Natálie Exnerová

–

2 Pojem střídavá péče a jeho skutečný obsah v kontextu soudobé praxe

Pojem střídavé péče lze obecně definovat jako takový typ péče o nezletilé dítě po rozvodu či rozchodu rodičů, kdy o toto nezletilé dítě pečují oba dva rodiče, a to ve stanovených intervalech, ve kterých se v péči o dítě střídají. (14) Tyto časové intervaly buď mohou být pro každého z rodičů stejně dlouhé, anebo i rozdílné. (15) Lze se setkat i s takovou formou střídavé péče, kdy dítě zůstává na jednom místě, tj. v jednom obydlí a rodiče se při péči o dítě v tomto obydlí v pravidelných časových intervalech střídají. Takové řešení je ale ve většině případů těžko proveditelné a vede k tomu, že dítě mimo toto obydlí nemá žádnou zkušenost s osobním životem svých rodičů. (16)

Časový úsek, který dítě bude trávit u jednoho a následně u druhého rodiče, je třeba stanovit s ohledem na všechny okolnosti daného případu. Je tedy třeba vzít ohled zejména na věk dítěte, jeho osobnost, osobnosti rodičů, citové vazby dítěte k rodičům a jiným příbuzným osobám, prostředí, ve kterém rodič žije, zachování zázemí dítěte, výchovné schopnosti rodičů apod. (17) Jak již bylo zmíněno výše, tyto časové úseky nemusí být pro oba rodiče stejné. Mnoho lidí se tak nesprávně domnívá, že pokud je nezletilé dítě svěřeno do střídavé péče, musí být tyto časové intervaly stejné jak pro matku, tak i pro otce, a střídání ve stejných časových intervalech považují za základní odlišovací kritérium střídavé péče, které ji odlišuje od jiných forem péče. Podstata střídavé péče však nemůže být spatřována pouze ve střídání rodičů v péči o dítě, neboť ti se střídají i v případě, že dítěte je svěřeno do výlučné péče jednoho z rodičů, zatímco druhý z rodičů má s dítětem právo na styk. Fakticky by tak byla každá situace, kdy je dítě střídavě u obou rodičů, střídavou péčí. K tomu pak nelze jinak než poznamenat, že právě tento argument je hlavním argumentem poukazujícím na určitou míru nesmyslnosti stigmatizace pojmu střídavá péče a chápání jeho obsahu, k němuž v soudobé praxi, a hlavně v české společnosti, často dochází.

V případě rozdílně stanovených intervalů pro každého z rodičů se střídavá péče může blížit až k péči výlučné s velmi rozsáhlým stykem stanoveným pro nepečujícího rodiče. (18) S ohledem na to, co již bylo zmíněno výše, velmi široce stanovený styk dítěte s rodičem, který dítě nemá ve své výlučné péči, je ale fakticky opět střídání ve stanovených intervalech. Jediný praktický rozdíl mezi střídavou a výlučnou péčí s široce stanovených stykem spočívá v tom, že v případě svěření dítěte do střídavé péče obou rodičů dochází ke stanovení výživného oběma rodičům. (19) Argumentace rozdílem ve výživném ale ztrácí na významu, pokud porovnáváme střídavou péči s intervalem střídání každý týden a výlučnou péči s tak široce vymezeným stykem, že je dítě fakticky 8 dní s jedním rodičem a 6 dní s druhým. V takovém případě není důvod, aby výživné nebylo stanoveno pro oba rodiče i v případě péče výlučné s široce vymezeným stykem, neboť soud musí dle ustanovení § 913 OZ při stanovování výživného přihlédnout i k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v které tak činí. (20) Obdobně lze argumentovat, že nemá být výživné stanoveno vůbec, pokud se oba rodiče na péči o dítě podílejí přibližně ve stejném rozsahu a nelze shledat důvody pro to, aby bylo rodičům zcela bezdůvodně stanovené symbolické stejně vysoké výživné, které si mají platit vzájemně.

