Pavel Čermák
V diskusích o homosexualitě se často setkáme s argumentem, že nikomu není nic do toho, co dospělí lidé dělají dobrovolně doma v ložnici. Lidé, kteří užívají tento typ argumentace se často pozastavují nad tím, že ještě dnes vůbec někdo řeší problematiku sexuální orientace. Tato názorová pozice byla precizně formulována například již ve zprávě WOLFENDENOVY KOMISE, která se vyslovila pro dekriminalizaci homosexuálního chování:
„Podle našeho názoru není funkcí zákona zasahovat do soukromého života občanů, nebo vynucovat určité způsoby chování.“ („It is not, in our view, the function of the law to intervene in the private life of citizens, or to seek to enforce any particular pattern of behaviour.“)
S odstupem času víme, že předseda komise LORD WOLFENDEN nebyl v této kauze nestranným odborníkem. Vyšlo totiž najevo, že jeho syn byl homosexuál.
Stoupenci závěru Wolfendenovy komise se opírali o názory filosofů liberalismu, mimo jiné též o princip újmy J. S. Milla (HARM PRINCIPLE). Konzervativní i liberální pozici v tomto sporu dobře popisuje ve své bakalářské práci Matěj Feldek. V bakalářské práci je podrobně dokumentován vývoj obou názorových pólů, které představovali H. L. A. Hart a lord Devlin. Kdo má zájem podívat se na filosofický rozbor této problematiky, tak doporučuji přečíst si práci Matěje Feldeka. Je to jeden z mála zdrojů informací, které jsou v češtině a zároveň dostupné na internetu:
Na přelomu 50. a 60. let 20. století proběhla intelektuální debata zabývající se vztahy mezi morálkou, politikou a právem. Impulzem, který tuto debatu spustil, byla zpráva tzv. Wolfendenovy komise. Tato britská parlamentní komise byla ustavena s cílem zhodnotit aktuální stav legálního rámce pro fenomény prostituce a homosexuality. V jejích závěrech se objevila doporučení, která umožňovala mnohem širší využití práv na soukromí a individuální morálku, aniž by do této oblasti lidského života vstupovala moc státu. Zpráva byla ve své době natolik kontroverzní, že podnítila sepsání později velmi uznávaných politicko-filosofických spisků. Hlavními aktéry následné debaty se stali Patrick Devlin a H.L.A. Hart.
Lord Devlin, zastávající v debatě pozici označovanou jako konzervativní, se postavil proti závěrům Wolfendenovy komise, jelikož se domníval, že jejich uvedení do praxe by bylo přímým ohrožením kontinuity společnosti. Nepřijal názor, že existují hranice osobní svobody, za kterými již stát nesmí vykonávat svou moc. Odmítá je, jelikož by jejich přítomnost bránila státu a jeho občanům v přežití. Tato pozice byla cizí Herbertu Hartovi, který byl hlavním představitelem liberálního pólu debaty. Hart byl příznivcem J.S. Milla, na jehož myšlenkách také zakládá svou odpověď Devlinovi. Celá liberální rétorika je založena na aplikaci Millova principu újmy, kdy není v pravomoci státu zasahovat do činů individuí, pokud nejsou tyto činy svými následky škodlivé ostatním občanům. Zachovává tak jasnou hraniční linii osobní svobody, za kterou již stát za žádných okolností nedosáhne. (ZDROJ)
Navzdory zdánlivě pevné pozici liberální ideologie je více než dost důvodů, proč se společnost musí zajímat o to, co homosexuálové dělají doma v ložnici, nebo v darkroomech gaybarů. (Vstup jen pro zletilé a otrlé: DARKROOM)
V tomto článku budu zabývat jen jedním z celé řady důvodů, a to výdaji na výzkum, prevenci a léčbu pohlavních nemocí a jejich porovnáním s výdaji na výzkum a léčbu jiných nemocí.
Nenašel jsem bohužel žádné údaje z ČR a tak zde uvedu alespoň některé statistiky z USA.
