Lenka Langerová
Rozvod. Zkušenost, kterou dnes zažije většina z nás. Bohužel, nebo bohudík? Záleží na okolnostech krachu vztahu a manželství, ale zdá se, že pro spoustu párů bohudík. Převážná většina, která dopadla stejně jako já, se časem neuvěřitelně zvedla. Teprve po rozvodu začala vnímat partnerství jako něco, co by se mělo udržovat a ne ho bortit při prvním problému, a téměř každá z kamarádek dokázala sobě i okolí, že zůstat sama s dětmi neznamená prohru. Ano, sama, protože jde převážně o ženy, jimž soud „přidělil“ děti do péče, ač je spousta jiných možností, jako společná péče, střídavá peče nebo péče otce. Proč ovšem model matka – dítě je stále upřednostňován, i když se všude dočteme o zásadním vlivu otce na výchovu dítěte? Jednoduše, celý svět a společnost je odnepaměti vychováván ženami, i když můžete třeba namítat, že přece žijeme v převážně „mužském“ světě. Ten ovšem panuje ve zcela jiných oblastech než ve výchově dětí.
Stačí se jen porozhlédnout – „mateřská dovolená“ je jen začátek, žádná „otcovská“ se nekoná a ani mnoho otců se do této zkušenosti nehrne. Samozřejmostí je také finanční stránka rodiny, žena je stále placena podstatně méně i za stejnou práci než muž a také se přece logicky předpokládá, že o dítě se bude starat jen žena. Proč? Sám systém se odmítá změnit a diskutování u piva nebo v kruhu rodiny nic nezmění. Každopádně mě ale šokoval i názor jedné téměř feministické skupiny, že otcovská dovolená by měla být povinná pro otce na určité období, např. 3 – 6 měsíců života dítěte do věku jeho tří let. Co si tím dámy chtějí dokázat, nechápu. Tento přístup rozhodně nevyrovná vztahy otec – dítě, ale spíš naruší už tak napjatý rodinný rozpočet. Tento návrh naštěstí stále zůstává ve fázi návrhu a navrhovatelky se hájí tím, že ve skandinávských zemích tato varianta funguje. Ale to je naprosto jiná dimenze, tedy alespoň dle mého názoru.
Pak nastupuje mateřská škola – ženy učitelky, základní škola (na prvním stupni jsem se prakticky ani s učitelem – mužem nesetkala), střední škola – stejná praxe, většinou tam učí postarší dámy, které se už na samotné žáky dívají skrz prsty. V systému vysokých škol se podíl profesorů a profesorek mění, ovšem zde se již nedá mluvit o prakticky žádném vlivu na dítě a hlavně ženy se už v tomto období života samy stávají matkami a dostávají se do fáze „mateřská dovolená“…
Kde tedy děti získají onen mužský model jinde, než v rodině, v domácím prostředí? A teď přijde rozvod. Většina se rozvádí v afektu a nechuti řešit problém jinak, někteří se rozvádí bohužel jen proto, že se rozvádí soused, tak rychle si najít milence nebo milenku, nemůžou být přece pozadu. Ono je vážně pravda, že u souseda je tráva zelenější, ale to ty děti celkem nezajímá, ony chtějí oba rodiče. Nechápou, proč by měly žít pouze s jedním rodičem. Jen zázrakem se stává, že se partneři dokáží domluvit. Mnohdy tuto snahu naruší sám soud (soudkyně!), psychologická poradna (psycholožky!), kteří rozhodnou dle všeobecně uznávané tradice, a tu všichni známe – péče matky. Nikdo nepřihlíží k tomu, co je pro dítě nejlepší a o tom, jak to vypadá s dětmi vychovávanými pouze matkami, se můžeme přesvědčit už dnes. Vymazlení synáčci „šamponci“ a dívky „drsňačky“, které se neštítí ničeho, protože jim matka vtlouká do hlavy, že muž je to nejhorší, co ji může potkat.
