Stridavka.cz

–

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) předložilo ostatním resortům k připomínkám návrh zákona, kterým by se zdvojnásobila doba vyplácení náhradního výživného ze státního rozpočtu.

Konkrétní změny zákona č. 588/2020 Sb. mají vypadat takto (nové pasáže jsou vyznačeny tučně):

§ 14 odst. 3:

„(3) Nárok na náhradní výživné zaniká nejpozději

a) po 48 výplatách náhradního výživného, nebo
b) skončením nezaopatřenosti oprávněné osoby.“

§ 15 odst. 1:

„Po zániku nároku na náhradní výživné podle § 14 odst. 3 nebo po uskutečnění 24 výplat náhradního výživného, popřípadě dříve, pokud lze důvodně předpokládat, že již náhradní výživné nebude vypláceno, Úřad práce rozhodne, které pohledávky na výživné oprávněné osoby spolu s právy s nimi spojenými přejdou na stát a v jakém rozsahu. …“

MPSV řeší následky, ne příčiny

Důvodová zpráva k této změně říká: „Meritem předkládaného návrhu je umožnit čerpat dávku náhradní výživné po delší dobu, resp. poskytnout žadatelům či příjemcům této dávky větší množstevní dotaci měsíčních splátek této dávky, a tím prodloužit období, během kterého bude možné nadále pokračovat ve využití standardních nástrojů vymahatelnosti práva na výživné, apelovat na platební morálku povinného a celkově přispět k větší finanční stabilizaci rodiny.“

Jestliže se ale toto nepodařilo za první 2 roky, jak výrazně tomu pomohou další 2 roky navíc? S takovým „odůvodněním“ by navíc bylo možné prodlužovat dobu výplaty náhradního výživného prakticky neomezeně.

Podle MPSV v současné době pobírá dávku náhradní výživné cca 9 tisíc nezaopatřených dětí a  „předpokládané roční výdaje na tuto dávku v letech 2024 a 2025 mohou činit 204 – 228 mil. Kč. … Finanční zdroje budou zajištěny z kapitoly MPSV.“

Takže další zátěž státního rozpočtu navíc. V době, kdy se mají lidem zvyšovat daně a vláda chce šetřit na všem možném.

Podle našeho názoru by se MPSV mělo především snažit, aby výživné pokud možno nebylo nutné vůbec stanovovat. Tedy aby potřeby dítěte zajišťovali oba rodiče osobně v rámci své péče – ať už společně, nebo každý zvlášť. Pokud by bylo nutné výživné určovat, aby vždy odpovídalo skutečně dosahovaným příjmům rodiče. A zároveň aby nepřekračovalo úroveň danou Úmluvou o právech dítěte – tedy pro zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte.

Současná praxe totiž vytváří dlužníky z rozvedených rodičů způsobem, kterým je diskriminuje oproti nerozvedeným. Těm – jestliže zabezpečují základní životní potřeby dítěte – nikdo povinnost žádných dalších plateb nestanovuje.