Ing. Tomáš Holek

Vážený pan ministr
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.
Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

Kopie na vědomí:

JUDr. Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí ÚMPOD (Šilingrovo náměstí 3, 602 00 Brno)

JUDr. Petr Prašivka, předseda Okresního soudu ve Frýdku-Místku (Na Poříčí 3206, 738 13 Frýdek-Místek)

JUDr. Iva Hrdinová, předsedkyně Krajského soudu v Ostravě (Havlíčkovo nábřeží 1835/34, 728 81 Ostrava)

KSZ Ostrava, Na Hradbách 21, 739 01 Ostrava

Mgr. Pavel Drobil, poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Sokolská tř. 1204 / 8, 702 00 Ostrava

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás ve věci neakceptovatelného chování české justice ve věci nedovoleného a nezákonného zadržování mých nezletilých dcer jejich matkou v cizině. Kvůli špatné práci českých soudů, které rozhodují v příkrém rozporu s platnými zákony, s mezinárodními úmluvami, s Listinou lidských práv a svobod, jsou mé děti nadále zadržovány v cizině, ačkoli předtím rozhodl švédský soud, že mé děti jsou ve Švédsku zadržovány nedovoleně a nařídil jejich návrat domů. Tyto nezletilé děti takto přicházejí o kontakt s otcem, s rodinou, s kamarády jen proto, že české soudy bezdůvodně podporují jejich bezohlednou a sobeckou matku. Tento případ také ukazuje, jak jsou soudci, rozhodující v rozporu se zákony, v České republice prakticky nepostižitelní. Špatné fungování českého opatrovnického soudnictví a faktickou diskriminaci otců v České republice dokládá i množství případů, které Česká republika v této věci prohrála u Evropského soudu pro lidská práva. Můj případ indikuje, že se situace nezlepšuje. Pane ministře, svým dopisem Vás seznamuji s konkrétním případem mých dětí, ale jedná se mi o systémové řešení problémů. Jde o to, aby v budoucnu nebyly podobným chováním soudů postiženy i další děti.

Jak situace nastala

30.3.2010 Okresní soud Frýdek Místek schválil dohodu rodičů, že se děti svěřují do péče matce a kontakt s dětmi nechal na dohodě rodičů. Ústně jsem se s matkou dětí dohodl, že se v péči o děti budeme nadále střídat. Domníval jsem se, že naši dohodu bude respektovat, protože ona se soustředila na svou kariéru, často jezdila na služební cesty do Švédska a o děti jsem se fakticky staral já. Poté, kdy získala děti do péče, mi oznámila, že dostala nabídku odjet na roční pracovní stáž do Švédské pobočky jejich firmy. Oznámila mi, že tam vezme i naše děti, které tam budou chodit do mezinárodní školy s výukou v angličtině. Slíbila mi, že s dětmi bude létat domů každý měsíc. Pod tlakem situace jsem s tím souhlasil. Když mi v květnu 2011 telefonicky oznámila, že s dětmi chce ve Švédsku zůstat natrvalo, obrátil jsem se na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) v Brně. Školení pracovníci tohoto úřadu mi vysvětlili, že chování mé ex-ženy nejen nemorální, ale také protiprávní a že se jedná o nedovolené zadržování dětí v cizině podle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, jejímž signatářem je i Česká republika. Řízená mediace mezi rodiči k ničemu nevedla, a tak jsem ve spolupráci s ÚMPOD podal ve Švédsku návrh na navrácení dětí do jejich obvyklého bydliště. V únoru 2012 švédský soud, na základě řady svědectví a písemných důkazů, rozhodl, že mé nezletilé děti jsou ve Švédsku zadržovány nedovoleně, že jejich obvyklé bydliště je v ČR, a nařídil návrat dětí domů, do ČR. Bohužel, na základě následného rozhodnutí soudkyně okresního soudu Frýdek Místek JUDr. Jany Niedobové zůstávají moje nezletilé děti nadále zadržovány v cizině.

