Mgr. Pavlína Kysilková

3.3 Výhody a nevýhody střídavé péče

Následující podkapitolu dělím na klady a zápory, které k nám o střídavé péči přicházejí ze zahraničí a na klady a zápory, které vypozorovali odborníci v naší zemi.

Zahraniční výzkumy

O střídavé péči se vedou dlouhé diskuze, zda dětem prospívá či nikoliv. Bohužel u nás nebyly nikdy uskutečněny žádné reprezentativní výzkumy k pozitivům či negativům střídavé péče. Ze zahraničí ale přichází výzkumy, které se jednoznačně klaní k pozitivnímu vlivu či vlivu alespoň stejnému jako u péče výhradní. Známým a poněkud již starším výzkumem je výzkum z USA. Byl realizován v roce 2002. Z jeho výsledků plyne, že děti ve střídavé péči se jednoznačně lépe adaptují po stránce fyzické i psychické než děti, které připadly do péče jednoho z rodičů. U nás se tímto výzkumem zajímal Tyl (in Právo a rodina, 11/2006). Jeho srovnání výzkumů z USA ukázalo konzistentní náklonnost pro střídavou péči. Všechny výzkumy jednoznačně zjistily, že ,,děti ve střídavé péči obou rodičů jsou výrazně lépe adaptovány ve všech ukazatelích: tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace“ (Novák, 2013, s. 58). Druhým faktem je že, ,,adaptace dětí ve střídavé péči obou rodičů se neliší od dětí v úplných rodinách. Přehled zcela jednoznačně vyznívá pro střídavou péči“ (Novák, 2013, s. 58). Pavlát (2010 in Novák, 2013) se ale zmiňuje o mnohých metodologických chybách ve výzkumu.

Provedené zahraniční výzkumy také srovnával de Man (2009 in iustin.cz). Závěry srovnání střídavé a výluční péče jednoznačně hovoří pro střídavou péči. Prvním a velmi důležitým zjištěním je, že dítě, které se dostalo do střídavé péče, ač zažilo odloučení od rodičů, nikdy neprožilo pocit zavržení. Tento pocit se obvykle vyskytuje, když se rozhodne o péči výhradní. Podstatné je i říci, že i když se objevily ve výzkumech i potíže s přizpůsobením se střídavé péči, problémy dětí nebyly významně horší, mnohdy dokonce lepší, než u dětí v péči výhradní. Dalším pozitivem střídavé péče vyplývajícím z výzkumu je, že matky nejsou natolik vyčerpané. Díky volným dnům se dokážou zregenerovat a poté se dítěti s láskou naplno věnovat, což má jistě pozitivní vliv i na samotné dítě. De Man (Tamtéž) také uvádí, že z výzkumů vyplynulo, že děti ve střídavé péči lépe vyjadřují své pocity a přijímají věci, tak jak jsou, a nezabývají se teoriemi o znovuobnovení rodiny. Z provedených výzkumů vyplynulo, že jsou účastnici střídavé péče celkově spokojeni. Otcové byli rádi, že jejich výchova nadále pokračuje, a pro děti spokojenost znamenala, že mají stále oba rodiče. Ze srovnávacího výzkumu vzešlo, že rodiče praktikující střídavou výchovu jsou šťastnější než rodiče mající dítě ve výlučné péči. De Man (2009, s. 13) výsledky nadále shrnuje, že ,,dnešní vědecké výzkumy jednoznačně prokazují, že většina rodičů a dětí se dobře přizpůsobuje schématu střídavé výchovy. Studie prokazují, že střídavá výchova je nejméně tak dobrá – a často lepší – jako péče výluční.“

Výzkumů ze zahraničí přichází do naší společnosti mnoho. Americký psycholog Bauserman (2002) vytvořil metaanalýzu, ve které zjistil, že blízkost otce je velmi pozitivně spojena se správným chováním dítěte, emočním prožíváním dítěte a také s jeho školní úspěšností. Dokonce přichází s tím, že střídavá péče je vhodná i pro rané dětství. Jelikož se dítě vyvíjí a jeho napojení na oba rodiče mu může být velmi prospěšné.