Na základě dosavadních zkušeností totiž předpokládám, že podobné lumpárny, kdy se s gayi zachází jako s privilegovanou kastou na úkor jiných pacientů, se odehrávají i v Čechách. Rozpočet na zdravotnictví, stejně jako celý státní rozpočet, je omezený a když je někomu dopřáno hodně, tak to znamená, že jiným muselo být ubráno.
FAIR FOUNDATION na svých webových stránkách uvádí tyto tři přehledy výdajů na výzkum jednotlivých nemocí v přepočtu na jedno úmrtí a na pacienta:
Rozpočtové výdaje NIH (NATIONAL INSTITUTES OF HEALTH) v přepočtu na jedno úmrtí. Zdroj údajů: CDC. Tabulka uprostřed: „Cíl: férové a spravedlivé financování s revidovanými alokačními prioritami“ COPD = Chronická obstrukční plicní nemoc
Rozpočet NIH na výzkum v přepočtu na jedno úmrtí zaviněné jednotlivými nemocemi.
Rozpočet NIH na výzkum v přepočtu na jednoho pacienta. Breast Cancer = rakovina prsu. Tento graf jako by naznačoval, že ženy jsou „pronásledovanou menšinou“, podobně jako gayové.
V článku nazvaném SPOJENÉ STÁTY UTRATILY V ROCE 2006 VÍCE NĚŽ DVAKRÁT TOLIK ZA HIV/AIDS, NEŽ ZA CHŘIPKU, NEVZDORY TÉMĚŘ PĚTKRÁT VĚTŠÍMU POČTU ÚMRTÍ V DŮSLEDKU CHŘIPKY se uvádí, že Federální vláda utratila v roce 2006 za chřipku 6,1 miliardy dolarů, což je méně než polovina toho, kolik stály HIV/AIDS programy. Přitom sezónní chřipka zapříčinila 56.300 úmrtí, kdežto úmrtí spojená s AIDS pouhých 12.100 úmrtí. Přitom 66% nemocných AIDS se nakazilo při homosexuálním styku a intravenózní aplikaci drog.
Dále se v odhadech financování různých kategorií výzkumu, podmínek a nemocí (ESTIMATES OF FUNDING FOR VARIOUS RESEARCH, CONDITION, AND DISEASE CATEGORIES, RCDC) ze 7. 3. 2014 dočteme například to, že ve finančním roce 2013 celkové výdaje na HIV/AIDS dosáhly 2 miliard a 898 milionů amerických dolarů. V porovnání s tím bylo na hepatitidu C vynaloženo 101 milionů dolarů, na lupénku (lupus) pouhých 92 milionů dolarů a na astma 207 milionů. Astmatem přitom trpí 8,4 % americké populace, což je v absolutním vyjádření 25,7 MILIONU lidí, v porovnání s cca 1,4 milionu lidí, kteří jsou nakaženi virem HIV.
Z tabulky Estimates of Funding zde uvádím pouze její začátek na ukázku. Výdaje nejsou přepočteny na jednoho pacienta, jedno úmrtí, nebo jinou srovnatelnou jednotku, takže je třeba si tyto údaje dohledat a dopočítat.
Odhady financování různých kategorií výzkumu, podmínek a nemocí
(Estimates of Funding for Various Research, Condition, and Disease Categories, RCDC)
Tabulka byla publikována 7. 3. 2014
Výdaje nejsou přepočteny na jednoho pacienta, jedno úmrtí, nebo jinou srovnatelnou jednotku, takže je třeba si tyto údaje dohledat.
FY = finanční rok
Estimated = odhadovaný
Dollars in millions and rounded = v milionech dolarů, zaokrouhleno
Rozpočet pro zdravotnictví je omezený a tak vysoké výdaje na jednu nemoc jdou vždy na úkor jiných pacientů. Gayové a lesby jsou agresivní, jejich lobby je mocná a homosexuální ideologie je nedílnou součástí ideologie současných režimů reálného liberalismu. Jak si homosexuálové vynucují vysoké výdaje na financování AIDS, je vidět na následujících snímcích:
Jedna z DEMONSTRACÍ nahých aktivistů proti omezování výdajů na HIV programy proběhla přímo v prostorách kongresu Spojených států.
