Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
–
„Ústavní soud nutí děti v zájmu zachování práv obou rodičů střídat prostředí takřka bez ohledu na okolnosti.“
„Z Ústavního soudu se stala továrna s pásovou výrobou“, zněl nadpis článku z loňského března na serveru Česká justice. Za roky, co komentuji výroky v této anketě, se mi nestalo příliš často, že bych s nominantem na blábol roku mohl aspoň zčásti souhlasit v kontextu, ve kterém výrok padl. Tentokrát se to vzácně stalo.
Petr Šuk, místopředseda Nejvyššího soudu (který je v ČR vyňat z rozhodování v opatrovnických věcech, a kde tudíž nejsou rodičovskými spory nijak zasaženi) se rozpovídal o činnosti Ústavního soudu z období před poslední velkou výměnou soudců. Dalo by se říct, že tak trochu s křížkem po funuse pan místopředseda objevil, že ústavní soudci roli ochránce práv moc neplnili, protože chrlí obrovské množství přípisů, které není možné při 15 soudcích prostudovat pořádně. „Občasná nekonzistence v rozhodovací činnosti, úplná rezignace na dodržování právních názorů … a v některých případech i velmi závažné zásahy do právního řádu,“ je kritika, kterou bych čekal z disentu a nikoliv od jednoho z nejvyšších představitelů režimní justice.
A Petr Šuk se silně rozmáchl, když navázal: „Jako nešťastné vnímám rozhodování Ústavního soudu ve věcech péče o nezletilé, zejména pak jde-li o ukotvení střídavé péče jako téměř ústavního principu. Závěry, které v některých nálezech činí, po mém soudu odporují poznatkům vývojové psychologie a nutí děti v zájmu zachování práv obou rodičů střídat prostředí takřka bez ohledu na okolnosti.“
Na jednu stranu Ústavní soud obviňuje z nekonzistence, na druhou stranu prý střídavku ukotvuje jako ústavní princip, což by mně naopak připadalo konzistentní, pokud by to byla realita. Asi to Petr Šuk říká proto, že s případy sám nepracuje. Nejsem o tomto přístupu Ústavního soudu přesvědčen – připadalo by mi přiléhavější hodnocení, že v Brně střídavku jednou podpoří a dvacetkrát zaříznou. Podle toho, jestli zrovna asistenti dostali pokyn, že něco by mělo skončit nálezem – aby veřejnost zažila další cirkusové představení, jak máme tu rovnost pohlaví a moudří ústavní soudci nad vším bdí a vše hlídají. Jenže odmítnuté případy se do novin a judikatury nedostanou a zřejmě o nich Petr Šuk vůbec neví.
Nicméně, lze dnešnímu nominantovi dát za pravdu aspoň to, že sjednocování judikatury nekonzistentním soudem je nedostatkem současného systému a naprostého nezájmu justice o děti, když říká: „Na této mimořádně citlivé agendě se ukazuje chybné nastavení systému opravných prostředků. Detailní výklad podústavního práva nemá podávat orgán, jehož úlohou je strážit ústavnost. Tato role mu nepřísluší. Potíž je v tom, … že tu není nikdo jiný, kdo by výklad práva sjednocoval.“
Možná by nebylo nutné výklad práva sjednocovat, kdyby byl zákon jasně formulován a nepřipouštěl libovůli při proslulém gumovém termínu, jakým je zájem dítěte. Český zákonodárce dokáže vtělit do zákona, že při dělení manželského majetku je podíl manželů zásadně stejný. Při péči o děti by stačilo přeformulovat jednu větu v občanském zákoníku tak, že v případě rozchodu rodičů, pokud oba mají podmínky a zájem o výchovu, tento bude zásadně stejný. S dovětkem, že pokud rodičovským rozchodem vznikla velká vzdálenost mezi jejich bydlišti, bude se vycházet z toho, že směrodatným je původní společné bydliště. Jenže co by pak dělaly ty armády soudců, advokátů, pseudoznalců a mediátorů? Všichni tito parazité potřebují nejednotnou judikaturu, aby se soudilo a odvolávalo a stěžovalo, a spisy a faktury se plnily.
Už méně se dá souhlasit se Šukovým klimešovským výkladem vývojové psychologie. Chtělo by se říct – ševče, drž se svého kopyta, věnuj se právu a nekomentuj psychologii, tím spíše, když nejsi schopen svůj názor ničím doložit ani ho opřít o vlastní praxi. Petr Šuk je specialista na oblast práva obchodních korporací. První část své soudcovské kariéry se věnoval obchodním korporacím a obchodnímu rejstříku, sporům o nároky plynoucí z průmyslového vlastnictví, z nekalé soutěže a sporům vyvolaným konkursem a vyrovnáním. Po deseti letech přešel na Nejvyšší soud, kde se soustředí mj. na právo svěřenských fondů, právo kapitálového trhu a právo investičních nástrojů. Zkrátka, další zvučný odborník na dětskou psychologii a opatrovnické právo.
Tak nějak tuším, že kdyby Nejvyšší soud začal opatrovnickou judikaturu sjednocovat, asi by se tento pán svým pojetím práva od kritizovaných ústavních kolegů moc nelišil. Ale vždy by to uměl správně „odborně“ okomentovat.
V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do neděle 17. března 2024. Každý má pouze jeden hlas. Připomínáme, že podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme po týdnu (vždy ve středu). Můžete se podívat i na přehled všech nominovaných žblebtů.
13. 3. 2024 at 15:52
OSŘ § 238 (1): Dovolání podle § 237 není přípustné a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku (rodinné právo), je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo.
Podle § 30 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, není dovolání ve věcech rodinně právních přípustné, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Zákonodárci tedy sjednocovat judikaturu ve věcech rodinného práva nechtějí. O sjednocování nestojí soudci, advokáti, psychologové, mediátoři, exekutoři a znalci, protože by přišli o peníze.
Jestli o sjednocování stojí většina veřejnosti, to je těžké objektivně zjistit. Rozum mi říká, že by měla, protože je pro všechny dobré, když existují jasná pravidla. Ale pak jsou tu ještě osobní a partikulární zájmy, kterým stávající situace vyhovuje. Kdyby potřeba sjednocování judikatury ve věcech rodinného práva měla nějaký potenciál, politickým marketérům by to jistě neuniklo. Na druhou stranu nelze přehlédnout permanentní sexistickou kampaň proti rodinám a mužům, do které jsou pumpovány obrovské peníze a propaganda, hlavně ze zahraničí.
Řekl bych, že ÚS lavíruje a NS se do sjednocování taky vůbec nechce.
14. 3. 2024 at 9:20
Jeden z moudrých Čechoslováku – heterosexuálních už před víc než 50 lety vypozoroval, že když diskutuje duševně zdraví člověk s duševně nebezpečně nemocným člověkem (např. feministkou obou pohlaví) více než 5 minut, tak už se spolu baví (lidstvu nebezeční) blázni dva.
Z lidsvu nebezpečnými zločinci se nediskutuje, ti se likvidují!
To vám 50 let radil a radí zakladatel prvních mužských a rodinných organizací před a po převtatě roku 1989, pedagóg a evolucionista Ing. L. Balvín ( toho času v likvidaci degenerantkami všech pohlaví).