Dále například Nielsen (neuvedeno) přichází se srovnávacími výsledky z provedených výzkumů. Ve svém článku naráží na Švédskou studii, které se účastnilo 443 dětí, které jsou ve střídavé péči. Z výzkumu vyplynulo, že děti jsou na tom lépe nebo stejně, jako děti v péči výhradní. Podle zjištění mají děti více přátel, jelikož nemají silné bariéry v navazování nových vztahů. Naopak děti ve výhradní péči jsou více agresivní, násilné a mají sklony k užívání drog či alkoholu. Další výzkum, na který Nielson (neuvedeno) naráží, je z Austrálie, kde je výzkumný vzorek složen z 84 dětí ve střídavé péči a 473 dětí v péči výhradní. Děti byly hodnoceny ve věku 4-5 let a následně opakovaně po 2 letech. Bylo zjištěno, že děti vyrůstající i po boku otce jsou na tom lépe sociálně, emocionálně a akademicky. Dokonce podle zpráv od učitelů na konci dvouletého období, děti ve střídavé péči mají menší problémy s vrstevníky, jsou úspěšnější ve škole a jsou méně hyperaktivní. Významné rozdíly vzešly ve skóre, které se týkalo socio-emocionální roviny.

Další důležitý výzkum byl realizován ve Francii Neyrandem. Neyrand (2001 in Radimská, neuvedeno) nepoužívá pojem střídavá péče, nýbrž střídavé bydliště. Výzkumným týmem byly vytvořeny tři kvalitativní studie. Jedna byla zaměřena na rodiny ve střídavém bydlišti, druhá byla zaměřena na soudce a třetí na advokáty zabývající se rodinným právem. Výsledky z provedeného výzkumu ukázaly, že střídavé bydliště je plynulým pokračováním rodiny, jelikož ji nejčastěji praktikují páry, kde nefungovalo striktní rozdělení rolí muže a ženy, nýbrž se oba partneři účastnili na výchově. Rodiny ve výzkumu vyjadřovaly spokojenost s tímto stylem uspořádání. Podle účastníků jsou výhody typu vztahového a nevýhody typu praktického. Jako výhody francouzští rodiče řadí rovnoměrné rozdělení role muže a ženy a vytvoření časového prostoru pro sebe. Mezi nevýhody řadí administrativní a praktické záležitosti. Ze studie, která byla praktikována se soudci a advokáty, ale vzešly negativní názory. Obě tyto skupiny mají ke střídavému bydlišti vytvořený negativní názor a své klienty spíše odrazují.

Zahraniční výzkumy se nezaměřují pouze na dopady na dítě, ale také se často zaměřují na charakteristiky rodičů, kteří střídavou péči praktikují. Střídavá péče je typická pro páry s vyšším socioekonomickým statusem, to znamená, že rodiče mají často vyšší vzdělání a vyšší příjem. Jelikož je střídavá péče hodnocena jako péče více finančně nákladná. Právě tím, že je potřeba vlastnit některé věci dvakrát. Také je ale prokázáno, že rodiče s vyšším vzděláváním mají i větší šance prosadit střídavou péči. Otcové s vyšším vzděláním mají vyšší důvěru ve výchovné dovednosti. Pokud je naopak muž nezaměstnaný nebo má matka vyšší vzdělání, má otec šanci na střídavou péči nižší. Střídavá péče je většinou praktikována ve větších městech u rodin s jedním dítětem (Vohlídalová, 2014).

Je faktem, že výzkumy z USA, Francie či jiných zemí se nemohou přijímat naplno i u nás, ovšem jistě stojí za zamyšlení, zda nemohou být výsledky u nás podobné.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST