Stridavka.cz
–
V různých médiích se často objevují stesky rodičů, nejčastěji maminek, na střídavou péči. Neznalí čtenáři tak mohou získat dojem, že toto je velmi problematická a špatná forma péče. Takový dojem může být i konkrétním redaktorem nebo redaktorkou cíleně budován (nedávno jsme se zabývali takovým článkem jisté Lucie Bartoš). Někdy může redakce převzít podobné pokřivené pohledy jen z pouhé neznalosti.
Podívejme se na ukázku takových stesků, abych lépe rozpoznali jejich manipulativnost. Tento dotaz nedávno otiskl server Babinet.cz. Na první pohled působí poměrně věrohodně, trochu si jej proto rozebereme:
Jana: Střídavá péče moje děti ničí
Už v titulku jsou čtenáři podprahově naváděni k tomu, aby pochopili, že děti nejsou NAŠE, tedy obou rodičů, ale MOJE. Já, matka, k nim mám jakési výsadní postavení a to je třeba respektovat.
Určitě nejsem jediná, které se rozpadlo manželství. Manželovy opakované nevěry, lži, dluhy, stupňovaná agrese, křivé machinace za mými zády. Až přišlo nevyhnutelné DOST.
Dozvídáme se, co špatného údajně dělal manžel. Nevíme jistě, jestli je to pravda, nevíme, co špatného dělala ona. Chybí zde zcela pohled druhé strany. Z tvrzení vyplývá jediný objektivní fakt: Jana byla tím, kdo rozhodl o rozpadu rodiny.
Ale protože máme dvě malé děti, nemohla jsem manžela ani po rozvodu vyškrtnout ze svého života.
Toto je výrok, ve kterém může každý vidět to, co je mu blízké. Někdo postesknutí nad tím, že se toho bídáka nepodařilo poslat k čertu, někdo naopak zodpovědný přístup vůči dětem a jejich právu na oba rodiče. Skutečné myšlenky Jany proto zjistíme spíše z jiných tvrzení.
Chlapečci jsou ve věku čtyři a necelých šest let. Po rozvodu začal manžel dělat ještě větší problémy a boje o děti se rozjely na plné obrátky.
Co znamená „dělat problémy“? Proč se rozjely boje o děti? Z dalšího textu lze dovodit, že možná ne jediným, ale důležitým důvodem byla Janina nechuť ke střídání v péči. A manžel si dovolil „dělat problémy“ tím, že chtěl o děti také pečovat.
Tahanice po soudech, nepochopení, praní špinavého prádla, křivdy a špína na mou osobu. Poté přišla na řadu střídavá péče. Která může fungovat, ale záleží na domluvě. A s manželem se domluvit skutečně nedá.
Zde může být přání otcem myšlenky – často se setkáváme s tím, že problémy v domluvě se zveličují jako „argument“ proti střídavé péči. Domluva je také velmi obtížná v případě, kdy jeden z rodičů se pasuje do role „děti jsou moje“. Pak se s druhým rodičem, pokud ten chce rovnoprávnou domluvu, opravdu domluvit nedá – ale nikoliv vinou druhého rodiče.
Když někdo bojuje skrz děti a dělá neustále naschvály, veškerá fér domluva je zatím hudbou budoucnosti.
Je opět otázkou, kdo ve skutečnosti bojuje skrz děti a za co.
Ze všech stran je mi kladeno na srdce, abychom se domluvili. Ale jak? To už mi nikdo neřekne.
Možná má Jana špatné rádkyně, které ji přesvědčují o jejím výlučném postavení. Tím ji vedou do zbytečné konfrontace s bývalým manželem.
Co mě ale skutečně trápí je to, jak tohle střídání moje děti viditelně ničí.
Ano, tady to máme: nikoliv „naše děti“, ale „moje děti“…
Když se vrátí domů, trvá jim dva dny, než se mnou vůbec začnou mluvit. Doma se neadaptují dobře. Jsou plačtiví, ale i vzdorovití. Když ode mě odchází k otci, vychází mi z bytu vychované děti. Takové, které pomáhají s domácími pracemi, takové, které si po sobě umí uklízet, které znají své povinnosti, takové, které mi ráno neodmlouvají, když musíme běžet do školky. Po příchodu od otce je ale vše vzhůru nohama.
Pod rouškou údajných potíží s adaptací dětí se dostáváme ke skutečnému jádru problému. Jasně zde prosvítá postoj Jany k tomu, kde jsou děti doma: Samozřejmě pouze u ní. Pokud hovoří o jejich druhém domově, pak děti podle ní pouze „odcházejí k otci“ nebo „přicházejí od otce“.
Maminka je pro ně rázem ta nejhorší na světě a teskní po báječném tatínkovi, který je úspěšně štve proti mně. Snažím se být chápavá a vstřícná, ale nevím, jak svou roli uhrát. Samozřejmě, že mě to zraňuje a nelíbí se mi, když se mi děti takhle vzdalují.
Nevíme, zda děti nemají podobné adaptační problémy i u tatínka. Je také možné, že Jana prožívá příliš intenzivně situaci, kdy polovinu času děti nejsou s ní, a toto vnímá jako vzdalování se dětí.
Jinak klidné soužití tahle střídavá péče totálně narušuje.
Ale pozor! Čo je to také „jinak klidné soužití“? V této formulaci zřejmě nacházíme odpověď na to, co si Jana skutečně myslí: Já s dětmi bychom si žily jinak v klidu, kdyby nám do toho nezasahoval ten prevít…
S jejich otcem ale není možná žádná domluva. Kdykoliv může, tak mě podrazí. Špiní mě, kudy chudí. A přesně tohle dělá i před chlapci. Já ho však před nimi nikdy nehaním, ani neponižuju. Respektuju, že je to jejich otec. To já jsem jim ho přece koneckonců vybrala.
Opravdu Jana respektuje svého bývalého manžela jako otce? Tedy jako sobě rovného rodiče, ne jako pouhého návštěvníka v životě dětí? Přivlastňování si dětí („moje děti“) či prezentování pouze svého domova jako domova dětí svědčí o něčem jiném.
Zajímal by mě názor mužů. To pro své děti nechcete to nejlepší, i když už s jejich matkou nežijete? Proč tasíte takové zbraně a taháte do toho děti, které se ničím neprovinily?
Nás by samozřejmě také zajímal názor mužů, kteří mají s podobnými stížnostmi svých bývalých své zkušenosti. Zajímá nás ale i názor těch žen, které respektují rovné postavení obou rodičů, jak ony tuto situaci vidí a proč. Těšíme se na vaše komentáře pod článkem.
23. 4. 2019 at 6:00
Klasická feministická agitka. Pohled nebo přesněji pocity a nálady jedné strany, která přišla o očekávanou nadvládu a bezpracný zisk na výživném. Vždy se divím, proč tyto ženy, zkroušené pohledem na škodlivou střídavku svých dětí, nenavrhnou otcovskou péči s jedním domovem a samy si děti neberou občas na víkend a neplatí výživné.
23. 4. 2019 at 6:39
Tak tohle je řekl bych klasický pohled matky, který má většina všech matek. Prostě všechno by bylo báječné a děti by byly vychované, kdyby „on“ stále nedělal „problémy“. Lze přeložit jako „půjčím ti děti kdy chceš, klidně více než na jeden víkend za 14 dní, když budeš slušně platit a budeš na mě hodný“. Něco podobného http://www.halonoviny.cz/articles/view/50547508
24. 4. 2019 at 0:46
Přesně tak , vidím, že je to všude stejné a manipulací kterou se neštítí pouzit, jen a pouze k sobeckymu Dokazování si…
Já ti ukážu, jaká umím bejt svině, teď ti to všechno vrátím.
