Anselm Grün
–
Skála, na které můžeme stavět dům našeho manželství, je střízlivé zhodnocení reality. Neměli bychom druhého vidět optikou svých soudů ani svých snů, které jsme si do svého partnera promítli. Často nepřijímáme toho druhého takového, jaký je, nýbrž takového, jakého bychom ho chtěli mít. A nerealisticky vidíme i sami sebe. Vůbec si nevšimneme, že ani my sami neodpovídáme vlastním ideálům. Základem vztahu nejsou totiž jen naše silné stránky, nýbrž i naše slabosti.
Ale nejprve se musíme na své i partnerovy slabosti vědomě podívat. Teprve pak dávají té skále nutnou pevnost, aby mohla nést společný dům. Ke střízlivému zhodnocení naší reality patří zdravý smysl pro míru. Nesmíme náš společný vztah přetěžovat nepřiměřenými nároky na partnera, na sebe i na nás společné. Zbožní lidé jsou v nebezpečí, že jejich nároky budou díky náboženským ideálům příliš vysoké. Vůbec si nevšimnou, že jim nemohou dostát. Příliš vysoké ideály jsou křehkým základem. Dům nestojí pevně na zemi. Visí ve vzduchu a při sebemenší bouřce se sesune.
Manželství postavené na iluzích
Nicméně dnes většinou nejsme v takovém nebezpečí, že bychom ztroskotali na příliš vysokých náboženských ideálech. Stuttgartský rodinný poradce Hans Jellouschek říká, že dnes manželským párům zastiňují pohled na realitu spíše novoromantické představy. Kdo se jimi dává vést, staví svůj dům na iluzích. Nesmí se pak divit, když nevydrží zátěž.
Továrna na štěstí
Jednou takovou iluzí je představa, že manželství člověka trvale obšťastňuje. Mnozí lidé chápou manželství nesprávně jako „vzájemný obšťastňovací servis”. Manželství však není továrnou na štěstí, nýbrž cestou neustálého tréninku, kterou se člověk vydává na celý život. Je-li připraven společný život znovu a znovu procvičovat, může na této cestě opravdu zažít štěstí. Ale to štěstí nemáme v hrsti, člověku dávají sílu jít dál jen jednotlivé šťastné okamžiky.
Neustálá blízkost
Jiná iluze spočívá v přesvědčení, že bychom v manželství stále měli cítit blízkost druhého. Společný život v manželství se však vydaří jen tehdy, udržujeme-li správnou rovnováhu blízkosti a vzdálení. Problém je, že potřeby vzájemné blízkosti a vzdálení jsou u partnerů často odlišné a časově posunuté. Když si jeden přeje blízkost, potřebuje druhý právě odstup. Sledovat toto napětí společně a nacházet schůdnou cestu je umění, kterému se člověk musí nejprve naučit.
Stále intenzivnější smyslový prožitek
Další představa spočívá v tom, že lásku máme stále cítit a že musí být stále intenzivnějším smyslovým prožitkem. Jenže pocity se střídají; existují i fáze, v nichž se láska projevuje pouze věrností a spolehlivostí.
Ukázka z knihy Anselma Grüna “Svátost Manželství” (Karmelitánské nakladatelství, 2010)
Okomentovat