AIDS cuts kill = krácení výdajů na AIDS zabíjí.
Fund HOPWA = financujte bydlení pro lidi s AIDS (Housing Opportunities for Persons With AIDS).
AIDS aktivisté požadují zavedení daně Robina Hooda (Robin Hood Tax) a financování HOPWA = bydlení pro lidi s AIDS
Demonstrace na Manhattanu. Nápis uprostřed: „Obama vzkazuje lidem s AIDS: ČEKEJTE AŽ ZEMŘETE„
I takovýmto způsobem stoupenci homosexuální ideologie vydírají společnost:
„Čím dříve začneme jednat, tím větší bude dopad“
Splněním preventivních cílů Národní HIV/AIDS strategie by zabránilo desítkám tisíc nových infekcí a ušetřilo miliardy dolarů.
Světle modrá čára vyjadřuje počet infikovaných, pokud by pokračoval dosavadní trend.
Tmavě modrá snížení o 25% v průběhu deseti let, které by znamenalo snížení počtu infikovaných o 62.000 a ušetřilo 23 miliard dolarů na nákladech lékařské péče.
Červená čára snížení o 25% v průběhu pěti let, které by znamenalo snížení počtu infikovaných o 109.000 a ušetřilo 42 miliard dolarů na zdravotní péči.
Pokud nebudete investovat dost peněz v současnosti, tak bude ještě více nakažených a budete platit ještě více. Úvaha o tom, že se vyplatí více investovat do prevence, tedy na první pohled vypadá logická. Gayové však na zlepšenou léčbu, která je také součástí prevence, protože snižuje koncentraci virů a pravděpodobnost nakažení, reagují tak, že se chovají stále bezohledněji a směle provozují nechráněný sex. Více peněz vynaložených na výzkum a léčbu je pouze povzbuzuje v představě, že si mohou dělat, co se jim zachce. Takže společnost tak jako tak platí za široké spektrum sexuálně přenosných nemocí stále více.
Jednodušší by bylo říci gayům a všem sexuálně promiskuitním jedincům, že existuje strop, do kterého je společnost ochotná z veřejných prostředků vynakládat peníze na léčbu sexuálně přenosných nemocí. Po překročení tohoto limitu ať si léčbu i prevenci financují z vlastních zdrojů, soukromého připojištění, nebo prostředků charitativních organizací, do kterých ať laskavě přispívají stoupenci homosexuální ideologie.
Myslím si, že i v komunitách gayů by se potom situace rychle změnila a počet nakažených by brzy začal klesat, ať už proto, že by si dávali větší pozor, nebo proto, že ta nejdeviantnější, nejbezohlednější a nejhedoničtější část jejich subkultury by prostě vymřela.
Takový návrh může připadat krutý mnohým lidem, kteří zapomněli, že práva a povinnost musí být v určité rovnováze. Lidé závislí na drogách, kteří v sobě nenajdou vůli sami bojovat se závislostí, však také obvykle končí jako bezdomovci, v různých útulcích nebo azylových domech. Společnost do nich nemůže donekonečna investovat další a další prostředky.
Já přitom nezastávám striktní pozici, že by si lidé měli vždy financovat léčbu nemocí, které si zavinili sami. Lidé si sami zaviní spoustu onemocnění, jako rakovinu v důsledku kouření, cirhózu jater a extrémní obezitu a přesto je společnost nenechá na holičkách. V případě cigaret a alkoholu si však alespoň jejich konzumenti podstatnou část nákladů na léčbu zaplatí sami v podobě spotřebních daní. (Někdy se dokonce uvádí, že je to pro stát ziskové.) I přes to, že gayové za svůj promiskuitní sex žádné spotřební daně státu neodvádí, si myslím, že i jim by se mělo do určité míry pomoci, ale pak by tam měly být pevně stanovené limity, které by znamenaly silnou pobídku k poněkud spořádanějšímu a racionálnějšímu chování.