Reakce českých justičních orgánů

V červenci 2010 byly mé děti v ČR na prázdninách. Právně kvalifikovaná pracovnice ÚMPOD mi poradila, že když jsou děti v ČR, mám podat návrh na předběžné opatření, aby český soud zakázal vycestování dětí do zahraničí, protože je tam chce jejich matka zadržet natrvalo, což dosvědčovaly její emaily. Pracovnice ÚMPOD mne seznámila s příslušnými paragrafy Zákona o rodině, s Haagskou úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, s Úmluvou o právech dítěte, a zdůraznila mi, že matka nemá právo děti do zahraničí nedovoleně přemístit nebo je tam nedovoleně zadržovat. Ve spolupráci s advokátkou jsem 21.7.2010 podal návrh na předběžné opatření a zároveň návrh na změnu výchovného poměru mých nezletilých dětí (poznámka: do dnešního dne neproběhlo ani první jednání v této věci). JUDr. Jana Niedobová, soudkyně okresního soudu Frýdek Místek, dne 27.7.2010 můj návrh zamítla s naprosto nekvalifikovaným zdůvodněním – matka má děti v péči, a tak s nimi může cestovat kam chce. Toto rozhodnutí překvapilo pracovníky ÚMPOD a ti mi doporučili podat odvolání ke krajskému soudu. V odvolání jsem poukázal na to, že se nejedná o cestování s dětmi, ale o trvalé přemístění dětí do zahraničí, a poukázal jsem na řadu platných zákonů a mezinárodních úmluv.

JUDr. Kristina Žídková z Krajského soudu v Ostravě se ke zmíněným zákonům a mezinárodním úmluvám vůbec nevyjádřila a jen zopakovala, že matka má děti v péči a tak s nimi může cestovat kam chce. Pracovníci ÚMPOD byli takovým nekvalifikovaným rozhodnutím šokování a po konzultaci s nimi jsem proti tomuto rozhodnutí podal ústavní stížnost, jehož vedlejším účastníkem je i ÚMPOD, a o které dosud nebylo rozhodnuto.

V únoru 2012 jsem vyhrál soudní řízení vedené ve Švédsku na základě Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a soud nařídil návrat dětí domů. Podotýkám, že rozhodoval tříčlenný senát v této věci kvalifikovaných soudců, který rozhodoval na základě celé řady svědeckých výpovědí, celé řady písemných dokumentů a písemných důkazů. Soud měl k dispozici vyjádření ÚMPOD a odborné vyjádření JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., styčného soudce pro Haagskou úmluvu za ČR. Soud posuzoval i to, že děti mají v ČR silné sociální vazby, že jsou splněny podmínky pro návrat dětí domů, že mají kde bydlet, a že mohou ihned nastoupit do školy, kde jsou stále vedeny jako žákyně a to na základě § 31 školského zákona. Matka mých dětí podala na Okresní soud ve Frýdku-Místku návrh na předběžné opatření, aby soud určil, že je oprávněna s dětmi pobývat v cizině. Ve svém návrhu uvedla řadu lží – že jsem se o děti nikdy nestaral, že jsem o ně nikdy nejevil zájem, že se mne děti bojí a další podobné výmysly. Pokud by soudkyně Niedobová řádně konala svou práci, tak by se seznámila se spisem, kde byla celá řada potvrzení z MŠ, dětského lékaře, učitele hudební školy, logopedky a sousedů, která jasně dokazovaly, že matka mých dětí v této věci evidentně lže. Soudkyně JUDr. Jana Niedobová přesto návrh matky schválila. Zdůvodnila to tak, že chce zabránit přetahování děti ze státu do státu. A to přesto, že ve spise měla rozhodnutí švédského soudu, který nařídil návrat dětí domů a tak se o žádné přetahování dětí ze státu do státu nemohlo jednat! Zdůrazňuji, že se jedná o české děti, dvou českých rodičů, jejichž mateřským jazykem je čeština a děti nemají ve Švédsku, kromě matky, jediného příbuzného. Švédský nejvyšší soud musel podle článku 13 Haagské úmluvy respektovat rozhodnutí soudu země, odkud zadržované děti pocházejí, a proto nemohl rozhodnutí soudu z února 2012, nařizující návrat dětí domů, potvrdit, přestože konstatoval, že toto rozhodnutí bylo správné. Rozhodnutí JUDr Niedobové takto zmařilo návrat dětí domů do ČR.