Stačí se posadit na lavičku v parku nebo na náměstí a pozorovat, co s dětmi dokáže nerovnováha ve výchově. Třeba jako ve filmu Sexmise… Pracuji v současnosti na vedoucí pozici, na kterou jsem se dostala během rozvodu, a již během mých začátků jsem musela vést jednání jak se ženami, tak i s muži. V té době jsem si začínala uvědomovat, že žena (ať svobodná, rozvedená, nebo vdaná) od určité pozice musí dokázat, že funkce, kterou zastává, jí právem náleží a že si ji zaslouží. Naopak muži jsou považováni za člena týmu, který do vedoucích funkcí tak nějak patří. Toto rozdělení rolí a pohled na ženy je dán samozřejmě historicky a srovnání rolí a pohlaví jde jen velmi pomalu a ztuha. Muži se neradi vzdávají své „nadvlády“, ale tím, jak ženy postupně přebírají maximální péči o společnost, se situace jednoho dne otočí. I já jsem během následujících let musela takzvaně nasadit ostré lokty, abych byla schopná držet krok. Taková žena je pod obrovským a neustálým tlakem a na mužský svět získá zcela jiný náhled. Raději při jednání uvítám mužský protějšek, se kterým můžu předpokládat, že se dokážeme domluvit (jednání je uvolněnější, protože role jsou jasně dané, muž je ten dominantní, který to řídí… nebo si to alespoň myslí), kdežto u žen zcela běžně dochází ke konfrontacím a neúspěchu. Z tohoto pohledu se ani nedivím, že jsou muži mnohdy považovány ženami jen jako ploditel a po aktu by měl být sežrán tak, jako v typické živočišné říši. Vše se zdá pro něj jednoduché, samozřejmé a vypadá to, že společnost mužům jde tak nějak „na ruku“. A v tomto duchu jsou vychovány i děti.
Ale tohle lidem přece nepřísluší. Kam se poděje ta láska, se kterou se děti většinou pořizují, a kde jsou ta práva otce na výchovu, se kterými se kdekdo snaží ohánět, ale v praxi nefungují. Muž stejně jako žena je rodič, i když dítě neporodil, ale má stejnou povinnost se o něj starat a vychovat ho. A tohle právo je mu sebráno systémem. Někdo samozřejmě může namítat, že otec o děti často nemá zájem, ale zamysleme se, kdo mu vnucuje myšlenku, že starat se má žena. Odmalička celá společnost. Pokud nezměníme vlastní myšlení a nezačnou jak matky tak i otcové vychovávat děti k myšlence společné výchovy, pak můžeme nad „touto dobou“ i dobou budoucí jen kroutit hlavou.
Rozhodně ovšem neomlouvám otce, že se do takové situace dostali a ač se snaží sebevíc, neuspějí. Mnohdy si za tyto případy mohou sami, odejdou k milence ve víře, že jim tam „pokvete pšenka“. Dříve nebo později i milenka bude chtít dítě a koloběh se může rozjet znovu. A nový trend dělat z otce superhrdinu, že se postará o děti, vypral a uvařil, je naprosto nepatřičný. Jedná se o součást výchovy a je to jeho povinnost stejně jako matky, u které se to čeká automaticky.
Připadám vám jako krkavčí matka, co se snaží zbavit dítěte? Ne. Ženám samoživitelkám nemůžu zazlívat nic, sama jsem ve stejné situaci. Manžel odešel k ženě se dvěma dětmi před téměř třemi lety a o syna zájem nejevil do té doby, než jsem požádala o zvýšení alimentů. Sice striktně dodržuje, nebo chce dodržovat, soudní příkaz, co se týče styku s dítětem, ale i za to jsem nesmírně vděčná. Dlouho jsem měla stejný názor jako většina společnosti, že dítě patří matce, a umocňovala mi tento pocit i vlastní matka, ač rodiče rozvedení nejsou. Zlom nastal ve chvíli, když jsem poznala současného přítele, který v době našeho setkání bojoval o svěření svých synů do střídavé péče. Po DVOU LETECH TĚŽKÉHO BOJE se mu to podařilo a já byla ráda, že můžu být u toho, kdy muž má opravdový zájem o své děti. Změna proběhla i u mě a doufám, že do budoucna budu schopná svému synovi ukázat, že výchova dětí je nesmírně důležitá i v té otcovské linii.
31. 7. 2013 at 12:24
Vok69: Ano, pokud nemáš střídavku a matka má moc nad dětmi, tak máš malé možnosti, jak na děti působit a vychovávat je. Chápu, že ti to připadá jako boj s větrnými mlýny. Ale přesto děti pozitivně ovlivnit můžeš.Máš malý prostor, ale je to tvůj prostor a záleží jak ho využiješ. Já jsem své děti neviděl od ledna do června, měli jsme jen Skype komunkaci. Ted v létě jsem je měl 5 týdnů u sebe, a za těch pět týdnů jsem viděl posun. Viděl jsem, že po dvou týdne se přestali bát dávat mi najevo své city, že mne berou jako svého otce, jako autoritu, viděl jsem že přemýšlejí o mých slovek a chovají se pak jinak. Spousta svůj boj o děti vzdá protože je to nesmírně těžké, stojí to čas, energii, peníze matka, OSPOD, soudy vám hazejí klacky pod nohy a máte pocit, že bojujete s větrnými mlýny. Já po dvou letech marného boje a po šesti týdnech dětí u mne vím, že to vzdát nesmím, právě kvůli těch dětí. Protože mne nesmírně potřebují. Potřebují mne víc, než kdyby rozvod nebyl. Musím korigovat to, co na nich napáchala jejich matka. Je to těžké, ale o tom větší smysl to má.