Fakticky lze ale rozdíl mezi střídavou péčí a výlučnou péčí s široce vymezeným stykem spatřovat v pojetí obou institutů, kdy u střídavé péče nedochází k odlišnému vnímání rolí obou rodičů. (21) V případě porovnání střídavé péče s výlučnou péči s široce stanoveným stykem, např. 8 dnů s jedním rodičem a 6 dní s druhým, se v podstatě jedná o důsledek toho, že zákonodárce takto asi spíše nesmyslně pojmy výlučné a střídavé péče zavedl. Praxe fakticky hledala cestu, jak se s jejich obsahem vypořádat. Pokud bude za dané situace dítě svěřeno do střídavé péče, oba rodiče považují toho druhého za plnohodnotného rodiče, jehož role nespočívá jen ve styku s dítětem ve stanovených intervalech, ale považují ho za rodiče, který hraje v životě dítěte tu nejdůležitější roli, tj. roli rodičovskou. (22) Střídavá péče je, jak již bylo částečně naznačeno výše, v praxi vnímána jako nástroj, který podporuje stejnou roli obou rodičů. „Pokud by však oba rodiče především neměli problém své role vzájemně vnímat, je pak to, zda je dítě s jedním rodičem 8 dnů a s druhým 6, či opačně, v konečném důsledku úplně nepodstatné.“ (23)

U široce stanoveného styku může docházet k tomu, že rodič, který bude mít dítě ve své výlučné péči, bude stavět druhého rodiče pouze do role toho, kdo je s dítětem oprávněn se stýkat, ale není oprávněn o něm rozhodovat. (24) Právně je ale jasné, že v případě výlučné péče nepečující rodič není vyloučen ze svého práva o dítě pečovat a vychovávat ho, protože tato práva právě může vykonávat v době styku s dítětem. (25) Nepečujícímu rodiči rovněž zůstává zachována rodičovská odpovědnost v plném rozsahu. (26) Pokud je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, dochází pouze k faktickému omezení rodičovské odpovědnosti toho z rodičů, který dítě nemá v péči, a to co do osobní péče o dítě po dobu, kdy dítě není u tohoto rodiče. (27) Oba rodiče i v případě, že je dítě svěřeno do výlučné péče jednoho z nich, mají zachováno právo a povinnost rozhodovat společně o záležitostech pro dítě významných dle ustanovení § 877 OZ (28), přičemž „za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte“. (29)

Jak již bylo částečně zmíněno výše, česká společnost má však za to, že tím rodičem, který o dítěti rozhoduje, je ten, který ho má v péči, a toto přesvědčení pak případně ovlivňuje rozhodování rodičů a následně jejich případnou dohodu ohledně střídavé a výlučné péče. Rodiče mají pocit, že v případě svěření dítěte do výlučné péče jednoho z nich, se vzdávají svého práva na péči o dítě. V takovém případě pak může být střídavá péče s rozdílnými intervaly střídání pro každého z rodičů vhodnějším řešením před výlučnou péčí s velmi široce nastaveným stykem. Střídavá péče tak funguje jako potvrzení role obou rodičů, kterou sice dle zákona mají stejnou i v případě péče výlučné, oni to však tak nevnímají, a z toho důvodu budou častěji žádat o svěření dítěte do péče střídavé než do péče výlučné s široce vymezeným stykem pro nepečujícího rodiče. Pokud je za takové situace nezletilé dítě svěřeno do střídavé péče obou rodičů, mezi rodiči nevznikají takové konflikty typu „já mám dítě ve své výlučné péči, já o něm rozhoduji“.
Na základě výše uvedeného je tak možné uvést dvě následující možnosti. Buď rezignujeme na pojem střídavé péče, protože tento pojem nefunguje, neboť jakékoli střídání dítěte u jeho rodičů je možné označit za střídavou péči, neboť i v případě výlučné péče a styku dochází ke střídání v péči o dítě. Druhou možností je střídavou péči jako jednu z forem porozvodové péče o dítě odlišit v něčem jiném než ve střídání rodičů v péči o dítě v pravidelných intervalech. Existuje však i názor, že základní odlišovací kritérium mezi střídavou péčí a jinými formami porozovodové péče o dítě je v rovném postavení rodičů, kdy v případě střídavé péče oba rodiče mají právo o dítě pečovat a rozhodovat o něm. Výše uvedené by pak ale muselo být reflektováno změnou právní úpravy a úpravou rodičovské odpovědnosti druhého z rodičů, kterému dítě nebylo do péče svěřeno.

