Krajskysoud.info
Na stránku věnovanou Krajskému soudu v Plzni bohužel stále přibývají neuvěřitelné „perly“ z rozhodovací praxe tohoto soudu. Naposledy z usnesení tří shora jmenovaných, z našich daní dobře placených soudců:
„Otec nerespektuje rozhodnutí soudu, kterým byl nezletilý na základě předběžného opatření předán do péče matky, a proti její vůli uzavřel dohodu o vzdělávání nezletilého ve škole…“
Tato trojice soudců nerespektuje § 34 zákona o rodině, podle něhož „rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům“. Svěření dítěte do péče matky neznamená, že otec je povinen se podřizovat její vůli. Zde navíc otec zajistil dítěti výrazně kvalitnější školu, kterou z vůle (nebo spíše zvůle) soudkyň nemůže navštěvovat.
„Z okolnosti, že nezletilý byl předběžným opatřením předán do péče matky, vyplývá, že je to matka, která rozhoduje o tom, do jaké školy nezletilý nastoupí, neboť nástup dítěte do I. třídy je třeba považovat za běžnou záležitost.“
Nástup do školy není běžnou záležitostí (může dojít například k odkladu). A výběr školy je jednou z nejpodstatnějších záležitostí v životě dítěte, o které nerozhoduje automaticky matka. Rodiče jsou si rovnocenní a v případě jejich sporu rozhodne podle § 49 zákona o rodině soud.
„Je pak nezpochybnitelnou skutečností, že bydliště dítěte určuje rodič, který má nezletilé dítě ve své péči.“
Další příklad překroucení platné právní úpravy a rodičovské odpovědnosti obou rodičů plzeňskými soudci. Rodič mající dítě v péči ve skutečnosti nemá žádná zvláštní práva oproti druhému rodiči.
„Otec nerespektuje rozhodnutí o tom, že nezletilý je na základě předběžného opatření v péči matky a činí veškeré kroky k tomu, aby dosáhl změny tohoto rozhodnutí.“
Co si to ten otec dovoluje? To je ale nehoráznost – on nerespektuje to, že nemůže pečovat o své dítě! Toto evidentně soudkyním vadí nejvíc.
Převzato z webu KRAJSKYSOUD.INFO
25. 11. 2013 at 10:56
Za tohle by měli dostat 10 let natvrdo.
25. 11. 2013 at 13:19
jak myslíte, že rozhodnou podle §49, dítě si zvyklo u matky, na školu kterou určila matka a bude bydlet s matkou, blablabla, hlavně když to bude chudinka matka.
25. 11. 2013 at 15:33
typická msta soudců – zákony neplatí zejména pro ně. Já mám ve věci svých dětí stanovisko Minškolství, zcela opačné.
25. 11. 2013 at 20:26
To jsou perly. První tři výroky ukazují jak zvráceně si soudci vykládací rodičovskou odpovědnost. Ale ten poslední výrok je úplná demence a tento by měl znamenat internaci soudce na psychiatrii. Mám v rozsudcích ohledně mých dětí podobné dementní výroky z dilny soudružek soudkyn Jany Niedobové a Kristiny Žídkové. Určitě by stály za zveřejnění.A souhlasím s Hanem, že za podobné výroky by měli soudci dostávat 10 let natvrdo. Do konce života budu všemi prostředky bojovat proti ponižování a diskriminaci otců !!!!!!!
25. 11. 2013 at 20:41
Ona se jim ta naše ponechaná rodičovská odpovědnost do těch jejich silových rozhodnutí proti právu dítěte na péči obou rodičů pěkně plete,dali by se seřadit všechny důvody,pro které nám rodičovskou odpovědnost nesnižují,nebo neodebírají?Aby s námi mohli vyjebat z jiného důvodu,např.plnění škody způsebené dítětem,na jehož výchovu máme kontaktní vliv?Nebo je to jen důvod,že sebrání rodičovské odpovědnosti je více okatě protiprávní,nežli běžné,zvykové protiprávní sebrání prava dítěte na péči obou rodičů?To už tak okaté není,tedy mezi lidmi kteří nic jiného nepoznali a argumentaci jejich program v mozku vyhodnocuje jako error.
V těchhle odůvodněních je vždycky okno až k nim domů v čase jejich žákovských.
25. 11. 2013 at 20:49
Uf. Právě jsem navštívil stránky KRAJSKYSOUD.INFO a chce se mi zvracet.Z rozsudků ohledně mých dětí jsem zvyklý již na cokoli, ale tolik hnusu pohromadě jako na KRAJSKYSOUD.INFO, to je fakt síla. A zvlášť Eva Vydrová, místopřecedkyně soudu, to je opravdu extrémně sprostá baba. Skoro bych řekl, že její výroky jsou neuvěřitelné. Ale pro mne uvěřitelné jsou. Po té co jsem se seznámil s „prací“ Jany Niedobové věřim, že na soudech je možné vše.Ale není opravdu akceptovatelné, co se na těch soudech děje……
25. 11. 2013 at 21:05
pánové zaspali jste/jsme dobu…mají již totální moc a možné je vše a lepší to rozhodně již nebudéééé
25. 11. 2013 at 21:20
poté, co jsem viděl zdůvodnění svěření do péče matky tím, že otec je příliš citově fixován na dítě, se už fakt nedivím ničemu. Tady se silně hřeší na to, že proti rozhodnutím krajských soudů není opravný prostředek a Ústavní soud si myje ruce, že není třetí instancí a že upravovat záležitosti upravené ZoR přináleží obecným soudům a pokud to není extrémně křiklavé, tak nemůže zasahovat.
25. 11. 2013 at 21:36
Mám 4 rozhodnutí týkající se mých tří dětí a zní v podobném duchu. Myslím, že je záměr soudců a soudkyň páchat nespravedlnost a záměrně porušovat práva dětí a podporovat ničení rodiny a vztahů v rodině a tím, v konečném důsledku, psychicky zlikvidovat děti, aby byly neschopné se o sebe postarat a tudíž snadno manipulovatelné. Je to zvrácená logika, ale pokud se dobře podíváte na informace a dostupná soudní rozhodnutí, je to drsná skutečnost. Myslím, že v tomto duchu jsou i soudci školeni a tudíž je to záměr. Myslím, že by se to dalo nazvat Zničení civilizace – fáze 1: Nastolení Juvenilní Justice. Viz dokument http://www.youtube.com/watch?v=2UXoRhyTCXo
27. 11. 2013 at 4:28
KS Plzeň porušujelidská práva. Nejsou žádné indicie, které by naznačovaly, že by došlo ke změně tohoto stavu výstižně popsaného Ústavním soudem:
Ústavní soud konstatuje, že Krajský soud v Plzni porušil ve smyslu výše uvedených ustanovení Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvy o právech dítěte základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a na výchovu a péči o dítě. Ústavní soud proto uzavírá, že ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy z důvodů shora vymezených vyhověl, a proto dle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl nálezem tak, jak ve výroku uvedeno.
III.senát ÚS 1206/09, veřejné vyhlášení nálezu… Pavel Rychetský
Stěžovatel uvádí, že tím mělo být zasaženo do jeho základních práv a svobod podle čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst.1, čl. 4 odst. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.