Pavel Schweidler

Před týdnem jsem vám napsal, jak vypadaly první měsíce naší střídavé péče. Ode dneška se budete dozvídat novinky každý týden.

Nikdy se nebude opakovat ten či onen den – každý den je originál. Mrzí mě, že nejsem u všeho se svými dětmi… Chci také, abychom ve výchově byli jako rodina – s Janou jsme si začali volat, co, jak, kde se jim událo, a srovnali jsme si po třech měsících režim dětí, aby měly co nejmíň změn.

Těšil jsem se na kluky. Měli jsme naplánovaný páteční nákup bot a mikin, a pak za odměnu jít do kina na nějaký dětský film. U předávání dětí jsem prohodil, že jdeme na nákupy a Jana, že se přidá a že si náklady rozdělíme, ať máme jedny boty společný. Dali jsme si tedy sraz po fotbalovém tréninku a vyrazili do víru prostějovských obchodů… Koupil jsem mikiny a jarní bundy, ale boty ne… vydali jsme se tedy do Olomouce, kde jsme narazili na pořádné boty a zároveň koupili i kopačky. Čas tak letěl, že jsme tak tak stihli začátek kina. V kině jsme povečeřeli nugety a hranolky z KFC (pronesli jsme si je tam v krabici od bot). Večer se vydaři, nasmáli jsme se, kluci byli spokojení a týden mohl začít…

Celý týden bylo krásně. Trávili jsme dny společnými aktivitami, fotbálkem na zahradě, a jejich kamarádi k nám chodili si zahrát taky…

Středa ráno: Maxíkovi se nechtělo vstávat, tak jsme s Erdou vstali a začali mu zpívat „hepy bersdey tu jú“… vyletěl z postele jak blesk. Hed bylo veseleji a my měli důvod oslavovat – den D, šesté narozeniny. Do školky měl nachystané bonbony a dort od Jany z jablek a piškotů. Moc spěchal, už se nemohl dočkat, až bude ve školce, ani si nechtěl vyčistit zuby. Říkám mu, co kdyby ho chtěla nějaká holka líbat, a šel jsem chystat svačinu. Viděl jsem, jak zaplul do koupelny a bylo slyšet kartáček v akci… Odpoledne to oslavíme spolu, má vybraný lego Chima, tak už se těší, až ho dostane a bude ho moci složit.

Den utekl jak voda. Myslel jsem, že mě nic nemůže překvapit! Připravoval jsem slavnostní večeři – kuře s rýží – kluci šli s kamarádem na výpravu ke studánce. Po hodince přišel další si s nimi zahrát fotbálek a já začal být nervózní, kde jsou tak dlouho. Vyrazili jsme autem je hledat, zaparkovali jsme u polní cesty, dál se nedalo jet, protože všude bylo spousta bahna a vody…už jsme je zahlédli: Ano, šli tím největším bahnem a smáli se na celé kolo. Zahlédli nás a běželi k nám… nohy těžké od bahna, myslel jsem, že mě omyje, tak přece nemůžou jet autem… Naložil jsem je do kufru a jeli domů. Kamarádova maminka byla štěstím bez sebe, jak byl špinavý… Erda to odlehčil větou: „Tati, byli tam nějaký puberťáci a říkali, že nás rodiče přerazí, a my, že naši jsou zvyklí…“ Večeře musela počkat, prohnal jsem je sprchou, a pak jsme mohli přát a večeřet…

Ve čtvrtek proběhl rodičák. Jana šla sama, já že zase půjdu na zápas ve fotbale, krylo se nám to časově. Ten se ale přeložil na další úterý, tak si užili tréninku, já si udělal práci na zahradě. Navečer jsme si ještě dali malý fotbálek s kamarády na zahradě, povečeřeli u nás… a týden utekl a byl skoro za námi.

Maxík se v pátek k mámě těšil, hlavně na oslavu narozenin a na dárky…

V sobotu ráno jsem jel za klukama na zápas ve fotbale do Vyškova, kde hráli proti Vyškovu B. Krásný zápas, 9:1 jsme vyhráli, Erda si dal tři góly. Krásně pokřtil kopačky. Říkal, že dobře jsme nakoupili, dávají samy góly… Maxík byl taky užitečný hráč na hřišti, ale góly mu unikly tak tak.

Související článek: ZAČÁTKY STŘÍDAVÉ PÉČE

...

Facebook

Twitter

Linkedin

Whatsapp

Vk

Email

Print