Kdo platí následky homosexuálních orgií
Český stát poskytuje gayům v jejich počínání plnou podporu a veškeré náklady jim financuje, nebo spíše zdravotní pojišťovny, na jejichž bedra stát tyto náklady přehodil, jak se píše ve zprávě Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu s názvem „TRENDY VÝVOJE A VÝSKYT HIV/AIDS V ROCE 2012“:
Výrazný dlouhodobý nárůst HIV pozitivních osob a nemocných AIDS vyžadující nákladnou léčbu antiretrovirotiky vedl ze strany Ministerstva zdravotnictví ČR ke změně koncepce financování problematiky HIV/AIDS, kdy od roku 2008 léčbu nemocných a laboratorní diagnostiku HIV/AIDS začaly hradit zdravotní pojišťovny. Roční náklady na základní trojkombinační antiretrovirovou léčbu jedné HIV pozitivní osoby činí 300–400 tisíc Kč. Náklady na léčbu, laboratorní diagnostiku a péči o nemocné HIV/AIDS v současné době činí přibližně 350 milionů Kč ročně a vzhledem k nárůstu počtu osob žijících s HIV/AIDS každým rokem narůstají.
Tato zpráva za rok 2012 již nezohledňuje nárůst počtu nakažených gayů v roce 2013, který jsem přehledně dokumentoval grafem v článku ČEŠTÍ GAYOVÉ – NOVÝ REKORD V ŠÍŘENÍ HIV
K dalšímu dramatickému nárůstu došlo v prvních třech měsících roku 2014, kdy se počet nakažených mužů při homosexuálním styku zvýšil na 52 z loňských 30, což znamená nárůst o 73 %! Epidemie HIV v subkultuře gayů se tak dostává do nové etapy a hrozí, že se během několika let dostane na americkou úroveň, kterou lze přehledně vidět na mapě světa v článku GLOBÁLNÍ ŠÍŘENÍ HIV HOMOSEXUÁLY
Pokud by v Čechách bylo nakaženo stejné procento lidí, jako v USA, tak by zde v roce 2014 žilo cca 33.000 lidí s HIV. To je 15x tolik, než současný stav 2.200 nakažených. Doufejme, že léky proti HIV spolu s masovou výrobou poněkud zlevní.
Ve Spojených státech Obamova vláda také donutila občany, aby platili homosexuálům léčbu HIV/AIDS přímo prostřednictvím svého zdravotního pojištění, jak je zřejmé z následujícího letáku zdůrazňujícího výhody plynoucí pro lidi s HIV/AIDS:
Zákon o dostupné zdravotní péči přezdívaný Obamacare (Affordable Care Act, ACA), donutil běžné Američany, aby platili prostřednictvím zdravotních pojišťoven homosexuálům jejich enormní náklady na léčbu.
PLWHA = lidé žijící s HIV/AIDS
Na koláčových grafech dole je na levé straně přehled, jaké zdravotní pojištění měla obecná populace v USA před přijetím zákona o dostupné zdravotní péči.
Napravo je struktura pojištění lidí žijících s HIV/AIDS (PLWHA), mezi kterými 29 % nemělo zdravotní pojištění (uninsured) v porovnání se 14 % v běžné populaci.
Naopak pouze 17 % PLWHA má pojištění vyplývající ze zaměstnání u soukromého zaměstnavatele v porovnání s více než trojnásobným podílem 54 % v obecné populaci.
Podle údajů ze Spojených států jsou tedy gayové proti jiným skupinám pacientů několikanásobně zvýhodňováni. Proto je dnes velkým úkolem organizací sdružujících pacienty trpící různými nemocemi a postiženími, aby se důrazně zasadili o spravedlivé rozdělování prostředků na výzkum, prevenci a léčbu a hájili tak zájmy vlastních členů.
