Ing. Aleš Hodina
–
Zpěvák a kytarista skupiny Wohnout Matěj Homola (39) je jeden z těch, kteří o střídavou péči bojují soudně. Jde mu o dceru Lauru (4), kterou má se zpěvačkou Darou Rolins (39). Tato záležitost je už dlouho probírána v médiích. Položil jsem proto Matějovi několik otázek. A potěšilo mě, že náš portál Střídavka už nějakou dobu zná:
Jste jedna z mála, ne-li jediná organizace, která se tady tím zabývá v nějaké viditelné formě. Myslím si, že bych si vás všimnul, i kdybych neměl tady ten problém. Měli jste i nějaké billboardy… I kdyby se nejednalo o mě, je to důležité, protože i kolem mě je spousta případů, kterých se to týká.
Takže znáte i další takové rodiče, asi hlavně spíš tatínky, kteří musejí bojovat o své děti?
Znám v podstatě jenom otce, i když obecně je lepší říkat expartneři, protože to nejsou ve 100 % případů jenom muži. A člověk to sleduje o to intenzivněji, když se ho to týká. Sleduje, jak to vyřešili ti druzí.
Co si myslíte o střídavé péči, bez ohledu na váš osobní příběh?
Je nutné vzít v potaz to, že lidé jsou různí a rodiny a důvody jejich rozpadů můžou být také různé. Někdy je střídavka namístě, jindy ne. Ideální případ je, pokud mají o dítě oba rodiče zájem a dokážou se dohodnout na společné péči. Pokud ne, nastupuje třetí strana a rozhodne to za ně. Někdy ve prospěch dítěte, jindy ve prospěch jednoho z rodičů. Lítá v tom kolikrát spoustu zlé krve, předsudků, demagogie, zaujatosti. Statistika hovoří neúprosně ve prospěch žen, a to je možná fakt, nad kterým by se stálo zamyslet.
Jak říkám, se střídavkou je to individuální, nicméně se domnívám, že pokud se chce někdo dohodnout na střídavé péči, je to rozumný rodič, který respektuje toho druhého a zároveň se nezříká zodpovědnosti za svého potomka. Přijde mi to elegantní a praktické. Myslím si, je-li to nutné rozhodnout a hrajou-li všechny důvody pro, je střídavá péče nejlepší řešení. To, že někdo dítě do své péče pouze „chce“, by neměl být důvod pro to, aby mu bylo vyhověno.
Jaký byl váš pohled na tuto problematiku předtím, než vás to osobně potkalo?
Předtím jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Bylo to téma, které se mě netýkalo a neřešil jsem ho. V momentě, kdy se mě začalo týkat, to znamená čerstvě po našem rozchodu, kdy přišla z druhé strany první hrozba soudem, jsem vnitřně cítil, že mám nějaké právo na dítě. Ale celkově jsem bral stav té společnosti takový, že dítě bude přisouzené matce, a v prvních okamžicích jsem s tím nějak počítal. Přesto jsem už tenkrát střídavou péči chtěl. Jenže pak se situace uklidnila a já jsem podlehl pocitu, že soud nepotřebujeme, neboť jsme paradoxně nikdy až tak neřešili čas, který s dítětem trávíme. Na tom jsme se s bývalou partnerkou dokázali a dokážeme dohodnout a vzhledem k našemu povolání jsme si vždy vycházeli a vycházíme vstříc.
Ale teď vás ten soud čeká…
Není to moje iniciativa a je mi velice líto, že k tomu došlo. Je to vyloženě zbytečné. A já musím nějak reagovat. Chci střídavou péči proto, že si myslím, že v našem případě je vyloženě vhodná. Kromě jiných faktů prostě mám intuitivní zájem to dítě vídat, podílet se na jeho výchově, být s ním, dát mu to nejlepší ze sebe, co člověk může dát. Někteří otcové se zase třeba neradi starají a jsou raději, když po rozchodu budou platit alimenty a dítě chtějí vidět jednou za 14 dní.
Jsou i takové matky…
Jsou i takové matky, jsou i takoví otcové. A těch je asi víc. Je to individuální a já mám zkrátka jiný pohled. Můžete se zbavit auta, můžete se zbavit bytu, můžete se zbavit – už v horším případě – psa, ale zříci se svého vlastního dítěte je pro mě strašně těžký krok.
Dítě je s vámi poměrně hodně, jak spolu trávíte čas?
Aktivně. Život je kromě boje i hra, tímto heslem se řídím, takže máme většinou pestrý celodenní program. Jezdíme hodně na výlety všeho druhu, patrně mnohem víc než ostatní rodiče s dětmi. Dnešní doba přeje dětem, je nepřeberné množství možností, kam s dítětem jít nebo co s ním dělat.
Zeptám se teď na takové praktické věci – co stravování, praní a ostatní práce?
Peru, nakupuju, uklízím, vařím… Nevím, co k tomu moc říct.
Necháváte si všechno na svých bedrech? Nepomáhá vám nikdo?
