Veřejný ochránce práv

–

Úřad dal žadatelům o osvojení společného dítěte naději, když je zařadil do evidence osob vhodných stát se osvojiteli, přestože nebyli manželé a nesplňovali zákonnou podmínku pro osvojení společného dítěte. Úřad v rozhodnutí uvedl, že vzhledem k neuzavření sňatku může být osvojení problematické. Pokud by se však žadatelé rozhodli manželství uzavřít, úřad trval na tom, že až po třech letech od svatby zhodnotí stabilitu manželství a teprve pak by mohlo dojít ke zprostředkování osvojení.

Na ombudsmanku se obrátila žena, která chtěla se svým druhem osvojit společně dítě. Namítala, že od jejich zařazení do evidence osob vhodných stát se osvojiteli, už uplynulo několik let a úřad jim žádné dítě do osvojení nezprostředkoval.

V době příprav pro budoucí osvojitele už bylo oběma partnerům okolo 50 let, žili spolu 5 let, ale nebyli manželé, takže nesplňovali zákonem danou podmínku pro osvojení společného dítěte. Úřad je přesto do evidence osob vhodných stát se osvojiteli zařadil. Upozornil je sice, že s ohledem na vyšší věk a neuzavřené manželství bude osvojení společného dítěte problematické, ale nevyloučil ho a dal jim tak mylnou naději. Úřad je také informoval, že pokud by uzavřeli manželství, bude následovat tříletá lhůta, kterou se prověří, že je manželství stabilní. Stěžovatelka měla za to, že s ohledem na jejich věk by se už tak nízká šance na osvojení dítěte dalším tříletým čekáním na „prověrku“ manželství ještě víc snížila, takže uzavírat manželství by v dané situaci věci nepomohlo.

Podle ombudsmanky krajský úřad chyboval a jednal nezákonně. „Jestliže je pro osvojení společného dítěte zákonnou podmínkou uzavřené manželství, neměl úřad partnery společně zařazovat do evidence a dávat jim mylnou naději, že spolu mohou osvojit dítě. Přitom nic nebránilo tomu, aby se jeden z partnerů sám za sebe ucházel o osvojení dítěte – v takovém případě totiž nemusí žít v manželství. Úřad je měl o tom a o právních důsledcích osvojení dítěte jen jedním z páru poučit,“ konstatuje ombudsmanka a dodává: „Tříletou lhůtu pro osvědčení manželství si krajský úřad stanovil nezákonně. Žádný právní předpis neurčuje, jak dlouho by mělo trvat manželství budoucích osvojitelů. V úvahu je třeba brát například i dobu, po kterou partneři před svatbou žijí v družském poměru. I to vypovídá o stabilitě vztahu. Krajský úřad nastavil v této věci přísnější podmínku než jeho metodicky nadřízený orgán – MPSV.“

Úřad výtky ombudsmanky uznal a změnil svou praxi, takže nebude vyžadovat povinnou tříletou lhůtu trvání manželství. Bude se řídit metodickým doporučením MPSV, podle kterého se za rizikový prvek na straně žadatelů o osvojení považuje trvání vztahu (společné soužití včetně manželství) kratší než 3 roky v době podání žádosti. Úřad se také partnerům za svůj chybný postup omluvil.

Stěžovatelka s partnerem manželství nakonec uzavřeli a nadále si přejí společně osvojit dítě.

Podle statistických ročenek MPSV bylo v ČR:

Převzato z webu Veřejného ochránce práv