Pavel Schweidler

Kronika, kronika, kronika… celý týden si tak přemýšlím, co napíši…

V těchto vedrech, která se na nás snesla, ležíme u bazénu, pojídáme domácí zmrzlinu, kterou jsem klukům udělal z jahod… Spřádáme, co který den budeme dělat. Kluci se sami rozhodují, jak stráví tento týden. Vypadá to, že kluci chtějí ochutnat více samostatnosti beze mne… Odjíždějí na pár dnů k mé přítelkyni do Boskovic. Připravila si pro ně šňůru adrenalinových zážitků. Vyrazila s nimi do přírody a cestou dorazili k restauraci, kde pokud chceš jíst, musíš si ulovit rybu. První dvě chytili ihned, ale další dvě jim chvíli trvaly, přesto se zadařilo… Po vydatném obědě dorazili k větrnému mlýnu, který je funkční, a vidí mletí obilí v reálu, tak jak se to dříve dělalo běžně. Jsou z přednášky nadšení. Cestou domů se pokusili chytit rybu i tátovi, ale nedopadlo to dobře, tak vyrazili dál. V podvečer si zpestřili den hrou minigolfem a bazénem…. Já měl najednou prázdný dům, klid a mohl jsem se věnovat své práci… Cestou domů jsem se stavil u doktorky přeměřit EKG, mám v poslední době lehčí problémy. Jak říká doktorka, to jsou malé vlaštovky – mám být nějaký čas v klidu a za týden se stavit znovu.

Večer mi kluci volali, leželi na dekách na zahradě, koukali na hvězdy, a že prý jestli se taky dívám, abychom byli ve spojení a viděli padat stejnou hvězdu…

Druhého dne vyrazili do Brna do jungle parku – lanového centra, tak trošku si zalozit ve větvích stromů… Vedro všude, i v lese, ale nadšení v korunách je neopouštělo. Srdnatě ve výškách šplhali a prodrávali se až do konce, občas už měli na mále, že to vzdají, ale překonali se. Po takových akčních opičích zážitcích se přesunuli na Suchý, k rybníku s koupačkou a zapůjčením plujících titaniků na nožní pohon. Vůbec se ji od tama nechtělo. Objevili pulce a položáby a ihned měli o zábavu postaráno…

Dorazili domů a jeden přes druhého sdělovali tátovi své zážitky s tetou. Nevěděl jsem, koho dřív poslouchat… byli plni emocí a zážitků. Škoda, že jsem s nimi nebyl, ale musel jsem chodit do práce…

Páteční večer se začal vyvíjet v hodové zábavě. Kluci vysypali pokladničky, dostali útratový limit a vyrazili jsme na kolotoče! Společně jsme obsadili velký řetízkáč. Jedno z mála, co mi nedělá zle… vítr ve vlasech, odhazovaná a chytaná ve vzduchu… Maxík to má rád. Erda dostal odvahu a šel poprvé i na lavici…uf! Říkal, že paráda, ale já ho viděl ke konci i trpět… ale vydýchal to. Autíčka, střelnice, kolotoč, hali beli, tornádo apod… několikrát dokola… Už nám došel kredit, tak jsme vyrazili domů na opékačku, takovou malou gril párty. Slezli jsme se se sousedy, přítelkyně zůstala ještě jednu noc a lehce jsme popařili a užili si hody.

V sobotu se akce opakovala… kolotoče, bazén, oběd, bazén, kolotoče… Na poslední jsme vyrazili až po 21. hodině, ať si kluci užijí nočního reje… se světly a muzikou… Narazili na kamarády a Erda již chodil s nimi, jen si po chvíli začal chodit pro penízky, protože jeho kredit byl ten tam. S Maxíkem jsme prošli velkým kolotočem, kde nás Vašek, majitel kolotoče, povozil i zadax, protože nám spadla padesáti koruna pod kolotoč… že si ji pak najde… Potkali jsme i Beatku a Maxík i s Beatkou se povozili a navštívili střelnici, kde jí vystřelil naušnice. A samo, že jsme nezapomněli i na mámu, Maxa je střelec ostrostřelec na válečky… tak ho to bavilo, že vystřelil i perníkové srdce a dvě růže… a fakt se trefoval. Tak jsme si spolu trochu zastříleli i na špelky. Závěrem jsme si všichni rozdali žetony na auta a zařádili v prodloužené jízdě na dráze…

Uff, vítr v peněžence… konec kreditu a šup domů. Udělali jsme si těstoviny s masem a šli spát. Ráno si pro kluky přijíždí máma. Je přesná – 9:00 a už zvoní. Maxík spí, tak jde dál a čeká, až se probudí. Dáváme kafe a domlouváme se dál, kdy a jak s klukama…

V deset se s nimi loučím a teď se užijeme až za deset dnů, kdy jedeme sjíždět Vltavu k Českému Krumlovu.

PŘEDCHÁZEJÍCÍ TÝDEN