Město Most

–

Střídavá péče rodičů o dítě po jejich rozvodu vyvolává emoce. Někteří lidé do ní vkládají naděje jako do spravedlivého a nekonfliktního řešení. Jiní ji ostře kritizují jako úlitbu mocným, byť třeba výchovně méně schopným, rodičům. Někteří horují pro možnost tento typ péče nařídit a jiní tvrdí, že bez dobrovolného souhlasu obou rodičů půjde jen o pokračování rozvodového boje o dítě, samozřejmé v nových podmínkách a poněkud odlišnými prostředky než dříve. V poradenské praxi se setkáváme s řadou diskutabilních názorů, někdy přímo mýtů o zmíněném typu péče. V tomto textu uvedeme některé z takových názorů i odpověď na ně.

Námitka:

Dítě nebude nikam patřit, nebude mít domov.

Odpověď:

Princip „dělení se“ je k dítěti vštěpován od raného věku. Výrazný je zejména u sourozenců, nicméně i jedináčci jsou vedeni k tomu, aby se dokázali rozdělit s ostatními dětmi. Bez větších problémů dítě akceptuje i fakt, že se rodiče o ně hodlají „podělit“. Podmínkou je, že to akceptují i rodiče.

***

Námitka:

Z dítěte učiníte věčného tuláka. Bude to jako ve filmu “Jestliže je úterý, musíme být v Belgii“. Nebude vědět, kam ze školy jít.

Odpověď:

Nadsázka námitky je zřejmá. Nikdo netvrdí, že střídavá péče má střídat pobyt u otce a u matky dítěte každý den. Týden, zejména pokud jej předchází alespoň jeden adaptační víkendový den, je obdobím dostatečně dlouhým m.j. i pro adaptaci. Název zmíněné veselohry lze pak bez ironie parafrázovat např. na „Jestliže je sudý týden, musím být u otce?“. Takto lze plánovat čas a ovlivnit program dítěte v dlouhodobé perspektivě.

***

Námitka:

Dítě přece nemůže mít dvoje učebnice, dvoje hračky, dvojí zimní výbavu atd. Je to finančně i technicky nemožné.

Odpověď:

Možné to nesporně je. Porovnáme-li výdaje spojené s rozvodem, je podobné zdvojení výbavy jen relativně malá částka. Je nutno zdůraznit, že „možné“ zde naprosto neznamená „nutné“. Většina věcí se dá přenést, jiné ne nezbytné prostě počkají.

***

Námitka:

Při například měsíčním pobytu u otce se dítě přizpůsobí jeho výchovnému stylu a odvykne obdobnému stylu matky. A samozřejmé i naopak. Nebude vědět, „čí je“.

Odpověď:

Střídání po měsíci skutečně postuluje poměrně dlouhý a ne ideální interval. Za vhodnější považuji střídání po týdnu. V mé praxi se zdá, že co nejdelší časový interval pro střídání péče vyžadují ti z rodičů,kteří se s daným stavem jen těžko smiřují. Jinými slovy, střídavou péči si v podstatě nepřejí.
Nedostatečné ztotožnění rodiče s daným řešením situace je pochopitelně komplikací a někdy dokonce jeho kontraindikací.

***

Námitka:

Střídavá péče je legalizací nejednotnosti při výchově. Nechci, aby mé dítě bylo v situaci, kdy jeden týden je něco černé a druhý týden je stejná věc bílá. Nejde jen o to, že ve svém týdnu bude otec dítku např. vyprávět, jak jej jeho matka okradla a jak vždy byla „samý chlap“, přičemž od následujícího pondělka bude dítě slýchat, jak matku okradl otec.

Odpověď:

Takhle by to opravdu nešlo. Stejně tak například dítě nemůže být týráno, zneužíváno ani vystavováno zásadním výchovným chybám. Je třeba mít jistotu přijatelných podmínek u obou rodičů.
I proto nejsem zastáncem autoritativního příkazu střídavé péče. Rodiče je nutno přesvědčit o tom, že dané řešení je přijatelné pro další život dítěte. Ne pro pokračování rozvodového boje.