Pro dokumentaci toho, jak toto rozhodnutí JUDr. Niedobové hodnotí právníci kvalifikovaní v oblasti mezinárodních únosů dětí: Rozhodnutí JUDr. Niedobové jsem nechal přeložit a poslal své advokátce ve Švédsku. Tak mi odpověděla, že to rozhodnutí vůbec nechápe a požádala mne o právní interpretaci tohoto rozhodnutí ze strany ÚMPOD. Kvalifikovaná právnička ÚMPOD mi v telefonickém hovoru řekla: „Tady (myšleno v ÚMPOD) nikdo nechápe, jak může takto soud ve Frýdku-Místku rozhodovat. A z právního hlediska se takový nesmysl nedá vůbec komentovat.“ Proti nesmyslnému rozhodnutí JUDr. Jany Niedobové z 5.3.2012 jsem se odvolal ke Krajskému soudu v Ostravě. Dokladoval jsem, jak matka dětí ve svém návrhu na předběžné opatření lže. JUDr. Kristina Žídková shledala rozhodnutí okresního soudu z 5.3.2012 správným. Paní Žídková píše: „Matka chce ve Švédsku zůstat a pracovat. Okresní soud vydal předběžné opatření dne 5.3.2012. V té době bylo žádoucí, aby děti zůstaly s matkou ve Švédsku, a dokončily daný ročník povinné docházky,“ ale vůbec se nezmiňuje, proč toto bylo žádoucí! Děti mohly ihned pokračovat ve studiu ve škole v Paskově, kde jsou stále žákyněmi. Švédský soud konstatoval, že jsou splněny podmínky pro návrat dětí domů. Z čeho paní Žídková usuzuje, že bylo žádoucí, aby děti zůstaly s matkou, se z jejího zdůvodnění nijak nedovídáme. Viz příloha tohoto dopisu.

Ve svém odvolání jsem poukazoval na Haagskou úmluvu, na Úmluvu o právech dítěte, na zákon o rodině. K tomu se JUDr. Žídková vůbec nevyjádřila!

Také závěrů švédského soudu z února 2012 si JUDr. Žídková nijak nevšímá. Naopak ve svém rozhodnutí opakuje LŽIVÉ tvrzení matky „Ostatně otec souhlasil s tím, aby děti v roce 2010 vycestovaly na dobu jednoho roku s matkou do Švédska s tím, že po uplynutí této doby se otázka pobytu dětí znovu otevře a vyřeší podle toho, jak se děti budou adaptovat na prostředí ve Švédsku.“ Dohoda rodičů byla o tom, že děti budou ve Švédsku jeden školní rok navštěvovat mezinárodní školu s výukou v angličtině a poté se vrátí do ČR. O žádné adaptaci na švédské prostředí nebyla řeč. Švédský soud potvrdil existenci dohody rodičů, že děti budou ve Švédsku jeden školní rok a poté se vrátí. Dokládá to řada svědectví, i email matky. Toto JUDr. Žídkovou vůbec nezajímá a opakuje lži matky. Proti tomuto chybnému a nekvalifikovanému rozhodnutí jsem podal ústavní stížnost.

