Martin Prášek

–

O fenoménu sexuálního harašení se mluví většinou v souvislostech, že vymřou gentlemani, kteří dámě podrží dveře. Bohužel, ona harašící hysterie má nechtěný důsledek. Důsledek, který ženám nosí smrt.

A opravdu nepřeháním. Ono totiž krom úsměvného nepodržení dveří a strachu se s kolegyní v práci normálně bavit, randit, říci jí, že je hezká atd, o dotecích atd. nemluvě, se ten strach promítl i do věcí, které nejsou směšné. Ani v nejmenším.

Strach z obvinění ze sexuálního harasementu a z důsledků, které to přináší (likvidace muže), má totiž za následek, že se lidé bojí dotknout ženy i tehdy, když potřebuje naléhavou pomoc. Dokonce i tehdy, kdy na tom „doteku“ závisí její holé přežití.

První pomoc. Učeně řečeno kardiopulmonární resuscitace, zkratka CPR. Spočívá v umělém dýchání a hlavně v nepřímé masáži srdce. Tvrdí se, že čím dříve bude zahájena, tím je pro člověka větší šance, že přežije. S každou minutou tato šance exponenciálně klesá.

Ptáte se, kde je problém ? Ten problém je te, že CPR se provádí stlačováním hrudníku a předpokládá tedy dotyky zachránce mezi prsa, což někdy vyžaduje i manipulaci s prádlem.

Doposud se nikdo nezabýval genderovými aspekty toho, jak pohlaví zachraňovaného ovlivní přístup lidí k resuscitaci neznámého člověka mimo nemocnice. Agentura Associated Press však přinesla článek o studii probírané dokonce asociací amerických kardiologů, která toto srovnává.

Porovnali celkem 20 000 případů, kdy došlo k zástavě oběhu mimo nemocniční prostředí, a reakce okolostojících, byla-li postižena cizí žena, nebo byl-li postižen cizí muž. Výsledky jsou šokující. Muži obdrželi pomoc ve 45 procentech případů. Ženy jen v 39 procentech. A co hůře, ačkoliv se liší jen o 6 procentních bodů, rozdíl v přežití je o 23 procent v neprospěch žen. Zdroj ZDE.

Znamená to jediné (a i autoři zmíněné studie si toho všímají alespoň trochu), že zde panuje ve společnosti silná obava dotknout se ležící bezmocné ženy, a to ještě na hrudníku (mezi prsa), což může být chápáno v sexuálním podtextu. A mít pro záchrance negativní až likvidační důsledky. Což v zemi uvedení „boje proti harašení“ do života nikoho nepřekvapí. A i když ve většině případů zachránci dojdou k závěru, že dotknout se na hrudi ležící ženy je legitimní, než vyřeší toto etické dilema, zavedené feminocentrickou společností, uplyne tolik času, že už je pro velkou část žen buďto pozdě, nebo se dotyčná vzbudí v lepším případě jako zelenina, v horším jako organ donor.

A potom přišlo #MeToo. A šílenství a hon na muže, který tato kampaň rozpoutala. Co si myslíte, jaký bude mít vliv na již tak tristní rozdíl v tom, komu se od neznámého okolí dostane pomoci? Podotýkám, že STUDIE byla publikována American Heart Association 13. listopadu 2017, je tedy málo pravděpodobné, že by kampaň #MeToo, která se stala masově virální teprve v říjnu, ovlivnila výsledky.

Nyní, tom hezkém politicky korektním novém světě, budou okolojdoucí daleko více a déle přemýšlet, mají li se angažovat v záchraně neznámé ženy. A právě díky šílenství #MeToo je velmi pravděpodobné, že mnozí toto riziko vyhodnotí prostě jako příliš vysoké. A výsledkem budou stovky žen bez pomoci. Stovky žen mrtvých.

Nikdo totiž nemá zájem, aby mu zničilo pracně budovanou kariéru, dobrou pověst a manželství (rodinu) obvinění, že před 30 lety v rámci resuscitace se prý někde dotknul více, nežli zdrávo. Nikdo nechce nést hmatatelné riziko, že by se z titulu, že pomohl, mohl stát štvanou zvěří.

Že tohle snad ani není možný? Že tyto obavy jsou plané? Ale kdež. Moje známá – lékařka ještě za socializmu byla svědkem, jak se v šalině vyvrátil chlap. Infarkt, zástava. Než lidi našli telefon (byl socík), podařilo se jí pomocí masáže srdce chlápka opět nakopnout, udržet v chodu do příjezdu sanity a ten posléze přežil. Ovšem potom na ni posílal stížnosti kde mohl, výhrůžné dopisy a sprosté nadávky za to, že mu při resuscitaci zhmoždila žebra (tehdy se resuscitovalo i s tzv. prekordiálním úderem). A to ani nemusela být prudérní Amerika dnešních dnů. To bylo jenom socialistické Brno….

#MeToo prý změnilo Ameriku i svět. Otázkou ovšem, jestli k lepšímu. To se budete muset zeptat pozůstalých po těch stovkách či tisících žen, které ostatní raději nechali ležet, než by riskovali, že z nich za 30 let někdo udělá sexuální zrůdu.

Jestli chtěl někdo ženám ublížit a zabít jíich stovky jedinou kampaní, pak se mu to bezpochyby povedlo. Ani ten největší misogyn by něco takového nevymyslel. A vsadím se, že ani maníci z 4chan (diskuzního fóra, které dalo světu třeba známého pedofilního medvěda PedoBeara) na tohle nemají. A to prý jejich trolling stál za takovými kampaněmi feministického šílenství, jako bylo například PissForEquality – feministická kampaň, kdy dámy postovaly fotky svých počuraných kalhot ve jménu solidarity s oběťtmi znásilnění (zdroj ZDE). Anebo za kampaní FreeBleeding, která spočívala v tom, že prohlásili menstruaci bez hygyenických pomůcek za feministickou věc, boj za rovnoprávnost žren a kdesi cosi… (zdroj ZDE). A dost feministek se toho chytlo a zamořovaly virtuální prostor fotografiemi menstruační krví potřísněných rozkroků svého oblečení (dokonce i Twitter před nimi tehdy – a už navždy – ustoupil…).

Přečetl jsem si článek „AMERIKA SE MĚNÍ A BÍLÍ MUŽI SE BOJÍ, ŘÍKÁ AMERIKANISTKA K HNUTÍ METOO“, vychvalující onu pokřivenou kampaň málem do nebe. Co asi na to řekne nejen autorka tohoto textu, ale i všechny ženy (a muži) stejně smýšlející jako ona? Co udělají, až budou konfrontováni se stovkami zbytečně mrtvých žen? Se stovkami žen, které zemřely jen proto, že ženy jako ona ve společnosti vyvolaly strach z žen samých?

Raději si to však ani nedomýšlet. Protože až si tohohle feministky opravdu všimnou. Co bude potom? Nedivil bych se, kdyby genderyně prosadily zákazu laické resuscitace pod přísnými tresty – protože přeci všichni mají mít rovnou šanci přežít. A když nejde genderově vyváženě přežít, ať raději všichni politicky korektně zdechnou.

Převzato z PRASEK.BLOG.IDNES.CZ