Základní principy liberalismu na první pohled vypadají jako přímočaré a elegantní řešení společenských problémů. S jejich aplikací na reálný život společnosti to však vůbec není tak jednoduché, jak je vidět právě z použití principu újmy J. S. Milla při řešení problémů homosexuálů. Jejich sexuální praktiky vyvolávají vysoké náklady a připravují ostatní občany o významné zdroje, které mohly být použity ve prospěch spořádaných občanů. Gayové ovšem škodí ostatním spoluobčanům i celou řadou dalších způsobů, které jsem již dokumentoval například v článcích o homosexualitě a sexuálním zneužívání dětí.
Běžně používaná argumentace, že gayové byli historicky diskriminováni, pronásledováni a že jim to nyní musí společnost vynahradit je falešná. Homosexuálové, sodomité či pederasti, jak se těmto lidem historicky říkalo, napáchali za minulých 2500 let, kdy máme o jejich řádění dostatek dokladů, tolik zla, že by je nenapravili ani za tisíc let slušného chování.
Převzato z webu HOMOSEXUALITA.EU
21. 8. 2015 at 16:48
Omlouvám se, ale webové rozhraní mi ustřihlo konec zprávy – zde je pokračování.
síle.
Vnímání homosexuálů, jak jej známe dnes má původ již v antickém Řecku a Římě. Spojovat je tedy se Spojenými státy je tedy nesmysl. Navíc mám dojem, že jsem Vám to tady už jednou psal.
Sice Vás chápu, ale pokud používáte argumenty jaké využíváte a nedokážete je věrohodně podložit, nemůžete se divit kritice lidí, kteří Vás považují za xenofoba, protože tak občas bohužel vypadáte.
Je sice pravda, že v současné době je zde patrná snaha ovládat společnost různými způsoby, ale určitě bych tento tlak hned nespojoval se střídavou péčí.
Pokud osobně v něčem vidím problém, je to české postkomunistické soudnictví, které rozhoduje často až nezávisle na zákonech bez obavy z jakéhokoliv postihu. Pokud by toto fungovalo správně, nemohly by u něj najít zastání nátlakové skupiny zaměřené genderově nebo jakkoliv jinak.
21. 8. 2015 at 17:35
Bruno, ty dva Vaše příspěvky jsou o ničem, takže na mlácení prázdné slámy mne nikdo neužije.
21. 8. 2015 at 17:50
Dokažte to – já dokáži každé tvrzení v mém textu odzdrojovat. Zvládnete to u Vašich příspěvků také?
21. 8. 2015 at 20:32
Není potřeba nic odzdrojovávat, protože to, co jsem napsal, je učivo pro základní školy, nanejvýš pro gymnázia.
Tady jde o to, uvědomit si z jakých destruktivních ideových východisek vládní (anti)rodinná politika vychází, protože tak jsou nastaveny a novelizovány zákony a tak opatrovnické soudy soudí a OSPODy konají. Aby diskriminovaní tátové tedy věděli, odkud vítr fouká a podle toho jednali. Za předchozích 17 let nedošlo k posunujejich práv v praxi ani o centimetr (o pár milimetrů asi samovolně ano), tudíž tragédie jejich bezprávného postavení je setrvalá.
21. 8. 2015 at 22:41
Odkud fouká vítr je jasné. Ale na to, abyste to dokázal nemusíte zkreslovat reálné fakta tak, jak to zjevně děláte (pokud je nezkreslujete a mýlím se, odzdrojujte Vaše tvrzení, rád se Vám případně omluvím). Ženská si jednoduše nenechá vzít dítě, když podle její představy patří jí a soudkyně s OSPODem pro ní mají plné pochopení, pročež s ní velice ochotně spolupracují. Jelikož tady máme postkomunistické soudnictví neočištěné od starých struktur, které umožňuje vynášet beztrestně rozsudky na objednávku https://www.youtube.com/watch?v=WPM2VoF7q5U , případně posvěcovat nelegální jednání, můžou si to soudkyně bez obav dovolit.
