Stephen Baskerville, PhD
–
Veřejnost ti pomůže…
Rytířskost požadovaná feministkami je byrokratická, vykonávaná úředníky buď s profesionálními, nebo s finančními zájmy. Je to zpolitizované ochranářství, prováděné nikoli jednotlivými muži, nýbrž kádry vybavené státní mocí, jako je policie a neuniformovaní funkcionáři z pomocných policejních sborů.
Je to zřejmé z kampaně za „práva obětí“. Ta začala snahou konzervativců zajistit efektivnější pomoc obětem zločinu, převážně jako reakce na snahy liberálů snižovat tresty. Komise Oběti zločinů, ustavená prezidentem R. Reaganem v r. 1982, vedla ke vzniku Odboru pro oběti zločinu na Ministerstvu spravedlnosti Spojených států. Letmý pohled na webovou stránku odhalí, že kampaně se chopily feministky a že většina „zločinů“ byla předefinována ve feministických termínech: „oběti“ jsou hlavně ženy, „pachatelé“ jsou většinou muži a „zločiny“ mají většinou politický charakter.17
Politizaci justice lze vidět např. ve změně definice znásilnění a v explozi falešných obvinění ze znásilnění. Catherine Mackinnonová, která se ptá, „zda má pojem ‚souhlas k souloži’ vůbec nějaký smysl“ a která opakovaně uvádí, že všechny heterosexuální soulože jsou vlastně znásilněním, je podobně vysoce postavenou a vlivnou osobou jako mnoho dalších teoretiků práva z právnických škol ve Spojených státech, majících vliv i na vlády jednotlivých států v Kanadě.
„Každý poctivý a již zkušený vyšetřovatel sexuálních trestných činů nám dosvědčí, že znásilnění je jedním z nejčastěji falešně hlášených trestných činů,“ říká Craig Silverman, bývalý prokurátor v Coloradu, známý svým horlivým pronásledováním domnělých pachatelů znásilnění.18
Sociolog Eugene Kanin z Purdue University zjistil, že během devítiletého období bylo 41 % případů znásilnění úředně prohlášeno za falešné, když „stěžovatelky nakonec přiznaly, že k žádnému znásilnění nedošlo, že obvinění bylo tedy křivé a nemělo tedy dojít ani k trestu“.
Neodvolaná oznámení znamenají, že procento křivých obvinění je ve skutečnosti téměř jistě vyšší. Sociolog Kanin uzavírá, že „tato křivá obvinění mají tři hlavní funkce pro stěžovatele: alibi, snahu se pomstít a získat soucit a pozornost.“19
Centrum přípravy pro vojenskou službu doplňuje další možné motivace: „Křivá obvinění byla také podána pro peníze od celebrit, za účelem získat výhradní péči o dítě v rozvodových případech a dokonce vyhnutí se vojenskému nasazení do válečných oblastí.“20
Takřka denně jsme svědky, jak jsou muži propouštěni z vězení (poté, co tam strávili desítky let), neboť testování DNA ukázalo, že byli usvědčeni neprávem. A to jsou ti šťastnější. I když testy DNA pomohly snížit počet chyb, korupce v tzv. rape industry (výdělečný průmysl, postavený na trestném činu znásilnění) je tak systematická, že – jak ukazuje případ z posledního roku na Duke University – nezpochybnitelné důkazy o nevině nejsou žádnou překážkou ve stíhání a usvědčení.
Jsou důkazy, že feministické pracovnice ve forenzních laboratořích falzifikují lékařské nálezy, aby bylo možné obvinit muže, o nichž vědí, že jsou nevinní.21 Přesto neproběhlo žádné systematické vyšetřování ani médii, ani aktivisty za občanskou svobodu s cílem zjistit, proč je tak mnoho nevinných občanů pravidelně uvězňováno na základě zfalšovaných obvinění a důkazů.
Snaha o zproštění viny hráčů lakrosu z Duke z vykonstruovaných obvinění vyústila v několik pokusů určit, jak rozšířená je tato podvodná spravedlnost mezi těmi, kteří nejsou bohatí nebo neměli to štěstí, aby na sebe soustředili pozornost médií.22
I konzervativní kritici se pečlivě vyhnuli přiznání role feminismu v obviněních na Duke Univerzitě. Místo toho se soustředili na rasový problém, který byl v daném případě okrajový, ale jako objekt kritiky mnohem bezpečnější.
Je jen málo důkazů, že by byli běloši systematicky uvězňováni na základě křivých nařčení z nespáchaných zločinů na černoších. To je však přesně to, co se děje mužům, bílým i černým, obviněným z nějakého druhu „sexuálního“ trestného činu, který je feministkami překlasifikován do politické agendy.
Přeložil Ondřej Höppner
17 A progressive scholar confirms this. Marie Gottschalk, The Prison and the Gallows: The Politics of Mass Incarceration in America. Cambridge, 2006, chs. 5-6.
18 Quoted in Stuart Taylor and K. C. Johnson, Until Proven Innocent: Political Correctness and the Shames Injustices of the Duke Lacrosse Rape Case. New York: Thomas Dunne, 2007, p. 375.
19 Eugene J. Kanin, „False Rape Allegations“, Archives of Sexual Behavior, vol. 23, no. 1 (1994), pp. 1–2.
20 Sex, Lies, and Rapes, internet site of the Center for Military Readiness (online: http://www.cmrlink.org/social.asp?docID=276, accessed 5 August 2008).
21 The Innocent Project website, http://www.innocenceproject.org/news/Blog-Search.php?check=true&tag=59, includes rape cases but does not focus on them.
22 An exception is Taylor and Johnson, Until Proven Innocent.
Okomentovat