31. 7. 2013 at 12:45
Holek, máš pravdu, má to cenu…já viz dole článek po dvou letech těžkého boje … a …stojí to za to…. pro ty děti… měl jsi je vidět po měsíci střídavky…. úžasný posun dopředu…..a klid v hlavičkách….
31. 7. 2013 at 12:53
ono je taky důležité, aby partner byl vůči střídavé péči tolerantní….
udělejte si nezávisle , jen takový malý průzkum v okolí, které ženy by vedle sebe měly rády muže se střídavou péčí… není jich mnoho…
..tak pozor při výběru Tet…, není to jednoduché….
31. 7. 2013 at 14:24
já od vedle:: veřím ti, že to stojí za to.pro mne jsou duležitější moje děti, moje krev, jejich budoucnost než vztah s nějakou potenciální „tetou“ – cizí ženskou. Někdy si říkám, že ten můj boj může být marný, že děti zůstanou s matkou v té prdeli na severu, vyrostou z nich povrchni, bezcharakerní, bezcitné mrchy jako jejich matka a já nebudu mít ani děti a ani tu „tetu“ nakonec. Ale stejně mi ten boj o děti stojí za to. Protože opravdu jde hlavně o ně, o jejich budoucnost, o to co z nich vyroste.
31. 7. 2013 at 14:28
Rozhodně ovšem neomlouvám matky. Odejdou i s dětmi k milenci ve víře, že jim tam „pokvete pšenka“. Dříve nebo později zjistí, že cizí chlap nikdy nebudu mít ty děti rád jako vlastní táta. Milenec ji často opustí a zůstane jen rozbitá rodina A nový trend dělat z matky superhrdinku, že se postará o děti, vypere a uvaři a je na to sama, je naprosto nepatřičný.Vždyt si to způsobila svou nevyzralosti sama.
31. 7. 2013 at 14:49
víc takových článků od matek…víc názorů víc úhlů pohledu….
31. 7. 2013 at 22:52
Takovou mámu dát jako vzor, pro ty zlatokopky a hystrionské zkrachovalce. Lenko, máte můj obdiv, kéž by k takovému názoru brzy dospěla i moje EXka. Díky za vaše řádky, rád Vás poznám, nechám si od Vás poradit, jak na to, aby po 3 letech už padla nekomuniíkace a oddychla si i dcerka z toho napětí. Poslal jsem i odkaz našemu OSPODu, seznámit s tímto názorem všechny soudy-soudkyně i znalce, možná by se šance při domáhání práva trochu zvýšila. Jan Kapusta, příznivce Střídavky, v podobné kauze.
1. 8. 2013 at 9:05
Medak123 – děkuji za pěknou reakci, ovšem pravda je taková, že názor na věc jsem změnila opravdu teprve nedávno a díky příteli jsem začala i svůj rozpad manželství vnímat jinak. Poté, co mi syn doma pomalu obrečel, že jsou kluci s tatínkem a proč jeho táta za ním nepřijede mi došlo, že je opravdu něco špatně. Bývalý manžel se raději věnuje cizím dětem než vlastnímu a z toho je mi smutno. Za rozpad vztahu mohou vždy oba partneři, ale kde nic zachránit nelze a dokonce ani vztah k dítěti, potom je mi z tohoto světa, ve kterém žijeme opravdu úzko. Doufám, že svůj boj zdárně dotáhnete do konce, děti jsou to, pro co tu máme vůli žít.
1. 8. 2013 at 11:48
Vina za rozpad rodiny je vždy někde mezi. Nikdy ale ne přesně uprostřed.
1. 8. 2013 at 14:23
Lenko:Lenko váš bývalý manžel se zamiloval a rozhodl pro život s jinou ženou . I má žena se zamilovala a chtěla pak žít s jiným mužem a to všetně mých dětí. Nebrala žádný ohled, že ty děti mají svého tátu, který je miluje a udělal by pro ně první, poslední. Zamilovaný člověk vidí jen sebe a objekt své lásky. Není schopen vidět ani své děti. Ani žena a ani muž.Tak to bohužel funguje. Pro mne jsou nejduležitější mé děti, ale pro mou ex-ženu je nejdůležitější osoba její milenec. Přesto jsou děti s ní a já je téměř nevidím. Přesto bojuji a věřím, že se situace změní v zájmu dětí.