***

Námitka:

Střídání „černé“ a „bílé“ je extrémem. Jenomže žena se s naším dítětem není schopna učit matematiku (nebo jinak – muž nemá trpělivost se s klukem učit). Nechci, aby kvůli střídavé péči dítě propadlo. Abych nezapomněla – můj bývalý tvrdí, že se mu hnusí třídní schůzky a o učitelkách se vyjadřuje nelichotivě.

Odpověď:

I když teoreticky připustíme podobný katastrofický scénář, je nepravděpodobné, že žák připravující se kvalitně do školy jen v sudém (lichém) týdnu propadne. Tempo školní výuky není tak zběsilé, že by nebylo možné potenciální zanedbání dohnat. Na specifika obdobného extrémního případu lze učitele upozornit. Netvrdím, že všichni, ale mnozí jsou schopni k situaci přihlédnout. Jindy lze alespoň v čase zvýšeného zkoušení a písemek domluvit i v „matčině týdnu“ konzultaci s otcem, nebo naopak. Vše zlé může být k něčemu dobré. Není na škodu, pokud se dítě při přípravě do školy učí samostatnosti. Svou hodnotu má i to, pokud žádný z rodičů není pouhým rodičem na neděli, tj. když pozná, co vše péče o dítě vyžaduje. Pokud se týče třídních schůzek, měl by je absolvovat ten z rodičů, který jejich specifický kolorit lépe zvládá. Nejednotnost rodiny a školy, jak lze delikátně nazvat například nevhodnou kritiku vyučujících, je nešvarem, může se projevit při všech možných typech kontaktu s dítětem.

***

Námitka:

Dítě nemohu otci na celý týden svěřit. Neumí se o ně postarat, neumí vařit, prát, žehlit. Je příliš zaměstnaný. Nechci, aby kvůli ješitnosti otce byl náš potomek dítětem s klíčem na krku.

Odpověď:

Ženy často podceňují hospodyňské schopnosti mužů. Jsou jistě muži, kteří v určitých rodinných konstelacích předstírají, že nedokáží uvařit ani čaj a rozlišit při vkládání do pračky bílé a barevné prádlo je nad jejich síly. Je to jen účelová přetvářka. Mužský způsob vedení domácnosti je mnohdy jiný než ženský. Pro dítě je ovšem cenné, pokud zjistí, že co je jiné, nemusí být vždy (podstatně) horší. Přílišnou zaměstnanost či jiné zájmy rodiče lze saturovat v týdnu, kdy nemá dítě ve své péči. V dalším týdnu obvykle lze pracovní dobu přizpůsobit školnímu rozvrhu.

***

Námitka:

Nedovedu si to technicky představit. Jakápak střídavá péče, když dítě musí přece mít jedno trvalé bydliště, jednoho lékaře.

Odpověď:

To samozřejmě ano. Vše je věcí dohody a není důvod měnit to, co funguje.

***

Námitka:

Neměnit, co funguje, to se snadno řekne. Dělám všechnu práci kolem dítěte sama a dovedu si živě představit, jak dítě přijde od otce s rancem plným špinavého prádla a „matko, vyper to…!“

Odpověď:

Opět jedna z relativně katastrofických vizí. Podobnému vývoji lze předejít domluvou. Pokud není domluva možná a podřídit nátlaku se nechceme, nezbývá než situaci řešit konfrontačně – prostě neprat. Povede to k zvýšeným finančním výdajům za dvojí výbavu. Jak již bylo řečeno, v kontextu nákladů na rozvod jde jen o malou část.

***

Námitka:

O dítě se nezajímal a teď najednou chce střídavou péči. Nejde mu o děcko, chce mi jen dělat potíže.

Odpověď:

Hierarchie hodnot se časem, okolnostmi a kontextem situace mění. V žebříčku životních událostí, již mohou vyvolat stres, je rozvod vždy na některém z čelných míst. Stres vzniká i u toho, kdo rozvod převážně zavinil, a může postoj k dítěti změnit. Mnohého si v životě začneme vážit až v situaci ohrožení. Samozřejmě, ani motiv „dělat potíže“ nelze a priori vyloučit. Známá právní zásada ale říká: „V pochybách ve prospěch obžalovaného.“ Přinejmenším pochyby o „motivaci snahou dělat potíže“ je možno mít vždy. Připouštím zcela ojedinělé výjimky, které potvrzují pravidlo.

Převzato z webových stránek Města Most