U nás řekla ona definitivní NE pani, na základě oboustranných neshod, neustálé naschvály přineslo pár ostrých slov
A v tu ránu jsme to měli kompletní s PMJ Policie ČR
No sranda
Příště už Češku budu zvažovat, ty jsou obzvlášť nemilosrdný
10. 5. 2019 at 20:55
Proč se nezeptáte dětí, jestli chtějí střídavku? Řeknou Vám, že ne. Děti nemají plnit Vaše potřeby, ale vy jako rodiče máte plnit jejich potřeby. Dětí mají právo se vyjádřit bez ohledu na věk. Tohle je manipulace, plnění svých potřeb skrz dítě.
10. 5. 2019 at 21:15
Dětí se ptáme a ty obvykle chtějí mít oba rodiče a být dost s oběma. Což po jejich rozchodu jde jen ve střídavé nebo společné péči. K manipulaci naopak často dochází ze strany rodiče, který chce výlučnou péči (svou) a přesvědčuje k tomu děti.
10. 5. 2019 at 21:39
Ano, protože chtějí, aby jejich rodiče byli spolu a nerozváděli se. Ještě si to ani neuvědomují. Chtějí mít jeden domov, zázemí a bezpečí. Jenže po tom, co se střídavka začne praktikovat, tak už jí děti nechtějí.
Pak se ptejte dětí, jestli to chtějí, když už vědí, jak to chodí a né předtím.
10. 5. 2019 at 22:07
Na našem portálu máme řadu příběhů dětí, které svědčí o tom, že dětem střídavka vyhovuje, často více než rodičům (nebo aspoň jednomu z nich). Děti nechtějí mít jeden domov, děti chtějí mít oba rodiče.
10. 5. 2019 at 22:35
Oba rodiče má přece i ve výlučné péči a má dokonce jeden domov. Styk s dítětem je daný rozsudkem. Pokud jeden z rodičů není úplný deviant, aby byl styk zakázaný.
13. 5. 2019 at 8:28
Alice, a styk v rozsahu od čtvrtka po škole do pondělí do školy v jednom týdnu a ve druhém týdnu od středy po škole do pátku odvedením do školy vám přijde v pohodě?
24. 5. 2019 at 9:09
Dobrý den Danieli, a vám přijde v pořádku, aby mělo dítě dvě školy, jenom pro to, aby bylo s Vámi? Předpoklám, že ano.
12. 6. 2019 at 11:01
Dobrý den, Alice, četla jsem si Vaše reakce.. já si také myslím, že dětem ta střídavka až tak nevadí, pokud mají stejnou školu. Vadí jim dohady mezi rodiči, neumím si představit v tom žít… Když jeden bojuje o výlučnou péči, tak je mezi rodiči bezesporu souboj.. a ten se přenáší na děti. Mnohem lepší cestou je mít střídavou péči a pokud to jen trochu jde, poslouchat děti a domlouvat se s nimi individuálně – chci být trošku víc u mámy nebo u táty, tak se snažit mu/jí to umožnit a domluvit se. To je podle mě to správné rodičovství. Vycházet si vstříc, vycházet vstříc dětem a upozadit sám sebe, svoje pocity samoty, nekomfortu atd. Ale to umí jen málokdo…
13. 5. 2019 at 16:37
Paní Turáčková nemáte pravdu. Pište za sebe a nepaušalizujte . Je mnoho případů kdy střídavá péče velmi dobře funguje a děti jsou spokojené. Je přece vždy možnost pokud starší dítě vyjádří přání tento model změnit. Ale hlavně u malých dětí je velmi důležité aby dítě vyrůstalo v péči obou rodičů. Pokud rodiče dětí nemohou nebo nechtějí spolu žít, nikdo by dětem neměl bránit v tom, trávit stejný čas s jedním i druhým rodičem – ať už jeden z rodičů nebo kdokoli jiný.
25. 5. 2019 at 18:37
Slova matek,“půjčím ti děti“,jednou za čas,já rodila,já rozhoduji,Já jsem matka,já mám na to právo,já kojila.Otec mi dluží víc než alimenty,děti mají přednášky jak ženy psychicky týráme,dokonce bijeme a kdo ví co.Domnívám se,že jsou to lidské hyeny,které využily diletantsví policie a justiční žumpy.