Za tím ale vůbec není třeba hledat Spojené státy, homosexuály, Nacisty a další, protože s tím nemají ve své podstatě nic společného.
Jedná se prostě o svině, které mají díky postkomunistickému uspořádání v rukou moc, která jim nepatří a lidé, kterým takový stav vyhovuje jej dokáží využít k prosazení svých cílů nejen v oblasti svěřování dětí do péče. Žádná věda.
21. 8. 2015 at 22:44
Mimochodem je zajímavé, že např. Wikipedie Vaše informace ze základní školy nepotvrzuje, naopak podporuje spíše mé tvrzení.
24. 8. 2015 at 23:48
Bruno je názorným příkladem vyznavače japonského císaře Samoseto. Samo se to stalo, že najednou je rodina ničená, ale předtím přežila tisíciletí. To asi samice děti ještě tak nechránily, nebo co?! Co se vlastně změnilo, přemýšlels o tom? Vliv wikipedie je zhoubný, zbav se té závislosti. Liberální svět dovoluje vše, ale chrání jenom vybrané, považuješ to za správné? Nerozlišuješ záležitosti prospěšné, méně prospěšné, neprospěšné a zhoubné? Je snadnější smysly ovládat, nebo jim dávat volný průchod? Nedokážeš-li pochopit příčiny jevů, nezbavíš se jich. Proto tu máme stoupající průměrnou 60% rozvodovost. Luboš Bouše se Ti jenom snažil předat zlomek údajů k zamyšlení, dál už musíš sám, nedá se to sdělit vteřinovou reportáží jak jsi zvyklý z ČT..
25. 8. 2015 at 18:45
Tak tenhe byl taky hezký – nějaké konkrétní argumenty místo dotazů by nebyly? Já jsem popsal historické souvislosti a principy, jakými formovaly historické skutečnosti lidstvo do současné podoby. Tedy nic, co byste dokázal Vy, nebo pan Bouše. Oba Vás k tomu vyzývám. Neříkám nutně, že mám pravdu. Ale dokáži každé své tvrzení odzdrojovat a každé si obhájit, což jste Vy prozatím nepředvedli. Pokud totéž dokážete Vy, prosím, rád se nechám poučit. Prozatím to ale vypadá, že vaříte z vody a svými argumenty nepomáháte řešit problém, protože Vaše „řešení“ nevychází ze znalosti mechanismů problému, bez nichž nemůže být stabilní. Navíc zjevně není ani prosaditelné (stačí se podívat na stránky p. Boušeho a spočítat si, jakou podporu získal za několik měsíců).
Pokud mi ukážete, že se Vaše informace zakládají na pravdě, má smysl brát Vaše argumenty v potaz, ale prozatím to vypadá, že zjevně nemají v realitě žádnou oporu. Přestože existuje mnoho mocných skupin prosazujících své cíle neznamená to, že právě za Vaším konkrétním problémem stojí Bilderberg group, Gayové a Ilumináti dohromady. A i kdyby tomu tak bylo, nemění to nic podstatného na argumentech, které je třeba přednést veřejnosti při hledání řešení problému.
25. 8. 2015 at 18:50
PS: Jak vidíte, nechci po Vás vteřinovou reportáž z ČT, na ty jste spíše zvyklí Vy, protože je to přesně způsob, jakým se tady dosud prezentujete. Jediné co chci je odzdrojovat Vaše tvrzení. Tedy seznam (např.) deseti odkazů se stručným shrnutím informací na nich uvedených. Zbytek už si přečtu sám a podle toho na daný příspěvek zareaguji. Pokud jste historicky přesní, bude pro Vás doložení konkrétních informací hračka v opačném případě budete dále posílat zavádějící příspěvky, případně se snažit zahrát diskusi do autu.
25. 8. 2015 at 20:26
Bruno četl jsem odpověď, děkuji za ní, ale víc už nenapíši.