Na základě výše uvedeného je možné uvést následující. Nemá smysl odlišovat střídavou péči od ostatních forem péče jen na základě vymezených časových intervalů. V zahraničí se jedná o střídavou rodičovskou odpovědnost, v České republice jde jen o časové vymezení toho, který z rodičů kdy pečuje. Význam lze spatřovat v mentálním přesvědčení rodičů, je-li nařízena střídavá péče, může to napomoci zachování jejich rovného postavení. Na závěr této kapitoly je proto nutné poznamenat, že z legálního, respektive odborného právního hlediska, je pojem střídavé péče, tak, jak ho používá soudobá praxe, nefunkční.

(14) HRUŠÁKOVÁ, Milana. Střídavá výchova. In MOTEJL, Otakar (ed). Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Rodina a dítě. Praha: ASPI, 2007, s. 48.

(15) KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. In HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESPHALOVÁ, Lenka a kol. Rodinné právo. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 227.

(16) ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr (eds). Občanský zákoník velký komentář, Svazek IV, 2. díl. Praha: Leges, 2016, s. 1615 (§ 907 občanského zákoníku).

(17) HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ Lenka. In HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1017 – 1025.

(18) KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. In HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Rodinné právo. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 227.

(19) ŠÍNOVÁ Renáta, WESTPHALOVÁ, Lenka, HRUŠÁKOVÁ, Milana. In ŠÍNOVÁ, Renáta, WESTPHALOVÁ, Lenka, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Rodičovská odpovědnost. Praha: Leges, 2017, s. 202.

(20) ŠMÍD, Ondřej, JUŘÁTKOVÁ, Petra. In ŠMÍD, Ondřej, DEJMOVÁ, Radka a kol. Povinnosti a práva rodičů k dětem. Praha: Leges, 2017, s. 124.

(21) Tamtéž.

(22) ŠÍNOVÁ Renáta, WESTPHALOVÁ, Lenka, HRUŠÁKOVÁ, Milana. In ŠÍNOVÁ, Renáta, WESTPHALOVÁ, Lenka, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka a kol. Rodičovská odpovědnost. Praha: Leges, 2017, s. 201.

(23) Tamtéž.

(24) ROGALEWICZOVÁ, Romana. Vymezení základního rámce dohod rodičů o styku s dítětem. Bulletin advokacie, 2020, roč. 22, č. 1-2, s. 49.

(25) usnesení Ústavního soudu ze dne 13. ledna 2011, sp. zn. IV. ÚS 2248/10-1.

(26) TOMEŠOVÁ, Jana. Úvaha o hranici mezi střídavou a výlučnou péčí o nezletilé dítě [online]. pravniprostor.cz, 25. června 2019 [cit. 25. února 2020]. Dostupné na <https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/ht-uvaha-o-hranici-mezi-stridavou-a-vylucnou-peci-o-nezletile-dite>.

(27) ŠMÍD, Ondřej, JUŘÁTKOVÁ, Petra. In ŠMÍD, Ondřej, DEJMOVÁ, Radka a kol. Povinnosti a práva rodičů k dětem. Praha: Leges, 2017, s. 118.

(28) ŘEZNÍČEK, David, HEJNÁ, Alena. Střídavá péče versus široký rozsah styku [online]. epravo.cz, 10. května 2016 [cit. 25. února 2020]. Dostupné na <https://www.epravo.cz/top/clanky/stridava-pece-versus-siroky-rozsah-styku-101176.html>.

(29) zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Pokračování za týden