Doris Kaliničová
Jistě všichni víte, kdy se tato slavná věta pronáší. Používá se jako varování, pro zločince. Existuje ale místo, kde se může použít vůči slušným lidem. Zejména vůči otcům, kteří mohou a mají zájem pečovat o své děti. My prozřelí již víme, že v naší ,,krásné“ České republice jsou chráněni ti z nás, co umí nejlépe lhát, intrikovat a omotávat si kolem prstu srdceryvnými, dojemnými příběhy soudce a soudkyně.
Také víme, že jsou u nás hájeny více zájmy matek. Nikoliv dětí a už vůbec ne otců. Zájem každého dítěte je být s oběma rodiči. Když se rodiče rozvedou (rozejdou), lze to zařídit střídavou péčí. Jenže je velmi obtížné poskytnout dětem úplnou rodinu i po rozvodu. Matka si přeje býti samoživitelkou (z nepochopitelných důvodů) a soudy toto podporují. Tím pádem boj mezi rodiči prohlubují a zároveň dochází k diskriminaci mužů. Protože cokoliv řekne muž, je použito proti němu!
Táta pracuje, je to špatně. Zařídí něco, na co matka dlouhá léta nebrala zřetel, je to špatně. Snaží se s matkou komunikovat, je to špatně. Prostě všechno je špatně! Cokoliv řekne, je použito proti němu. Vše musí složitě podkládat a dokazovat. Zatímco matka vznáší stížnosti, sedí si na zadečku a nic neřeší. Velmi často své úsilí vynakládá především na to, aby se otci z okna smála. Aby ho zesměšňovala a zastrašovala. Otec vynakládá veškerou snahu na zajištění úplné rodiny svým dětem. I to je ale nakonec použito proti němu.
Možná mi nebudete věřit. Ale u nás je prý úplná rodina i po rozvodu pro dítě škodlivá! Ano je to tak. Matky a soudci mají pár výmluv. Například, že dítě střídá dvě výchovná prostředí a dvě domácnosti. To je sice pravda, ale jak říká Aleš Hodina, toto je dáno samotným rozvodem. Já bych k tomu jen dodala: Samozřejmě, že rodiče spolu po rozvodu nebudou nadále užívat jednu společnou domácnost. Kdyby se soudy, spolu s jinými úřady (OSPOD aj.), nepodílely na prohlubování konfliktu, dítě by u předávání nebylo stresováno matky nesouhlasem a agresí! Dítě se u otce cítí stejně doma jako u matky. Často se vrací tam, kde fakticky vyrůstalo, a matka je ta, co se stěhuje do jiné (nové) domácnosti. Takže změna domácnosti je u matky – berou to soudy u ní jako škodlivé?
Dvě výchovná prostředí. Co to znamená? Že rodiče nejsou schopni se na jednotné výchově dohodnout. Jsou dohody neschopni oba dva? Nebo je to zase matka, kdo se nechce dohodnout a chce uplatňovat jen svoji výchovu? A nepustíme děti do školy, protože to je také jiné výchovné prostředí? Já osobně si myslím, že i když výchova není jednotná, není to špatně a dítě má příležitost naučit se jednat s lidmi. Bude se k němu v životě každý chovat stejně? Nebude. Každý se k němu bude chovat jinak. A s každým bude muset dítě jednat jinak. Takže z toho může vzniknout krásná a velmi důležitá životní lekce.
Hodně se řeší i vzdálenost a možnost navštěvovat dvě školy. Pro děti žádný problém. Dlouhá cesta se dá zredukovat na minimum. Při střídavé výchově lze upravit intervaly střídání na dva týdny i na měsíc. Dítě by tedy delší cestu absolvovalo jen dvakrát nebo dokonce jen jednou měsíčně. A proč jsou dvě školy problém? Je to váš problém, nebo problém dítěte? Spíš váš. Děti jsou velice dobře adaptabilní. Vše berou jako výzvu, jako hru a jako příležitost. Pro děti neexistuje slovo „nejde to“ nebo „nemůžu“. Pokud jim to my dospělí nevštípíme. Dvě školy jsou opět výborná příležitost. Mohou mít více kamarádů. Mohou mít v jedné ze škol lepší prospěch. Mohou navštěvovat na každé škole jiný kroužek, který ta druhá nemá.
A v neposlední řadě máme „argument“, že bez dohody rodičů to nemůže fungovat. Ale ano. I přes matčin nesouhlas a snahy zmařit střídavou péči to může fungovat. Naštěstí nezávisí vše jen na matce. Kdyby ano, dítě by u otce nemohlo vůbec nic. Střídavá péče rodiče nutí spolu komunikovat a snažit se vyjít. Kdyby to bylo ještě podpořeno soudy, fungovalo by to perfektně.
