovnicím, kurátorkám a také soudkyním a soudcům.

Praktické problémy, jak řešit „střídavku“ ve dvou městech, nebo jak má dítě chodit do školy, případně k lékaři a podobně, se dají při snaze odborníků zaměřených na tuto oblast vždy vyřešit. Častokrát ji během doby „od předběžka do jednání“ vyřeší i sami rodiče. Ministerstvo spravedlnosti určitě po několika měsících praktické aplikace zákona připraví pro soudce a soudkyně zvláštní školení. Zkušeností a modelů řešení je více než dost.

Děti mají díky střídavé péče eliminovány negativní následky rozchodu, získávají pocit jistoty, nemají pocit, že jeden z těch rodičů, ze kterého pocházejí, je nevhodný či špatný, a učí se adaptaci a rozmanitosti. A zažívají pozornost více lidí, kteří je mají rádi – to nejlepší, co v životě mohou dostat. Protože děti si zaslouží oba rodiče.

Přeložil Ing. Aleš Hodina