Reakce státního zastupitelství

31.5.2012 jsem podal trestní oznámení na JUDr. Janu Niedobovou pro podezření ze spáchání trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ust. § 330 tr. zákoníku, které jsem podal na okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku. Z mého podání je patrno, že požaduji, aby státní zastupitelství přezkoumalo jednání soudkyně okresního soudu, jejíž povinnosti a úkolem je rozhodovat dle platných zákonů a mezinárodních úmluv. JUDr. Niedobová nerozhodovala v rámci platných zákonů, ale proti platným zákonům, a tedy její nedbalosti došlo k maření jejího úkolu a v důsledku tohoto došlo k popření smyslu Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, k popření smyslu Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí a v důsledku toto děti, které měly být navráceny z ciziny domů, tam zůstávají i nadále. Po státním zastupitelství jsem nepožadoval zásah do průběhu řízení u soudu, ale požadoval jsem posouzení, zda byl spáchán trestný čin z nedbalého plnění úkolů úřední osoby. Přesto mi okresní státní zastupitelství odpovědělo, že „orgány činné v trestním řízení nevykonávají dohled nad průběhem řízení u soudu a nad rozhodováním soudu v konkrétních věcech. Státní zastupitelství není oprávněno do nezávislosti soudu jakkoli zasahovat,“ a tedy odpovědělo na něco jiného, než jsem požadoval, a označilo mé trestní oznámení za „zjevně neopodstatněné“. Proto jsem trestní oznámení podal na Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Odpověď Mgr. Ludmily Gráfové z krajského státního zastupitelství je zase o něčem úplně jiném, než jsem požadoval: „Ing. Tomáš Holek ve svém podnětu podle obsahu vyjadřuje nespokojenost s rozhodnutím soudu I. stupně ve věci péče o nezletilé děti Holkovy a trestnou činnost soudkyně spatřuje v podstatě v tom, že nerozhodla na základě jeho návrhu.“ O rozhodnutí ve věci péče o nezletilé děti se v mém trestním oznámení nejednalo. Soud I. stupně pouze schválil dohodu rodičů a proti tomu nelze nic namítat. Já jsem se ve svém trestním oznámení zabýval rozhodováním JUDr. Niedobové ve věci dvou předběžných opatření v situaci, kdy byly nezl. děti nedovoleně zadržovány v cizině. Jednalo se o neschválení mého návrhu na zákaz vycestování nezl. dětí do ciziny za účelem jejich trvalého přemístění a v druhém případě se jednalo o schválení návrhu matky, že je oprávněna s dětmi pobývat v cizině, v situaci, kdy bylo švédským soudem již rozhodnuto, že se jedná o nedovolené zadržování dětí. Nejednalo se o rozhodování ve věci péče o děti, a proto jsem s tímto nemohl vyjádřit nespokojenost. Byl bych rád, kdyby se prací státního zastupitelství v této věci někdo odpovědně zabýval. Mgr. Ludmila Gráfová ke svému úkolu přistoupila nedbale, neboť zřejmě vůbec nečetla obsah mého trestního oznámení.

Po více než 13 měsících není dosud nařízeno první řádné řízení

Dne 21.7.2011 jsem žádal o změnu výchovného prostředí mých nezletilých dětí, protože dohoda rodičů, kterou schválil soud 30.3.2010, nefunguje. Matka tuto dohodu porušuje a děti zadržuje v zahraničí. Úprava výchovného prostředí dětí tedy vyžaduje urgentní řešení. Přesto do dnešního dne (po více než 13 měsících) neproběhlo ani první soudní jednání v této věci! Podal jsem stížnost proti průtahům a dozvěděl jsem se, že vše je v pořádku. Věc se prý protahuje kvůli řešením předběžných rozhodnutí a odvolání se na ně. Od předsedy okresního soudu jsem se dozvěděl, že krajský soud má celý měsíc na odeslání rozsudku a spisu zpět na okresní soud. Rozhodnutí ohledně mého odvolání rozhodl krajský soud dne 28.5.2012. Na okresní soud ve Frýdku Místku dorazil až 2.7.2012 (více než po měsíci!) a k mé advokátce se dostal dne 17.7.2012. Mezitím muselo být zrušeno již nařízené soudní jednání na 27.6.2012. Přestože spis a rozhodnutí dorazilo na okresní soud dne 2.7.2012, tak do dnešního dne nebyl stanoven nový první termín soudního jednání (po více než dvou měsících!). Jako daňového poplatníka mne nezajímá, jestli má krajský soud na odeslání rozsudku na okresní soud 3 dny, měsíc nebo půl roku. Pro mne je důležité, že po více než roce, kdy jsem se obrátil na soud, neproběhlo ani jedno řádné řízení v této věci a mé děti jsou nadále nedovoleně zadržovány v cizině. Já s nimi nemám dostatečný kontakt, nemohu se vůbec podílet na jejich výchově. Pane ministře, tento můj případ je alarmující a jasně ukazuje, že něco je v naší zemi funguje moc špatně a je třeba se tím zabývat.

Moje děti zůstávají v cizině nadále. Matka dětí, Mgr. Silvie Holková, se snaží tyto děti pošvédštit. Zatím zcela neúspěšně, ale konání českých justičních orgánů ji v tomto podporuje.