Vše, co jsem napsala výše, by se mělo používat, hlavně proti soudcům, OSPOD a matkám. Proti všem, co hájí své zájmy, ale nazývají to „zájem dítěte“. Oni jsou zločinci! Ne otcové. Je jedno, kdo se s kým rozešel a proč. To je vaše věc. Nedělejte dětem život těžký. Až z nich budou dospělí, budou mít svých problémů až dost!
12. 10. 2015 at 22:23
je třeba podat ústavní stížnost, při dobré argumentaci by to mohlo projít
bohužel kvalita jednotlivých senátů MS v Praze je značně různorodá
12. 10. 2015 at 22:36
ad senát 28Co – JUDr. Věra Sýkorová, +JUDr. Ivana Hesová, JUDr. Alena Bílková
např. sp.zn. 28Co 513/2012 – změna na střídavku
taky mají zkušenost s ÚS – sp.zn. 28Co 198/2014-407 a 28Co 234/2014-3551
13. 10. 2015 at 9:20
Základem je zlomit předávání dětí matkám předběžkama nebo nereagování soudu na jejich diktát styku s otcem. Někde to jde, zvrátili jsme na kraji předání kojeného dítěte předběžkem do péče matky okresní soudkyní, teď po soudkyni jdeme řízením na ochranu osobnosti a návrhem na kárné řízení za to, že nařídila tohle nezákonné předběžko. Navíc na následný návrh neochránila právo dítěte a otce na péči. Totéž rozjíždíme v jiném případě větších dětí, v jednom případě to máme u Ústavního soudu. Problém je v tom, že není sjednocující praxe, takže i když se to někde prolomí, ostatní soudci dál rozhodují tak, že dítě předběžkem matce.
V tomhle prostě funguje presumpce viny otce – to je třeba zlomit. Pokud už před rozhodnutím ve věci nebude přednastaveno rozhodnutí, je šance na rozumný podíl péče obou rodičů. Ale pokud je tolerováno, že matka svévolně a bez důkazů o nutnosti omezí péči otce na 6 hodin týdně nebo ještě méně a soudy to ještě posvětí, pak se dál nepohneme.
13. 10. 2015 at 10:09
24u – A jeste k tomu zlomit vazbu ospod/soud. Tak aby ospod nemohl nedelat nic, a po roce prohlasit dite matce protoze je zvykle (my to tak nechali), a soud se o to opirat v narizovani posudku, zduvodneni … Ospod sve silne paze pouziva jen proti otcum, pokud by mel zakrocit kdyz matka otce vytesnuje schova se naopak za soud (nic nemuzeme, to az soud). Cest vyjimkam, kde se opravdu s rodici pracuje a vedou se k rozumne dohode.
Musi pro ne znamenat vic prace a problemu pokud to delat nebudou, nez pokud to delat budou. Jinak nezacnou. Jak ospod, tak soud.
14. 10. 2015 at 13:08
Zajímalo by mě, který deb… si může myslet, že dvě školy jsou pro dítě výzva??? Zkuste si sami každý měsíc docházet do jiné práce, budete vystresovaní, protože se nebudete orientovat ve změnách, které tam během toho měsíce nepřítomnosti nastaly…a děti dokážou být navíc hodně kruté….střídavka je naprostá prasárna, kterou vymysleli chudáčci, kteří si nedokážou udržet rodinu.
14. 10. 2015 at 16:03
Jedinou nadějí pro dítě Jany, pokud se rozvede, je výlučná péče otce /a to téměř jakéhokoliv/, neboť Jana je zcela hloupá a asociální. Jano, ve vašem případě je skutečně střídavka zcela nevhodná.
14. 10. 2015 at 16:22
Střídavá péče je vhodná pro děti a je nutné říct, že vhodnější jak péče pouze jednoho rodiče. Veškeré studie ze zahraničí na to ukazují.
15. 10. 2015 at 9:02
Josef Šálek má naprostou pravdu, ale Janě jeho vysvětlení nepomůže. Pojem studie totiž Jana vůbec nezná a pod slovem zahraničí chápe pláž v Chorvatsku. Víte, jak se to říká o házení perel, tak na tuto Janu to sedí.
15. 10. 2015 at 22:59
„zahraničí“ je v té naší české kotlině docela veliký problém
především je třeba nějakou tu studii si v originálu bez problémů přečíst
bohužel pracovnice OSPOD a dokonce ani ty soudkyně nemluví několika
světovými jazyky a jejich pohled končí na hranicích té české kotliny,
kde všemu nejlíp rozumí, to ostatní jim musí někdo „zprostředkovat“
16. 10. 2015 at 10:43
… no a kdyz uz jim nekdo studii prelozi a strci pod nos, odsune se stranou, ze v zahranici to je prece uplne jinak, co maji co ucit nas, my vime nejlip .. 🙂