Ne, nepomáhá mi nikdo. Všechno řeším sám.
A s hlídáním?
Někdy máma, ale já mám na hlídání spoustu času. Režim kapely je hrát o víkendu a přes týden mít volno.
Ještě bych se zeptal na nedávno mediálně probíranou otázku dovolené v Indii. Jak jste ji měl s dcerou naplánovanou?
Víte, cestuji hodně a Indii znám dobře. Vím, kam dítě vzít a kam ne. Pro některé lidi je Indie nejhorší země, pro mne bezpečný, inspirativní a krásný kus světa. Vzal bych ji k moři na místo, kam jezdí spousty rodičů s dětmi. Není jediný důvod tam dítě nevzít, dětí jsou tam na pláži stovky, jsou z Ameriky, z Ruska, z Izraele, z Evropy, z Austrálie, z celého světa. Jsou to normální rodiče, kteří tam jezdí tak, jako jiní lidé jezdí na Srí Lanku, do Thajska nebo do Karibiku.
Takže to byl nějaký turistický resort?
Samozřejmě, nejen resort, ale celá turistická oblast, uzpůsobená „bílým zhýčkanějším“ lidem.
Já se ptám, protože to bylo prezentováno různě – až hrůzně…
Ano. Trošku si někteří myslí, že jsme tady pupek světa a že vše za hranicemi EU je podezřelé. A neuvědomují si, že spousta cizinců neví, kde je Česká republika, a když už to někdo náhodou ví, tak sem nikdy nepojede, protože si myslí, že jsme zaostalá a ne úplně bezpečná země. Je ztráta času se o tom bavit, pojďme dál.
19. 9. 2012 at 16:08
Matěji přesně tak soud je zbytečný. jediný pro koho je dobrý je Dara, kteréjde zcela nepochopitelně o výlučnou péči a do toho bude všude hlásat jak ctí otce dítěte a jak je důležitý…
Logiku to mít nebude, bude tam na tebe házet sračky a soud se sockama se v tobě budou hrabat jak v hovně.
1% šance že chytneš rozumného soudce s orgánem na správném místě,
a ten Ti vypálí během 1. stání střídavku a Daru pošle za Rytmuspapou.
Držím palce bude to boj.
19. 9. 2012 at 18:08
Plně souhlasím s názorem ,že soud se bude hrabat v největčích niternostechtvéhovztahukdceři..Bude tě ponižovat a zesměšňovat a dělat ztebe nesvéprávnéhočlověka. Majíškatulky táta je lotr a musí se sedřítz kůže a uděl z nějchodícípeněženku. A potom je druhýpřípada to , že se chce táta osvédítě starat a podílet se plnohodnotně na vývojipotomka. A takovéhotátuje potřeba ponížit a zničit za každoucenu.Táta ,kterýse chce starata podílet na výchově ten je horšíjakotřídnínepřítel a kdyby sodkyně mohla takjejnecházavřít na uran a dodolů na nucenépráce. Sám mám skušenost se soudkyníconedodržuje zákon a práva dítěte a jen matka je ta praváa jediná ,kterámůže se odpovědně starat odítě. A vůbec nevadí,že matka dítě bije a týrá.Modřiny a dokumentace nikoho nezajímají jsoutojen účelové podklady,kteréjsouprý neprůkazné. Mám 3 letoudceru a přesně vím očem je řeč.Procházím sitímtomartiriem a pokud dítě nepřinesete v igelitce jakokus masa od žezníka nikdose aninezvedne ze židle.Příšlušnéorgány chtějí mít svůjklid a naprostoje dítě nezajímá.
20. 9. 2012 at 8:04
Držím plce, aby dosáhl toho, co je zcela přirozené a mělo by být zcela automatické – střidavá péče o vlastní dítě po rozvodu.
20. 9. 2012 at 9:30
Tak držím palce, byla by to dobrá reklama pro střídavou péči – na druhou stranu bysme tu asi měli další plačku, která by kvůli střídavce „nevěděla“, jestli její dítě chodí do školy. Každopádně jak Matěj Homola v rozhovoru zmínil, pro českou společnost by měli být tátové co se nezříkají dětí vzorem a příkladem, a mělo by se jim v jejich zájmu o děti vycházet maximálně vstříc. Jak víme, je to bohužel přesně naopak – pro soudy i laickou veřejnost (viz mnohé diskuze na jiných serverech) jsou o péči zájem mající tátové problematici, kteří dětem komplikují život.
20. 9. 2012 at 12:10
Rozumný názory, držím palce na střídavku, čím víc nás střídavkářů bude, tím líp 🙂
21. 9. 2012 at 13:23
Otec se vlastního dítěte nezřekne, ale s lehkým svědomím ho o něj připraví matka a to za vydatné pomocí státního apartátu.
Ultrafeministický státní aparát otce degraduje do role sponzora, který matce MUSÍ platit a který musí příjmout jako velký ústupek to, že mu matka dětí občas „půjčí“.