Jak je možné, že státní orgány naprosto nerespektují platné zákony, které reflektují tu přirozenou a logickou věc, že dítě má právo být vychováváno oběma rodiči, že oba rodiče jsou naprosto rovnocennými nositeli rodičovské odpovědnosti? Jak je možné, že je zcela bezostyšně zpochybňováno právo otce své děti vychovávat, uplatňovat svou rodičovskou odpovědnost danou mu zákonem a spolurozhodovat o zásadních otázkách v jejich životě? Jak je možné, že české soudy podporují přemístění dětí do zahraničí jedním rodičem proti vůli druhého rodiče, ačkoli mezinárodní úmluvy říkají něco zcela jiného?

Možná opatření

Pane ministře, kladu si otázku, jak je vůbec možné, že takové věci se v naší zemi dějí a přemýšlím, jak zabránit, aby nadále nebyla podobným způsobem poškozována práva dalších dětí. Domnívám se, že by bylo možno přijmout řadu opatření:

• Soudci budou pravidelně školeni, aby znali judikaturu Ústavního soudu a platné mezinárodní úmluvy, týkající se sporů o děti
• Soudci by měli pravidelně procházet nějakým atestačním systémem, kde by byla přezkoumávána jejich znalost platných právních norem. Při nesplnění atestace by byl soudce odvolán. Soudci opatrovnických soudů, stejně jako lékaři, rozhodují o dalších životech lidí. Proto musí být testováno, jestli jsou ke své práci dostatečně kvalifikováni

Pane ministře, již v současné době z platných právních norem vyplývá, že jeden rodič nemůže děti přemístit do zahraničí nebo je v zahraničí zadržovat proti vůli druhého rodiče, neboť oba rodiče jsou rovnoprávnými nositeli rodičovské odpovědnosti a oba dva mají právo se podílet na výchově svých dětí. Potvrzuje to i právní analýza JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D. Jak je tedy možné, že v rozsudcích soudů se objevují tak nesmyslné bláboly, že matka má děti v péči a tak s nimi může cestovat kam chce? V našem zákoně o rodině chybí explicitní vyjádření toho, co z něj nepřímo vyplývá. Chybí to, co má např. Slovensko ve svém zákoně o rodině. Právě proto jsem kontaktoval poslance PČR pana Mgr. Pavla Drobila, aby inicioval změnu zákona o rodině. Podle informací, které od něj mám, na tom ve sněmovně pracuje.

Přesto hlavní problém není ve formulaci zákonů, ale v neobhajitelně nekvalifikovaném rozhodování soudů.

Otázky

V této souvislosti se na Vás obracím s žádostí, abyste postup státní orgánů v této věci důkladně přešetřil. A z důvodů, aby se do podobné situaci v budoucnu nedostaly i další děti, prosím o přijetí účinných mechanismů, které by zajišťovaly, aby soudci nemohli rozhodovat a rozporu s platnými zákony. Obracím se na Vás s následujícími otázkami:

1. Jak je možné, že soudkyně okresního soudu Frýdek Místek a soudkyně Krajského soudu Ostrava sabotují práci státem zřízeného Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který byl zřízen pro to, aby nedocházelo k nezákonnému přemísťování a zadržování dětí v cizině?
2. Myslíte si, že byste se jako ministr spravedlnosti mohl zasadit o to, aby byl do praxe uveden systém atestace soudců?
3. O jaké opatření se můžete jako ministr spravedlnosti zasadit, aby soudci v naší zemi museli při svém rozhodování respektovat platné zákony, platné mezinárodní úmluvy, listinu lidských práv a svobod a nemohli svou špatně odvedenou práci schovávat za tzv. nezávislost soudců?
4. Jak má občan postupovat, pokud si myslí, že soudce postupuje protizákonně. Je možné podat na soudce jako je JUDr. Jan Niedobová kárnou žalobu?

Vážený pane ministře, jako daňový poplatník chci, aby české soudy, placené z mých daní, rozhodovaly podle platných právních norem.

Děkuji Vám za pochopení a žádám o písemné vyrozumění na mou poštovní adresu.